Srpnový rozhovor představuje autorky dvou velmi originálních blogů. Tentokráte se zcela přepracovanými otázkami.
B.: „Bývám nazývána všelijak ;)… Ale má přezdívka na blogu je většinou Johnnie a jmenuju se Bára.“
L.: „Většinou reálného světa jsem titulována jako Lucie, ve vodách interfernetických, převážně blogových, vyskytuji se jako Julie.“
B.: „Tak joo ;)… 21.“
L.: „Za chvíli osmnáct, už se docela těšim, až nebudu muset stát před výčepem s provinilým výrazem…“
B.: „Ze samoty u lesa, z luk, z hor, ze severu… ze samého středu Evropy (čemuž ale jednou věřili jen ti japonští turisté, kteří vyskákali z autobusu a málem se nechali přejet, když fotili nesmyslný bod zrovna vprostřed naší jediné hlavní silnice…), z krásné vesnice, která už je prý asi 100 let městem – ze Smržovky.“
L.: „Stoprocentní Prágl, město hnusné leč velké.“
B.: „… Noo… Inspirovala mě má nejoblíbenější kniha – A uzřela oslice anděla od Nicka Cavea… blog se měl nejprve jmenovat „Psíhlavsko“, podle místa, kde hlavní postava knihy Euchrid, přebýval… ale nakonec zvítězila Bažina – místo, kde se Hrabě Euchrid utopil… ;)“
L.: „Adresa blogu, ač značně krkolomná, přesně vystihuje vo čem to je, tzn. deníčkové zápisky formou osobní korespondence ku jistému neexistujícímu panu Winstonovi. Osvědčená forma, se kterou udělal díru do světa už třeba Goethe:)
B.: „Asi rok a půl…“
L.: „Rok a nějakej kousek navíc. „
B.: „Noo… možná mě ostatní blogeři zavrhnou :D, ale blogu opravdu moc času nevěnuju… ale ne že by mě občasné blogování nebavilo, jen prostě dávám přednost pobytu venku a s kamarády a tak, než celodennímu vysedání u počítače… a jak je pro mě důležitý?… kdybych chtěla, bez pláče ho smáznu… ale nechci ;)“
L.: „Věnuju mu odhadem tak, hm, půl hodiny tejdně? Někdy ani to ne, takže času mi to moc nežere. Blog má pro mě takovou funkci osobního psychologa šmrcnutýho památníčkem. Když mě něco drásá, tak místo toho, abych tim otravovala život svejm kamarádkám, vybleju to panu Winstonovi a hned je mi líp:) Navíc, na blogu má člověk šanci představit se světu jako trošku lepší, než ve skutečnosti je. Z vlastního vyprávění vždycky vyjdete buď jako hrdina, nebo ten chudáček, co je v tom nevině, nikdy ne jako ta svině.“
B.: „Myslím, že ne… když zrovna nemám co napsat, tak nepíšu, když nemám na blog náladu, tak na něj nechodím, ale za týden to může být jinak…“
L.: „Vzhledem k tomu, že můj blog, zdá se, stále funguje, tak asi nestalo. Ale už jsem si párkrát řikala, že už bych mohla z tohohle dětinskýho kňučení vyrůst a zabalit to. Nevyrostla:)“
B.: „Noo vzhledem k tomu, že můj rekord v návštěvnosti je asi 20 lidí za den (a to na něj ještě někdo určitě omylem kliknul dvakrát), tak kdybych prahla jen po vysoké návštěvnosti, asi bych už blog neměla ;)… Ale je fajn, že do Bažiny někdo občas vleze a když zanechá smysluplný komentář 😉 , mám radost…“
L.: „ K čemu je, když tam vleze 30 lidí, co se jen mihnou a ani si nic nepřečtou? A vlastně ani ty komentáře nejsou nijak esenciální, jasně, že je super, když někdo napíše, že ti rozumí, nebo že se mu to líbí, ale taky těch lidí nepotřebuju mrak. Stačí třeba jen dva tři, aby člověk věděl, že to neřval do světa úplně zbytečně. „
B.: „Osobně se k tomu nestavím, ale snažím se tomu vyhýbat ;)… a jsem docela flegmouš, ale asi by mě naštvalo, kdyby někdo na svém blogu zveřejňoval mé články a podepisoval se pod ně…“
L.: „Moc nechápu, jakej to má smysl. Mě teda nikdo nic „nekrade“ a já nikomu taky ne, ale jakej má cíl to bezmyšlenkovatý přelejvání slovní hmoty netušim…“
B.: „O blogu ví asi všichni z mého okolí- rodiče, přítel, bratr, kamarádi… nějak ho netajím ani necenzuruju, kdo mě zná dobře, je už na moje řeči zvyklý a moc si je nebere ;)… a ano, pár zajímavých jedinců;) jsem díky blogování měla to štěstí poznat, teda jestli se dá „kyberpoznání“ považovat za poznání ;)“
L.: „Nikdo z okolí o něm, doufám, neví, věděl-li by, byl by to pro mě důvod to nejspíš zabalit. A co se týče toho druhého, no, jo, diky svému blogu jsem se nakonec nějakým způsobem ocitla s lahví rumu na jednom raftu s vašim šéfvývojářem a dalším kusem Jyxa v zádech. Svět je bizarní místo, no ne?“
-
Blog.cz vnímáme jako komunitu uživatelů, kteří se navzájem navštěvují, komentují a hodnotí si články, a dokonce se i přátelí pomocí tzv. „spřátelování“ známého z klasických komunitních sítí. Co si ty osobně myslíš o komunitě Blog.cz?
