Co s blogem po smrti uživatele?

Uvažovali jste už někdy nad tím, co by se stalo s vaším blogem, pokud byste zemřeli? Respektive co byste chtěli, aby se s ním stalo?
Jistě, toto téma se může mnohým z vás zdát poněkud… morbidní. Střízlivě viděno však vůbec není od věci se nad ním zamyslet. S tím, jak se internet s ubíhajícími lety života plní našimi daty, nabývá na stále větší závažnosti otázka, co s nimi bude, až my tu nebudeme.

Nedávno se internetem prohnala vlna článků o tom, že Google přichází s novou funkcí, která jeho uživatelům umožňuje nastavit, jak Google naloží s neaktivním účtem uživatele (tzn. nejen v případech, kdy uživatel zemře, ale obecně tehdy, když přestane svůj účet využívat). Totéž nějakou dobu řeší i Facebook, který mj. nabízí formulář pro podání žádosti o zvěčnění. Mimochodem taky už vám Facebook někdy nabídl přidat do přátel člověka, který je už nějaký čas po smrti?
I takové bizarní situace mohou nastat. Z vlastních zkušeností vím zatím o jediném případu blogu na Blog.cz, jehož autorka už není mezi námi. A blog zde zůstává dál a jediným dokladem toho, že se jeho autorka k psaní už nikdy nevrátí, jsou ubíhající léta od posledního článku. A je jisté – s tím, jak budou naši uživatelé stárnout a odcházet ze světa – že bude přibývat i blogů, které budou představovat podobné virtuální pomníčky po jejich majitelích.
Na internetu už lze dokonce najít služby, které vychází vstříc potřebám uživatelů ošetřit nějak svoje data na internetu po vlastní smrti. Namátkou třeba Deadsoci.al, Liveson.org, Legacylocker.com, Securesafe.com, Deathswitch.com, Ghostmemo.com, či třeba česká služba Neboztik.cz (jeví však už znaky, že se z ní samotné stal taky takový internetový nebožtík, neboť podle všeho přestala být vyvíjena 🙂
Většinou fungují tak, že jim svěříte hesla od svých účtů u různých služeb, a pokud se přestanete jednou za čas přihlašovat, služba vás začne považovat za mrtvého a automaticky za vás zruší třeba váš e-mail, profil na Facebooku, atd. – nebo tím pověří někoho z pozůstalých, koho jste určili ještě za života.
Z uživatelského hlediska mohou kvůli tomu představovat nevýhodu v tom, že se vám možná nebude chtít svěřit nějaké cizí stránce svoje důvěrná hesla k službám, které využíváte denně, nebo že se vám nebude chtít platit za něco, co třeba využijete až za desítky let. A kdo ví, jestli zde za tu dobu služba, do které jste se kdysi registrovali, vůbec bude, což platí dost možná i o službách, které v současnosti využíváte (Blog.cz nevyjímaje).
Pokud jde o Blog.cz, aktuální stav asi znáte. Uživatelské podmínky upozorňují na to, že pokud se do blogu nepřihlásíte 3 měsíce, blog považujeme za neaktivní, a teoreticky ho od té chvíle můžeme zrušit. V reálu se to ale neděje a ponecháváme zde i blogy, do kterých se jejich uživatelé nepřihlásili klidně i několik let. Hlavním důvodem je především skutečnost, že i dlouhodobě neaktivní blogy mívají dobrou návštěvnost (především z vyhledávačů), a bylo by proto škoda tyto blogy rušit, jestliže si je stále někdo čte.
A stejně tak jejich majitelé se čas od času mohou po letech ozvat, že by se chtěli ke svému blogu vrátit. Oficiální politika je tedy jasná – nic nemazat, pokud to tak nechce sám uživatel. Teoreticky jste to tedy pouze vy, kdo může blog ještě za života zrušit. Když to „nestihnete“, blog tady po vás zůstane jako připomínka toho, kým jste dřív byli a co jste měli rádi.
Je vám taková představa nepříjemná? Dovedete si představit, že by vám vadilo, pokud by si někdo četl váš blog a prohlížel vaše fotky, zatímco vy už tu nebudete? Nebo byste zde naopak chtěli svůj blog zanechat „na věčné“ časy, třeba pro pozůstalé a vaše přátele, a jste rádi, že neaktivní blogy nerušíme, protože to tím pádem nemusíte řešit? Případně, to je třetí možnost, patříte k těm uživatelům, kteří počítají se vším, a jste už registrovaní na nějaké ze zmíněných služeb, aby po vás na internetu zametla všechny stopy, až se jednou vydáte tam, odkud není návratu?
Čtěte k tématu:

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: