Jak se můj blog dostane do výsledků vyhledávání?

Mezi uživateli Blog.cz je rozšířeno spoustu mýtů a pověr pramenících z neznalosti. Mnohé z nich se týkají návodů, jak zvýšit návštěvnost blogu, především z vyhledávačů.
Cílem tohoto článku je odpovědět na vaše nejčastější otázky a přinést jednoduchý návod na to, abyste se „objevili na Internetu“.
„Jak se dostanu na Internet?“ To je častá otázka na naši uživatelskou podporu. Odpověď se může zdát překvapivě jednoduchá: Založíte si blog a publikujete článek. Jakmile kliknete na tlačítko „Hned zveřejnit„, článek se objeví „na Internetu„. Tazatele však zajímá něco jiného. Otázka by měla správně znít „Jak se můj blog dostane do výsledků vyhledávání?“ Odpověď nyní již není tak přímočará a je třeba začít trochou povídání.
Pavouci v síti
Každý vyhledávač – ať už se bavíme o známém Seznamu, nebo třeba o Googlu – má dvě oddělené části. První z nich už znáte – je to stránka s políčkem, kam napíšete vyhledávané slovo a dostanete seznam výsledků, tedy stránek obsahující hledaný text. Jak se o nich ale vyhledávač dozví? O to se stará druhá část, které se říká robot, nebo také pavouk. Pavouk ve dne v noci prolézá sítí webových stránek a ukládá si vše, co najde. Vyhledávač si to potom přežvýká, seřadí a vypíše vám to na obrazovku.
Nyní tedy již víte, jak se váš blog dostane do vyhledávače – přinese ji tam pavouk. Stačí vydat článek a počkat, až ho pavouk najde. Zajímá vás, jak dostat článek do vyhledávače co nejrychleji? Nalákejte pavouka!
Krmíme pavouka
Pavouk má na síti své vyběhané cestičky, které neúnavně navštěvuje tak rychle, jak mu nožičky stačí. Místo much však chytá odkazy, na kterých si rád pochutnává. Hoďte mu do cesty odkaz na svůj nový článek a pavouk rychle přiběhne na vás blog, aby se podíval, co tam máte dobrého.
Jednoduše řečeno, pokud chcete své články dostat do vyhledávače co nejrychleji, umístěte odkazy na ně do míst, která už ve vyhledávači jsou a jsou populární. Protože víme, jak vám pavouk pomáhá, krmíme ho společně s vámi – pavouk rád navštěvuje titulní stránku, žebříčky a další stránky, kam umisťujeme odkazy na vaše články. Tím se staráme o to, aby se o každém vašem článku (a že jich během jednoho dne stihnete publikovat spoustu) vyhledávač dozvěděl co nejdříve.
Nyní tedy vyhledávač přečetl váš blog a až jej ohodnotí, začne jej vracet ve výsledcích vyhledávání. Kdy a jak vysoko se váš blog objeví, záleží na spoustě maličkostí. Pro přehlednost si to rozdělíme na pravidla, která můžete ovlivňovat přímo na svém blogu a na ta, která jsou mimo něj.
Obsah je král
Nejdůležitější, podle čeho vyhledávač hodnotí váš blog, je samozřejmě jeho obsah. Jak už bylo uvedeno v tomto článku, obsah vašich článků je důležitý pro návštěvníky blogu – ale také je důležitý pro vyhledávače. Čím lépe budete psát, tím více návštěvníků na váš blog přijde z vyhledávače. Co to znamená psát dobře?
  • Pište o tom, co vás zajímá. Jistě to bude zajímat i někoho dalšího, vyhledá si to na vyhledávači, a pokud to najde na vašem blogu, jistě se bude vracet častěji. Budete-li psát o všem možném, budete mít spoustu článků, ale návštěvník bude zahlcen a příště se už možná nevrátí. Ledaže byste měli články dobře umístěné v kategoriích, viz. níže.
  • Vyhledávače rozumí textu. Pokud budete mít na blogu samé obrázky, z pohledu vyhledávače máte prázdný a nezajímavý blog. Sbírka pixelek zaujme možná vaše spolužáky, ale pavouk odejde znuděný. Pokud už vkládáte na blog obrázky, pište k nim popisky, aby vyhledávač věděl, co na nich je.
  • MySlIiItE Si, ZhE LiDi hLeDaYiIi nA WyHlEdAaAwAcZi nEsMySlY? Určitě takové věci ve vyhledávači nikdo nehledá. Tak je nepište na svůj blog, tím si nepolepšíte, muck. Snažte se psát čitelně a správně. Ocení to nejen vyhledávače, ale i čtenáři vašich článků.
  • Pište pravidelně. Tak jako je důležitá pravidelná strava pro vás, tak je důležité se pravidelně připomenout pavoukovi. Není žádný zaručeně nejlepší počet článků, ale jistě sami cítíte, že deset článků denně či jeden článek za měsíc, jsou extrémy. V prvním případě se pavouk přejí a v tom druhém na vás zapomene. Důležitá je spíš pravidelnost, než množství – vyhledávači stačí třeba v průměru čtyři články týdně.
  • Učešte si svá písmenka. Do titulku článku napište nejdůležitější shrnutí článku – vyhledávač nadpisům přičítá nejvyšší důležitost. Je-li váš článek delší, rozdělte ho mezinadpisy do více kapitol. Dělte text do odstavců. Pokud důležité části článku označíte tučným písmem nebo kurzívou, vyhledávač lépe pozná, čeho se váš článek týká. Naopak je vědecky prokázáno, že většina pavouků v síti je barvoslepých. 🙂 Barvičkami je tedy nenalákáte.
Pár triků, jak se NEdostat do vyhledávače
Pokud jste přesvědčeni o tom, že nechcete jít s davem, nebo že nemáte zájem o návštěvníky z vyhledávačů, následuje pár tipů, kterými jim to zaručeně ztížíte.
  • Přesouvejte a pozastavujte blogy. Když svůj blog smažete a založíte jinde, vyhledávač musí zapomenout vše, co jste na starém blogu napsali. Nějakou dobu mu však potrvá, než najde váš nový blog. Když svůj blog jen pozastavíte, vyhledávač to po nějakém čase začne považovat za mrtvý web a přestane na něj posílat pavouka tak často.
  • Pište dlouhé články… a zase je smažte. Vyhledávače mohou při posuzování článku brát v úvahu jen určitou délku textu. Další text už nevidí, a nikdo v něm tak nebude vyhledávat. Když naopak článek po nějaké době smažete a návštěvník nasměrovaný z vyhledávače dostane hlášku o neexistujícím článku, můžete si být jisti, že příště si návštěvu vašeho blogu pořádně rozmyslí.
  • Obrázek řekne víc, než tisíc slov – tak proč používat slova? Do článků dávejte co nejméně textu a co nejvíce obrázků. Udělejte si z blogu galerii, vkládejte diplomky a vkusně to prokládejte pixelkami. Vyhledávače jsou hloupé, obrázky jim nic neříkají, tak se nebojte, že by vám na blog přivedly nějaké návštěvníky.
  • Staňte se mistrem tapetářem. Nemusíte si ani upatlat ruce od lepidla – stačí, když denně vytapetujete svou hlavní stránku tak dvaceti nebo padesáti novými články. Vyhledávač většinu z nich přehlédne, takže tajný obsah článků budete znát opět jen vy a vaši dva spolužáci.
Odkaz je populární
Vedle obsahu, který vyhledávači ukazuje kvalitu vašeho blogu, je tu druhý významný ukazatel. Tím jsou odkazy na váš blog, které ukazují jeho popularitu. Zjednodušeně řečeno: Čím více odkazů na váš blog bude mířit, tím větší důležitost mu přidělí vyhledávač a tedy tím lépe se umístíte na stránce výsledku vyhledávání. Opět to bohužel není tak jednoduché.
  • Počítají se odkazy externí (tedy ty z jiných webů), tak odkazy interní. To nejlepší, co pro svůj blog můžete udělat je, že šikovně provážete odkazy všechny stránky na svém blogu. S tím vám na Blogu pomáháme tak, že vám standardně nabízíme položky menu jako Rubriky, Archiv a Aktuální články, které se postarají o tematické i časové provázání všech článků. Také seznam posledních článků pod každým článkem pomůže. Důsledným tříděním článků do vhodných kategorií tedy rozhodně neprohloupíte!
  • Některé odkazy se počítají více, než jiné. Pokud váš blog odkáže hodně populární stránka, přivede vám více popularity, než když vás odkáže neznámý web. Stejně jako když o vás napíšou v celostátních novinách, tak budete slavnější, než po článku ve školním časopisu. Staňte se členem Autorského klubu, protože komu se podaří umístění odkazu na titulní stránku Blog.cz, ten má popularitu zajištěnou – jak u návštěvníků, tak u vyhledávačů.
  • Odkaz z tematicky spřízněného webu je opět důležitější, než když na blog o hudbě získáte odkaz z webu o autech. Pokud chcete získávat odkazy od spřátelených blogů, podívejte se na stránky Oblíbené, kteří blogeři mají podobné koníčky, jako vy.
  • Bude-li odkaz na váš blog umístěn na stránce mezi mnoha dalšími odkazy jinam, bude mít tento odkaz mnohem menší váhu, než kdyby byl na té stránce jediný. Z tohoto důvodu je například uvádění odkazu do komentářů mezi desítky dalších odkazů méně užitečné, než například odkaz od spřáteleného blogu.
  • Velice důležitý je také text odkazu, který na vás odkazuje. Tím textem vyhledávač pozná, co si o vás autor odkazující stránky myslí. Snažte se tedy, aby tam byl nějaký hezký text související s tématem vašeho blogu. Ze stejného důvodu je lepší, když je odkaz tvořen textem a ne například obrázkem.
  • Snažte se odkazy na svůj blog rozptýlit na různé weby. Na Blog.cz můžete využít položky do menu Oblíbené stránky a přidávání spřátelených blogů. Komentáře pod články jiných blogerů samy o sobě nestačí, ale jsou lepší, než nic. Máte-li vy, nebo vaši přátelé osobní stránky někde jinde, odkažte z nich na svůj blog. Registrujte svůj blog do katalogů s otevřenou registrací. Zařiďte si statistiky u Toplistu, nebo u NaVrcholu – oba statistické servery mají na svých stránkách katalog všech zaregistrovaných stránek, který je často navštěvován vyhledávači.
Vše důkladně zamícháme a necháme dvě hodiny povařit
Po přečtení předchozích rad už dobře víte, jak na svůj blog přilákat co nejvíce návštěvníků z vyhledávačů. Znáte, jak fungují vyhledávače, co mají rádi a za co se vám odvděčí. Víte, jak upravit svůj blog a jak psát články takové, které se budou objevovat vysoko na stránkách vyhledávání. Získali jste spoustu odkazů na váš blog z několika prominentních webů, nebo se dokonce váš blog objevil na titulní stránce Blog.cz. Přes to všechno, co jste udělali, jste svůj blog neobjevili ve vyhledávači hned na prvním místě? Pak nepropadejte panice!
  • Nespěchejte. I vyhledávač potřebuje čas, než váš blog navštíví, pozná a ohodnotí.
  • Vžijte se do zájmů svých potenciálních čtenářů. Nejspíš nebudou hledat název vašeho blogu, ale to, co je zajímá. Zkuste se vyhledávače zeptat na své zájmy a na to, o čem píšete.
  • Ani s velkou fantazií pravděpodobně nevymyslíte zájmy všech svých čtenářů. Pokud už máte statistiku u dříve zmíněné služby, pak na jejich stránkách můžete pozorovat, přes jaké dotazy se k vám dostali návštěvníci. Jistě budete překvapeni. 🙂 Také zde můžete sledovat vývoj návštěvnosti blogu.
  • Optimalizace pro vyhledávače není něco, co na svém blogu jednou provedete a máte navždy vystaráno. Je to činnost, které se budete věnovat po celou dobu svého blogování. Stále můžete něco zlepšit, dostat odkaz na váš blog na další zajímavou stránku.
  • Přes to všechno nesmíte zapomenout, že svůj blog nepíšete pro vyhledávače, ale pro lidi. Všechna výše uvedená doporučení lze s klidným svědomím zahodit a nahradit jediným: „Udělejte to dobře pro lidi a vyhledávače to ocení.“ Vzpomeňte si na to někdy, až vám někdo doporučí zkopírovat si do blogu článek, který obsahuje jen „zaručeně nejčastěji hledaná klíčová slova„.
  • Vyhledávače nejsou všechno. Spokojené čtenáře můžete získat i bez nich. Propagujte svůj blog ve své škole – například napište jeho adresu na penál, nebo o přestávce na tabuli. Na učebnice raději ne. 🙂 Pověste si doma na okno plakát, nebo nakreslete obrázky s adresou a rozdejte je lidem na ulici. Napište na svůj blog nápadité přání k Vánocům a pošlete všem známým e-mail s odkazem. Buďte originální, vaší fantazii se meze nekladou. Uvidíte, že to s Blogem dokážete!
Pokud chcete vědět víc
Optimalizace pro vyhledávače není úplně jednoduchá věc. Někteří to málem vydávají za vědu, jiní to přehnaně zjednodušují, ale je pravda, že některé firmy na tom docela pěkně vydělávají. My na Blog.cz rozumíme dobře tomu, jak fungují vyhledávače. Pomáháme vám proto s tím, aby vaše články na Blog.cz měli dostatek návštěvníků z vyhledávačů i bez toho, abyste se museli učit psát správně HTML, či poznávat úskalí vyhledávačů. Tento článek měl za cíl pomoci pochopit těm zkušenějším z vás „jak se dostat na Internet„. Jak jednoduše vylepšit váš blog tak, aby na něj chodilo více potenciálních čtenářů z vyhledávačů.
Není však možné na stránkách Srdce Blogu popsat všechna zákoutí optimalizace pro vyhledávače, proto bych chtěl těm zvídavějším z vás doporučit první českou knihu na toto téma, jejímž autorem je jeden z vás – podnikatel a bloger Ing. Radim Smička. Ten svou knihu Optimalizace pro vyhledávače – SEO uvolnil ke stažení zdarma v elektronické podobě (1,87MB PDF), čili pokud máte chuť, můžete se zde dozvědět víc.
—
Čtěte k tématu:

Máte svého oblíbeného trolla?

Slovo troll neoznačuje jen bájnou bytost ze severských bájí, ale též provokatéry v internetových diskusích. Na výskyt trollů můžete narazit na většině stránek, v nichž mohou internetoví uživatelé diskutovat.
Platí to i pro Blog.cz, kde si zejména jedna blogerka v minulosti získala nechvalnou proslulost. Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti s existencí trollů (nejen) na Blog.cz?
Pokud jste se s termínem troll zatím nesetkali, pak si vypůjčíme krátkou definici z české Wikipedie, kde je to hezky vysvětleno:
„Troll je v internetovém slangu účastník online diskusních fór, chatů či blogů, který zasílá provokativní, hanlivé nebo irelevantní (off-topic) příspěvky k citlivým tématům, jejichž hlavním smyslem je vyprovokovat ostatní uživatele k vytoužené emotivní odezvě nebo jinak narušit normální věcnou diskusi.“
V minulosti se takto projevovala autorka blogu yuripovidky.blog.cz, o kterém většina z vás možná už slyšela a který zaujme už na první pohled svým – řekněme – neotřelým designem 🙂
Nechvalně proslulou se stala ve chvíli, kdy se pod články našich blogerů začaly objevovat její okatě štvavé komentáře, které vypadaly všechny velmi podobně:
Trefnější ukázku trollingu aby pohledal 🙂 Činnosti této blogerky se i věnovalo mnoho našich blogerů ve svých článcích, namátkou třeba David v článku Nejlepší blog na světě?! nebo Dubious Cat v článku Trapný! píšu líp. Fenoménu „Yuri“ jsme se věnovali i na našem Facebooku, kde se k tomu rozjela celkem zajímavá diskuse.
Na Yuri jsem si nedávno vzpomněl, když jsem na Facebooku narazil na postesknutí jednoho chlapíka, že na svém webu zaznamenal výskyt dalšího nechvalně proslulého jména, a sice Michala Kolesy. Pokud jste o něm neslyšeli, mrkněte na jeho profil na stránkách projektu Exotopedie. Taky jste už narazili na jeho stále se opakující komentáře v nejrůznějších diskusích?
Exotopedia stojí mimochodem za pozornost i proto, že na ní najdeme profily několika lidí, kteří mají blog na Blog.cz. Osobně jsem tam našel tyto profily: Natálie Smutková, Ross Hedvíček a Robert Poch. A možná se jich tam najde ještě víc, nebo se tam časem objeví někdo další z Blog.cz. Napadá mě hned několik adeptů 🙂
Jaké máte vy osobně zkušenosti s tímto tématem? Také jste na svém blogu našli někdy v minulosti komentář od Yuri, že máte nejhorší blog na světě? Jak reagujete, pokud narazíte na trolla, a jaká je podle vás nejlepší obrana? A je trolling podle vás skutečně čistý nešvar, nebo by se na něm našlo i něco pozitivního?
—
Čtěte k tématu:
P.S. Yuri se dokonce se svým blogem přihlásila do Autorského klubu, jak jsem nedávno zjistil ve chvíli, kdy jsem se dostal k její přihlášce.
Můžete hádat třikrát, jestli bude do klubu přijata, či nikoli 🙂

Zapojte se do psaní pro Doma.cz

Jak možná víte, už dlouho nám úspěšně funguje spolupráce s blogerkami, které jsou zapojené do psaní článků pro webový magazín pro holky Krasna.cz. Kromě tohoto webu ale provozujeme také magazín pro dospělé čtenářky, kde bychom si chtěli vyzkoušet něco podobného.
Zajímáte se o témata, jako je rodina, vztahy, vaření, móda, hubnutí, nakupování, testy potravin, domácí práce, lifestyle, apod.? Je vám více než 25 let a chcete své psaní více zviditelnit? Pak právě pro vás je určena tato nabídka.
Abychom tedy byli přesnější: web Doma.cz si už spolupráci s blogerkami v minulosti vyzkoušel, ale časem to tak nějak zapadlo do zapomnění. Blogerky přestaly přispívat a vázla komunikace i z naší strany. Nově se ale změnilo vedení redakce, která přišla s nápadem znovu oživit model, který tak úspěšně funguje u Krasna.cz: zapojit do tvorby obsahu i blogerky z Blog.cz.
Nabídka je určena všem ženám, které mají vlastní blog na Blog.cz a je jim alespoň 25 let. Horní věková hranice omezena není 🙂 Hledáme talentované autorky, které mají zájem zapojit se do tvorby populárního webu s vysokou denní návštěvností.
Kromě většího zviditelnění můžeme spolehlivým autorkám slíbit i nejrůznější formu odměňování za odevzdané příspěvky – těšit se můžete třeba na nejrůznější dárečky a pozvánky na zajímavé akce.
Zájemkyně se mohou hlásit na e-mailové adrese blog@blog.cz, do předmětu e-mailu napište heslo DOMA.CZ a v mailu napište adresu svého blogu a klidně nějaké info o sobě, abychom věděli, kdo se nám hlásí 🙂
Těšíme se na všechny blogerky, které tato nabídka osloví!

Co s blogem po smrti uživatele?

Uvažovali jste už někdy nad tím, co by se stalo s vaším blogem, pokud byste zemřeli? Respektive co byste chtěli, aby se s ním stalo?
Jistě, toto téma se může mnohým z vás zdát poněkud… morbidní. Střízlivě viděno však vůbec není od věci se nad ním zamyslet. S tím, jak se internet s ubíhajícími lety života plní našimi daty, nabývá na stále větší závažnosti otázka, co s nimi bude, až my tu nebudeme.
Nedávno se internetem prohnala vlna článků o tom, že Google přichází s novou funkcí, která jeho uživatelům umožňuje nastavit, jak Google naloží s neaktivním účtem uživatele (tzn. nejen v případech, kdy uživatel zemře, ale obecně tehdy, když přestane svůj účet využívat). Totéž nějakou dobu řeší i Facebook, který mj. nabízí formulář pro podání žádosti o zvěčnění. Mimochodem taky už vám Facebook někdy nabídl přidat do přátel člověka, který je už nějaký čas po smrti?
I takové bizarní situace mohou nastat. Z vlastních zkušeností vím zatím o jediném případu blogu na Blog.cz, jehož autorka už není mezi námi. A blog zde zůstává dál a jediným dokladem toho, že se jeho autorka k psaní už nikdy nevrátí, jsou ubíhající léta od posledního článku. A je jisté – s tím, jak budou naši uživatelé stárnout a odcházet ze světa – že bude přibývat i blogů, které budou představovat podobné virtuální pomníčky po jejich majitelích.
Na internetu už lze dokonce najít služby, které vychází vstříc potřebám uživatelů ošetřit nějak svoje data na internetu po vlastní smrti. Namátkou třeba Deadsoci.al, Liveson.org, Legacylocker.com, Securesafe.com, Deathswitch.com, Ghostmemo.com, či třeba česká služba Neboztik.cz (jeví však už znaky, že se z ní samotné stal taky takový internetový nebožtík, neboť podle všeho přestala být vyvíjena 🙂
Většinou fungují tak, že jim svěříte hesla od svých účtů u různých služeb, a pokud se přestanete jednou za čas přihlašovat, služba vás začne považovat za mrtvého a automaticky za vás zruší třeba váš e-mail, profil na Facebooku, atd. – nebo tím pověří někoho z pozůstalých, koho jste určili ještě za života.
Z uživatelského hlediska mohou kvůli tomu představovat nevýhodu v tom, že se vám možná nebude chtít svěřit nějaké cizí stránce svoje důvěrná hesla k službám, které využíváte denně, nebo že se vám nebude chtít platit za něco, co třeba využijete až za desítky let. A kdo ví, jestli zde za tu dobu služba, do které jste se kdysi registrovali, vůbec bude, což platí dost možná i o službách, které v současnosti využíváte (Blog.cz nevyjímaje).
Pokud jde o Blog.cz, aktuální stav asi znáte. Uživatelské podmínky upozorňují na to, že pokud se do blogu nepřihlásíte 3 měsíce, blog považujeme za neaktivní, a teoreticky ho od té chvíle můžeme zrušit. V reálu se to ale neděje a ponecháváme zde i blogy, do kterých se jejich uživatelé nepřihlásili klidně i několik let. Hlavním důvodem je především skutečnost, že i dlouhodobě neaktivní blogy mívají dobrou návštěvnost (především z vyhledávačů), a bylo by proto škoda tyto blogy rušit, jestliže si je stále někdo čte.
A stejně tak jejich majitelé se čas od času mohou po letech ozvat, že by se chtěli ke svému blogu vrátit. Oficiální politika je tedy jasná – nic nemazat, pokud to tak nechce sám uživatel. Teoreticky jste to tedy pouze vy, kdo může blog ještě za života zrušit. Když to „nestihnete“, blog tady po vás zůstane jako připomínka toho, kým jste dřív byli a co jste měli rádi.
Je vám taková představa nepříjemná? Dovedete si představit, že by vám vadilo, pokud by si někdo četl váš blog a prohlížel vaše fotky, zatímco vy už tu nebudete? Nebo byste zde naopak chtěli svůj blog zanechat „na věčné“ časy, třeba pro pozůstalé a vaše přátele, a jste rádi, že neaktivní blogy nerušíme, protože to tím pádem nemusíte řešit? Případně, to je třetí možnost, patříte k těm uživatelům, kteří počítají se vším, a jste už registrovaní na nějaké ze zmíněných služeb, aby po vás na internetu zametla všechny stopy, až se jednou vydáte tam, odkud není návratu?
Čtěte k tématu:

