Srdce Blogu se naposledy vrací k velkému prázdninovému tématu „dívčích blogů“, které dostala na výsluní pozornosti nenápadná Natalia Sadness.
Po sérii článků na tomto a dalších blozích vyšel na blogu Autorského klubu v rubrice Úhel pohledu článek
Dívčí blogy a autorský blog.. Cože to mají společného?, který představoval subjektivní pohled členky AK na tuto problematiku. Článek vzbudil bouřlivou diskusi, ve které převažující mínění dívčí blogy odsoudilo, a přiklonilo se na stranu názoru, že tyto blogy do Autorského klubu nepatří.
Srdce Blogu nyní přináší pohled z druhé strany. Přečtěte si obsáhlý rozhovor s dvěma kamarádkami a autorkami dívčích blogů, které mají na věc dočista jiný názor. Cílem je vyvolat novou diskusi na téma, zda mají tyto blogy nejen právo na to, stát se členem AK, ale i na rovnoprávné postavení v rámci uživatelské komunity Blog.cz. Na čí stranu se po dočtení přikloníte vy?
- Obě jste ve věku 14 let, obě máte blog o sobě, obě jste se objevily v seriálu rozhovorů serveru Kamoska.cz „České blogerky„. Kde se vidíte za 10 let? Myslíte, že vaší cestu nějak poznamená váš blog, nebo je to jen takový koníček, který nemá na váš život vliv, a v reálu jste úplně jiné než na na blogu?
LadyVanilka: Blog mám hlavně, abych utekla před realitou. Abych mohla být někdo jiný, nebo naopak ukázala, jaká ve skutečnosti jsem, pokaždé jinak podle nálady. Nespojuji ho nijak s realitou. I když se mi díky blogu ozývají fotografové, že by mě nafotili, nabídky odmítám. Za 10 let nevím co bude. Nezajímám se o budoucnost – možná je to špatně. Ale já se zabývám zejména přítomností. Blog beru jako koníček ve volném čase, kde můžu být čímkoliv chci. Napíši to takto: v některých článcích na mém blogu se poznávám, v některých naopak ne. Někteří se na blogu nepřetvařují, ale v realitě ano. Každý to máme jinak.
Teres Xeina: Blog je příjemné zpestření mého dne, neberu ho nijak vážně, ale myslím, že v tom, na co se chci v budoucnu zaměřit (novinařina), mi alespoň trochu pomůže. Přidávám na něj nejčastěji rady pro dívky, v podání stručného textu a mých fotek, což není nijak přínosné k mému zlepšení se ve psaní, ale občas přidám i nějaký názor 😉
- Míša bloguje pod svým pravým jménem a jméno Teres taky není žádným tajemstvím. Na Blog.cz je to velmi nezvyklé – drtivá většina uživatelů píše svůj blog pod nějakou přezdívkou, která je nedílnou součástí internetové identity. Jestliže většina blogerů sáhne automaticky po přezdívce, aby zůstala v utajení, kde vidíte vy osobně výhody v psaní pod svým reálným jménem?
LadyVanilka: Je to skvělý pocit, když někdo řekne: znám Michaelu Vančurovou. Upřímně mi vadí, že jsem si blog založila pod svojí přezdívkou Ladyvanilka, a ne pod svým jménem. Teď mi již přezdívka Ladyvanilka leze na nervy. Ale mé jméno si myslím že mě nikdy neomrzí – i když není nejlepší. O své soukromí se bojím, protože díky jménu se toho dá hodně zjistit, ale pokud nezmiňuji adresu domu, tak si myslím, že je to v pohodě.
Teres Xeina: Výhoda podle mě není žádná. Lituji, že jsem zveřejnila své jméno + příjmení. V dnešní době sice vystupuji pod svou přezdívkou – Teres Xeina, ale i přesto drtivá většina mých čtenářů mé jméno i příjmení zná. Nikdy jsem neměla přezdívku, jak na internetu, tak v běžném životě. Až slovo Xeina je má první přezdívka, které ke mně v této době, co ji používám, už skoro půl roku prostě neodmyslitelně patří 🙂
- Pokud se nepletu, znáte se jenom přes internet. Jak se to stane, že se dvě dívky z různých koutů republiky stanou téměř nejlepšími kamarádkami? Sblížilo vás prokletí všech dívčích blogů – tzv. antiblogy?
