Péče proti sobě

Aneb, v čem se míjí práce lékařů a sester na lůžkovém odd.

V posledních letech nabralo vedení dokumentace ve zdravotnictví významu vzduchu pro suchozemce a rozvíjení této dovednosti se blíží rychlosti hurikánu. Ponechme stranou aspekt dopadu na zaměstnanost (kontroly živí další a další odborníky před a při akreditacích zdravotnických pracovišť – znovu a znovu, právníci a další odborníci přednáší jako diví) a podívejme se na důsledky na kvalitu péče o pacienta. Totiž nemá smysl plakat nad strašením všudypřítomným okem právníka – protože tak jest, a kde není, tak brzo bude. Lakonická rada ze školení mluví za vše: veďte dokumentaci tak, aby rozuměl i zdravotnický laik – právník. Jasný důkaz, jak až dokážeme příslovečně ohnout svoje hřbety.

Praktickým výstupem je to, že dokumentace je vedená duplicitně. Sesterské záznamy kolikrát předstihují detaily záznamy lékařské, jako bonus hýří obrázky a barvami. Důsledná dvojitá kontrola. Nevymýšlí si náhodou lékař? Nezanedbal svoje povinnosti? Nechce si nepatřičně vydělat, náhodou?
Prakticky to vypadá např. takto:
Klient: Má bolest. Má bolest. Dostal lék na bolest. Dostal lék na bolest. V některých případech ještě: Dostal lék na bolest. Pomohlo. Pomohlo. Nepomohlo. Nepomohlo. Vše s pečlivým uvedením času a zařazením do adekvátní stupnice hodnocení. A kde je pacient? Kolikrát ses byl doktore za pacientem podívat, potěšit ho svou účastí a uklidnit opravdovým zájmem o jeho stav? Kolikrát raději stačí jen mrknout na škálu do papírů k sestřičce?

Kdo kdy změří následky zanedbání péče v důsledku lenosti nebo nedbalosti pracovníků ve zdravotnictví versus zanedbání péče a soucitu při vyčerpání času a energie na metrech a stozích dokumentace, které vyplníte s jazykem na vestě?
To je akademická otázka. Ovšem jen do doby, než po vás při infarktu bude někdo chtít podepsat, že vám nevadí stopy od přísavek na kůži po EKG ještě před jeho natočením.

Tak dál. Všichni máme tisíc absurdních historek, co všechno dáváme podepsat, kolikrát píšeme totéž. Ptám se, proč? Proč tak moc? Obecná odpověď je strach a poctivci. Strach a naše čím dál vzdělanější a sebevědomější sestřičky (stále směšně placené). Strach a my poslušní, v skrytu kafrající lékaři (stále směšně placení). Locus resistentiae minoris – lidský faktor.

Způsob práce sestry a lékaře se liší. Směnný provoz sester znamená práci od – do, předepsaný počet tablet, infuzí, toalet, polohování, krmení, postarání se o přicházejícího/odcházejícího pacienta, resp. vybalit a sbalit mu věci – a ke každému úkonu příslušná dokumentace. Další směna zítra, zítra v noci, nebo také až třeba za tři dny.

Způsob práce lékaře rovněž od – do, ale pozor, změna. Zítra zas. Příjem, vizity, výsledky, propuštění. Kontinuum, pacient je od začátku do konce pobytu „něčí“. Lékař reaguje na proměnlivý zdravotní stav, nové výsledky vyšetření, mění se výhled do budoucna i v korespondenci s představami pacienta a jeho rodiny. Tyto změny nejde bezbolestně synchronizovat s dokumentační péčí sester. Lékař neustále nabourává pečlivý úklid a „čančání“ záznamů v chorobopise, plnění „papírových“ úkolů, které má sestřička nastoleny před sebou za svoji směnu. Jak moc budou tyto dva přístupy kolidovat závisí na zkušenostech a paměti lékaře, stavu pacienta, vzájemné souhře personálu.

Tyto krásné ideály, o kterých slýcháme na školeních, čteme v nadšených článcích. Týmová práce! Vzájemné doplňování se! Osobní přínos každého člena týmu! Ráj v nemocnici!

To všechno jde do háje pod tlakem předimenzované dokumentace a stálého posilování vědomí: hlavně chránit sebe! Nekonečný boj o papíry, dopisování do již hotových vizit, změny plánů. V tom všem vyzní akutní výzva k akci jako rozbuška, která je vznícena v mokrém střeném prachu – až to dopíšu, doktore! Dokud mi to nenapíšete, lék nepodám. Jo, špatné hodnoty z laboratoře volali, tady jsem vám je přece do papírů napsala.

Probíhající akreditace na našem pracovišti mi pootevřela oči. Vrcholící hysterie jako demonstrace naší tuposti. Akreditace slouží ke kontrole dodržování námi (!) zavedených směrnic. Vyšroubování nesmyslných nařízení na maximální možnou míru je čistě naše záležitost. Budíte snad někoho v noci, abyste zjistili, jestli nemá bolest? Leda jako důkaz, že sestra v noci nespí. Tohle nakonec neprošlo. Tak bude aspoň razítko do chorobopisu, že všechny pacienty ve tři v noci obešla? Zavedené jsou již podpisy souhlasu s nerizikovými vyšetřeními typu UZ, i když pacient podepsal vstupně souhlas s vyšetřeními povšechně. Podpis pacienta stvrzující, že jsme ho informovali o překladu z JIP na standardní odd. Atd. Jedná se prý o edukaci. A pacient unaveně podepisuje, málokdy čtouce, co vlastně. Je vám to povědomé? Pokud ne, závidím.

Shrňme si to. Jistá progrese ve vedení přehledné a srozumitelné dokumentace musí být. Vývoj náhledu ve společnosti na nás a mediální tlak otevírají dveře. Propojuje se zdravotnický a právní systém, důkazy o naší práci musí být. Ale pozor. Strach je zaslepující. A nekolegialita a vzájemná nedůvěra je mezi námi již zakořeněná. Zkusme proto oprášit selský rozum a alespoň těm největším nesmyslům se vzepřeme. Nad kynutím dokumentace nemůžeme jinak zvítězit. Ani navyšováním personálu ne. Odlidštění medicíny je pak naše velká prohra, která bude celý rádoby obranný dokumentační systém posilovat.