Anketa: Placený blog bez reklam

Registrace na Blog.cz není nikterak zpoplatněna a stejně tak vedení uživatelského účtu nepodléhá jakékoli poplatkové povinnosti registrovaného uživatele. To je umožněno díky tomu, že je k blogům připojována reklama, z níž je hrazen nákladný provoz této velké služby (z hlediska denní návštěvnosti i počtu registrovaných uživatelů).
Z našich zkušeností ale víme, že existuje nemálo uživatelů, kteří by si klidně připlatili za to, aby měli blog bez reklamy. Nebo kteří to alespoň tvrdí 🙂 Jak byste se k takové možnosti postavili vy osobně?
Hned na úvod si ujasněme, že Blog.cz byl, je a vždy bude zdarma. Tzn. nemusíte se lekat, že byste za psaní svého blogu jakkoli museli platit. Při našich diskusích o možném dalším vývoji Blog.cz ale nedávno zazněl nápad, zda nevyjít vstříc uživatelům, kteří reklamu na svém blogu nechtějí a byli by ochotni si za to připlatit.
Pokud bychom něco takového uživatelům umožnili, obnášelo by to zodpovědět celou řadu otázek, z nichž dvě hlavní zní: jakým způsobem by se realizovala platba a jaký poplatek by byl adekvátní.
U první otázky bychom mohli využít zkušeností kolegů z projektu Yoyo, nabízející v současnosti širokou škálu platebních kanálů, kterými lze uhradit předplatné: vouchery, stírací karty, Premium SMS, platební karty, PayU, PayPal, terminály Sazky, České pošty apod.
Z uživatelského hlediska by se jako nejsnadnější způsob asi jevily Premium SMS – uživatel by poslal zpoplatněnou SMS, přišel by mu nějaký kód, ten by vyplnil do políčka někde v administraci, a z blogu by zmizela reklama. Jednoduché, rychlé, efektivní.
Kódy by samozřejmě byly jednorázové, protože v opačném případě by se kód na vypnutí reklamy rozšířil mezi blogery rychlostí blesku – to je jasné 🙂 Vypnutí reklamy by se týkalo výhradně konkrétního blogu uživatele, který by o to měl zájem, tzn. na úvodní stránce Blog.cz a ostatních blozích by se mu reklama nadále zobrazovala.
Pokud jde o stanovení adekvátní částky, existuje jedna cesta, která by přišla s férovým řešením: čím vyšší by měl blog návštěvnost, tím dražší by bylo vypnout na něm reklamu. Tzn., že majitelé normálních deníčků a blogů psaných pro pár přátel by se mohly zbavit reklamy velmi levně, a naopak nejnavštěvovanější blogy by za totéž platily nejvíc.
Realizovat by se to mohlo tak, že by se blogy rozdělily podle návštěvnosti do několika kategorií, a pro každou z nich by byla určena výše poplatku za vypnutí reklamy. Ta by se odvíjela od stávajících ceníkových cen reklamy, která je v současnosti u Blog.cz na hodnotě 60 Kč CPT (cost per thousand = cena za tisíc zobrazení). Jednotka CPT udává, kolik si provozovatel webu účtuje za tisíc impresí, neboli zobrazení reklamy.
U bannerové reklamy na Blog.cz tedy nezáleží na době zobrazení nebo počtu kliknutí, ale čistě na počtu impresí. Ten je v podstatě totožný s počtem zobrazených stránek, ale ne docela. Je to kvůli tomu, že někteří uživatelé mají nainstalované různé doplňky prohlížeče, které reklamu blokují, někdy se reklama nemusí načíst kvůli různým výpadkům, apod.
Rovněž pokud vidíte na blogu místo reklamy banner propagující některý projekt z našeho internetového portfolia (třeba Superstar, Krasna.cz, apod.), znamená to, že v tu chvíli není prodaná žádná reklama, a na reklamní pozici se točí jen nějaké selfpromo, z kterého jakoby žádné peníze nejsou. K tomu je běžnou praxí domlouvat se zadavateli kampaní různé individuální slevy, které mohou dále snížit ceníkovou cenu reklamy.
Možnost zaplatit si za vypnutí reklamy by mohly ocenit obě strany: nároční uživatelé by měli čistý blog bez rušivé reklamy a provozovateli služby by se kompenzovaly vypadlé příjmy z blogů bez reklamy. S tím, že bychom mohli zajít ještě dál, a platícím uživatelům umožnili něco, co bylo dosud nevídané – možnost vložit si do svého blogu vlastní reklamu, která by jim vydělávala.
A to pravděpodobně kontextovou, tzn. buď seznamácký Sklik, nebo AdSense od Googlu, případně klidně obojí. Pokročilým uživatelům majícím blog s velkou návštěvností a mnohaletou historií bychom tak umožnili jednak z blogu vypnout naši reklamu a jednak vložit na blog reklamu vlastní, z které by jim tekly reálné peníze. O jejich výši by už rozhodovala šikovnost konkrétního blogera a to, jakou by si dokázal získat návštěvnost.
Drobná částka vložená do vypnutí reklamy by se tak mohla mnohonásobně vrátit zpět v podobě reklamního zisku – u nejnavštěvovanějších blogů není nereálné vydělat na kontextové reklamě částky v řádech tisíců Kč za měsíc (můj soukromý odhad).
Pro mnohé by se tak splnil jejich dlouholetý sen, jak spojit koníček v podobě blogu s možností vítaného přivýdělku, o který se mnozí uživatelé snaží již v současnosti. Proč jim to tedy neusnadnit? Už nyní najdeme na řadě blogů cosi jako bannerovou reklamu, jinde najdeme PR články (placené texty propagující nějakou službu či výrobek), další blogy nabízejí k prodeji různé zboží, služby, zvířata, apod. Vše se děje za tiché tolerance provozovatele, který toto neřeší, ačkoli to všeobecné podmínky služby v podstatě uživatelům zakazují.
Pokud by bylo vkládání vlastní reklamy oficiálně podporováno, samozřejmě by se tato změna promítla i do nového znění podmínek, které by to právnicky ošetřily a povolily.
Tak co vy na to? Je to jen návrh, berte proto tuto anketu čistě jako teoretickou možnost, k níž se můžete vyjádřit. Byli byste ochotni zaplatit si za vypnutí reklamy? Pokud ano, jakou maximální částku byste byli ochotni zaplatit? Hlasujte v anketě a diskutujte v komentářích, za všechny názory předem děkujeme.
Čtete k tématu:

Nejnavštěvovanější blogy – 1Q/2013

One Direction, Tokio Hotel, vaření a esoterika. Kdo sleduje dlouhodobě to, které blogy mají největší návštěvnost, nemůže být překvapen. S jednou výjimkou, o které se více dočtete článku.
Které blogy byly nejnavštěvovanější v prvním čtvrtletí letošního roku?
Mysleli jste si, že kapela Tokio Hotel dávno vyšla z módy? Omyl. V první desítce nejnavštěvovanějších blogů za 1Q/2013 jsou hned dva, které se na ni zaměřují. Totéž v bleděmodrém platí pro kapelu One Direction, která zde má rovněž dva zástupce. Po dvou blozích je zde zastoupeno i vaření, zbytek se věnuje esoterice, překladům knih a obsahu ke stažení.
Poslední blog v nejnavštěvovanější desítce, s níž se můžete seznámit níže, je zcela jiný: denny-hebdova.blog.cz. Titulek blogu zní „OBRÁZKY PRO VÁS“ a je kompletně tvořen výhradně obrázky (v každém článku jeden obrázek + kód pro vložení do jiné stránky). Letmé nahlédnutí na předlouhý seznam rubrik dává tušit, jak pestré nabídce témat se obrázky věnují – namátkou: Ferda mravenec, Velikonoce, Pro kluky, Vodopády, Životní moudra, Smutek, Třpytivé, apod.
Návštěvnost tohoto blogu může být pro mnohé z vás docela překvapením, protože inspiruje k celé řadě otázek: Kdo na takový blog chodí? O jaké obrázky se jedná? Jaký je jejich původ? Kdo si je vkládá na jiné stránky (a na jaké?) Vědí tito uživatelé o nevýhodách hotlinkování (kterému se obecně doporučuje vyhýbat)?
Podobných otázek by se ještě pár našlo, ale v posledku o ně stejně vlastně vůbec nejde, protože… návštěvnost je až na prvním místě.
Blogy s největším počtem zobrazení stránek za první tři měsíce letošního roku:
(čtěte rozhovor s autorkou: Blogující gurmánka Šárka Škachová)
—
Čtěte k tématu:
P.S. Ptáte se, kde je Lady Vanilka? Tu byste našli až na pomyslném 69.místě 😉

Nikdy nezveřejněno: 3x logotyp Blog.cz

Letos uplyne 5 let od chvíle, kdy Blog.cz dostal nové logo a jednotnou korporátní identitu.
Podívejte se, jak také mohl Blog.cz vypadat, kdyby tehdy vše dopadlo jinak.
Pokud byste chtěli dohledat moment, kdy to vše začalo, museli byste se vrátit hluboko do minulosti – v prosinci 2007 vyšel na blogu Jyxa (Srdce Blogu tou dobou ještě neexistovalo) článek Vybíráme nový vzhled Blog.cz. Můžete si všimnout, že grafický návrh, který byl později vybrán, se poměrně značně lišil od své konečné podoby.
Na ní se pracovalo v průběhu roku 2008 a výsledek byl představen uživatelům v září – tehdy to pěkně vyšlo na první školní den: Blog.cz má nový design!
Co je ale podstatné a proč vzniknul tento článek: v květnu 2008 koupila provozovatele Blog.cz televize Nova, která zasáhla do probíhajícího redesignu. Grafický návrh už byl vybrán a vývojáři pracovali na jeho implementaci, ale stále se mohlo změnit logo (grafik totiž vypracoval tři verze). Nám se tehdy nejvíce líbil návrh, kterému jsme interně přezdívali „netopýrek“:
Nový provozovatel Blog.cz dodal tři vlastní návrhy:
K nim jsme ještě přihodili druhý návrh od našeho grafika, interně přezdívaný „tužtička“:
A všechno jsme to zveřejnili v článku na blogu, aby mezi těmito 5 návrhy uživatelé vybrali logo, které se jim nejvíc líbí. Výsledek ankety byl tehdy jednoznačný: u našich uživatelů zcela propadly návrhy dodané novým provozovatelem, stejně jako námi favorizovaný „netopýrek“, aby nakonec svými hlasy upřednostnili variantu „tužtička“, kterou od té doby důvěrně všichni znáte.
Podívejte se níže na logotypy, které nám tehdy dodal grafik. Najdete mezi nimi i návrh na logo (interně přezdívané „bublinka“), které dosud nebylo nikde zveřejněno – jednoduše proto, že jsme tehdy dali přednost variantě „netopýrek“ 🙂
Obrázky představují vizualizace, jak by nové logo vypadalo samotné, začleněné do úvodní stránky, na tričku a na placce. Posledních 6 obrázků zobrazuje, jak by logo vypadalo v kombinaci se sloganem. Od použití sloganu se tehdy nakonec upustilo. Plnou velikost obrázků si zobrazíte pravým tlačítkem myši.
—
Musím přiznat, že když se tak na ty návrhy dívám po letech znovu, je mi trochu líto, že jsme tehdy nakonec nevybrali variantu „netopýrek“, jak bylo původně v plánu.
A co vy, které logo se nejvíc líbí vám?

Blogující muži nestárnou

Vítejte u dalšího pokračování pravidelné rubriky Starší a pokročilí, v níž se můžete seznamovat s blogujícími seniory.
Třetí díl se zaměřuje speciálně na blogující muže. Seriál pro vás připravuje blogerka Edith Holá.
I přestože se seriál zatím zabýval především blogujícími ženami v důchodu, nápad k němu jsem dostala díky setkání s jedním starým mužem. Potkala jsem ho nedávno ve frontě na autobus. Vpisoval a škrtal na úhledně přeložených bílých papírech, a tak mi to nedalo a zeptala jsem se, jestli ještě píše dopisy. Představila jsem si, jak si dopisuje se svou láskou, kterou potkal:-). Překvapilo mě, když mi odpověděl, že píše dopravní elegie. V autobuse mi držel místo a začal vyprávět o tom, jak má spolek starých pánů, se kterými chodí na dlouhé výlety po okolí, pak jdou na pivko a tam vždy někdo přečte nějakou báseň nebo povídku.
V té chvíli jsem si říkala, že je to zřejmě ojedinělý jev, že lidé v důchodu jsou buď na zahrádkách, hlídají vnoučata nebo sedí před televizí. Vybavil se mi M. Krobot z Knoflíkářů, jak se rezignovaně před bednou pokoušel vytvořit pivní bubliny. Zřejmě jen výjimeční chodí cvičit nebo mají nějakou aktivitu. Nedalo mi to a stačilo pár trefně zvolených slov do vyhledávače na internetu a za chvíli jsem zjistila, že snad blogují všechny babičky v Česku. O některých z nich už jste si mohli přečíst v prvních dvou dílech (zde a zde).
Tento díl bude věnován pouze blogujícím mužům, kteří už nesou nejméně šestý křížek, a nevadilo jim, že o nich budu psát. Ke svému věku se hrdě hlásí, stejně jako k fotografické a textové tvorbě na svých blozích.
Protože jsem se kdysi poučila filmem Muži nestárnou, kde František Rolánd stále zůstává úchvatným, mladistvým a plným elánu, zatímco milenky stárnou. Proto také udělám výjimku a věk uvádět nebudu. Muži nestárnou.
S blogerem vystupujícím jako Old Boy (níže na obou fotkách) jsem se seznámila až díky tomuto seriálu.
Jeho články mě baví. Dokáže i o tom, že manželka má zlomenou nohu, a on se tedy musí zapojit do práce v domácnosti, psát s dávkou humoru vůči sobě. Z jeho textů se tak dozvíte, jak žije a co si myslí. Dokáže napsat k Valentýnovi, jak svátek vznikl a ještě článku dát jiskru pomocí vtipů a obrázků. Z každého jeho textu se dozvíte něco, co vás zaujme. Tak jsem si do paměti zapsala, že Old Boy má neustále u sebe sešitek (prý ušmudlaný), do kterého si zapisuje myšlenky a postřehy. Střádá do prasátka padesátikoruny a jeho přáním je vydat knížku. Držím palce. Stejně jako blogerovi Jiříkovi, který byl vášnivý motorkář. Pak ale motorku prodal, ale dodnes má o své lásce sny. I on umí napsat o zdánlivě obyčejném velmi poutavě. Tak třeba o tom, jak se stal kafařem. Také lásku k jódlování bere bloger vážně. Třeba vás to zaujme jako mě: Umíte jódlovat?
King Rucola (níže na fotce) je známý bloger.
Má několik blogů. Mně asi nejvíce zaujal nivnice.blog.cz, který ale on považuje za opomíjený. Na jeho texty je třeba si udělat čas. Jsou často dlouhé a jeho zvláštní humor nesmíte číst jen tak jedním okem s odbíháním po domácnosti. Jinak se vytratí pointa. Přimlouvala bych se za kratší texty. V adrese blogu, který jsem z jeho tří vybrala, je Nivnice. Proč? Kingovi to připomínalo buddhistickou nirvánu. Myslel si totiž, že to znamená „sladké nicnedělání“. Přeji Kingovi nejen sladkou siestu, ale i to osvícení.
Další bloger sbírá hodiny, tak je to prostě děda Tik tak (na fotce níže).
Fotky svých hodinářských úlovků, které sám umí spravit, najdete v rubrice Hodiny – moje záliba. Jeho blog je především zaměřen na život a historii místa, kde bydlí. S tím záměrem vznikl. Jenže Blog.cz vás často zláká i psát na téma týdne a stát se součástí komentujících blogerů, takže se na blogu „Broumov, Olivětín – všude žijí lidé“ objevily i další rubriky. Jen tak dál a více i fotografií rostlin a bylinek, které pěstuje manželka. Možná sem tam i nějaký ten recept, který bude vyzkoušen a nafocen, trochu melounové krásy a blogerky se na blog Dědy Tik taka jen pohrnou.
Bloger Břetislav Badina (níže na fotce) má vskutku krásné jméno.
Co myslíte je pravé, nebo je to přezdívka? Blog je o mnohých vzpomínkách, myšlenkách a názorech blogera. Nedávný jeho článek připomněl knihovnu chobotnici, o níž jsem, jedouc před pár dny přes Letnou, také přemýšlela. Bylo mi líto, že tam stát nebude. Mí synové by do ní určitě rádi jako studenti chodili. Názvy jeho článků a rubrik jsou víc než výmluvné: Kdo si hraje, nezlobí, O muži na své místě, Z kapsy prázdné – vysypané… U vášnivého šachisty si vyberete a počtete.
Snad bych ukončila slovy Dědy Tik Tak: „Hodinám i nástrojům na jejich výrobu, stejně jako varhanám moc nesvědčí, když stojí ladem, nejdou, nebo se na ně nehraje. Vlastně ani naší mozkovně moc nesvědčí, když zahálí. Udělejte, co můžete, s tím co máte, tam kde jste. Je to vlastně i takové moje motto, aby ta naše mozkovna byla stále něčím zaměstnaná.“
—
Níže odpovědi zmíněných blogerů na otázku:
Co ještě jiného jste ve starším věku po padesátce začal dělat, co předtím ne?