LadyVanilka: Teres jsem každopádně poznala díky blogu, který na mě zapůsobil a měl zaměření stejné jako já. Právě blog nás spolu spojuje. Obě máme podobnou návštěvnost, návštěvníky, a vlastně podobný celý blog. I když jsme blogerky, tak se bavíme o různých věcech, tajemstvích apod… Jsme si podobné povahou, a proto si rozumíme. Mohla by mít klidně návštěvnost 5 lidí denně, klidně blog o Hanně Montaně, a já bych si s ní i tak rozuměla.
Teres Xeina: Antiblogy? Je to humorné, ale můj velký anti byla právě Míša! Psala mi urážlivé komentáře pod jinými jmény, jenže se to provalilo a ona se mi omluvila, občas jsme si napsaly, ale stále ke mně chovala nenávist. Po nějaké době psaní se mi svěřila s jedním tajemstvím, já ji poradila, šlo to tak dál a my se stále víc spřátelovaly. V dnešní době si hodně často voláme přes Skype, hrozně si rozumíme. Rozumím si s ní bohužel víc než s kamarádkou z reálu. Odlišuji internetový a reálný život, ale Míša je už součástí mě – mých přátel, má u mě v srdci místo a není to už jen ,,ta holka z netu“.
- Když si tak prohlížím vaše blogy, všechno mi je povědomé z dívčích časopisů: líčení, móda, fotoromány. Autorky dívčích blogů jsou často obviňovány z toho, že napodobují jedna druhou, přitom je opomíjeno, že nepopiratelným hlavním zdrojem inspirace jsou zde právě dívčí časopisy. Jaký časopis si kupujete? A jak je to podle vás s tvou originalitou – jsou vaše blogy jiné než ostatní dívčí blogy?
LadyVanilka: Já hodně nerada čtu. Ať už knížky, tak časopisy. Občas po nějakém skočím, ale jen výjimečně. Když jsem byla malá, uměla jsem hodně brzo číst, a v první třídě jsem si hodně knížek přečetla, ale pak mě to přešlo. Móda v dívčích časopisech mě nezajímá. Jediný můj oblíbený časopis byl magazín Šťastná 13, ze které jsem již vyrostla, a i časopis byl zrušen.
Teres Xeina: Naprosto souhlasím! Kupuji si BG!, i když poslední dobou mi přijdou jeho články hloupé, zbytečné, a hlavně stále stejné, a jeho odebírání jsem omezila. Znám spoustu dívčích blogů, bohužel i když toto téma je mé nejoblíbenější, tak chodím na minimum těchto blogů. Majitelky jsou ve věku 10-12, i když proti tomu nic nemám, i já byla v jejich věku :-), neovládají ani trochu psaný projev, kvalita fotek se pohybuje kolem bodu mrazu. Myslím, že v těchto bodech jsem já jejich přesný opak.
- S označením „dívčí blog“ jsem přišel já z nedostatku lepšího označení pro kategorii blogů, kterou proslavila nedávno Natalia Sadness. Jak se díváte na její náhlou slávu, čím si jí vy osobně vysvětlujete?
LadyVanilka: Já označení dívčí blog nepoužívám. Pod pojmem dívčí blog si představím módu, líčení, kluky. A to všechny blogy o majitelkách nemají.
K Natálii: nevím jak si to vysvětlit. Přišlo to tak náhle. Ještě nedávno měla o hodně menší návštěvnost než já. Pak natočí video a je slavná. Nevím, čím na lidi zapůsobila. Stejně tohle si může někdo říct o mně. V prvním videu byla ještě normální holka, ale v druhém videu se chovala nepřiměřeně až stupidně tím, že se snažila být vtipná. Ale videa má moc hezky sestříhané 😉
Teres Xeina: Někteří se k ní chodí pobavit, ale nijak to neprožívají a po skončení videa jdou o dům dál. Ale drtivá většina jsou ti, kteří kroutí hlavou a dožírají se tím, že právě ta jednoduchá holka – podle nich – z videa je tak slavná, a oni přes tvrdou práci ne. Jenže tihle chytráci si neuvědomují, že právě oni jsou hlavním zdrojem její popularity.