Umřete

„Vyléčit to neumíme, ale umíme značně zpomalit průběh onemocnění.“ „Děláme maximum.““Připravte se na všechny varianty.“ „Onemocnění nad vámi získává převahu.“ „S politováním vám musím oznámit, že váš/vaše … zemřel/a.“ „V klidu, ve spánku.““Je to tak lepší, už se netrápí.“
Všechny tyto věty si my, odborníci na zdraví, osvojíme po nástupu do praxe velmi rychle, zejména v oborech, kde se s problematikou umírání setkáváme. Spektrum odborností, kterých se to týká, je mnohem širší, než se obecně uznává mezi samotnými profesionály. Zatímco chirurga úmrtí několikrát do roka doslova zaskočí, internisté rutinně vyplňují úmrtní listy a zvedají telefonní sluchátko k výše uvedenému oznámení třeba i několikrát do týdne.
Nezpochybňuji to, že se mnoho odborností péče o umírající pacienty vzdává. Závažnější fakt je ten, že zatímco přesunem pacienta s infaustní prognozou na jiné oddělení zůstane jeho stav nezměněn, mění se diametrálně charakter podaných informací pacientovi a jeho rodině. Po rozhovorech s rodinou mě napadá cosi o příslovečném mytí rukou, i když je zřejmě příčinou pouze zvyk a neochota pouštět se za hranice pohodlnější práce. I zde by se dal vytvořit seznam oblíbených vět: “ Už vám zde nemáme co nabídnout.““Až vás na druhém oddělení vylepší, budeme pokračovat v naší započaté léčbě.“ “ Uvidíte, tam vám určitě pomůžou. „
Tato zavedenost má svoje nedostatky a pacientům i rodinám přináší mnohdy značná rozčarování. Zdravotní stav blízkého člověka se nelepší, naopak, pacient umírá. Dojem z celkové kvality podané zdravotní péče, třebas jinak perfektní, je ve výsledku snížený.
V názvu článku je obsaženo – dosti syrově – jednoslovné poselství, zpráva, která má být postihnuta v naší rozmluvě. Mnohým z nás nejde přes ústa slovo „smrt“, „umírání“. Raději držíme rodiny a někdy i sebe ve falešných nadějích, nebo nevyhnutelnost situace balíme od vět: „Připravte se na všechny možnosti.“ „Připravte se na nejhorší.“ Z osobní zkušenosti vyvozuji, že pokud rodinný příslušník neuslyší slovo „smrt“, nebo sloveso od něho odvozené, naše okolkování si ve většině případů s konečností lidského života nespojí.
Dosud jsem se zcela záměrně dopouštěla opomenutí toho nejpodstatnějšího. Tím je komunikace s umírajícím pacientem. Ve školách ani v povolání nejsme připravování na tento aspekt naší práce dostatečně. Jak moc je tato chyba zásadní nelze slovy vyjádřit. Uvědomí si to každý, kdo je do této situace postaven. Výstup je pak modifikován dle vyzrálosti osobnosti lékaře, dle nabytých životních zkušeností, dle edukace starších kolegů. Zejména u začínajících lékařů se celé dění zvrhne v překotné sdělení výsledků vyšetření a nejasné zamumlání, že dál nevíme, nikdo neví, naděje nikdy neumírá. Ti bádavější z nás jsou schopni přidat k dobru statistické výsledky studií na dané téma. Pamatuji si rozhořčení jednoho pedagoga z fakulty, který počínající trend plně informovat odsuzoval jako výdobytek západního stylu, který vznikl z potřeby popasovat se finanční situací apod. Tehdy mě jeho emotivní výklad oslovil, nicméně v současnosti se k tomuto pohledu na věc nepřikláním. Oznámením infaustní prognózy a odhalením limitace medicínských služeb totiž naše péče končit nemá. Past, ve které se dnes ocitáme, je totiž obava, že nemáme co nabídnout.
Jak moc mylná představa to je?
V zásadě probíhá „institucializované umírání“ ve dvou schématech.
Schéma A:
1/ Vyhodnocení stavu pacienta jako stav s infaustní prognózou.
2/ Vágní komunikace s pacientem a jeho rodinou.
3/ Zhoršování stavu pacienta, symptomatická péče dle zvyklostí pracoviště,ošetřovatelská péče dle možností a celkové vytíženosti personálu.
4/ Úmrtí pacienta.
5/ Informování rodiny telefonickou cestou, vybavení potřebnou dokumentací osobu zajišťující pohřeb, předání pozůstalosti.
Schéma B:
1/ Vyhodnocení stavu pacienta jako stav s infaustní prognózou.
2/ Maximální komunikace se všemi zainteresovanými, mnohdy opakovaně, odpovídající intelektuálnímu a kulturnímu pozadí zúčastněných. Přesný nástin možností v dané chvíli.
3/ Zhoršování stavu pacienta, symptomatická péče dle zvyklostí pracoviště, ošetřovatelská péče dle možností a celkové vytíženosti personálu. Možnost přítomnosti rodiny, podíl na péči. / Propuštění do domácí péře./ Překlad do hospicu.
4/ Úmrtí pacienta.
5/ Informování rodiny telefonickou cestou – pokud není přítomna, vybavení potřebnou dokumentací osobu zajišťující pohřeb, předání pozůstalosti, prostor pro dodatečné truchlení.
Bod 1 – bod zvratu
Zdálo by se, že problém nastává až v bodě 2. Jak je zřejmé z textu v úvodu, problém je často již v bodě 1. Příčinou je chybný odhad zdravotního stavu pacienta, nezkušenost v dané problematice, ne/vědomé živení falešných nadějí lékařem/rodinou/pacientem, nebo neochota postavit se k situaci čelem.
Ke správnému určení stavu by měla přispět dnes již zavedená či zaváděná kategorizace pacienta, kdy ve shodě atestovaní lékaři /minimálně 2/ pacienta zařadí do kategorie 2, 3 + popř. DNR (do not resuscitate). Jedná se o kategorie nerozšiřování zavedené léčby a kategorie bazální terapie. Osobně jsem k tomuto škatulkování částečně skeptická, ale může to být nápomocné lékařům začínajícím, méně zkušeným. Výhodou je přidaný moment, kdy se nad pacientem opakovaně lékař zamyslí, vyhodnotí situaci, je v konfrontaci s názorem dalšího kolegy. Mluvme tedy o pacientovi jednoznačně spadajícím do naší problematiky, tzn. o pacientovi s infaustní prognózou, popř. v preterminálním stavu.
Bod 2 – komunikace
Rozdělme si problematiku na dvě hlavní témata, byť jsou úzce provázaná. Na prvním místě bych se chtěla věnovat práci s pacientem, na druhém pak práci s jeho rodinou.
Práce s pacientem
je vždy individuální, vychází z maximální možné empatie. Předpokladem kvalitního empatického přístupu je dostatek času a klidné prostředí. Jak jsou tyto předpoklady samozřejmé, tak jsou v praxi obtížně proveditelné. U pacienta se sníženou mobilitou je problémem pokoj obsazený dalšími imobilními pacienty. U pacientů, kteří jsou schopni přesunu, je problémem nalézt diskrétní místo. Vyšetřovna je často obsazená, popř. nedostatečně vybavená pro větší počet lidí. Společenskou místností nedisponují všechna pracoviště. O nedostatku času nemluvě. Nemá smysl opakovat dávno známé stesky. Proto bych zde chtěla zdůraznit dva, pro mě kruciální aspekty, dosažitelné v jakkoliv improvizovaných podmínkách.
a/ Pokud je pacient schopný komunikace, vždy nám svůj postoj naznačí a stanoví míru informovanosti, kterou je ochoten unést. Překvapivě často je intuitivně obeznámený s bezvýchodností situace ještě před naší intervencí. Zde slovo smrt/umírání padnout vůbec nemusí. Nebát se gest a fyzického kontaktu, posílit zdání dostatku času maximálním soustředěním se na situaci a projevením účasti.
b/ Nikdy se nesmí stát, aby byl pro nás podstatnější zápis o proběhlém podání informací v dokumentaci, než samotný proces.
Reakce pacienta je částečně predikovatelná dle modelu Kübler-Rossové: popírání-hněv-smlouvání-deprese-smíření. Nejedná se o univerzální návod, nicméně orientaci v citovém rozpoložení pacienta a v následném vedení komunikace nám pomoci může. Cílem celého našeho snažení by měl být pátý bod zmíněného modelu – smíření.
Práce s rodinou
je vždy individuální. Reakce rodiny do jisté míry kopíruje výše uvedený model. Přidává se snaha udělat pro svého bližního maximum, která je bývá vyjádřena hledáním dalších léčebných možností, konzultacemi s dalšími odborníky, překladem na jiné pracoviště, tlakem na lékaře k pokračování či zintenzivnění léčebného úsilí. Nesmírně komplikující je faktor tzv. „špatného svědomí“. Vídáme to u rodin žijících ve vzdálenosti nedovolující těsný kontakt a/nebo u rodin, které dosud nevěnovaly dostatek péče svému blízkému – dle vlastních vnitřních měřítek.
Osobně si myslím, že úsilí marně vynaložené na zvrácení infaustní prognozy se nevyrovná pocitu zadostiučinění, pokud pacient i jeho rodina dojdou do finální fáze – do fáze smíření. Usuzuji tak z toho, že byť poměr odcizených telefonátů versus společně zvládnuté smířené umírání člověka v pospolitosti blízkých a s naší citlivou podporou mnohonásobně počtem převyšuje ve prospěch studené institucionalizace, pocity z dobře odvedené práce v druhém případě přetrvávají dlouhodobě, stávají se nezapomenutelným zážitkem. O síle zážitku rodiny svědčí různé formy písemného poděkování, v jednom případě i sponzorský dar nemocnici. V druhé skupině naopak přetrvává hořkost, smutek, snaha najít viníka. Což v době zabydlování se právníků ve zdravotnictví bude stále častěji jejich otázkou a otázkou vedení dokumentace, než našeho svědomí a vůle dělat dobře i tuto práci.
Bod 3 -průběh umírání
V tomto bodě je důležitých několik aspektů. Zhoršováním stavu pacienta není myšleno jeho subjektivní cítění se a při dobře vedené symptomatické léčbě tomu tak není. Symptomatická péče je často vedená dle zvyklostí pracoviště, což se může různit nemocnici od nemocnice, resp. lékař od lékaře. Odborná debata není smyslem tohoto článku, vodítkem nechť jsou doporučení české společnosti paliativní medicíny.
Dalším faktorem kvality podané péče je insuficience zdravotnického personálu v zajišťování nutně zvýšené potřeby ošetřovatelské péče. Zapojení rodiny v tomto hledisku skýtá několik výhod. Nechci na rodiny pacienta delegovat veškeré ošetřovatelské úkony, nicméně částečné zapojení jednak pomáhá rodině udělat si představu o jak náročnou a specifickou činnost jde a jednak poskytuje rodině pocit užitečnosti. Pacient pak sám nemusí tak často překlenovat nepříjemné pocity studu, rozpaky nad tím, že opakovaně „obtěžuje“, není vystaven spěchu při rutinních výkonech, jako je hygiena, oblékaní, krmení apod. Otevírá se pole pro sdílení, otevírání rodinných tabu, projevům lásky a náklonnosti. Absolutním předpokladem je jednolůžkový pokoj, či menší neobsazený pokoj. Na místě je i plnění nestandardních přání umírajícího – např. zákaz kouření v areálu nemocnice shledávám v tuto chvíli jako naprosto směšný, jen je třeba najít technický kompromis v řešení situace.
Pokud se rodina rozhodne pacienta vzít do domácí péče, je vhodné je informovat o dalších možnostech ambulantní péče ve spádové oblasti – ambulantní hospicová služba, charitní služba, která může suplovat sociální a zdravotnické služby dle svého zaměření, home care služby, navázání spolupráce s praktickým lékařem. Podstatou je ujištění, že lidé nebudou v dané situaci sami, což samozřejmě v reálu závisí na mnoha okolnostech.
Dosud okrajově byla zmíněna možnost umístění do zařízení hospicového typu. Jedná se o dnes již rozrůstající se síť hospiců, popř. ambulantní hospicové péče, která do jisté míry supluje insuficienci nemocnic a praktických lékařů. Velmi doporučuji osobní návštěvu v tomto zařízení ve spádu vašeho působiště, protože jednak hospicová péče se může částečně lišit a jednak proto, že osobní zkušenost je snáze předatelná, rodině lze podat vyčerpávající informace a do jisté míry je na v naší republice dosud nezažité řešení naladit. Troufám si říct, že výhody poskytované v těchto institucích převáží nad nepohodlím a náklady spojenými s větší dojezdovou vzdáleností od bydliště pacienta. Výhody hospicové péče by vydaly na další samostatný článek, jmenujme několik nejdůležitějších:
a/ dostatekčasu a personálu na intenzivní ošetřovatelskou péči v součinnosti s 24 hodinovým lékařským dohledem, lékaři jsou specialisté v oboru paliativní medicíny
b/ možnost soukromí a možnost trvalé přítomnosti rodiny
c/ duchovní rozměr celé situace je v popředí zájmu všech. Nechápejte tím prosím úzce“církevní“ duchovno, ale celý rozměr velmi intenzivního zážitku, kterým umírání je a který se v nemocničním prostředí ztrácí. Možnost sdílení zkušeností s lidmi v obdobné situaci.
d/ při zlepšení stavu možnost propuštění do domácí péče
e/ v žádném případě se nejedná o žádnou formu euthanasie
Bod 4 – smrt
Přítomnost rodiny se mi jeví jako vždy vítaná, byť klade zvýšené nároky na veškerý zdravotnický personál ve smyslu komunikace, řešení nových hledisek na zavedenou standardní péči.
Bod 5 – formality
Vzhledem k užšímu kontaktu s rodinou pacienta během celého období je následné vyřizování formalit snazší, méněodosobněné. Prostor pro truchlení.
Závěr:
Tento text vznikl v čase bilancování ukončené profesní etapy. Nekladu si za cíl poučovat, propagovat svá poznání, zaštiťovat se slovem smrt za všech okolností. Naopak. Cílem je shrnutí zkušeností, na které bych nerada zapomněla a které cítím potřebu sdílet.
Průběžné vzdělávání a zdokonalování se v medicínském řemesle je nutnost, která povýší práci na umění. Mezioborová spolupráce i v oblasti péče o umírající je více než žádoucí, konzistentnost v podaných faktech všemi odborníky budí důvěru ve zdravotnictví. Otevřenost, upřímnost, vstřícný postoj předchází mnoha nedorozuměním mezi námi, pacientem, jeho rodinou, mírní strach všech zúčastněných. Poté nebudeme pokračovat v mnohdy zatěžujících až krutých diagnostických či terapeutických postupech, která jsou konána z alibismu. Bezpodmínečný je přísně individuální přístup, empatie, orientace dle vůle pacienta – v koordinaci s možnostmi, tyto možnosti neustále přehodnocovat dle vývoje stavu. Teprve poté budeme dělat pro své pacienty maximum.

Neveřejné blogy: Ano, či ne?

Na uživatelskou podporu chodí celá řada zajímavých dotazů. Jedním z těch, které se pravidelně opakují, je to, zda Blog.cz neplánuje podporu funkce, která by volitelně omezila viditelnost blogu.
Jaký máte na tuto funkci názor? A využili byste ji vy osobně?

Během uplynulých let jsme při vývoji Blog.cz často zohlednili konkrétní připomínky uživatelů, abychom jim službu přizpůsobili na míru. U jedné funkce to ale neplatilo: omezení viditelnosti blogu. Na Blog.cz odjakživa platilo, že všechny uživatelské blogy jsou veřejné, a o jakékoli funkci, která by umožnila omezení viditelnosti blogů, jsme nikdy neuvažovali. Případné zájemce o založení zaheslovaného blogu jsme tak automaticky posílali ke konkurenci, která toto občas umožňuje.
Hlavním důvodem, který vždy stál za naší obavou z neveřejných blogů, bylo riziko z toho, že by se mohly stát úložištěm protiprávního obsahu. Pro příklad není třeba chodit daleko – zmínit je zde možné například dětské porno coby asi největší internetový strašák současnosti. Příležitost zkrátka dělá zloděje, říkali jsme si, a proto je lepší mít raději všechny blogy veřejné, aby byly lépe pod kontrolou.
S omezením viditelnosti blogu jen pro vyvolené uživatele, kteří znají heslo, je navíc spjat další problém – neveřejné blogy se nedostanou do vyhledávačů a mají minimální návštěvnost. Pro provozovatele tak ani nejsou moc zajímavé, protože na ně tím pádem nemá smysl dávat reklamu.
Omezení viditelnosti vlastních příspěvků je funkce, kterou můžete znát například z Twitteru (kde ji ale pravděpodobně skoro nikdo nepoužívá) nebo Facebooku (kde je čím ale čím dál víc profilů zcela veřejných). U blogu nám ale nikdy moc nedávala smysl, protože jde proti touze po vyšší návštěvnosti, které spojuje většinu našich uživatelů.
Chápeme, že řada uživatelů si střeží své soukromí a je jim nepříjemná představa, že by jejich blog objevil někdo z jejich okolí, ale domníváme se, že zavřením blogu za bránu http autentizace se s vaničkou vylije i dítě. Není lepší přistupovat k internetu jako k veřejnému prostoru, který je přístupný všem, a zařídit se podle toho?
Je možné, že vývoj k tomu časem sám směřuje. Není totiž bez zajímavosti, že se poslední dobou zdá, jakoby zájem o neveřejné blogy začínal ustupovat. Uživatelé si už možná natolik osvojili psát blogy s vědomím, že je může číst kdokoli, že už jim jen sama představa neveřejného blogu přijde nepřirozená.
To může souviset s probíhající proměnou pojetí soukromí na internetu, kterého se uživatelé sami od sebe dobrovolně vzdávají v rámci výhod, které jim to přináší. A za druhé je možné, že poptávku po neveřejné webové stránce částečně vykrývá Facebook, na kterém si uživatelé mohou zakládat uzavřené skupiny, jejichž příspěvky jsou viditelné pouze členům.
Je mezi vámi někdo, kdo je členem nějaké neveřejné skupiny na Facebooku? Pokud ano, jaké výhody vám to přináší oproti otevřeným skupinám? A ocenili byste vy konkrétně, kdyby bylo možné váš blog zaheslovat, aby se k němu dostali jen uživatelé, kteří znají heslo?
Hlasujte v anketě a diskutujte v komentářích, za všechny ohlasy děkujeme.

Upíří deníky na blogu

Nedávná literární soutěž na Blog.cz byla zajímavá mj. tím, že poskytla zajímavý vhled do toho, jaký typ literatury se aktuálně nejvíc čte mezi mladými lidmi. A jednou z nejoblíbenějších knižních sérií se ukázaly být Upíří deníky od americké autorky knih pro mládež, J.L. Smith.
Popularita Upířích deníků se projevuje na Blog.cz tím, že zde najdeme celou řadu blogů, které se tomuto fenoménu věnují. Patříte-li také k fanouškům Upířích deníků, nenechte si ujít následující přehled nejlepších blogů zaměřených na toto téma.

A to ať už jste fanoušky knih, nebo stejnojmenného seriálu, který vznikl na motivy knižní série a který z představitelů hlavních postav udělal herecké hvězdy: jsou jimi Nina Dobrev (v roli Eleny Gilbert), Paul Wesley (jako Stefan Salvatore) a Ian Somerhalder (jako Damon Salvatore). Jen těžko byste dnes mezi blogery na Blog.cz hledali oblíbenější herce – měřeno závratným počtem blogů, které se jim věnují.
Se seriálem Upíří deníky se můžete denně setkávat na televizní stanici Nova Cinema a seriál má vyčleněnou i svoji rubriku na webu Krasna.cz, kde se můžete pravidelně dočíst, co vás čeká v nejbližších epizodách. Popularita Upířích deníků je nezpochybnitelná – na webu CSFD.cz jde o 26. nejoblíbenější seriál, který si dlouhodobě drží velmi dobrou sledovanost.
Chcete vědět, jak vypadají nejtypičtější blogy, které se zaměřují na Upíří deníky? Projděte si následující přehled 20 blogů, které se věnují buď seriálu, nebo novinkám kolem hereckých představitelů hlavních rolí. Na konci článku najdete anketu, ve které můžete pro zajímavost hlasovat, který blog se vám líbí nejvíc.
P.S. Na webu Cinema.cz se můžete počínaje dnešním dnem zúčastnit posledního týdenního kola internetové soutěže o balíčky k seriálu Upíří deníky – podrobnosti hledejte zde.

Profil: Blogerky z Krasna.cz

Představovat web pro holky Krasna.cz by bylo jistě nošením dříví do lesa. Málokdo z vás si ale možná položil otázku, zda mají něco společného blogerky, které na tento web přispívají, a proč to vlastně dělají.
Zeptali jsme se jich proto za vás na tři jednoduché otázky. Seznamte se s výsledky dotazníku, který zjišťoval motivaci blogerek, které nám pomáhají dělat nejoblíbenější dívčí magazín na českém internetu.