—
Povodne som bol architekt, potom grafik a po pätdesiatke baby-sitter na plny uväzok. Odkojil som asi osem az devät deti, ktore su dodnes mojou pracou „poznacene“. Zacal som intenzivnejsie pisat a pripravoat knihy aj do tlace, nielen do sufliku. Pretoze som vysloveny „Spätzünder“, tak som vlastne zacal az po pätdesiatke zit a tvorit. Dokonca znovu planovat a stavat.
King Rucola – blog „Cesta je ciel“ nivnice.blog.cz, „Projekt 366“ trisestsestprojekt.blog.cz, „Čas míjí, nevšímejte si břicháčů sedících doma“ luga.blog.cz, „Train and Traininf for my Ego“ elektronickyzobrak.blog.cz; žije v Zürichu a je obcanom krajskeho mesta Bülach, najstarsi blogovaci stopa s datumom 28.10.2008 – z Japonska.
—
Po odchodu na důchod jsme s manželkou zvažovali, jak dál s časem, a i když mám svého koníčka, je třeba se trochu udržovat i po fyzické stránce, a tak manželka sehnala pozemek na zahradu, a tam trávíme – pokud to jde – volný čas, a jak to na zahrádkách bývá, tak především prací.
Děda Tik Tak – blog Broumov, Olivětín – všude žijí lidé, mareniceaokoli.blog.cz
od roku 1966 žije v Broumově Olivětíně
—
Odpovím rádoby „ftipně“. Začal jsem ochabovat, což předtím ne.. a to vadí, protože by mě bavilo třeba učit se japonsky, vlastně jsem zpozdile nedávno začal španělštinu (kvůli partnerce synka), ale bída bídoucí s udržitelností slovíček v nebohé hlavě, šachy by taky dokázaly pohltit hodiny, kdybych se ke hraní zase vrtnul a taky bych měl nacházet čas zas číst knížky…
Břetislav Badina – blog Koneckonců, proč to nezkusit?, bretislavbadina.blog.cz
bloguje od října 2010, pochází z Velvar, v dospělém věku se stal pražskou naplaveninou.
—
No, jsem zahrádkář, cestovatel /m.j. celá Evropa, Kuba, část Afriky apod./ a milovník jazzu, zejména toho klasického, známého pod pojmem dixieland.
Old Boy – blog Všehochuť, nostalgiafilm.blog.cz
Kroměříž, bloguje od roku 2006
—
Jak píšu v profilu, zajímá mě i turistika a kulturní a historické památky, čili témata, o nichž se dá dobře psát.
Jirka – Jirkův blog, jirik-bloguje.blog.cz
z Prahy, blogovat začal 18.8.2006