- Jak se stavíte k výtce, že autorky dívčích blogů obdivně vzhlížejí ke svému jedinému vzoru, Dominice Myslivcové? Čekám samozřejmě stejnou odpověď jako u zmíněné Natalie, tedy že ji v žádném případě nenapodobujete 🙂 A pokud to není Dominika, kde vidíte nějaký svůj ideál, kterému se snažíte přiblížit?
LadyVanilka: Dominika není můj vzor a nikdy nebude. Domněnka, že Dominika je vzor všech blogerek, je mylná už jen proto, že hodně blogerek ji nesnáší a ani nenapodobuje. Setkala jsem se již s dívčími blogy, které Dominiku neznají. I já jsem před založením o Domče nevěděla. Dozvěděla jsem se o ní tak po týdnu blogování, když mi někteří tvrdili, že se po ni opičím, a díky ní jsem začala přidávat dívčí věci. Do té doby jsem přidávala pouze fotky, fotopříběhy a videa. Jediný můj vzor, který se občas stydím uznat, je Agáta Hanychová, která je vždycky v klidu a vše bere s nadhledem. Avšak snažím se být hlavně sama sebou.
Teres Xeina: K Dominice jako osobě – k tomu, jak vystupuje, jaká je, jak vypadá ona a její web – nevzhlížím, ovšem proč bych nepřiznala, že můj vlak má jako první cíl návštěvnost nad tisíc lidí a vyšší než ona. Je to výzva a já jsem teď šťastná, že jsem to dokázala. Tady pro mě Dominika končí a já jedu dál…
- Míša se pokusila přihlásit do Autorského klubu a byla odmítnuta. Jako zdůvodnění zaznělo, že „její blog je spíše sbírka výtvorů někoho jiného. Sice se všechny ty články týkají jí, ale Míša není jejich autorka.“ V komentářích pod článkem se dokonce objevilo, že se Míša na svém blogu snaží o „něco jako kult osobnosti„. Co si o celém tom odmítnutí myslíte? Pěstuje LadyVanilka kult osobnosti? 🙂
LadyVanilka: Nebyla jsem kvůli odmítnutí ani trochu smutná, přihlásila jsem se tam, jen abych zkusila, jestli to vyjde. Myslím, že odpověď na to, co si o tom myslím, si přečtete v dalších odpovědích.
Teres Xeina: Rozhodně nesouhlasím… To, že Míša přidala pár výtvorů od jiných, je snad zločin? A v době přihlášení už dávno nic takového na blog nepřidávala… Její články nejsou méněcennější než od členů AK, prostě se jen netýkají toho, co je zajímá. V téhle situaci odmítnutí mohli ti, co ji přijímali, argumentovat tak, že tam má něco neautorské, stačilo smazat pár článků, a mohla by se tam dostat. Třeba v dnešní době myslím, že na to má, celé je to ale o tom, že oni dívčí blogy nesnáší a ve své komunitě je nechtějí, ať už jsou kvalitní nebo nejsou.
- Nedávno se na blogu Autorského klubu objevil článek v rubrice „Úhel pohledu“, který vzbudil bouřlivou diskusi. Jde o problém, zda se může stát členem AK i dívčí blog, pokud splňuje všechny podmínky (stáří min. 3 měsíce a aktivita v posledních 3 měsících, veškerý obsah na blogu je původní, dodržování citací, atd.). Můžete s čistým svědomím prohlásit, že vaše blogy splňují všechny podmínky AK, a měl by tedy mít nárok být přijaty?
LadyVanilka: Dříve, asi před 6 měsíci, jsem žila v domnění, že mám autorský blog. Ale nyní si to již nemyslím. Nevím ani proč si to nemyslím. Možná mi ti „chytří“ lidé zmanipulovali mozek, abych si to nemyslela. Je pravda, že nekopíruji (tak dvakrát ano), ale nejsem originální, nepíši povídky, a možná v tom je zřejmě problém.
