Modus ukrainicus via já

Modus ukrainicus via já Blížím se k zadání mého muže – napsat o Ukrajině. Velkou oklikou. Rozhodla jsem se, že tu tíživou čerň, kterou se snažíme ze svých zorných polí vytěsnit, nebo alespoň vtlačit do menší výseče, odlehčím. Žiju s Ukrajincem přes patnáct let. Není to patent na ukrajinskou antropologii, ani etologii. Přesto pár poznatků mám. PředkládámPokračovat ve čtení „Modus ukrainicus via já“

Výměna žezel

Počet úmrtí na covid v ČR překročil tento měsíc 40tisíc. To, že se o něm nemluví, neznamená, že zmizel. Naštěstí za dva roky dost „zlidštěl“. V dubnu jsme si ho střihli i my, zdroj neznámý. Jak to probíhalo? To se takhle rozhodnete, že nadešla chvíle, kdy jednou za uherský rok pošlete starší děti na párPokračovat ve čtení „Výměna žezel“

Pštrosí etuda

Šílenství zpráv z východní Evropy je tu s námi přes měsíc. Zvládám ho jen v rozhlasové, nebo čtené podobě. Ráno zapínám telefon/rádio s tísnivým očekáváním, co přinesla noc. Ale také už zase dělám zbytečné věci, které před třemi čtyřmi týdny nedávaly žádný smysl. Příkladem, do bydlení menších rozměrů jsme si pořídili klavír. Edit. Ke čtyřem dětem jsme pořídili klavír.Pokračovat ve čtení „Pštrosí etuda“

Říká se tomu adaptace

Původně jsem měla připravené veselosti z „čtyřčecího“ života. Původně, když jsme se rozhodovali o přírůstcích, myslela jsem si, že je to celkem nevinné rozhodování. Holt, budeme se muset víc ohánět, nebude to taková pohoda stran organizace chodu rodiny a taky u nás nebude v příštích dvaceti letech uklizeno. Ale ouha. Uplynou dva dny a máme tuPokračovat ve čtení „Říká se tomu adaptace“

Táhni a srůstej

Dva měsíce utekly jako voda v řece Nespeem a miminka překlenula velikostní fáze myšičky a koťátka. Teď už mi připomínají normální děti. Umělé mléko je pro mě novinka, úplný zázrak. Občas si říkám, jestli do toho výrobce nepřimíchává masokostní moučku. A jestli ty první dvě nehladověly. V hmotnostních parametrech s dětmi soupeřím zdatně já. Již jsem se ladněPokračovat ve čtení „Táhni a srůstej“

Váhy místo Štírků

Listopadový příspěvek je nechutně tělesný. Stejně, jako je nechutně tělesná záležitost porod císařským řezem. Připravte se! Možná budou padat slova jako klystýr, drén, výpotek, nebo dokonce hemoroidy! Vyzkoušela jsem si to. Z hlediska profese nedocenitelné! Z hlediska matky mě to celkem sebralo. Štvalo mě, že si děti nemohly vybrat, kdy na svět půjdou. V břiše jim bylo dobře.Pokračovat ve čtení „Váhy místo Štírků“

Klid před změnou klimatu

Děloha mi zařídila dvoutýdenní volno v nemocnici. Asi se sama sobě zdála těsná, přičemž se na prvním monitoru ani nesnažila něco doktorům zastírat a bylo. A bylo to to tak dobře, protože jsem si doléčila svou třetí smrtelnou rýmu tohoto těhotenství, dospala posledních x let a přečetla tolik knih, kolik od začátku kalendářního roku. PoměrněPokračovat ve čtení „Klid před změnou klimatu“

Pět minut po dvanácté

Neznámé číslo:  „Jste objednaná na očkování dnes na sedmou hodinu, mohla byste prosím přijít dřív?“ Rozžhavená dopolední snahou školky vrátit mi první den dceru už za hodinu a půl od příchodu, jsem celkem asertivně vysvětlila, že nemohla. Muž se vrací z práce v půl sedmé. Byť jsem proti jakémukoliv očkování v těhotenství, dohnalo mě opětné podceňování situace napříčPokračovat ve čtení „Pět minut po dvanácté“

Twins, bez legrace

„Vidíš to, co já?“ Kolegyně rejdí ultrazvukem jako divá a znovu a znovu se na obrazovce objevují dva váčky. Dvě potenciální mimina. Poznal by to i negramot. A ve mně by se krve nedořezal. „Ale já za to nemůžu!“ dodává na svou obranu. Hm, to je mi jasný. Kamarádka ještě dodá nacvičenou útěšnou frázi, žePokračovat ve čtení „Twins, bez legrace“