Jane: Psaní je pro mě terapií

Je tu začátek nového měsíce a sním přichází i pravidelný příspěvek do rubriky Rozhovory.
Tentokrát si můžete přečíst rozhovor s blogerkou Janou, která si vede blog na originální adrese niternice.blog.cz.
Můžeš úvodem prozradit, kolik ti je let, odkud jsi a čím se živíš?
Je mi 32 a jsem z Prahy. Před mateřskou jsem dlouhá léta pracovala na letišti, konkrétně u bezpečnostní kontroly. Po rodičovské jsem se do práce vrátit už nemohla, protože jsem se jako maminka celodenně starala o svou těžce nemocnou dcerku, což bylo vlastně zadarmo, protože náš sociální systém je dost liknavý, takže schválení příspěvků na péči jsem se nedočkala. A teď už je to pasé… Nedávno jsem začala pracovat po letech znovu, a to v butiku s módou, kterému šéfuje moje mladší sestra.
Na tvém blogu mě velice zaujala jeho adresa. „Niternice“ je kouzelný neologismus (ověřoval jsem na Google) – vzpomeneš si ještě, jak jsi na toto slovo přišla?
Když jsem se rozhodla založit si blog, to slovo jsem měla už v hlavě. Padlo mojí tvorbě jako ulitý – vychází z nitra. Zní to jako klišé, ale tak to je, a jiné vysvětlení jsi snad ani nemohl čekat. Vzpomínám, že jsem se tehdy při googlování toho slova dokonce divila, že jako přezdívka dávno neexistuje, protože je jasný, že v tom „niterním“ tvoření nejsem mezi autory (blogů) výjimkou. Vím, že zkraje se tomu názvu pár lidí zasmálo a pamatovalo si ho jako jitrnici…
Blog je zařazen do kategorie „Literatura“ a v minulosti měl titul „Literární Pokusnice“ (později změněno na „Niterní záznamy aneb Život je zvláštní„). S jakou literární tvorbou se u tebe na blogu můžeme setkat a máš za sebou nějaké vydané knížky (případně uvažuješ o vydání nějaké knížky)?
Původně jsem skutečně založila blog pro své literární pokusy, které se mi za léta nahromadily v šuplíku u postele. Ovšem brzy na to, co jsem všechna ta svá dílka na blog umístila, jsem doslova propadla kouzlu blogování, coby způsobu sdílení svých každodenních postřehů a příběhů. Přesto jsem nakonec blog tématicky přiřadila k těm literárním, neboť jsem se zdráhala nazvat ho deníkem. Vždycky jsem se totiž vypisovala tak, aby článkům nechyběla pointa. Aby to vypisování se nesloužilo jen mně, ale dalo se to i číst.
Co se týče té vyloženě literární tvorby (pokusů), tak je tam kromě povídek i román. Ne, je tam zase jen pokus o něj, v mém počítači je teď už přepracovaná verze, která je připravená k vydání, o což bych velice stála. Jen jsem zatím nenašla podobně nadšeného vydavatele 🙂
Tvůj blog neobsahuje odkazy na žádné oblíbené stránky. Znamená to, že nemáš žádné oblíbené blogy, které bys pravidelně sledovala?
Je to tak. Nemám oblíbené blogy, zato mám pár oblíbených blogerů, coby osobností, které jsem poznala skrze osobní korespondenci. Uvedu například jednu, je to autorka blogu adaluter.blog.cz.
Tvůj blog nedávno oslavil dva roky existence. Dalo ti za tu dobu psaní blogu něco?
Za tuhle otázku jsem ráda, protože bych ji ráda využila jako příležitost poděkovat týmu Blog.cz, který stojí za jeho existencí, jelikož tím usnadňuje mou existenci. Psaní je moje „niterní“ potřeba, snad dokonce závislost. A co mi ty dva roky blogování daly? Vypsala jsem se, poznala líp sebe samu, v důsledku pravidelného třídění svých myšlenek, a taky jsem získala několik věrných čtenářů, z nichž někteří se stali mými přáteli, protože v zásadních chvílích neváhali přispěchat s nabídkou pomoci, když jsem si třeba nad něčím konkrétním na blogu posteskla. Ať šlo o injekční stříkačky pro Elenku, které nebyly k sehnání, anebo třeba o lžičky, které jsem si ze zlozvyku postupně všechny vyházela, spolu s prázdnými kelímky od jogurtu. Normálně mi byly zakoupeny nové 🙂
Taky jsem, myslím, díky možnosti psát na blog, ty uplynulé a velmi náročné dva roky zvládla bez pomoci antidepresiv, které jsem už jednou ve své minulosti potřebovala. Nezešílela jsem a od dalšího psaní si slibuju, že se tak ani nestane.
V tvém životě se odehrál smutný příběh, o němž se více rozepisuješ na svém blogu. Můžeš prozradit čtenářům, jakým událostem jsi musela v poslední době čelit a jak se s tím vypořádáváš? Pomáhá ti v tom nějak i blog?
Začátkem tohoto měsíce jsme přišli o naši tříletou holčičku a je to moc těžká životní zkouška pro celou rodinu, kdy člověk netuší, jestli ten život bude ještě někdy za něco stát. Ona byla těžce nemocná se srdíčkem, přesto jsme s tak náhlým koncem nepočítali. Psaní na blog mi pomáhá, jako způsob terapie, opět třídím myšlenky a pocity, sdílím je a od čtenářů se mi dostává ohromné podpory formou zpětné vazby, což mě tak nějak drží nad vodou.
Na Facebooku máš stránku, která je velice dojemným svědectvím o příběhu malé Elenky. Pokud jsem správně vyrozuměl, snažíš se v současnosti o založení nadačního fondu? Co by mělo být jeho cílem?
Tu stránku založila kdysi Elenky teta, jako fandovskou, protože se Elenka podrobila mnoha operacím, kdy jsme se skutečně báli o její život. Přidali se na ni, kromě našich přátel, také úplně cizí lidi, kterých je tam dneska většina. Dobrá třetina fanoušků se paradoxně připadala až v poslední době, kdy už bohužel nebylo čemu fandit. Tedy ne tomu, oč jde v názvu stránky. Už pro ten název jsem ji chtěla zrušit, ale ozvala se mi spousta lidí s tím, že by si ji přála zachovat, jako památku na statečnou bojovnici. Název se změnit nedá, na to má stránka moc fandů, na dočasné odhlášení, pro účely přejmenování, slyšelo jenom málo z nich, a tak se název holt měnit nebude, změní se jen „mise“.
Přála bych si udělat teď něco pro jiné nemocné děti. Fond byl nápad jedné věrné fanynky (a čtenářky mého blogu), ale ještě to není a nemůže být dotažené, musím se nejdřív vzpamatovat a vše si ujasnit. Spíš tíhnu k pomáhání konkrétním dětským příběhům, jichž jsem během svých četných hospitalizací s Elenkou poznala hodně, než k nějaké sbírce peněz pro nemocnici obecně, či na léčbu určitých nemocí. Těch smutných příběhů je moc a moc, a nejde tam vždy o nedostatek financí. Ty děti jsou nemocné teď, nedočkají se, až pro ně věda jednou najde lék a ony budou fit… Teď jsou v nemocnici, teď mají své potřeby. Plno jich strádá, ať samotou, strachem, či nudou… Tohle mě drásá.
Tvůj blog je v duchu svého názvu skutečně velmi osobní. Je pro tebe psaní určitou formou autoterapie, nebo prostě od přírody inklinuješ k podobné otevřenosti a nevidíš v ní žádná rizika?
Ve své otevřenosti nevidím žádná rizika. Samozřejmě to chce určitou dávku soudnosti, co ještě ano a co už ne, a když náhodou tápu, tak volám svýmu nejlepšímu kamarádovi, který vždy stál a stojí nohama pevně na zemi, tudíž na něj dám. Ale skoro vždycky mi to odkýve, kolikrát i k mému překvapení.
Jak už jsem říkala, psaní je pro mě terapií, ale troufám si tvrdit, že nejen pro mě, ale mnohdy i pro čtenáře, a to konkrétně třeba v případech, kdy já vytáhnu nějakou záležitost, o níž by třeba druzí ve spojitosti s vlastní osobou nemluvili. Prostě na sebe něco bez okolků prásknu a čekám, co oni na to. A děje se to, že mi chodí maily ve znění: To, cos psala, se mi děje taky, ale veřejně bych to nepřiznala… Já se tím dovídám, že jsem normální a oni vlastně taky.
Za ty dva roky, co takhle bloguju, jsem pochopila, že jsme vlastně všichni v podstatě stejní. Předtím jsem se domnívala (například), že v mém okolí snad jen já trpěla depresí, a dneska vím, že psychické problémy má plno mých známých, jen o tom nemluví, protože se bojí, že by je měli za blázny…
Znají tvůj blog lidé ve tvém okolí? Pokud ano, jak na něj reagují?
Lidi z mého okolí, a už i z okolí širšího, o mém blogu ví, a reagují na něj, pokud vím, kladně. Ty reakce, ať už na blog obecně, anebo na konkrétní články, mi chodí i na mail, a třeba teď, kdy má rodina zažívá různé nevysvětlitelné věci, ve spojitosti s odchodem Elenky, z čehož se taky na blogu vypisuju, mi lidi posílají zase své mysteriózní zážitky, takže se takhle jako strašíme navzájem… Což mně ale pomáhá, protože mám teď, víc než kdy dřív, potřebu vědět, že i potom něco je.
A dost často se stává, třeba mému příteli, anebo sestrám, že se nestačí divit, co o nich jejich známí všechno ví. Je to ale vždycky v žertovném duchu, kdy si je lidi dobírají, anebo se je snaží překvapit svou informovaností. To se třeba někdo zeptá ségry, jak se jí bydlí s Danem v novém bytě a ona na to: Jak víš, že už spolu bydlíme? A kamarádka odpoví, že čte blog… Dlužno teda dodat, že já kamarádku zpravidla vůbec neznám. Ale tohle mě baví – dokud to baví i zúčastněné.
Co bys na závěr vzkázala všem čtenářům, pokud bys je měla nějak pozvat na svůj blog?
Aby se tam nebáli přijít, protože ani teď to není místo smutku. Já už se, díky své rodině, přátelům a velké podpoře mých věrných čtenářů, zase i směju.
—
Více se o zpovídané blogerce dozvíte na jejím blogu niternice.blog.cz