Teres Xeina: Pokud nemluvím za ostatní blogy, ale pouze ten svůj, tak jak se říká na plnou hubu tohle řeknu! Ale je to právě v rubrice úhel pohledu. Je to jejich úhel pohledu!!! Tak proč si dělají pravidla pro příjetí do AK? Když se podle nich stejně v jistých případech neřídí a dají na svůj pocit… Po stránce pravidel by můj blog být přijat měl, jenže do toho jejich ,,slavného kolektivu“ bych stejně nezapadla.
- Pokud by vaše blogy splňovaly všechny podmínky AK, a přesto do klubu přijaty nebyly, souhlasíte s tvrzením, že je to jednoduše diskriminující? Máte vůbec zájem o to, být členem AK? Proč jste se mimochodem nepřihlásily o členství na nedávno vzniklém Dívčím autorském klubu? Přijde vám, že má tento blog nějaký smysl? Autor se do něj již nějakou dobu nepřihlásil a vypadá to, že jde o další zapomenutý blog bez budoucnosti. Nebo to vidíte jinak?
LadyVanilka: Do AK bych za žádnou cenu již nechtěla. Nepatříme tam, naše blogy jsou rozdílné. Přihlásila jsem se tam již dávno, když jsem ještě nevěděla, jací členové AK klubu jsou. Mohla bych se tady rozepsat a napsat přímo slohovou práci o tom jejich stupidním chování, ale napíši to stručněji. Hodně si myslí, že jsou „dospělí“, i když je jim kolem 15 let. Nás tím způsobem berou za děti s trapným chováním. To samé bych mohla říct já o nich, ale nemám potřebu chodit na jejich nudné blogy (kvalitní články mají, ale mě prostě takové blogy neberou), které mě nezajímají, a psát jim od rána do večera „názorové“ komenty, ve kterých jen a jen rýpou a dosvědčují nám vzájemně, jak jsme trapné a máme s blogem skončit. Čekám, že si vyslechnu 100 řádkový koment, jak neunesu kritiku. Nikdy si se mnou nepíší, a přesto říkají, jak jsem blbá, ale ve slušnější formě. Nelíbí se jim můj blog, ale přesto na něj chodí – to svědčí o jejich inteligenci, a tvrdí, že se tam chodí zasmát – to dosvědčuje zas to, že se chovají jak děti. Jenže já to, že se chovám jak dítě, uznávám, ale oni ne. Já jejich blogy ignoruji a nic proti nim nemám. Neříkám jim, ať skončí s blogem, protože chápu, že někoho možná mohou povídky apod. bavit, ale nechápu je, že oni neumí pochopit, že já mám ráda zas blogy se zaměřením jako je můj blog. Furt proti nám něco mají, ale my proti nim nic (většina z nás). Někdy si říkám, že nám závidí návštěvku – ale to asi ne. Myslí si, že špulíme pusinku a vystrkujeme zadky na fotoaparát. Pro některé jsme naivní husičky, které jsou povrchní a namyšlený. A to všechno jen kvůli DÍVČÍM BLOGŮM, ve kterých se některé z nás přetvařují.. Souhlasím s tím, že až budu starší, nebudu na Blog.cz zřejmě chodit. Ale zatím jsem jenom malý trapný blbý děcko, tak si užívám, a jak řekla Sadness: dělám, co mě baví. Stejně jako s tím, že holky v růžové jsou ****. Protože růžová je JEN a JEN barva.
Myslím, že klubů pro dívčí blogy bylo už opravdu hodně. A každý ztroskotal a tento blog nebude výjimka. Nevím, jak to s ním bude dále.
Teres Xeina: Ano, je to diskriminace :-), vždy to členové AK nějak ,,zakecají“. Nechápu, proč si to na férovku nepřiznají, že tady nejde o pravidla, které třeba JÁ splňuji, ale o sympatie… O příjetí do AK nestojím:-) Jednou jsem se přihlásila jen tak z hecu, abych zjistila, co na již zmíněném tvrzení je pravdy, a teď už o tom mám, díky jejich článku, obrázek úplně kompletní!