B.: „Osobně 😉 jsem asi trochu mimo ni… ale je dobrý, že mezi sebou blogeři nějak komunikují nee, na co by jinak blogy měli… je sice rozdíl mezi komentářem, kde se dovíme něco o názoru komentujícího na daný článek a komentářem typu: „JaXe MaSH? Já DobřE, tFoje SB!“, ale coo ;)“
L.: „Myslím, že komunita určitě funguje, ale ne na onom vynuceném „esbéčkovacím“ principu s pravidly. Jasně, čti a bude ti čteno, a tak se na každého blogera tak nějak nabalí další, který si mají navzájem co říct a rozhazujou chapadla dál a je jich čim dál víc a víc se znají, tohle je komunita, tak jak by podle mě měla fungovat. Blogy nebude číst moc lidí co sami žádný nemají, je to do jistý míry „jen“ výměnnej obchod.“
B.: „Jéé 😉 no líbí se mi moc, jak už sem psala, tento blog patří k mým nejoblíbenějším ;)“
L.: „ Zaběhlejch oveček končinu mám mezi oblíbencema už hoodně dlouho, snad v tomhle případě mohu se opovážit mluvit o oné komunitě. Johnnie je taková správně nadšená a no… bažiňácká…:) A před její poezí nezbývá než smeknout.“
B.: „Nemám a Bažina je můj první blog i na Blog.cz… jsem pořád taková blogerka začátečnice a myslím, že dost funkcí blogu jsem ještě ani nevyzkoušela… mám jednoduchý design a jde mi spíš o písmenka, takže moc funkcí ani nepotřebuju… ale mám třeba ráda muziku, tak je super, že jdou ke článkům přidávat videa z youtube a tak… (no jo, jsem trošku „stoletzavopicema“ :D)“
L.: „Mám zkušenosti se službou „tužka a papír“ a mohu směle tvrdit, že oproti blogu má sice méně časté výpadky systému, ale zas vzhledem k mému rukopisu nemají informace zde zaznamenané tak trvalou hodnotu. Dále tento systém nemá tak silnou čtenářskou odezvu a o komunitě nemůže být vůbec řeč:) Moje oblíbená funkce je asi „hned zveřejnit“, používám ji tak nějak nejčastěji a bez ní by to prostě nebylo ono:)
B.: „Nějak mě nic nenapadá… vlastně, chtěla jsem si mezi názvy jednotlivých rubrik vynechat řádek, aby byly přehlednější… ale to určitě nějak jde, jen jsem líná to zkoumat :D“
L.: „Hmm, měla bych jedno takový skromný přání, jen takovej detail. Kdyby tak v profilu autora bylo možný používat perex, takže by se v menu nezobrazoval ten text celej ale jenom kousek, to by panečku bylo něco! Ale to je jen tak na okraj…“
B.: „Noo, náš blog (zakládaly jsme si ho s kamarádkou, která už na něj ale chodí jen jako občasný komentátor) je všehochuť našich zážitků, naší tvorby, oblíbený muziky a tak… prostě věcí, které nás zaujaly a máme je rádi… a budu ráda, když zaujmou třeba i někoho z čtenářů tohoto rozhovoru… Brána do bažiny je otevřená všem, tak se přijďte utápět s náma ;)“
L.: „Můj blog? Patetické, pseudo intelektuálské, zamotané, surrealistické, většinou nudné. No já nevim, kdybyste se chtěli stavit, ráda Vás uvidim, ale zouvejte se, ať tam moc nenašlapete…
Děkujeme za rozhovor.
od sebe k sobě 
