Archivy autorů:Jakuta

Když člověk plánuje, Bůh se směje. Znáte to přísloví? Až se zase jednou budu kasat inteligencí, štípněte mě. „Jeden provaz“ a „vyjití si vstříc“ ještě platí. Výsledkem je to, že se nám rýsuje přesun do Litoměřic. Doufám, že teda Bůh zase někde nekucká smíchy. Člověk si zvykne na všechno. Ovšem, jak moc se mu někdePokračovat ve čtení „BBF přemet“

Covidová smyčka se utahuje. Informace o pozitivním kontaktu nás v únoru uvěznila doma. Zprvu nepředstavitelných 10 dnů uběhlo jako voda, krizi jsem zaregistrovala jednu – ve finále mě manžel vzteklou odnášel do jiného pokoje, aby mě tam separoval od zbytku rodiny.  Jinak nás musím pochválit – jsme inteligentní lidé, kteří se umí překonat, vyjít si vstřícPokračovat ve čtení „BBF v karanténě“

V lednu nám zbělal Černý Most. V únoru i zledovatěl. Ladovská idylka zakryla polštáře nedopalků a psí hromady, přes noc se vyrojila hejna sněhuláků. Někteří z nich i s pravou mrkví. S podivem konstatuji, že sníh vytáhne ven víc lidí, než hřejivý letní den. Kde se dá, jezdí se na běžkách, bobech, sáňkách, lopatách, igelitkách, nebo prostě po zadku.Pokračovat ve čtení „White Bridge“

Zdravím z decentně vánočně nasvíceného Čerňáku. Čekala jsem větší divočinu. Uff. Včerejškem nám začal pršet druhý a poslední rok na BB. Tento týden jsme teprve sestavili poslední kusy nábytku. Poprvé v životě máme botník. Moc hezký. Na zavěšení čeká ještě pár obrázků. Netroufám si hádat, jestli jsem víc času strávila tady, nebo ne-tady. S covidem člověk dostal dalšíPokračovat ve čtení „Black Bridge half-time“

V našem životě se objevila nová, školková, realita. Dvakrát týdně v plné polní metelíme zkratkou obchoďákem ČM na autobus. (Předsevzetí, že budeme chodit okolo, vzalo za své velice brzo.) Toto je report z jednoho obyčejného, slunného zářijového dne. Dneska jsme neprošli. Evakuace! zní v reproduktorech obchoďáku.  Údajně z technických důvodů. Chvíli přemýšlím, že jim na to neskočím, potřebujeme přece naPokračovat ve čtení „Black Bridge Daily Life“

Pomalu zapouštím kořínky. Vláskový. Začala jsem chodit k sousedce na němčinu. Abych našla závity. Učí konverzační metodou, jede při tom ve světelném rychlostním pruhu. Než sesumíruju větu, což je po tolika letech německého mlčení zázrak, je o několik témat dál. Minule mi nabídla, že se můžeme bavit cizojazyčně i při náhodném setkání na chodbě. Tudíž siPokračovat ve čtení „Black Bridge Community Life“

„Nechceš si to napřed zkusit řídit s Pájou?“ Úvod do mé závoznické kariéry v dodávce zněl podezřele. Pokračovalo to zhruba takto: „Za prvé, nefunguje tachometr. Ale neboj, technickou to má!“ Než mi došlo, že tacháč může nahradit GPS, kapánek jsem se orosila. Sice nejsem žádná Junková, ale znáte tu naši civilizační závislost na číslech… Ovšem naděje,Pokračovat ve čtení „Elbe! Ahoj!!“

Ticho je na sídláku, jenom když prší.

Největší ticho pak, když prší a je tma.

Všichni se rozutekli do svých cukřenek.

Od sazí černý kamenný železniční most ve směru Praha-Čelákovice už neexistuje. Ani samotná černota PM10, nalepená všude, nedíváte-li se drobnohledem, není zřetelná. Funguje tady pozlátko v pastelových barvách. Ať už ve fasádách obytných hranolů…