A k té napodobenině AK? Právě kvůli tomu slovu napodobenina jsem do toho nešla a dalo se čekat, jak bude vypadat za týden 🙂
- Podle mého názoru jsou podmínky pro přijetí do AK příliš mírné. To se ale neslučuje s většinovým názorem, podle něhož jsou adekvátní, nebo dokonce příliš přísné. Protože však AK neřídím, nebudu do toho zasahovat. Můj osobní názor je ale takový, že pokud dívčí blog splňuje podmínky AK, měl by být buď přijat do AK v takové podobě, v jaké AK v současnosti existuje, nebo by měl AK své podmínky zpřísnit, ale potom by se členy nestala ani celá řada současných členů. Největší problém vidím v argumentační neudržitelnosti zdůvodňování, proč dívčí blogy – zdůrazněme kvalitní dívčí blogy – údajně do AK nepatří. Zatím jsem neslyšel jediný poctivý argument, proč dívčí blogy do současné podoby AK nesmějí, naopak jsem si vyčetl celou řadu neuvědoměle nepřiznaných nenávistných reakcí, majících původ v nejrůznějších pochybnostech o vlastní hodnotě.
LadyVanilka: Neumí nám vysvětlit, proč tam nepatříme, jen protože nemají hlavní důvod, proč nás nepříimout. Myslím, že klub.blog.cz není blog pro autorské blogy, ale pro povídkové a nějaké výtvorové 😀 blogy. Je v tom prostě jen nenávist, která mezi blogy přetrvává. A tím nás chcou diskriminovat – i když říkají, že nechcou, nebo se nám pomstít za to, že jsme ovládli blog.cz a jsme nejnavštěvovanější. Uznávám, že některé dívčí blogy jsou někdy trochu trapné (ale snaží se a to se cení), ale odnesu to většinou já a Xeina, jen protože máme největší návštěvnost. Samozřejmě, že v tom článku na klub.blog.cz zmínili pouze nejnavštěvovanější blogy o majitelkách a ostatní vůbec. Chápu, že by to bylo těžký, všechny vypsat :D…
Teres Xeina: Mně je úplně jasné, proč nás nechtějí. S jednou věcí z jejich ,,vzácných argumentů“ souhlasím, a to s tou, že do jejich kolektivu prostě nezapadáme a zapadat nikdy nebudeme. Jenže s takovou situací, že se přihlásí dívčí blog, k jehož komunitě nemají zrovna kladný vztah, a bude splňovat podmínky, by měli počítat, a pravidla zpřísnit. Jak jste řekl – polovina z nynějších členů by v AK ale nebyla. Ale to znamená, že nejsou o nic kvalitnější než blogy nás, obyčejných smrtelníků 🙂 Měli by si konečně přiznat, místo psaní těch článků, které jsou tak strašně kvalitní na AK a mají tam perfektní argumenty pětiletého děcka :D, že nás diskriminují.
- Bohužel, podmínky AK v současné podobě jsou nastaveny tak, že dívčí blog už do AK ani být přijat nemůže. Řekněte, kde se vzala nenávist blogerů k růžové barvě, k líčení, k vašim fotorománům a k tomu, co máte rády? Má šanci tento rozhovor něco změnit, nebo to bude pořád stejné?
LadyVanilka: Vyjádřila jsem se již v předchozí otázce. Možná to má šanci, aby se to změnilo, ale nechci být naivní. Budu doufat v ty nejlepší reakce, ale čekat ty nejhorší. Je jen na lidech z AK, jestli dostanou rozum a začnou nás ignorovat.
Teres Xeina: Podle mě jim vadí, že o našich blogách se na internetu více píše a většinou mají větší návštěvnost, i když jsou méněcenné – podle nich. Přijde jim zbytečné zajímat se o kosmetiku… Povídky jsou přece hodnotnější. Jenže tohle je o osobnosti, o tom jaký mají žebříček hodnot. Každého prostě zajímá něco jiného, měli by nás tolerovat, stejně jako my jim tolerujeme to, že nás ještě nedávno diskriminovali – teď už se to říct nějak nedá, kvůli novým pravidlům… A rozhovor? Ten nic nezmění, budou k nám mít ještě větší nenávist, když jsme si dovolily tohle vše prohlásit před celým blog.cz. Jenže já a ani můj blog nejsme něco míň než ostatní a já si za svým názorem budu stát!
- Díky za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů nejen s blogem na Blog.cz
od sebe k sobě 