Ze světa redakčních blogů: ctenari.blog.cz

Vítejte u nového příspěvku v nepravidelné rubrice Redakční blogy, v níž se představují nejlepší blogy, za nimiž stojí více autorů.
Tentokrát si můžete počíst o méně známém – ale o to zajímavějším – blogu, který najdete na adrese ctenari.blog.cz.
Kdo přišel s nápadem založit tento blog a kolik autorů za ním v současnosti stojí? Mají všichni také svůj osobní blog (a jaký?), nebo se věnují jenom tomuto blogu?
Blog jsem před dlouhým časem zakládala já s pomocí jedné kamarádky, která už s tím měla nějaké zkušenosti. Do začátku mi trochu pomohla a pak nás zanechala svému osudu, který moc přívětivý nebyl. Situace se zlepšila, až když se ke mně připojily holky – vlilo mi to novou mízu do žil :).
Momentálně jsme tři, kdo má přístup k účtu. Já, Lim Sarce a TMA. Pak je tu ještě pár dalších lidí, kteří nám příležitostně pomohou a pošlou nějaký ten článek… Ti jsou vlastně také tři: Anna, Kája a teď i Ká. A málem bych zapomněla na Lukáše, ten mi pomáhal s překladem.
Žádné informace o tom, že by některý z nich měl vlastní blog, nemám, ale kdo ví… (Denda)
Kolik je každé z vás let?
Kdosi mě, proti mé vůli, strká k devatenáctinám. TMA s radostí dobíhá poslední metry k cílové čáře dětství. A Denda za ní v klidu kráčí a mává na obecenstvo, které ji s jásotem doprovází k linii, za kterou si bude moci sednout i za volant pekelného stroje, na co se hodně těší. (Lim Sarce)
Znáte se i v reálu, nebo jste spolu v kontaktu jen na internetu?
Známe. Někdy si říkám, že až moc. 😀 (TMA)
Ale i přesto nám internet hodně pomáhá. Někdo zlý nás totiž nechal bydlet daleko od sebe… (Lim Sarce)
Pravdou ale je, že jsme líné a nechce se nám chodit 🙂 (TMA)
Škola to jistí. (Denda)
Jak je patrné už ze samotné adresy blogu, blog je zaměřený literárním směrem. Co přesně na něm můžeme najít?
Najdete na něm písmenka složená do slov, slova do vět a věty do textu… 🙂 (TMA)
Občas i do textů, co dávají smysl. To je případ Dendy. Dává si hodně práce s rozborem knih a myslím si, že leckomu pomohou. Mojí parketou jsou články, které racionální hodnoty postrádají, avšak své místo na blogu mají. Snažíme se ale rozvíjet blog i v jiných, neliterárních oblastech. Plánujeme přidávat pár, více či méně, chytrých rad na rychlý a chutný studentský žvanec, film, nebo cokoli jiného, co nám zrovna padne pod nos… (Lim Sarce)
Kdo všechno si podle vás na tomto blogu počte? Má blog nějaké stálé čtenáře, nebo se většinou jedná o náhodné „tuláky“ po blozích?
Jsou vítáni všichni, co mají rádi literární žblepty. A ti, podle momentální ankety v menu, přicházejí z různých míst a za různým účelem. Máme některé stálé čtenáře, ale hodně se k nám jenom tak zatoulá, nebo si nás najdou přes vyhledávač, kvůli referátům na literaturu, předpokládám. (Denda)
Váš blog existuje od roku 2008, ale osobně jsem se o něm dozvěděl až loni, když jste blog nominovaly do soutěže „Blog roku 2012“. Záleží vám na návštěvnosti a děláte něco pro zviditelnění blogu, nebo vám na tom nesejde?
Každému záleží na návštěvnosti, a kdybych tvrdila, že ne, pak bych kecala. Není to rozhodně to nejdůležitější. Hlavní je psát pro radost, protože když začnete psát kvůli návštěvnosti, všechno se pokazí. Návštěvnost je fajn v tom ohledu, že je to jakési ocenění vší té práce. Takže asi tak. (Denda)
Každopádně malý usměrňující komentář pod článkem potěší. Pravdou však je, že pro tento druh potěšení toho moc neděláme… (Lim Sarce)
Váš blog patří k redakčním blogům, za nimiž stojí více autorů. Jak taková spolupráce přesně funguje? Jak se mezi sebou vzájemně domlouváte? (Na Facebooku?) Kolik času vám blog bere?
Čas, který blogu věnujeme, je velmi nerovnoměrně rozdělený. Jsem ten člen, který má za úkol se flákat. Někdo přeci musí odpočívat, ne? 😉 (TMA)
Nejvíc toho dělá Denda. Já většinou píšu články až s její nohou na mém krku 🙂 To znamená, že mám na mailu mračící se smajlíky a v reálném světě se na mě dotyčná dívá skrze přivřené oči a podupává nožkou, že bych zase mohla něco udělat. Také shání pomocníky. Je zkrátka důležitým článkem, který vše propojuje a nutí do pohybu. Bez ní by náš vlak asi daleko nedojel… (Lim Sarce)
Tak teď to vypadá, že jsem nějaký redakční despota! 😀 Je to prostě můj nejoblíbenější koníček. A abych doplnila ještě informace ohledně dohadování čí domlouvání, buď z očí do očí nebo po mailu. Na FB mě jen tak nedostanete. Redakční blog má své výhody. Když vše funguje tak, jak má, je zde jistota, že blog nezačne upadat. Když píše jedinec, tak všechna práce leží jenom na něm, kdežto takhle si jeden člen celku může dovolit malou odmlku. Ale ne několikaměsíční! 😉 (Denda)
Té komunikace z očí do očí se občas bojím… Denda je do blogování hodně zapálená a útočí na nás každou chvilku! 😀 Má můj obdiv 🙂 Tolik trpělivosti s námi má… (TMA)
A trpělivého despotu, který nám nechává volné ruce, obě potřebujeme. TMA se totiž věnuje sportovním aktivitám a já se unáším na vlnách hudby, což nám zabírá dost času. Myslím si, že pro naši skupinku je tento systém zcela vyhovující. Koneckonců tenhle malý rozhovor a styl zodpovídání otázek, naši spolupráci vystihuje mnohem lépe, než vše zde napsané. (Lim Sarce)
Jak se díváte do budoucna? Myslíte, že vás to bude bavit třeba za další dva tři roky?
Já upřímně doufám, že nám to vydrží, co nejdéle to půjde. Snad náš blog zůstane nadále pojícím článkem, i když se rozběhneme studovat/pracovat/žít do všech koutů ČR. (Denda)
No Dendo? Tobě to vydrží určitě a já pevně doufám, že i mně (TMA s Lim Sarce)
Kdyby se chtěl někdo z čtenářů k vám přidat, vezmete ho mezi sebe? A můžou se ozývat i kluci, nebo si chcete udržet čistě dívčí „redakci“? 🙂
Může se ozvat jakékoli individuum, bez ohledu na věk, barvu očí, či následky jeho traumat ze školních let. Jestli má někdo zájem a cokoli k věci, nechť se ozve. Budeme jedině rády. (Denda)
P.S.: Klobou dolů všem, kteří to dočetli až do konce. (Den, Lim Sarce, TMA)