Jsou mladé a krásné, je jim většinou kolem 17 let, a svými články výrazně přispívají k tváři, jakou má Krasna.cz. Ovšem pozor – častým omylem, který je s Krásnou spojován, je představa, že blogerky tvoří kompletně všechen obsah, který zde vychází. Tak tomu totiž není, ve skutečnosti tvoří články blogerek pouze menšinu všech vypublikovaných článků – denně vyjde na Krasna.cz v průměru kolem pěti článků, které tvoří redakce, a tomu každý den vyjde jeden až dva články od blogerek, plus denně navíc článek v rubrice „Ostatní blogeři“.
Další zajímavosti ze zákulisí tvorby Krasna.cz si můžete připomenout v rozhovoru s editorkou webu Míšou: Editorka Krasna.cz: Čtou nás zvídavé dívky
Všem blogerkám, které s námi aktuálně na Krasna.cz spolupracují, jsme položili tyto tři stejné otázky:
1) Proč píšeš pro Krásnou? Co ti to dává?
2) Na jaká témata se zaměřuješ?
3) Který tvůj dosavadní článek se ti podle tebe nejvíc povedl?
Níže zveřejňujeme jejich odpovědi, tak jak nám dorazily e-mailem. Pokud i vy patříte k těm, kteří až doteď nacházeli pro Krásnou jen odsudek, možná vás následující odpovědi přesvědčí, abyste dali blogerkám ještě šanci. A kdo ví, možná se mezi vámi i najdou nové dívky, které spolupráce s Krásnou na základě tohoto článku zláká, a samy zatouží po tom přidat se 🙂
1) Na krasna.cz píšu hlavně proto, abych získala nové zkušenosti, zapojila se tak trochu do novinářské komunity, protože máme možnost chodit na různé akce s „nálepkou“ novinářek a je to skvělá příležitost. Poznáte lidi se stejnými zájmy a „očucháte“ si tuto profesi. Navíc cenná průprava do možného budoucího zaměstnání. Mimo jiné píši i na kamoska.cz, v podstatě ze stejných důvodů.

2) Zaměřuji se hlavně na kosmetiku a líčení. Sama líčím nevěsty, modelky na focení a všeobecně na významné akce. V tomto oboru umím chodit a proto o něm také píši. Mám pocit, že mohu předat své zkušenosti dál a pomoct tak druhým.

3) Myslím, že největší úspěch mají moje články, které obsahují ukázky mého líčení, třeba jako ten poslední – Jak se nalíčit na Halloween.


1) Píšu, protože mě to baví. Spousta blogerů měla a má často řeči o tom, že Krásná.cz stojí za houby. Jsem z těch lidí, kteří, když se jim něco nelíbí raději činí, než mluví, pokud můžou. A tak jsem si řekla, že se zkusím připojit a dělat to, pokud možno, dobře. Krásná mi toho dává na oplátku rozhodně dost knihami a kosmetikou počínaje, přes volné vstupy na nejrůznější akce, až po možnost setkat se zajímavými osobnostmi.

2) Recepty, móda a tak různě. Vyhýbám se ovšem článkům o kosmetice, a to proto, že se sama příliš nelíčím a tak nemohu radit.
3) Nevím jestli se mi vyloženě povedl, ale jsem ráda, že jsem ho napsala a chtěla bych na něj upozornit, je to článek Nebuď lhostejná – každé zvíře si zaslouží žít!
Cervenej_cudlik, cervenej-cudlik.blog.cz
1) Psát pro Krásnou jsem si dala, jako takový cíl. Přišlo mi, že se ti mé blogování posune na další úroveň, že mé články bude moci sledovat víc lidí. Psaní mě baví to je hlavní. Ke všemu se díky Krásné můžu podívat na zajímavé akce a poznat zajímavé lidi. Můj blog má vyšší návštěvnost a mé články nepřicházejí o své čtenáře.
2) Píšu, tak nějak o všem o co, se dívky v mém věku zajímají. Především o módě, výhodném nakupování, ale také o situacích a jejich řešeních.
3) Podle mě se mi nejvíce zatím povedly články s Outfity. Zatím vyšli jen dva díly, ale byly velmi úspěšné a dokonce se objevily i na hlavní stránce blog.cz.
Lotty Biondi, lottybiondi.blog.cz
1) Nabídku psát pro Krásnou.cz jsem přijala moc ráda, jelikož je to velká zkušenost a také mám možnost šířit své autorské články dál. Je to velká zkušenost pro někoho, kdo by se chtěl třeba žurnalistice věnovat. Psaní na tento web také musí mít hlavu a patu, takže si také procvičím formální psaní, které se pak hodí například ve škole. Napsat slohovku je pro mě teď naprostá banalita. Prostě píšu. Mám v tom vlastně už praxi. Díky tomuto webu mám také možnosti navštívit různé koncerty a festivaly, udělat rozhovor s kapelou, účastnit se různých modelingových akcí, zapojit se do spolupráce kosmetickými značkami. Je toho spousta. A rozhodně to stojí za to!
2) Zaměřuji se především na kosmetiku. Ale občas se objeví i recenze na knihy, reportáže, nebo i něco ze sexuální sféry.
3) Myslím, že velký úspěch mají články o souboji kosmetiky. Mezi nejnovějšími články je to třeba Soubor očních linek a nebo také něco sexuální části – 21 tipů, které kluky při sexu potěší
Bára Vacková, mrsky-tupik.blog.cz
1) Je to prostor, kde se mohu vypsat prakticky na jakékoliv téma, které může zajímat moje vrstevnice, ale i ty mladší/starší. Díky reakcím na články (ve formě mailů, zpráv, podpory prostřednictvím komentářů, na mé facebookové stránce, na blogu…) mohu zjistit, ve kterém směru se mám zlepšovat a o co by příště byl ještě zájem.
Krásná změnila v mém blogovém světě mnohé… Je to maličko zvláštní, ale spolupráci s Krásnou vnímám docela odlišně od všech mých ostatních. Je to taková „základna“, ve které tvořím prakticky bez omezení, rodí se tu moje první nápady, první úspěchy nebo taky přešlapy. Za ty roky prostě patří ke mně a k mému blogu… mám k ní zvláštní vztah. Vždy když jde o nějaké projekty, nezvládám pomalu ani svůj příliv energie 😀 a věnuji tomu čas, úsilí i peníze. Naším posledním „větším“ projektem bylo natáčení ve studiu, jde o vlastní „Talkshow blogerek“. Daly jsme s holkama dohromady skvělé nápady a témata… 🙂 Je bomba vidět ty výsledky, nápady už v určité podobě, apod. Sbírám nové cenné zkušenosti a pomalu tak objevuji další a další zákoutí této blogové sféry. Mám za sebou i nezapomenutelné „reportérské“ zkušenosti, rozhovory (s Karlem Gottem, Miss Earth a různými dalšími – nejen – hudebními i internetovými hvězdami), reportáže z nejrůznějších akcí a TV show… V běžném životě se teď díky blogu a Krásné rozhodně nenudím. Ba naopak, mám co dělat, abych stíhala ten reálný svět mimo internet (občas je těžké rozlišit, co je co). 🙂

2) Mám pocit, že se to u mě za ty roky různě mění. Nejdříve mě hodně brala témata jako šikana, vztahy… Teď pracuji na takových „oddechových“ projektech, jako je móda, kosmetika, recenze, tvořím videa o všem možném… Snažím se obohatit běžný život teenagera v různých směrech. Jsou stovky holek, které zajímá jen kosmetika, stovky holek, které zajímají knížky, stovky holek, které zajímá životní styl, tajemno, vztahy, snaží se něco vyřešit nebo se nějak odreagovat. A já se jim snažím vyjít vstříc. 🙂

3) Určitě by se našly některé, na které jsem fakt hodně pyšná a poklepala bych se po rameni. Článků je ale tolik, že se mi teď vážně nechce hledat a vzpomínat, z čeho všeho jsem měla radost. Někdy to byl jen názor na knihu, ve kterém se se mnou shodlo mnoho čtenářů a byli rádi za upřímný a souvislý text. Často ale podle mě šlo o nějaké významné reportáže (rozhovory): například ze Slavíků, SuperStar či o nějaký speciální článek z oblasti módy… A brzy jeden takový (snad) vyjde i kolem Halloweenu, tak dávejte pozor ať o nic nepřijdete! 🙂

1) Napsala jsem jednou článek na krásná.cz, když se konal konkurz na nové blogerky. A voalá, jsem tady. Umožňuje mi to nějak poradit a dát naději dívčinám, které pochybují samy o sobě. Co mi to dává? Upřímně musím říct, že i malou reklamu, ale mimo jiné mnoho nabídek volných vstupů na zajímavé akce (i když jsem na druhé konci republiky, a většina se koná v Praze, takže se nakonec skoro ničeho nezúčastním). Dává mi to i pocit štěstí a spokojenosti, když se článek líbí a když někomu dokonce i trochu pomůže, či zvedne náladu.

2) Kosmetice vůbec nerozumím, takže tohle jde úplně mimo mě. Raději píšu o hlubších tématech, většinou motivační články. (Ne, že by články o kosmetice byly povrchní, sama umění pěkně se namalovat obdivuji). Bohužel teď nemám moc času na psaní, jelikož mám mnoho starostí a povinností jak se školou, tak se zdravím a koníčky. Jsem ráda, že alespoň stihnu napsat recenze na knížky.

3) Myslím že tenhle: Reportáž: Jak to chodí na talentovkách, jelikož jsem do toho článku napsala všechno. Pamatuji si ty stresy, kdy jsem sháněla informace o talentovkách ze všech možných stran. Byla jsem ráda za každou malou radu, kterou jsem dostala od těch starších a zkušenějších. Hodně lidí mi pomohlo, a tak jsem chtěla pomoct i já dalším lidem. Moc mě potěšilo, že mi mi i několik lidí napsalo do zpráv za účelem zeptat se něco ohledně talentových zkoušek. Jinak svůj nejlepší článek nemůžu posuzovat já, ale čtenáři.

Nikol Grooving, nikol-grooving.blog.cz
1) Abych byla upřímná, je to pro mě hlavně jakýsi druh reklamy. Krásná.cz navíc spolupracuje s různými společnostmi a díky tomu můžu dostávat například knihy k recenzím a nebo bývají mé články otištěny v dívčích časopisech. Všechno je to obrovská reklama, která mi na blog přivádí nové čtenáře.
Taky se snažím na Krásné radit v poradnách. A to mi dává pocit, že jsem třeba někomu aspoň trošku pomohla a nebo mu alespoň vykouzlila úsměv na rtech:).

2) Většinou se zaměřuju na téma školy a vztahů (ať už s rodiči nebo s partnerem). Také ráda píšu všelijaké úvahy. Ohledně módy nebo kosmetiky nepíšu, protože tomu nerozumím.

3) To je těžké, myslím si, že některé články vůbec nejdou porovnávat, protože se zabývají úplně něčím jiným a mají i jinou formu. Navíc jsou třeba určené i trošku jiné věkové skupině – samozřejmě se snažím psát jinak pro dvanáctiletá děvčata a jinak pro dívky na kraji dospělosti. Takže asi nedokážu říct, který se mi povedl „nejvíc“, protože si myslím, že se mi všechny povedly :-D. Zní to blbě a nafoukaně, ale přece bych nezveřejňovala něco, o čem bych si myslela, že se to nepovedlo:).

Ale můžu říct, které ze svých článků mám opravdu ráda – například články Jak se efektivně učit, Vztah s příslušníkem jiné rasy, nebo třeba Hubnu, hubneš, hubneme. Ale zhubneme?. Ale mám jich oblíbených mnohem víc:).
1) Psaní pro Krásnou je pro mě skvělá zkušenost. Psaní mě odjakživa bavilo a už jako malá jsem chtěla být nějakou redaktorkou nejlépe nějakého časopisu. Tohle mi tedy z části můj sen plní. Dává mi to, jak už jsem řekla, spoustu zkušeností, také se učím přijímat kritiku a pokud možno, ráda se z ní i ponaučím.
2) Bližší je mi kosmetika, než móda, takže mezi mými články se nejčastěji objevují různé návody na nehtové designy nebo líčení. Sympatické mi jsou i články, které se týkají vlasové péče.
3) Mezi mé nejčtenější články se dostal ten, který se zaměřoval na přírodní zesvětlení vlasů, proto bych ho nejšpíš označila za ten, zatím, nej 🙂
1) Na Krásnou jsem začala psát asi dva roky zpět, když se to teprve rozjíždělo a já jsem mezi blogerkami uviděla jednu známou. Všeobecně je mým životním průvodcem tužka, papír a diktafon, a tak se ve mně blýskl nápad, že bych také mohla přispívat a lecčemu se naučit ohledně publicistiky, koneckonců se tím chci v životě živit a na fakultě žurnalistiky by mi taková spolupráce s Novou trochu dopomohla ke studiím, takže jsem o tom uvažovala jako o takové „předpremiéře“ mé životní náplně. Chtěla jsem si ověřit, zda je novinařina vůbec pro mně, a naštěstí se ukázalo, že docela ano.

2) Schválně jsem se teď podívala do své rubriky a prolítla očima titulky svých článů a došla jsem k závěru, že „píchám do všeho“. Ráda bych se Krásné věnovala víc, ale nedovoluje mi to škola, za poslední dva roky je toho na mě docela moc, a proto Krásnou beru v poslední době jako své hobby a ne tak prioritně jako dřív. Kdybych se ale měla rozhodnout, o čem výhradně psát, tak asi zvolím fejetony, jenže ty se na Krásnou až tolik nehodí (vzhledem k tomu, že je to Krásná sama o sobě), a proto se sem tam zaměřím na něco ohledně oblékání.

3) Nikdy bych nezveřejnila nic, za čím bych pevně nestála, člověk se neustále zdokonaluje a věci, které mu přišly skvělé, najednou nějak zevšedněly. Úvaha o sado-maso a mužích mi ale přijdou přijatelné vůči tomu, čemu bych se chtěla v životě naplno v publicistice věnovat. Úvahy, myšlenkové pochody…jo, to je moje.

Kirsten Axe, kirstenaxe.blog.cz
1) Vždycky jsem chtěla psát pro krásnou.cz! Mám dobrý pocit z toho, že můžu čtenářkám předat své zkušenosti, a dát jim spoustu dobrých tipů a rad. Díky krásné se moje články dostávají ještě k více lidem, a ta spolupráce mě prostě baví. 🙂
2) Zaměřuji se hlavně na motivační témata, na životní styl a krásu. Inspiruji se svými vlastními zkušenostmi, úspěchy i pády.
3) Na každém článku si dávám záležet, ale nejraději mám jeden z mých článků v rubrice „motivation“ Už napořád silná a sebevědomá!

Bonnie Melone (Eliška Linhartová), bonnie-melone.blog.cz
1) Pro Krásna.cz jsem začala psát, neboť mi to přineslo plnou užitečných zkušeností a nebudu se tajit, zvýšilo mi to návštěvnost na mém blogu a s tím mi i přibylo plno nových návštěvníku, za které jsem moc ráda.
2) Typické témata: pro dívky, problémy s kluky, sex, kosmetika, různé recenze na knížky ,které jsou mou zálibou apod.
3) Myslím, že největší úspěch měl článek: Zaboduj osobním kouzlem, na ten jsem byla pyšná.
1) Pro web Krásna.cz píši protože mě to baví, baví mě psát články o módě a líčení, tady mám prostor lidem ukázat svůj styl, podělit se se zkušenostmi a tipy, samozdřejmě jsou motivací i balíčky co dostáváme.
2) Zaměřuji se docela často na recepty, ale píši i o módě a líčení.
3) Tak to nevím, do každého dávám něco ze sebe. Ale myslím že nejúspěšnější a nejčtenější byl tento: Udělej si bounty tyčinky. Recept
1) Psaní pro Krásnou mi dává především možnost projevit svého žurnalistického ducha a možnost dále na sobě pracovat, rozvíjet se. Znamená to také získání zkušeností, protože Krásná nám toho jako blogerkám nabízí opravdu hodně. Můžeme se dostat tam, kam bychom obyčejně nedostali a často na těchto akcích i získáváme novinářské akreditace (například pro rozhovory s přítomnými celebritami apod.).

2) Je to různé, ale platí, že nejlepší nápady mě vždycky napadnou ve sprše. Škoda, že na ně pak stejně většinou přes noc zapomenu. Píšu především o kosmetice a zdravém životním stylu, často zveřejňuji i recenze na knížky.

3) Je to dva roky, co píšu pro Krásnou, ale pořád si myslím, že nejvíce se mi povedl můj úplně první článek. Týkal se tipů, které lidem ulehčí ranní vstávání. Díky tomuto článku jsem vlastně byla i na Krásnou přijata, protože o tom rozhodovala anketa, kde čtenářky měly rozhodnout, zda bych měla pro Krásnou psát. A k mému velkému údivu tam bylo snad osmdesát procent, což mě opravdu potěšilo a do teď jsem za to všem těm lidem moc vděčná.

Lea Plášilová / Lea Jennifer, very-pink-rabbit.blog.cz
1. Rozhodně je to zkušenost. Nebojím se výzev a je to zase krůček dál, jak získat nové zkušenosti, seznámit se s lidmi, psát reportáže z akcí a účastnit se různých eventů. Jsem moc ráda za tuhle příležitost, otevřelo mi to v životě celkem další dveře do „jiného“ světa.
2. Zaměřuji se většinou na módu, rozhovory s celebritami, krásu a blog. Nejsem ten typ, který píše články Jak se zalíbit klukovi a takový podobný články, spíše se zaměřuji a radím holkám co obléknout, s kým si přečíst rozhovor nebo jaké trendy budou v nadcházející sezóně in.
3. Myslím, že se mi každý článek celkem povede. Na každý jsem pyšná a jsem ráda, že může být zveřejněn 🙂 Ale řekla bych, že se mi povedla reportáž z odhalení módní přehlídky Top Secret, který se stal za měsíc srpen nejčtenějším článkem.
Annette Krubner, annette-vogue.blog.cz
1) Tento internetový magazín je pro mne další místo s mnoha novými čtenáři. Jsem ráda, pokud vše, co píši, mohu dostat k co nejširšímu publiku, protože o to přeci jde. Psát pro někoho, ne pro sebe do šuplíku 🙂
Navíc díky Krásné se můžu dostat také k novým knihám, kosmetice či akcím a mohu tak čtenářům nabídnout daleko více, než bych byla schopná pouze já sama za sebe (jakožto studentka).
2) Jsem Blíženec a ti jsou, jak jest známo, velice různorodí a nedokážou se zaměřit na jednu věc. Takže říct jedno konkrétní téma se nedá. Ráda píši o všem, co mne alespoň trochu zajímá, ať už jsou to např. recenzi knih, ženské zkrášlování nebo DIY.
3) Sama nedokážu soudit, který je nejlepší, neboť jsem hrdá na svoji kompletní tvorbu. Avšak každý článek, který někomu poradí, pomůže nebo předá informaci, kterou dotyčný hledal, je přeci povedený, neboť splnil svůj účel 🙂
1) Pro krásnou jsem začala psát, protože jsem to viděla jako možnost prosadit se a nabrat zkušenosti. Rozhodně jsem se rozhodla dobře, protože zkušeností a hlavně možností mi krasna.cz poskytuje opravdu mnoho. Díky ní jsem mohla být na několikati akcích, kde jsem dělala reportáže a mohla jsem si popovídat se slavnými osobnostmi.
2) Nemám jen jeden okruh, o kterém bych psala. Píšu všemožně o tom, co mě napadne, co se děje v mém okolí. Čerpám inspiraci hlavně ze svého života a svýh problémů.
3) Nemyslím si, že bych mohla jmenovat nějaký TOP. Každý článek zaujme někoho jiného víc, někoho méně. Nezavděčím se všem a jak je známo: za pravdu se bije nejvíce. Ale myslím si, že nejčtenější články jsou samozřejmě o sexu + rozhovory.

Michaela Vančurová (LadyVanilka), ladyvanilka.blog.cz

Ohlédnutí za literární soutěží

Podzimní literární soutěž je dávno u konce a jména vítězů už všichni znají. V tomto článku bych se k ní chtěl ještě naposledy vrátit, protože se soutěží je spjata celá řada zajímavých informací.
A byla by škoda, aby se nikdy nedostaly na světlo. Čtěte, co předcházelo finálovému výběru a co soutěž prozradila o literárním vkusu uživatelů Blog.cz.

Úvodem budiž řečeno, že do literární soutěže se nám dlouho nechtělo. Důvod je zřejmý – byla jím oprávněná obava, že by nebylo v našich silách přečíst a objektivně posoudit velké množství přihlášených textů.
Na možný vysoký zájem blogerů o takovou soutěž se dalo usuzovat z dřívějších zkušeností, které ukázaly, že literární ambice stály u počátku vzniku celé řady blogů na Blog.cz a že většina našich blogerů pomýšlí na to, že by v budoucnu ráda napsala a vydala vlastní knihu.
Tématu se věnoval obsáhlý článek Bloger versus spisovatel, který rozproudil intenzivní diskusi na téma, zda mají náctiletí blogeři s nulovými publikačními zkušenostmi nárok na označení spisovatel, kterým se často titulují. I po letech stojí za doporučení, protože nazýval věci pravými jmény.
Ale zbytečně neodbočujme – o prázdninách 2013 se rodil požadavek na to, oživit nějak dění na Blog.cz, a literární soutěž se nabízela jako vítané osvěžení mezi přemírou soutěží fotografických, kterými internet v té době přetékal. Abychom vám soutěž ušili co nejvíc na míru, pozjišťovali jsme nejdříve vaše ohlasy, jaké soutěže byste se rádi zúčastnili, a o jaké ceny byste nejraději hráli.
Pod článkem Navrhněte letní soutěž se nakonec nejčastěji objevovaly dva druhy hlasů: že byste rádi dali vzniknout literární soutěži, ve které byste psali soutěžní text (fejeton, úvahu, povídku, apod.) na nějaké předem dané téma a že vám vlastně o ceny ani nejde. To druhé pro nás bylo poměrně překvapivé – ukázalo se, že hlavní motivací pro účast v soutěži je pro blogery v první řadě prostě zábava a chuť trochu zviditelnit svůj blog. Nějaká výhra je až na druhém místě.
Tyto poznatky jsme spojili s dvěma zkušenostmi z minula – už dlouho víme, že naši blogeři milují fan fiction a jsou navíc vášniví knihomolové, a za druhé zde byla naše dobrá zkušenost s nakladatelstvím Fragment, které nám loni dodalo knížky do soutěže Blog roku 2012.
Nápad na soutěž o nejlepší povídku, ve které se bude hrát o knížky (ideálně dle vlastního výběru, aby byl uspokojen rozmanitý vkus blogerů) a zviditelnění blogu, tak byl jasná volba. Ve Fragmentu na naši novou nabídku spolupráce ochotně kývli, a zbývalo tak už jen vyřešit dva problémy: navrhnout atraktivní téma, které přiláká co nejvíc soutěžících, a udělat něco s tím, abychom kapacitně zvládli přečíst všechny soutěžní texty.
První verze soutěžního zadání „Den s literární postavou“ byla později změněna na více univerzální „Setkání s literární postavou„, a délka soutěžních povídek byla omezena na jednu normostranu (1800 znaků). Tím jsme zajistili, že bude v našich silách zvládnout i velký nápor přihlášených textů, který skutečně nastal.
Soutěž se totiž od první chvíle setkala s mimořádně příznivým přijetím ze strany blogerů. A bylo strašně příjemné vidět, že se lidem můj nápad skutečně líbí. Aby tak ne, zadání bylo totiž vymyšleno tak, že vlastně umožnilo blogerům vzájemně konfrontovat svůj literární vkus s ostatními a zjišťovat, komu se líbí to samé. To je přece báječná věc a kouzlo všech prvních seznamování, když lidé zažívají radost z toho, že mají s vyhlédnutým protějškem společné zalíbení v nějaké stejné věci.
Díky dobře vymyšlenému konceptu se tak do soutěže nakonec zapojil počet soutěžících, který překonal všechna očekávání. Bylo jich přesně 538, a to do toho ještě nejsou započítány dvě neplatné povídky blogerů, kteří nemají svůj blog na Blog.cz, a celá řada dalších povídek, které někteří blogeři napsali jen tak nesoutěžně na svůj blog, protože se jim prostě líbilo mé zadání.
Při sledování toho, kdo všechno se zapojil, se ukázalo, že soutěž skutečně oslovila všechny: v přihláškách se objevovaly povídky od všech věkových skupin, od mužů i žen, starých známých tváří i nováčků, kteří si blog často založili právě kvůli soutěži (čímž se vlastně splnil jeden z jejích tří cílů: oživit dění na Blog.cz, zvednout návštěvnost Srdce Blogu a přitáhnout na Blog.cz nové uživatele).
Při jejich pročítání se ukázalo, že největším problémem pro soutěžící byl relativně přísný limit na počet znaků – v tomto se nejčastěji chybovalo a bylo to hlavní příčinou, proč se často i některé velmi dobré povídky nedostaly do finále. Což je škoda, protože ten limit tam nebyl nastaven jen proto, abychom všechno zvládli přečíst, ale rovněž proto, že malý prostor klade největší nároky na tvůrčí kreativitu.
Napsat dobrou krátkou povídku je hra, která má svá pravidla, a uspět může jen ten, kdo je ovládá. Když dobře neovládáte umění pointy nebo se moc rozepíšete, apod., máte prostě smůlu.
Zde stojí za zmínku zapojení blogerky Edith Holé, která sepsala pěkné rady pro všechny soutěžící, ačkoli se sama soutěže neúčastnila – připomeňte si její články Povídka o max 1800 znacích – Rady pro povídkáře I. a Povídková soutěž na Srdci blogu aneb Rady pro povídkáře II.
Do prvního předvýběru se nakonec probojovala téměř na chlup přesně rovná desetina všech soutěžních povídek, tedy 54. Níže následuje jejich seznam:
1. http://grafoy.blog.cz/1309/soutez-nejlepsi-povidka-na-tema-setkani-s-literarni-postavou
2. http://page-only-for-girls.blog.cz/1309/nejlepsi-povidka-setkani-s-literarni-postavou
3. http://telenta.blog.cz/1309/nana
4. http://ukecana-antitalentka.blog.cz/1309/setkani-soutezni-povidka
5. http://fantasy-poviidky.blog.cz/1309/soutez-nejlepsi-povidka-na-tema-setkani-s-literarni-postavou
6. http://my-stolen-romance.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou-stret-s-hmyzem
7. http://elizabethgibsonova.blog.cz/1309/setkani-se-severusem-snapem
8. http://just-read-me.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
9. http://ann-ihilation.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
10. http://world-of-fantasy-stories.blog.cz/1309/soutez-o-nejlepsi-povidku-setkani-s-literarni-postavou
11. http://modern-smile.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
12. http://redfox222.blog.cz/1309/1800-znaku
13. http://my-fantasydream.blog.cz/1309/stretnutie-s-literarnou-postavou-necakany-darcek
14. http://schamte.blog.cz/1309/modrooky
15. http://lokusta.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
16. http://sbnm.blog.cz/1309/setkani
17. http://nemamkalhoty.blog.cz/1309/literarni-postava-soutez
18. http://loretten-s.blog.cz/1309/nejkratsi-z-eposu
19. http://pvapenik.blog.cz/1309/vrazda-u-krbu
20. http://fantasy-povidky-anet.blog.cz/1309/literarni-postava-2-pokus-d
21. http://plant.blog.cz/1309/a-neni-cesty-zpet
22. http://kristynakaderova.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
23. http://temnarka.blog.cz/1309/svetovy-bestseller-setkani-s-literarni-postavou
24. http://the-hunter.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
25. http://alenkawien.blog.cz/1309/babiccin-odkaz
26. http://ami-my-blog.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
27. http://textarka.blog.cz/1309/kava-s-humbertem
28. http://nicinteligentniho.blog.cz/1309/v-melounovem-cukru
29. http://co-mohl-napsat-zivot.blog.cz/1309/setkani-s-maniakem
30. http://dincie.blog.cz/1309/soutez-blog-cz-me-setkani-s-literarni-postavou
31. http://ivisek-hobby.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
32. http://royalfox.blog.cz/1309/setkani
33. http://domovina.blog.cz/1309/prot
34. http://nika-roov.blog.cz/1309/vedlejsi-ucinek-umirani
35. http://cordeliacorp.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
36. http://white-darkness.blog.cz/1309/soutezni-povidka
37. http://hapworth16.blog.cz/1309/draha-molly
38. http://krutomyval.blog.cz/1309/v-jedne-zahrade-o-jedne-noci
39. http://veronikypovidky.blog.cz/1309/noc-prave-zacala-soutezni-povidka
40. http://my-1d-stories.blog.cz/1309/soutezni-povidka
41. http://pisupovidky.blog.cz/1309/soutezni-povidka-setkani-se-severusem-snapem
42. http://knihofil18.blog.cz/1309/lichotnik-stretnutie-s-literarnou-postavou
43. http://a-ll.blog.cz/1309/oci-plne-hvezd-a-more
44. http://arcanum-flamme.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
45. http://tefohe.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou-stribrna-nitka-nadeje
46. http://proste-panda.blog.cz/1309/makovy-muzicek
47. http://kariol.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
48. http://potterworld.blog.cz/1309/soutezni-povidka-setkani-s-dracem-malfoyem
49. http://koralincin.blog.cz/1309/soutez-setkani-s-literarni-postavou-obraz-doriana-graye
50. http://like-a-lovesong.blog.cz/1309/stretnutie-s-literarnou-postavou
51. http://whiterosekingdom.blog.cz/1309/setkani-se-zbytecnym-clovekem
52. http://dragonplanet.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou-aneb-jak-to-vypada-v-mych-snech
53. http://fakynn.blog.cz/1309/setkani-s-literarni-postavou
54. http://amios.blog.cz/1309/kdyz-se-nedari
Těchto 54 povídek se nám nejvíc líbilo, a bylo opravdu těžké vybrat z nich ty nejlepší. Při jejich hodnocení jsme kromě hlídání počtu znaků přihlíželi rovněž k tomu, jaký ohlas vzbudily povídky u samotných čtenářů. Bylo-li pod soutěžní povídkou přítomno velké množství příznivých čtenářských komentářů, automaticky to pro takovou povídku znamenalo plusové body a výrazné navýšení šance, že se taková povídka dostane do finále.
Tím jsme vás nepřímo zapojili do rozhodování, které je vždy navýsost subjektivní. Každý bloger, který tedy napsal svůj komentář pod nějakou povídku, nám trochu pomohl s výběrem. Do finále jsme tak nakonec vybrali deset povídek, které splňovaly tyto tři podmínky:
  1. Vešly se do limitu na počet znaků
  2. V komentářích měly pozitivní reakce od čtenářů
  3. A které se nám prostě nejvíc líbily 🙂
Jak si někteří z vás možná všimli, naopak jsme nepřihlíželi k tomu, zda byla splněna podmínka, aby soutěžící na začátku napsal, jakou literární postavu si zvolil, z jaké knihy pochází, a kdo je jejím autorem. Tuto podmínku totiž nedodržel téměř nikdo – pokud bychom na ní tedy trvali, finálový výběr by to natolik zásadně poznamenalo, že by soutěž ztratila smysl. Spokojili jsme se tedy s tím, bylo-li v textu soutěžní povídky alespoň přítomno jméno vybrané literární postavy, zbytek (jméno knihy a jejího autora) se už dá eventuálně téměř vždy dohledat.
Už jsme si uvedli, že blogeři přihlásili celkem 538 soutěžních povídek. To však neznamená, že by psali o 538 různých literárních postavách, protože některé postavy se velmi často opakovaly. Tím se dostáváme možná k tomu nejzajímavějšímu, co soutěž vynesla na světlo: jaké literární postavy – a tedy vlastně knihy a autory – chovají blogeři v oblibě.
(Upozornění: v následujícím textu nepoužívám u cizích ženských jmen přechýlenou koncovku příjmení, protože to neuznávám).
Těch postav bylo nakonec více než 300, z toho 67 postav bylo častých (tzn. objevovaly se opakovaně ve více povídkách) a 233 bylo vzácných (tzn. objevily se vždy pouze v jedné soutěžní povídce). Celkový počet není bohužel kompletní, protože někteří soutěžící psali o setkání s neexistující literární postavou (z nikdy nevydané vlastní knihy), o setkání s více literárními postavami, o setkání se samotným autorem knihy nebo s postavou, jejíž původ se nepodařilo dohledat. Takové povídky byly mimochodem samozřejmě neplatné.
Pokud tato soutěž něco potvrdila, je to nezpochybnitelné prvenství v popularitě, které patří britské spisovatelce J. K. Rowling. Blogeři její řadu fantasy románů o mladém čaroději Harry Potterovi doslova milují – v povídkách bylo opakovaně zastoupeno celkem 9 postav těchto knih, z toho nejčastěji samotný Harry Potter.
Druhou nejoblíbenější literní postavou – měřeno dle frekvence výskytu v soutěžních povídkách – je Malý princ ze stejnojmenné knihy francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho. Další nesmírně populární postavou je upír Damon Salvatore ze série Upíří deníky (J.L.Smith). Z dalších populárních sérií byly nejčastěji zastoupeny Stmívání (S.Meyer), Padesát odstínů (E.L.James), Hunger Games (S.Collins), Nástroje smrti (C.Clare), Odkaz dračích jezdců (Ch.Paolini), Letopisy Narnie (C.S.Lewis) a Pán prstenů (J.R.R.Tolkien).
Za zmínku stojí vysoká popularita těchto dalších postav: Petr Pan (J.M.Barrie), dračice Safira ze série Odkaz dračích jezdců (Ch.Paolini), Carrie White ze stejnojmenné knihy Carrie (S.King), Zoey Redbird ze série Škola noci (P. C. Cast + K. Cast), nesmírně populární je Christiane F. z kultovní knihy My děti ze stanice Zoo (Christiane F.), pan Darcy z knihy Pýcha a předsudek (J. Austen) a Jane Eyre ze stejnojmenné knihy (Ch. Brontë).
Pokud jde o poměr postav z moderní a historické beletrie, jeví se být relativně v rovnováze. Prvním místům popularity sice vévodí postavy z knih vydaných v posledních letech, ale nezpochybnitelná je i popularita postav starých často i více než 100 let. Namátkou třeba Anna Karenina (L.N.Tolstoj), Robinson Crusoe (D. Defoe), Sherlock Holmes (A.C.Doyle), Evžen Oněgin (A. S. Puškin), Dorian Gray (O. Wilde), a další.
Následuje kompletní seznam 67 nejčastějších literárních postav, které se nejvíce opakovaly v soutěžních povídkách:
  1. Harry Potter, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  2. Albus Brumbál, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  3. Severus Snape, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  4. Hermiona Granger, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  5. Rubeus Hagrid, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  6. Lenka Láskorádová, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  7. George Weasley, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  8. Draco Malfoy, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  9. Sirius Black, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  10. Malý princ, Malý princ (A.d.S.Exupéry)
  11. Damon Salvatore, série Upíří deníky (L.J.Smith)
  12. Petr Pan, série Petr Pan (J.M.Barrie)
  13. Bella Swan, sága Stmívání (S.Meyer)
  14. Edward Cullen, sága Stmívání (S.Meyer)
  15. Jacob Black, sága Stmívání (S.Meyer)
  16. Melanie Stryder, Hostitel (S. Meyer)
  17. Christian Grey, série Padesát odstínů (E.L.James)
  18. Katniss Everdeen, Hunger Games (S.Collins)
  19. Jace Wayland, série Nástroje smrti (C.Clare)
  20. dračice Safira, série Odkaz dračích jezdců (Ch.Paolini)
  21. Robinson, Robinson Crusoe (D. Defoe)
  22. Travis Madox, Krásná katastrofa (J.McGuire)
  23. Patch Cipriano, Zavržený (B. Fitzpartick)
  24. Jace Wayland, Cesta sněžných ptáků (R.Lyndon)
