Rozhovor s Ambar

V zářijovém profilu dalšího člena Autorského klubu se představuje autorka blogu ambarin.blog.cz.

Ambar, autorka blogu ambarin.blog.cz

  • Tvůj blog bude letos v prosinci slavit první narozeniny. Jak dlouho ještě myslíš, že tě bude bavit se mu věnovat?
Je pravda, že období největšího rozkvětu už mám za sebou. To nic ale nemění na tom, že mě blog neskutečně baví a hodlám v jeho vedení pokračovat. Do kdy? Můžu jen doufat. Člověk nikdy neví, co se stane, či co ho přinutí s blogem skončit.
  • Vím, že to není tvůj první blog – napočítal jsem, že sis na Blog.cz založila už 17 blogů, a možná jich bude ještě více. Pamatuješ si, kdy sis založila svůj úplně první blog, a proč?
Sedmnáct blogů jsem si sice založila, sedmnáct blogů ale nevedu. Doopravdy jsem fungovala jen na třech, a ještě k tomu nikdy ne na více než jednom najednou. První blog jsem si založila asi v deseti letech, kdy mi jeho funkce představila spolužačka. Ovšem na tomto blogu byla pustopustá pustina. Téměř bez článků, absolutně bez čtenářů. S kuchařským záměrem jsem si pak založila blog další a ten starý nechala ležet ladem. Místo receptů jsem však s úsměvem na tváři zveřejňovala pixelky a podobně. Po necelých dvou letech štěstí a naplnění mě cosi trklo do hlavy a já tu teď žiju s autorským blogem slečny Ambary. A jsem za něj ráda.
  • Pokud se nepletu, je ti 14 let a chodíš na osmileté gymnázium. Jaké předměty tě baví ve škole?
Ano, je mi čtrnáct let a chodím na osmileté gymnázium. Dříve mě bavily především logické předměty jako matematika a chemie, nenáviděla jsem naopak jazyky. Teď se to ale prohodilo. Co však zůstává a zůstávat navždy nejspíš bude, je moje milovaná výtvarka.
  • Dočetl jsem se, že jsi z Liberce. Které místo ve svém městě bys doporučila návštěvníkovi, který by se tam přijel podívat?
Návštěvníci mají různé zájmy. Sportovci nechť vyšlapají na Ještěd, v zimním období si ho pak můžou sjet na lyžích. Kulturně zaměření lidé mohou navštívit Šaldovo divadlo a rodiny s dětmi pak divadlo Naivní anebo zoo. Je tu také zábavní centrum Babylon s překrásným aquaparkem a Severočeské muzeum se stálou i expediční expozicí. Zkrátka každý si tu najde svoje.
  • Liberecké divadlo F.X.Šaldy jsem kdysi často navštěvoval a rád vzpomínám jak na velkou, tak malou scénu. Zajdeš si tam někdy, nebo tě divadlo ve tvém věku nudí? 🙂
Divadlo přímo zbožňuju, s kamarádkou z LDO (literárně dramatický obor) tam chodíme několikrát do měsíce. V divadle F.X.Šaldy jsem kdysi i hrávala, jednalo se o představení Naši furianti.
  • Tvůj blog má krásný design laděný velmi minimalisticky. V galerii obrázků tvého blogu jsem si našel 37 různých blogových designů. To jsou všechno vzhledy, které se za 9 měsíců existence tvého blogu na něm už stačily vystřídat, nebo vyrábíš i designy pro jiné uživatele?
V první řadě děkuji za pochvalu, na vzhledu mého blogu jsem si dávala záležet. Třicet sedm různých designů jsem určitě nevystřídala, na aktuálním blogu mám vlastně teprve druhý kabátek. Designy vyrábím jen ze zábavy, a pokud si je někdo ještě nastaví na blog, je to spíš třešnička na dortu.

Pokud si však mé designy budete prohlížet, pokuste se o to prosím s jistým nadhledem. Některé jsem tvořila před dávnými lety a proto jejich umělecká stránka a zaměření vždy neodpovídají dnešní realitě.

  • Kromě designů obsahuje tvoje galerie rovněž tvé ilustrace, fotografie a výrobu. Co z toho tě nejvíc baví, a co ze své tvorby bys ráda doporučila čtenářům tohoto rozhovoru, aby si rozhodně nenechali ujít při návštěvě tvého blogu?
Fotografové nechť si nenechají ujít fotografie, ilustrátoři ilustrace a lidé vyráběcího charakteru výrobu. A co z toho nejvíce baví mě? Ilustrace a vyrábění. Ilustrátorkou dětských knížek bych chtěla být v budoucnu jako povolání, vyrábění všeho možného je pro mě relax.
  • Zaregistroval jsem, že jsi se stala novým členem tzv. správcovského komanda Autorského klubu Blog.cz. Můžeš upřesnit, co přesně máš v AK na starosti, a jakým směrem by se měl AK podle tebe dál vyvíjet?
Na starosti mám nabírání moudrých soudců, přihlášky do klubu a nové příchozí. Zjednodušeně řečeno se starám o přijímání nových členů.

A kam by se měl klub dle mého názoru vyvíjet? Chtěla bych především úplně změnit strukturu členstva. Mělo by být méně početné, přesto však šíře zaměřené. V mé představě si zkrátka každý najde to svoje, ale i tak kvalitní. Jsme přeci elita, nebo bychom jí alespoň měli být.

  • V zápatí blogu máš pár odkazů na jiné blogy, mezi nimiž figurují i blogerky, které již byly představeny v minulých rozhovorech na tomto blogu – Lea, chiq, Blanch a Dragowlin. To jsou tvé oblíbené blogy, které ráda navštěvuješ? Máš na Blog.cz více oblíbených blogů, nebo to jsou jenom tyto?
Funguje to trochu jako strom. Kmen jsem já a hlavní větve mám vypsané v zápatí. Po těchto větvích šplhám téměř denně a často na ně i usedám a ochutnávám jablka. Občas se rozhodnu lézt dál a z velkých větví se přehoupnu na menší, které z nich vyrůstají. A z těch na ještě menší a ještě menší…
  • Jak se s odstupem času díváš na šílenství, které v létě rozpoutala Natalia Sadness kolem dívčích blogů? Máš potřebu se vůči nim třeba vymezovat? Otravuje tě už celé toto téma, nechává tě lhostejnou…? Jak se ty osobně stavíš k otázce, zda se dívčí blogy o módě a líčení mohou stát členy AK, pokud by dodržely podmínky?
Dívčí blogy jsou jen další zaměření, stejně jako jsou blogy o celebritách, povídkách, vlastním životě, pixelkách, autech, sportu, historii atd. Každé zaměření bylo jednou moderní a populární a každé zaměření jednou bez povšimnutí zapadlo mezi ty ostatní. Předpokládám, že s dívčími blogy to bude stejné.

Jestli by měly patřit do Autorského klubu? Rozporuplné. Jakožto nestranná a nezávislá bafuňářka říkám, že ano, ovšem v roli Ambar, normální blogerky a člověka, s tím moc nesouhlasím. Klub má i jakási nepsaná pravidla a jeho členové jsou dosti typická skupina blogerů a blogerek, mezi které růžové slečinky nepatří. Jsem si vědoma, že můj názor popírá osmou odpověď. Nedokážu si to vysvětlit. Asi je ve mně něco, co mě nutí tyto blogy nemít ráda.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: