Archivy autorů:Jakuta

„Asi si začnu psát na lednici seznam neskromných přání. Vidět Grimaudovou v Royal Albert Hall. LP v nějakým newyorským klubíku…“ Superúplněk zřejmě potencuje blbé nápady. Lehce popíjíme při vaření obědů na další dny. „Máme čtyři děti, třeba se mi na něco z toho časem složí.“ Načež si muž zavaří zcela: „Mám tu jen dva kousky, tak jeď, ne?“Pokračovat ve čtení „Ostravo! Ještě jednou!!“

Potratový poprask v USA zasáhl i mě. Asi že jsem teď jenom ta matka. Bližší ohledání dění za oceánem mě šokovalo i zavedlo do postranních uliček mé, již tak dost vyprázdněné, mysli. Především mě rozbil fakt, že americké ženy od roku 1973 směly podstoupit umělé přerušení těhotenství na přání do 23.týdne plodu, tj. skoro do koncePokračovat ve čtení „Potratový poprask v USA“

Modus ukrainicus via já Blížím se k zadání mého muže – napsat o Ukrajině. Velkou oklikou. Rozhodla jsem se, že tu tíživou čerň, kterou se snažíme ze svých zorných polí vytěsnit, nebo alespoň vtlačit do menší výseče, odlehčím. Žiju s Ukrajincem přes patnáct let. Není to patent na ukrajinskou antropologii, ani etologii. Přesto pár poznatků mám. PředkládámPokračovat ve čtení „Modus ukrainicus via já“

Počet úmrtí na covid v ČR překročil tento měsíc 40tisíc. To, že se o něm nemluví, neznamená, že zmizel. Naštěstí za dva roky dost „zlidštěl“. V dubnu jsme si ho střihli i my, zdroj neznámý. Jak to probíhalo? To se takhle rozhodnete, že nadešla chvíle, kdy jednou za uherský rok pošlete starší děti na párPokračovat ve čtení „Výměna žezel“

Šílenství zpráv z východní Evropy je tu s námi přes měsíc. Zvládám ho jen v rozhlasové, nebo čtené podobě. Ráno zapínám telefon/rádio s tísnivým očekáváním, co přinesla noc. Ale také už zase dělám zbytečné věci, které před třemi čtyřmi týdny nedávaly žádný smysl. Příkladem, do bydlení menších rozměrů jsme si pořídili klavír. Edit. Ke čtyřem dětem jsme pořídili klavír.Pokračovat ve čtení „Pštrosí etuda“

Původně jsem měla připravené veselosti z „čtyřčecího“ života. Původně, když jsme se rozhodovali o přírůstcích, myslela jsem si, že je to celkem nevinné rozhodování. Holt, budeme se muset víc ohánět, nebude to taková pohoda stran organizace chodu rodiny a taky u nás nebude v příštích dvaceti letech uklizeno. Ale ouha. Uplynou dva dny a máme tuPokračovat ve čtení „Říká se tomu adaptace“

Dva měsíce utekly jako voda v řece Nespeem a miminka překlenula velikostní fáze myšičky a koťátka. Teď už mi připomínají normální děti. Umělé mléko je pro mě novinka, úplný zázrak. Občas si říkám, jestli do toho výrobce nepřimíchává masokostní moučku. A jestli ty první dvě nehladověly. V hmotnostních parametrech s dětmi soupeřím zdatně já. Již jsem se ladněPokračovat ve čtení „Táhni a srůstej“

Listopadový příspěvek je nechutně tělesný. Stejně, jako je nechutně tělesná záležitost porod císařským řezem. Připravte se! Možná budou padat slova jako klystýr, drén, výpotek, nebo dokonce hemoroidy! Vyzkoušela jsem si to. Z hlediska profese nedocenitelné! Z hlediska matky mě to celkem sebralo. Štvalo mě, že si děti nemohly vybrat, kdy na svět půjdou. V břiše jim bylo dobře.Pokračovat ve čtení „Váhy místo Štírků“

Děloha mi zařídila dvoutýdenní volno v nemocnici. Asi se sama sobě zdála těsná, přičemž se na prvním monitoru ani nesnažila něco doktorům zastírat a bylo. A bylo to to tak dobře, protože jsem si doléčila svou třetí smrtelnou rýmu tohoto těhotenství, dospala posledních x let a přečetla tolik knih, kolik od začátku kalendářního roku. PoměrněPokračovat ve čtení „Klid před změnou klimatu“