  25. Leni, Říkali mi Leni (L.Bezděková)
  26. Zuzana, série Letopisy Narnie (C.S.Lewis)
  27. Lev Aslan, série Letopisy Narnie (C.S.Lewis)
  28. Kaspian, série Letopisy Narnie (C.S.Lewis)
  29. Carrie White, Carrie (S.King)
  30. Lisbeth Salander, minisérie Millenium (S.Larsson)
  31. Anna Karenina, Anna Karenina (L.N.Tolstoj)
  32. Sherlock Holmes, detektivky se Sherlockem Holmesem (A.C.Doyle)
  33. Zoey Redbird, série Škola noci (P. C. Cast + K. Cast)
  34. Christiane F., My děti ze stanice Zoo (Christiane F.)
  35. Gandalf, Pán prstenů (J.R.R.Tolkien)
  36. Frodo Baggins, Pán prstenů (J.R.R.Tolkien)
  37. Tris, série Divergence (V.Roth)
  38. pan Darcy, Pýcha a předsudek (J. Austen)
  39. Elizabeth Bennet, Pýcha a předsudek (J. Austen)
  40. James Herriot, literatura faktu (J.A.Wight)
  41. Adrian Ivaškov, série Pokrevní pouta (R. Mead)
  42. Pipi Dlouhá Punčocha (A. Lindgren)
  43. Percy Jackson, série Percy Jackson (R.Riordan)
  44. Alenka, Alenka v řiši divů (L.Carroll)
  45. Will, Hraničářův učeň (J. Flanagan)
  46. Halt, Hraničářův učeň (J. Flanagan)
  47. Červená karkulka
  48. Alžběta Báthory, Čachtická paní (J. Nižnánsky)
  49. Babička, Babička (B. Němcová)
  50. Lucinda Price, série Andělé (L. Kate)
  51. Vilém, Máj (K. H. Mácha)
  52. Henry Jekyll, Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda (R. L. Stevenson)
  53. Jane Eyre, Jane Eyre (Ch. Brontë)
  54. Emily Strange, série Emily Strange (R. Reger)
  55. Robert Langdon, knihy Dana Browna (D. Brown)
  56. Geralt, sága Zaklínač ( A. Sapkowski)
  57. Charlie, Ten, kdo stojí v koutě (S. Chbosky)
  58. kocour Mikeš, Kocour Mikeš (J. Lada)
  59. Krysí smrť, série Zeměplocha (T. Pratchett)
  60. hrabě Dracula, Drákula (B. Stoker)
  61. Woland, Mistr a Markétka (M. Bulgakov)
  62. Adrian Mole, série Adrian Mole (S. Townsend)
  63. Evžen Oněgin, Evžen Oněgin (A. S. Puškin)
  64. Dorian Gray, Obraz Doriana Graye (O. Wilde)
  65. Torak, série Letopisy z hlubin věků (M.Paver)
  66. Hercule Poirot, detektivky s H. Poirotem (A. Christie)
  67. Allan Karlsson, Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (J. Jonasson)
Seznam vzácných postav, tedy těch, které se objevily pouze v jedné soutěžní povídce, je neméně zajímavý, a ještě o poznání pestřejší. Najdeme zde nejrůznější smyšlené postavy z fantasy příběhů, postavy proslavené z filmových adaptací, notoricky známé postavy z povinné četby a dětské literatury, pohádkové postavy, historické postavy z literatury faktu… Vyskytují se mezi nimi dokonce i automobil, drak, komiksové postavy, pes, postavy z knih, které zatím nebyly přeloženy do češtiny, a další kuriozity.
Následuje seznam 233 jednoznačně identifikovaných literárních postav, které se objevily v některé ze soutěžních povídek:
  1. Petr, série Letopisy Narnie (C.S.Lewis)
  2. Tumnus, série Letopisy Narnie (C.S.Lewis)
  3. Edmund Pevensie, série Letopisy Narnie (C.S.Lewis)
  4. Jeremy Gilbert, série Upíří deníky (L.J.Smith)
  5. Klaus, série Upíří deníky (L.J.Smith)
  6. Gabriel Wolfe, série Temné vize (L.J.Smith)
  7. Violet, Půlnoc (J. Wilson)
  8. Ferdinand Vaněk, Audience (V. Havel)
  9. Gaius Julius Caesar, literatura faktu
  10. Sauron, Pán prstenů (J.R.R.Tolkien)
  11. Éowyn, Pán prstenů (J.R.R.Tolkien)
  12. Glum, Pán prstenů (J.R.R.Tolkien)
  13. Tom Bombadil, Pán prstenů (J.R.R.Tolkien)
  14. Legolas, Pán prstenů (J.R.R.Tolkien)
  15. Thorin Oakenshield, Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (J.R.R.Tolkien)
  16. Alex deLarge, Mechanický pomeranč (A. Burgess)
  17. Krtek, knihy o Krtkovi (Z.Miler)
  18. Dimitrij Belikov, série Vampýrská akademie (R.Mead)
  19. Rose Hathaway, série Vampýrská akademie (R.Mead)
  20. Sydney Sage, série Vampýrská akademie (R.Mead)
  21. Georgina Kincaid, série Sukuba (R.Mead)
  22. Pavel Dmitrijevič, Poutník a čas (G.S.Gor)
  23. Doran, série Deltora (E.Rodda)
  24. Jasmína, série Deltora (E.Rodda)
  25. Jára Cimrman
  26. Kája Mařík, školák Kája Mařík (F.Háj)
  27. Charlie MacGee, Žhářka (S.King)
  28. Roland Deschaind, série Temná věž (S. King)
  29. automobil Christina, Christina (S. King)
  30. klaun Pennywise, To (S. King)
  31. Nina, série Čarodějka Šestého měsíce (M.Witcher)
  32. William Herondale, Infernal Devices (C.Clare)
  33. Daniel Grigori, série Andělé (L. Kate)
  34. Cam, série Andělé (L. Kate)
  35. Steve Leonard, Darren Shan (D.Shan)
  36. Larten Hroozley, Sága Lartena Hroozleyho (D. Shan)
  37. Nana, Nana (E.Zola)
  38. Robert Baratheon, sága Píseň ledu a ohně (G.R.R.Martin)
  39. Joffrey Baratheon, sága Píseň ledu a ohně (G.R.R.Martin)
  40. Syrio Forel, Hra o trůny (G.R.R.Martin)
  41. Alaizabel Cray, Přízračný svět Alaizabel Crayeové (Ch.Wooding)
  42. Pat Peoples, Terapie láskou (M.Quick)
  43. Will Vandom, série W.I.T.C.H. (E. Gnone)
  44. Nico di Angelo, série Percy Jackson (R.Riordan)
  45. Luke Castellan, série Percy Jackson (R.Riordan)
  46. Annabeth Chase, série Percy Jackson (R.Riordan)
  47. Michal Otava, Memento (R.John)
  48. Amazonky, Boj o ostrov (A.Ransom)
  49. Anastasia Steele, série Padesát odstínů (E.L.James)
  50. Beatrice, série Divergence (V.Roth)
  51. Čtyřka, série Divergence (V.Roth)
  52. Řehoř Samsa, Proměna (F.Kafka)
  53. Sofie Amundsen, Sofiin svět (J.Gaarder)
  54. Cyrano, Cyrano z Bergeracu (E.Rostand)
  55. Sorgan, série Křišťály moci (M.Burdová)
  56. Awrixel, série Křišťály moci (M.Burdová)
  57. Neilin, série Křišťály moci (M.Burdová)
  58. Aranis, trilogie Poselství jednorožců (M.Burdová)
  59. David Caruso, Kriminálka Miami (D.Cortez)
  60. Sophie Mercer, trilogie Hex Hall (R.Hawkins)
  61. Chlupatý mužíček, Hvězdný prach (N.Gaiman)
  62. Smrt, série Sandman (N.Gaiman)
  63. Sandman, série Sandman (N.Gaiman)
  64. Alice O´Really, Třetí přání (R.Fulghum)
  65. Archanděl Tyrael, série Diablo (R.A.Knaak)
  66. drak Korialstrasz, série Válka prastarých (R.A.Knaak)
  67. Herr Friedrick Thiessen, The Night Circus (E.Morgenstern)
  68. Obelix, komiksová série Asterix (R.Goscinny)
  69. Vlk z Červené karkulky
  70. Menolly, sága Drakeni z Pernu (A. McCafrey)
  71. Jaxom, sága Drakeni z Pernu (A. McCafrey)
  72. F’lar, sága Drakeni z Pernu (A. McCafrey)
  73. Ethan Roberts, trilogie Strážci času (M.Curley)
  74. Arkarian, trilogie Strážci času (M.Curley)
  75. Matt, trilogie Strážci času (M.Curley)
  76. Remus Lupin, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  77. Ginna Weasley, série Harry Potter (J. K. Rowling)
  78. Mortimer Folchart, trilogie Inkoustový svět (C.Funke)
  79. Prašprst, trilogie Inkoustový svět (C.Funke)
  80. Mary Lennox, Tajná zahrada (F. H. Burnett)
  81. Calla Tor, série Smečka (A. R. Cremer)
  82. Zavazadlo, série Zeměplocha (T. Pratchett)
  83. Jonatán Časnačaj, série Zeměplocha (T. Pratchett)
  84. Knihovník, série Zeměplocha (T. Pratchett)
  85. Bábi Zlopočasná, série Zeměplocha (T. Pratchett)
  86. Jan Hauger, Skrýš (J. Theorin)
  87. Peeta Mellark, Hunger Games (S.Collins)
  88. Gale, Hunger Games (S.Collins)
  89. Hurikán, Hunger Games (S.Collins)
  90. Finnick Odair, Hunger Games (S.Collins)
  91. Cinna, Hunger Games (S.Collins)
  92. Foxface, Hunger Games (S.Collins)
  93. Callum Ormond, série Spiknutí 365 (G.Lord)
  94. Curran, série Kate Daniels (I. Andrews)
  95. Kate Daniels, série Kate Daniels (I. Andrews)
  96. Emmet Cullen, sága Stmívání (S.Meyer)
  97. Aro Volturi, sága Stmívání (S.Meyer)
  98. Modrooký, Chatrč v horách (J. Gunn)
  99. Garfield, komiks Garfield (J. Davis)
  100. Alžběta Bavorská – Sissi, literatura faktu
  101. Jack Reacher (J. Grant)
  102. Amy Martin, Loď mezi hvězdami (B. Revis)
  103. Selene, Poslední z Amazonek (S. Pressfield)
  104. Kora, Rozkvétající žena ( S. Barclay a M. Dillon)
  105. Alexandr Sterlind, série Upíří polibky (E. Schreiber)
  106. Claude Sterling, série Upíří polibky (E. Schreiber)
  107. Kim, série Tři holky na stopě (H. Wich)
  108. Kal Leandros, Mršina (R. Thurman)
  109. komisař Maigret, série detektivek (G. Simenon)
  110. princ Ash, Železný král (J. Kagawa)
  111. Evangelina, Angeologie (D .Trussoni)
  112. Major Major, Hlava XXII (J. Heller)
  113. Yossarian, Hlava XXII (J. Heller)
  114. Tobiáš, série Noční klub (J. Kulhánek)
  115. Quasimodo, Chrám Matky Boží v Paříži (V. Hugo)
  116. Jean Valjean, Bídníci (V. Hugo)
  117. Richard Bach, Most přes navždy (R. Bach)
  118. slečna Marplová, detektivky se slečnou Marplovou (A. Christie)
  119. Kaye Fierch, Daň peklu (H. Black)
  120. Polednice, Kytice (J.K. Erben)
  121. Arturo Boleno, Divocí detektivové (R. Bolaňo)
  122. HP, Game (Anders de la Motte)
  123. Musa, Píseň pro Musu (R. Bizzi)
  124. Fernando Torres, literatura faktu
  125. Jan Křitel, Jane Eyre (Ch. Brontë)
  126. Marie Antoinetta, literatura faktu
  127. Arťom, Metro 2033 (D. Glukhovsky)
  128. labrador Marley, Marley a já (J. Grogan)
  129. Oliver Twist, Oliwer Twist (Ch. Dickens)
  130. Anna Boleyn, literatura faktu
  131. Gilgameš, Epos o Gilgamešovi
  132. Ignácius Reilly, Spolčení hlupců (J. K. Toole)
  133. Forrest Gump, Forrest Gump (W. Groom)
  134. Taťána Larinová, Evžen Oněgin (A. S. Puškin)
  135. Perry Mason, detektivky s Perry Masonem (E. S. Gardner)
  136. Nicholas Flamel, série Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela (M. Scott)
  137. Anita Blake, série Anita Blake (L. K. Hamilton)
  138. Alisson, série Roztomilé malé lhářky (S. Shepard)
  139. Arie, série Roztomilé malé lhářky (S. Shepard)
  140. Gwendolyn, série Láska nezná čas (K. Gier)
  141. chrlič Xemerius, série Láska nezná čas (K. Gier)
  142. Max Vandenburg, Zlodějka knih (M. Zusak)
  143. Olin, … a bude hůř (J. Pelc)
  144. Manfred Blud, Charlie a kouzelný kuličas (J. Nimm)
  145. Phoenix, série Krásní mrtví (E. Maguire)
  146. Mistr Kadehar, série Hvězdná kniha (Erik L´Homme)
  147. Devanthar, Elfové (B. Hennen)
  148. Gotrek Gurnisson, série Warhammer (W. King)
  149. Enola Holmes, Případ lidumilné levačky (N. Springer)
  150. Will Burrows, série Podzemí (R. Gordon, W. Williams)
  151. Schuyler Van Alen, Modrá krev (M. de la Cruz)
  152. Ford Prefect, Stopařův průvodce galaxií (D. Adams)
  153. Hannah Baker, Proč? 13x proto (J. Asher)
  154. Nick Belane, Škvár (Ch. Bukowski)
  155. D, série Vampire Hunter D (Yoshitaka Amano)
  156. Humberto, Cirkus Humberto (E. Bass)
  157. Greg Heffley, Deník malého poseroutky (J. Kinney)
  158. Drothe, Mezi námi zloději (D. Hullick)
  159. Brom, série Odkaz dračích jezdců (Ch.Paolini)
  160. Roran, série Odkaz dračích jezdců (Ch.Paolini)
  161. Šárka, Staré pověsti české (A. Jirásek)
  162. Lyra, trilogie Jeho temné esence (P. Pullman)
  163. Humbert Humbert, Lolita (V. Nabokov)
  164. Sibyl Vane, Obraz Doriana Graye (O. Wilde)
  165. vlčák Kazan, Vlčák Kazan (J. O. Curwood)
  166. Margaret, V melounovém cukru (R. Brautigan)
  167. Thomas, Sen porodní báby (S. Elbert)
  168. Karel IV., literatura faktu
  169. Vilém z Baskervillu, Jméno růže (U. Eco)
  170. Angela, série Počertěná (S. Petroff)
  171. George Markham, Maniak (M. Cole)
  172. Will, Než jsem tě poznala (J. Moyes)
  173. Zaynab, Otrokyně lásky (B. Small)
  174. Sněhová královna, Sněhová královna (H. Ch. Andersen)
  175. Leo Blue, Tobiáš Lolness (T. de Fombelle)
  176. Elodin, Jméno větru (P. Rothfuss)
  177. Santiago, Achymista (P. Coelho)
  178. Saturnin, Saturnin (Z. Jirotka)
  179. Prot, série K-Pax (G. Brewer)
  180. Heathcliff, Na větrné hůrce (E. Brontë)
  181. Emily, Na větrné hůrce (E. Brontë)
  182. Bibi, Bibi (K. Karin Michaelis)
  183. Hazel Grace Lancaster, Hvězdy nám nepřály (J. Green)
  184. James, série Cherub (R. Muchamore)
  185. Anne, Deník (A. Frank)
  186. Archer Cross, série Hex Hall (R. Hawkins)
  187. Kyrian, Night Pleasures (S. Kenyon)
  188. Ender, Enderova sága (O. S. Card)
  189. Felix Jonáš, série Kladivo na čaroděje (J. Pavlovský)
  190. Jared, Inkarceron (C. Fisher)
  191. Angel, Drž mě pevně, miluj mě zlehka (R. Fulghum)
  192. Rhoda, Vlny (V. Woolf)
  193. Henry Chinaski, knihy s H. Chinaskim (Ch. Bukowski)
  194. Erik, Fantom opery (G. Leroux)
  195. Lhář, Lhář (J. Cwiek)
  196. Anna, Anna ze Zeleného domu (L. M. Montgomery)
  197. Síta, sága Poslední upír (Ch. Pike)
  198. Lina, V šedých tónech (R. Sepetys)
  199. Anaid, série Válka čarodějek (M. Carranza)
  200. Claudius, Já, Claudius (R. Graves)
  201. Popelka
  202. Lorcan Furey, Vampiráti (J. Somper)
  203. Lev Děmidov, knihy T. R. Smithe (T. R. Smith)
  204. Balfour, Smilujse (B. Danielle a J. Jaida)
  205. Amelia Gray, Okřídlená duše (A. Stevens)
  206. Mac, Temná horečka (K. M. Moning)
  207. Lady Amalthea, Poslední jednorožec (P. S. Beagle)
  208. Kakashi Hatake, Naruto (M. Kišimoto)
  209. Makový mužíček, Makový mužíček (F. Nepil)
  210. Zuzana Ledvinková, Léto, jako když vyšije (E. Horelová)
  211. Ester, Romeo, Julie a tma (J. Otčenášek)
  212. Ondráš Machuľa, Neprebudený (M. Kukučín)
  213. zajíc Březňák, Alenka v řiši divů (L.Carroll)
  214. Holden Caulfield, Kdo chytá v žitě (J. D. Salinger)
  215. Arnold J. Rimmer, série Červený trpaslík (R. Grant a D. Naylor)
  216. Dean, Zdravím tě, temnoto (S. L. Brown)
  217. Maxipes Fík, Příhody Maxipsa Fíka (R. Čechura a J. Šalamoun)
  218. Hrabě Monte-Christo, Hrabě Monte-Christo (A. Dumas)
  219. Miseag, Mariotovi dediči (M. Holecyová)
  220. Vlad Tepeš, série Noční lovci (J. Frost)
  221. foxteriér Robin, Robin Druhý a jeho rodina (Z. Frýbová)
  222. Terka, Terčina bláznivá dobrodružství (I. Hlaváčková)
  223. Romeo, Romeo a Julie (W. Shakespeare)
  224. Estragon a Vladimír, Čekání na Godota (S. Beckett)
  225. Marc Roscarrick, Jmenuji se X (A.J. Molloy)
  226. John, sága Bratrstvo černé dýky (J. R. Ward)
  227. Carrie Bradshaw, Sex ve městě (Candace Bushnell)
  228. Gary Ridgway, Černá kniha sériových vrahů (S. Bourgoin)
  229. Vinnetou, Poklad ve Stříbrném jezeře (K.May)
  230. Sarah, Sarah (JT LeRoy)
  231. Alan Greenmor, Bůh chodí po světě vždycky inkognito (L. Gounelle)
  232. Sonmi 451, Atlas mraků (D. Mitchell)
  233. Gilan, Hraničářův učeň (J. Flanagan)
Závěrem nezbývá než poděkovat všem soutěžícím za účast a nakladatelství Fragment za spolupráci. Jak se mi do ní zpočátku moc nechtělo, nakonec mohu s potěšením konstatovat: tahle soutěž se prostě povedla.
A co vy, jaká je vaše oblíbená literární postava? 🙂

Výsledky literární soutěže

V době mezi 30.9 až 13.10. mohli čtenáři tohoto blogu vybírat v anketě vítěze naší literární soutěže o nejlepší povídku na téma „Setkání s literární postavou„, pořádané ve spolupráci s nakladatelstvím Fragment.
Do finálové ankety se z celkového počtu 538 přihlášených povídek probojovalo 10 nejlepších povídek, mezi kterými jste vybírali vítěze. Jak zní jejich jména?

Anketa byla ukončena včera v pravé poledne a na obrázku níže najdete její výsledek:

Vítězové soutěže:

1. místo – Ana „Knihofil18“ Syringa: Lichotník (670 hlasů)
2. místo – Catherine: Setkání s literární postavou (667 hlasů)
3. místo – Casion: Nečakaný darček (185 hlasů)
Ceny pro vítěze:
1.místo: Vlastní výběr knih z nakladatelství Fragment za 1500 Kč, zviditelnění blogu na úvodní stránce Blog.cz, prohlídka TV Nova a PR předměty TV Nova.
2.místo: Vlastní výběr knih z nakladatelství Fragment za 1000 Kč, zviditelnění blogu na úvodní stránce Blog.cz, prohlídka TV Nova a PR předměty TV Nova.
3.místo: Vlastní výběr knih z nakladatelství Fragment za 500 Kč, zviditelnění blogu na úvodní stránce, prohlídka TV Nova a PR předměty TV Nova.
Výherci budou kontaktováni prostřednictvím kontaktních údajů, které mají uvedeny ve svém uživatelském profilu.
Všem soutěžícím děkujeme za účast a těšíme se na vás v některé z příštích soutěží. V příštích dnech se budete moci na tomto blogu těšit na shrnující článek, který se ohlédne za celou soutěží a přinese zajímavá čísla a nejdůležitější informace spojené s celou soutěží. Dozvíte se například, jaké literární postavy se v soutěžních povídkách objevovaly nejčastěji, a jaké knihy aktuálně mezi uživateli Blog.cz patří mezi ty nejoblíbenější.
Připomeňte si na závěr znění vítězného textu, který napsala 16 letá blogerka vystupující na blogu knihofil18.blog.cz pod přezdívkou Ana Syringa. Její krátká povídka, která se vešla do soutěžního limitu 1800 znaků, pojednává o jednom neobyčejném setkání s chrličem Xemeriem z knihy Zelená jako smaragd, která je závěrečným dílem populární knižní trilogie Láska nezná čas od německé spisovatelky Kerstin Gierové.

Lichotník

Nahnevane odhodím knihu – Zelená jako smaragd – cez celú izbu. V duchu preklínam spisovateľku. Prečo mi to robíte? Prečo sa Gideon správa ako vypočítavý bastard? Neostáva mi nič iné, než v návale adrenalínu, smútku a zlosti spáchať ten najhorší zločin – agresívne hodiť knihu o stenu a revať až do zdochnutia.
Keď tu zrazu –
„Au! To naozaj bolelo!“ ozve sa akýsi hlas.
Spozorniem.
Do rúk schmatnem prvú vec, čo mi príde pod ruky – dvojlitrovú fľašu minerálky. Zdvihnem ju nad hlavu, akoby to bola nejaká baseballová pálka.
Kniha sa zamrví.
Načisto som sa zbláznila. Opatrne zdvihnem knihu – a nič. Pod knihou nebolo žiadne zviera, nič a nikto.
Nalistujem si stranu, na ktorej som skončila. Čosi ma však vyruší uprostred prvej vety.
Z knihy lezie akési zviera.
Jedna laba, druhá laba. Hlava. Stvorenie zažmurká a ladne preskočí povrch knihy. Chvíľu si myslím, že mi z knihy práve vyskočila mačka. Ibaže potom si všimnem rozdiely – dva malé rohy na hlave, dve krídla na lopatkách a jašteričí chvost.
Žmurk.
Keď pomaly otvorím jedno oko, malý kamenný chrlič tu stále je.
„Nepamätám si, žeby som zjedla lysohlávky,“ poviem dutým hlasom.
Kamenný chrlič nakloní hlavu. „Prečo si hodila tou knihou o stenu?“
„Štve ma Gideon.“
„Je to len kniha,“ pripomenie mi Xemerius. „Tak teda pokračj v čítaní,“ pobáda ma.
„Začnem čítať až vtedy, keď sa vrátiš do tej knihy,“ prikážem mu, akoby to bol nejaký neposlušný pes.
„Prečo? Ja chcem ostať! Koľkokrát ešte dostanem šancu navštíviť iný svet? Vrátim sa hneď, keď dočítaš knihu. Prosím, prosím, prosíííím!“
Odkašlem si. „No tak dobre. Ale nič neskúšaj,“ varujem ho s prižmurenými očami.
Xemerius sa usmeje. „Ďakujem!“ obtrie sa mi o ruku ako túlavá mačka. „Ja som vedel, prečo sa mi páčiš!“
„Ty lichotník,“ smejem sa.
Všetko je perfektné.
Partnerem soutěže je nakladatelství Fragment:

Posílení hlasu komunity – váš názor

Rádi bychom vám v tomto článku představili jeden koncept, jaký směrem by se mohl ubírat další vývoj Blog.cz. Jedná se pouze o pracovní návrh, takže zatím žádnou paniku 🙂
Přečtěte si, jak by se mohla z naší strany změnit podpora uživatelské komunity, aby sami blogeři více zasahovali do toho, jak bude Blog.cz vypadat.

S tvrzením, že je Blog.cz komunita, jste se mohli na tomto blogu setkat už tolikrát, že se z toho už dávno musela stát pravda, i kdyby to kdysi dávno bylo jen čísi zbožné marketingové přání.
Mezi zaryté popírače tohoto faktu může dnes patřit už jen ten, kdo nikdy žádný blog na Blog.cz neviděl, a neví, jak to tady chodí. Jen pro připomenutí: ten základní důvod, proč Blog.cz není jen jedna z desítek vzájemně nerozlišitelných služeb, u kterých si můžete založit vlastní blogísek, spočívá v tom, že velká část blogerů sama pravidelně navštěvuje další blogy a udržuje s jejich autory čilý kontakt. Čili tvoří komunitu internetových přátel. Elementary, my dear Watson.
Jeden by až neřekl, jak všemožně se může taková svérázná komunita blogerů projevovat. Na ukázku pár příkladů:
  • Zakládání „redakčních“ blogů a sdílení společného obsahu
  • Propagace vlastních blogů v uzavřených i otevřených skupinách na Facebooku
  • Hodnocení nových členů Autorského klubu a jejich občasné virtuální lynčování, pokud se blog komunitě nelíbí
  • Vzájemné poskytování zpětné vazby a konstruktivní kritiky v komentářích a článcích
  • Pořádání soutěží pro ostatní blogery, dokonce někdy včetně rozdávání hmotných výher
  • Realizace blogerských srazů v offline světě
  • Hodnocení vlastních kreativních výtvorů (fotky, texty, kresby / malby…), designů, apod.
  • Sdílení fanouškovských informací a posilování obdivu ke společným teenagerským idolům
  • Literární produkce současných trendy žánrů – fan fiction, twincest, slash, drabble, fotoromán, komiks, fotokomiks, strip…
  • Nekonečné diskuse o tématech, které komunitu pálí (blogy s problematickým obsahem, kontroverzní blogeři, spam a trollové v komentářích, kyberšikana, výpadky služby, technické chyby, hlasování v soutěžích, porušování copyrightu, cybersquatting, nastavení vzhledu a sledování návštěvnosti, sdílení designových šablon a návodů na blog…)
Takto by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Chcete nějaký konkrétní příklad toho, co má komunita na Blog.cz na svědomí? Pro názornou ukázku není třeba chodit daleko. Poslední dobou se roztrhl pytel s blogy, na kterých můžete najít tyto dvě ikonky:
Objektivně vzato, obě nic nedělají – i kdyby je měl na blogu každý, nestane se jednoduše vůbec nic. Přesto obě vznikly s nějakým cílem a uživatelé si je dávají na své blogy – asi tedy věří, že by to třeba k něčemu mohlo být dobré. Co kdyby se jednou takové přání mohlo splnit?
Právě to je podstatou nápadu, který přichází s vizí posílení něčeho, co bychom mohli nazývat blogerskými pravomocemi. Dejme tomu, že bychom třeba blogerům dali do ruky nástroj, kterým by mohli do značné míry ovlivňovat obsah Blog.cz. Komunita by například sama rozhodovala, jaký blog by měl být zrušen a jaký by si naopak třeba zasloužil zviditelnit.
Ano, jistě, něco takového se děje už dnes, ale hlasy jednotlivých uživatelů jsou příliš roztříštěny a zanikají v kakofonickém překřikování tisíců rozdílných názorů. Co bloger, to jiný náhled na svět, jiný vkus a jiná představa toho, co je dobrý blog. Tím jsou zapříčiněny třeba ony nekonečné malicherné bouře ve sklenici vody stran toho, zda ten nebo onen blog patří do Autorského klubu.
Občas ale mezi blogery zavládne vzácná shoda, a na to jsme vždy slyšeli. Například můj nedávný nápad se seznamkou pro blogery mi většina blogerů otloukla o hlavu, takže za sebe nemám problém připustit, že to asi nebyl dobrý nápad, a proto se realizovat nebude 🙂 (Mimochodem dostal mě tehdy kouzelný názor blogera vystupujícího pod přezdívkou Lapis, který mi k nápadu se seznamkou napsal toto: „Skús radšej pôsobiť na tích managerov nad tebou a vyžmýkať z nich kačky aspoň na toho studentíka čo vam to tu občas vylepší a nie sa tu hrať na bordel mamu ….“).
Stejně tak není žádným tajemstvím, že na Blog.cz zabírají místo statisíce blogů, na kterých nic není, do kterých se nikdo nepřihlašuje a které nemají žádnou návštěvnost. Rovněž je nemálo blogů, jejichž obsah je kompletně zkopírovaný z jiných webů nebo které jiným způsobem porušují podmínky služby, a měly by tedy být zrušeny. Leč v našich silách nikdy nebylo a nebude jednotlivé blogy procházet a toto nějak kontrolovat – při stávajícím celkovém počtu blogů, který se blíží 1,2 milionu, není v ničích silách toto nějak kontrolovat.
Toto by se mohlo do jisté míry změnit, pokud bychom zavedli přímou podporu komunitních pravomocí, kdy by se blogeři sami aktivně zapojili do hodnocení uživatelského obsahu a rozhodování o tom, jaké blogy by měly být zrušeny, jaké zviditelněny, a jakým směrem by se obecně měl Blog.cz dál vyvíjet.
Chtěli byste třeba implementovat tu a tu funkci, protože ji má konkurence, a vám se nechce jen kvůli tomu odcházet z Blog.cz, ale je vám jasné, že váš osamocený hlas nemá žádnou váhu? V takovém případě by bylo možné nechat uživatele zakládat jakási diskusní fóra, v nichž by mohli tyto názory a připomínky formulovat, a sbírat hlasy podobně smýšlejících blogerů. Sešlo-li by se dost hlasů, mohlo by se jejich požadavku z naší strany vyhovět.
Ve výsledku bychom se tak přiblížili ideálu, k němuž se léta snažíme alespoň v rámci možností dostat: skutečně zapojit uživatele do vývoje Blog.cz, naslouchat jejich názorům a vytvářet jim službu na míru, která se bude přizpůsobovat jejich potřebám a požadavkům. Spolehněte se, že by vznikla služba, jaká nemá na českém internetu v současnosti obdoby.
U takové ideální podoby Blog.cz by třeba odpadla většina současné editorské a redakční práce s vybíráním doporučovaného obsahu na úvodní stránku Blog.cz a nových blogů do Autorského klubu. Blogeři by jednoduše sami skórovali blogy, které se jim líbí, a tento vysoce hodnocený obsah by se dostával více na oči a automaticky zobrazoval na úvodní stránce Blog.cz.
A naopak, nízko skórované blogy, tedy všechny prázdné, neaktivní a další zbytečné blogy, by se mohly mnohem jednodušeji rušit. Konečné slovo v rušení blogů bychom si ale samozřejmě ponechali, aby nemohlo docházet k tomu, co se dnes třeba nekontrolovatelně děje na Facebooku.
Pokud tam nějakou stránku nebo profil nahlásí nějaký dostatečný a blíže nespecifikovaný počet lidí, dojde k jejímu automatickému zrušení, a uživatel se pomoci nikde nedovolá. Facebook nemá žádnou uživatelskou podporu a většinu věcí vyřizuje automaticky nebo prostřednictvím hrstky mizerně placených Indů, kteří sedí u počítače na druhém konci světa, pochopitelně neumí česky a jsou velmi pravděpodobně zahlceni nekonečným přívalem stížností, jak se dá čekat od sociální sítě, která má celosvětově přes miliardu uživatelů. Takto tedy určitě ne, přátelé, žádné strachy 🙂
Je vám alespoň trochu jasné, co se vám snažím v tomto článku vysvětlit? Zkuste si to představit třeba jako nějakou novou stránku, prostřednictvím níž byste mohli diskutovat na jednom místě o tom, co vás trápí, co byste chtěli na Blog.cz změnit, a čeho byste konkrétně chtěli dosáhnout.
Ať už by se jednalo o cokoli, obecně by vždy platilo, že pokud by se u nějaké věci našel dostatečný počet hlasů, automaticky by se u nás rozsvítila pomyslná červená kontrolka, a my bychom si řekli „Aha, tito blogeři chtějí to a to, tak se na to podíváme„.
Jak se vám tento nápad líbí? Hlasujte v anketě a pište v komentářích, za všechny názory děkujeme.
P.S. Nechce si to ještě někdo rozmyslet s tou blogerskou seznamkou? 🙂

Jak se vybírá blog dne

Jak se vybírá blog dne?“ To je častá otázka, s níž se na nás v poslední době obracíte. Je to logické, protože umístění vybraného blogu na úvodní stránku Blog.cz automaticky katapultuje jeho návštěvnost do astronomických výšin.
Pikantní na tom je to, že správně by ta otázka měla samozřejmě znít takto: „Může se můj blog stát také blogem dne?“ Protože to je přesně to, co všechny tazatele zajímá. Jak to tedy je?

Jednou z charakteristických vlastností, které odlišují Blog.cz od konkurenčních služeb, je zviditelňování vybraných blogů. Úplně jednoduše řečeno: všude jinde vás nechají jenom založit blog a dál vás v tom nechají plavat. Jakou bude mít váš blog návštěvnost je tak jenom na vás.
Na Blog.cz toto neplatí. Cest, kterými se snažíme vaše blogy zviditelňovat, je spousta, a poslední dobou experimentujeme s novými možnostmi. Využíváme přitom mj. sílu celého našeho internetového portfolia, které denně navštíví více než 600 tisíc unikátních návštěvníků.
Nedávno jsme třeba informovali o tom, že dvakrát týdně vybíráme vhodné blogy do newsletteru mužského magazínu Fanda.tv, který rozesíláme na desítky tisíc e-mailových adres. Další blogy podporujeme na společenském webu Prásk. Širokou podporu zviditelnění nabízí holčičí web Krásná.cz, do jehož obsahu se zapojují vybrané blogerky z Blog.cz. Nově začínáme pro linkování uživatelských blogů využívat i naše různé stránky na Facebooku, kde máme celkově statisíce fanoušků.
Samostatnou kapitolu představují rozhovory na tomto blogu a soutěže – například ta aktuální byla podpořena na Krásná.cz, Doma.cz a oficiální facebookové stránce TV Nova, která má přes 170 tisíc fanoušků. A měli jsme už i blogerku, která se dostala přímo do televizního vysílání, kde si v přímém přenosu vyzvedla výhru v loňské soutěži Blog roku.
Takto by se dalo pokračovat ještě dlouho, ale vás asi stejně nejvíc zajímá zviditelnění hlavně na Blog.cz. Kromě tradičních forem zviditelnění, jaké představují žebříčky, témata blogů, Autorský klub a další komunitní funkce, zde hlavní roli hraje úvodní stránka Blog.cz. Na ni pro vás denně vybíráme tři zajímavé články našich blogerů, které by se vám mohly líbit, a nový blog dne, který vám doporučujeme navštívit.
A právě kolem blogů dne se rojí nejvíc nejasností, protože každý by se tam chtěl dostat. Není nic jednoduššího. Blogy dne pro vás denně vybíráme z celé řady zdrojů, které máme k dispozici. Hledání nových blogů je kapitola sama pro sebe a každý na to má vlastní způsoby – nám se osvědčil způsob popsaný níže.
Blogy dne hledáme například mezi členy Autorského klubu, mezi přispěvateli tématu týdne, mezi autory komentářů pod články na tomto blogu a na blogu Autorského klubu, mezi blogy na šikovných seznamech odkazy.blog.cz a top.blog.cz, mezi blogy, které se přihlásily do Autorského klubu, atd. Dále jako blogy dne vybíráme blogy, jejichž autoři nám poslali nějaký dotaz na e-mail blog@blog.cz nebo kteří na sebe upozornili jakkoli jinak.
Klidně i tak, že se nám sami ozvali, že by rádi svůj blog trochu zviditelnili. A my jim vždy rádi vyjdeme vstříc. Neexistují tedy žádná složitá pravidla, které blogy se mohou dostat na úvodní stránku Blog.cz. Vybíráme tam prostě blogy, na které sami náhodně narazíme, které nás nějak zaujmou, které se nám líbí a o kterých si myslíme, že by se mohly líbit i vám.
Pokud byste se tak s vaším blogem také chtěli dostat na úvodní stránku, ozvěte se na adresu blog@blog.cz nebo nám napište na našem Facebooku. A třeba už zítra může být právě váš blog všem na očích jako blog dne.
Protože my vás v tom plavat nenecháme 😉

Překonáváme překážky

Při psaní blogu může člověk občas narazit na nějaký problém. Je proto dobré vždy vědět, kam se můžete obrátit a co dělat, když… Právě takový návod najdete v následujícím článku, kterým končí pětidílný seriál pro začínající blogery a nováčky na Blog.cz.
Předchozí 4 díly najdete zde: Jak na blog.

Trable, které začínajícím blogerům komplikují život, by se daly zjednodušeně rozdělit na dva druhy. Mezi první typ patří problémy technického rázu, kdy si bloger neví rady s nastavením a ovládáním blogu, případně s něčím podobným, co obecně souvisí s počítači a internetem. Většinu základních informací k tomuto tématu shrnul článek Základní ovládání a první nastavení blogu, který nováčkům představil prostředí blogu krok za krokem.
Pokud bloger před čtením dlouhých návodů upřednostňuje přímý dotaz, může se na nás kdykoli obrátit na e-mailovou adresu blog@blog.cz. Odpověď na svůj dotaz můžete čekat do druhého dne. Nově své dotazy můžete posílat i prostřednictvím naší stránky na Facebooku – svou otázku můžete buď napsat přímo na zeď stránky, nebo nám můžete poslat zprávu (přes tlačítko Zpráva).
Mezi problémy technického rázu by se daly zařadit i nejasnosti ohledně toho, jak se váš blog dostane do vyhledávačů a jak si zvýšit návštěvnost, která bývá ve většině případů u nových blogů velmi malá. Tomuto tématu se věnoval druhý článek Návštěvnost a komunita, který přinesl vyčerpávající přehled osvědčených tipů, jak si zvýšit návštěvnost a prosadit se v komunitě.
Druhý typ blogerských problémů, které nejsou zapříčiněny technickými příčinami, má společný původ v konfliktech mezi jednotlivými blogery. Žádný blog není izolovaný ostrůvek sám pro sebe, ale součást velké komunity ostatních blogů, což může občas vyvolávat třecí plochy, na kterých se rodí menší či větší konflikty.
Jeden z takových konfliktů pramení z toho, že svůj blog na Blog.cz si může založit kdokoli. Protože to lidé skutečně dělají, najdete zde nesmírně různorodé složení blogů. Svůj blog zde mají malé děti, teenageři, dospělí i senioři, studenti, zaměstnanci, nezaměstnaní, umělci, prostitutky, učitelé, právníci, lidé s nějakým handicapem, lidé z velkých měst i vesnic, introverti i extroverti, hipsteři, absolventi vysokých škol i lidé s výučním listem, nízkopříjmové skupiny i dobře situovaní příslušníci střední třídy, příznivci konspiračních teorií, hubnoucí dívky, vegetariáni i milovníci masa, kuřáci i nekuřáci, příznivci levice i pravice, gayové i lesby… zkrátka snad každý, koho si dokážete představit.
Z toho logicky vznikají příležitostné konflikty. Jeden z takových nejtypičtějších by se dal nazvat generační propastí. Vzhledem k tomu, že na Blog.cz blogují teenageři i dospělí uživatelé, což jsou v podstatě dva zcela oddělené světy, panuje mezi nimi nemalá míra nevraživosti. Jedním z proklínaných nešvarů, který je připisován blogerům z řad dětí a teenagerů, je psaní nevyžádaných komentářů s pozvánkami na vlastní blog. Zatímco v rámci mladé komunity je to vnímáno jako legitimní prostředek, jak si navýšit návštěvnost, dospělí blogeři toto bez výjimky nenávidí.
Někteří dokonce natolik, že časem vody Blog.cz opustí. Podlehnou tak rozšířenému mýtu, že Blog.cz je služba určená teenagerům, kde „normální blog zapadne„. Není to pravda – „teenagerských blogů“, které zdánlivě opticky převažují, ve skutečností spíše ubývá (s tím, jak se přesouvají na více trendy služby typu Facebook, Tumblr, Pinterest, Ask.fm, Youtube, ad., protože mít blog je u této cílové skupiny v první řadě otázka image, která podléhá aktuální módě), a naopak výrazně přibývá blogů dospělých autorů a seniorů, kteří disponují dostatkem volného času.
Jestliže se tak dříve říkalo, že Blog.cz je teenagerský web, může se jednou stát, že ho naopak ovládnou blogující senioři, kteří jsou vůči sezónním vlivům módy imunní a blog je pro ně stále něco nového a báječného, co jim umožňuje udržovat se v duševní kondici a být v kontaktu se světem. To vše zdarma, dlužno dodat, protože to také hraje svoji roli.
Nevyžádané komentáře jsou však jen špička ledovce. Další konflikty, které uživatele trápí, jsou nenávistné anonymní komentáře a články (čtěte: Máme se rádi, nemáme se rádi), vydávání se za někoho jiného, hacknutí blogu (čtěte: Co je phishing aneb Pozor na svá hesla!) a porušení copyrightu (čtěte: Konec kopírování fotek a článků).
S prvními dvěma problémy vám bohužel příliš nepomůžeme. Obecně platí, že nevstupujeme do konfliktů mezi jednotlivými uživateli, protože nám to nepřísluší a nemáme na to kapacity. Nejlepším řešením tak je problematické komentáře mazat a nežádoucí návštěvníky případně zablokovat. Pokud to nepomůže, je krajním řešením zavést dočasně zakázané nebo moderované komentáře, nezvané návštěvníky to ve většině případů odradí.
V neposlední řadě se můžete v krajních případech obrátit i na policii, pokud vás nějaký nežádoucí návštěvník obtěžuje příliš. V takových případech samozřejmě vyvíjíme součinnost a poskytujeme policii o uživatelích identifikační údaje získané v rámci blogovacího systému (nejčastěji registrační e-mail a IP adresa). Je proto dobré to vědět a upozorňují na to i podmínky služby.
Velice komplikované případy nastávají tehdy, pokud je někomu hacknut blog. Chyba je v takových případech vždy na straně uživatele, který nedostatečně dbal na základní pravidla bezpečnosti (mít bezpečné heslo, nikomu ho nesdělovat, mít odlišné heslo do blogu a registračního e-mailu, odhlašovat se z blogu na cizím počítači – typicky v počítačových učebnách, apod.).
Narazíte-li na podobný problém, ozvěte se na adresu blog@blog.cz – čím dříve, tím lépe (čtěte: Co možná nevíte o uživatelské podpoře). Připravte se na to, že budete pravděpodobně muset nějak dokazovat, že ukradený blog je skutečně váš, což nemusí být tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát (Jak prokázat autorství blogu). Umíme i obnovit zrušený blog, pokud o to bloger požádá, a během posledních let by šly počty podobných zachráněných blogů spočítat možná už na desítky (čtěte: Vaše blogy jsou v bezpečí).
Stejně tak se na nás můžete obrátit v případech, kdy někdo proti vám založí útočný a dehonestující blog, který vás má zesměšnit, ponížit nebo ztrapnit. Takovému jednání se říká kyberšikana a v minulosti se mu zde věnovalo hned několik článku: Obtěžování na internetu, Nulová tolerance kyberšikany a Kyberšikana – zbytečný strašák, nebo reálný problém?
Blogy, které se prokazatelně dopouštějí kyberšikany, jsou okamžitě a bez předchozího upozornění autora blogu zrušeny, a dlouhodobě razíme v tomto ohledu konsistentní postoj. Tento typ blogů nepodporujeme a důsledně rušíme, pokud je nám nahlášen. K tomu můžete využívat formulář na stránce blog.cz/report (čtěte: Co také možná nevíte o uživatelské podpoře).
Na stejné stránce můžete hlásit případy, kdy vám někdo zkopíroval články nebo obrázky (pozor – platí pouze v rámci Blog.cz). Vyčerpávající seznámení s tím, jak probíhá nahlašování závadných blogů, najdete v tomto článku: Nahlášení závadného obsahu. Jak probíhá a jak vypadá?
Všem čtenářům tohoto seriálu přeji, aby se jim podobné problémy pokud možno co nejvíce vyhýbaly. A pokud už na ně narazíte, nebojte se nám ozvat na adrese blog@blog.cz – jsme tu pro vás.
Věřím, že pokud jste celý seriál dočetli až do konce, jste už vybaveni vším potřebným na vaši cestu za úspěšným blogem. Osobně vám na ní přeju hodně štěstí a mnoho spokojených čtenářů.