Dubnový rozhovor s jedním z našich blogerů je tentokrát trochu jiný. Rudolf odpovídal na otázky týkající se především jeho literární tvorby. A co je hlavní – Rudolf nám věnoval tři své podepsané knihy, které už čekají na někoho z vás. Na konci rozhovoru si proto nenechte ujít soutěž o 3 podepsané knížky Rudolfa z Falknova.
Rudolfe, mohl by ses prosím představit našim čtenářům? Kdo se skrývá za tím tak trochu anachronickým pseudonymem „Rudolf z Falknova„?
Anachronický pseudonym? 🙂 Ano, je to trochu zastaralé jméno. Každopádně je s mou osobou úzce spjaté již bezmála 17 let. Je to jednoduché. Rudolf z Falknova je prostě mé rytířské jméno. Zkrátka a dobře se většina mých přátel a známých hlásí stejně jako já k cechu šermířskému (historický šerm) a pod touto přezdívkou mě znají. Hodně jsem si na toto jméno zvykl, a tak jsem se rozhodl ho používat i pro svoji literární činnost. Ale v podstatě nemám zájem tajit svou totožnost, i když nehodlám zbytečně své pravé jméno zveřejňovat. Myslím, že pokud někdo bude chtít, tak i prostřednictvím mého blogu dokáže mé civilní jméno v pohodě najít. Možnosti internetu jsou přece neskutečné.
I na svém blogu jsi o sobě poměrně skoupý na slovo, tvůj profil obsahuje jen pár základních informací. Tvůj blog ostatně není typický deníček ani fanouškovská amatérská stránka věnovaná nějaké celebritě. K čemu tvůj blog vlastně slouží a co na něm mohou čtenáři najít?
V mém profilu se každý dozví kolik mi je let, kdy mám narozeniny, kde bydlím a co rád dělám ve volném čase. Nemyslím si, že to jsou jen základní informace. A pokud opravdu někdo chce vědět o mé osobě víc, tak ta báseň o mě říká pravdu.
…Jsem jak padlý anděl co ohryzává kost,
jsem jak démon noci co na všechny má zlost…
🙂 Tak pozor.
Každopádně máš pravdu, můj blog není ani tak moc o mně. Rozhodně bych nechtěl, aby sloužil jako „deníček“. Nemám zájem, aby každý věděl co jsem měl dnes k snídani, jak jsem si zavázal ráno tkaničky a nebo kdo mně po obědě hnul žlučí (i když je možné, že i u mě se takový „úlet“ dá najít). Snažím se na blogu jen a pouze nabízet své povídky, příběhy a básně. Jednoduše se pokouším získat čtenáře. Nemyslím si, že svěřování se s drobnostmi každodenního života je ta správná cesta k reklamě čehokoli. Na můj blog se tedy můžeš v podstatě dívat jako na prezentaci literární tvorby Rudolfa z Falknova.
Máš za sebou tři vydané knihy, což je nedostižný sen mnoha blogerů na Blog.cz. Kam by ses zařadil a co je to vlastně za knihy? Jakému se věnuješ žánru, pro jakou cílovou skupinu píšeš, a kdo jsou tví oblíbení literáti, kteří ti slouží jako vzor, případně inspirace?
Vydat knihu není podle mého názoru vůbec nedostižný sen. Nedostižným snem se spíš může stát knihu jako takovou vůbec napsat. To je základ. Pokud někdo už tu svoji knihu napsal, tak má v podstatě hotovo. Teprve pak může přemýšlet o jejím vydání. Mnoho blogerů tady píše velice poutavě, tak si myslím, že si brzy svůj sen splní také. Jde o to nejen snít, ale i chtít.
Jinak k mým knihám, chceš-li – „mým splněným snům“… První kniha, kterou jsem napsal, vznikala strašně dlouho, přesto je paradoxně z těch tří nejkratší. Jmenuje se „Kytice aneb pan Erben jistě promine“ a s panem Erbenem nemá nic společného, až na názvy povídek. Je to sbírka čtrnácti hororových příběhů, které mi tak nějak ležely v hlavě, tlačily, a které prostě chtěly stůj co stůj vykouknout z temnoty mé mysli na světlo světa. Pár z těch povídek nalezneš u mě na blogu. Tak jestli chceš, můžeš si je pročíst.
Druhá kniha se jmenuje „Za mlhou“ a jedná se rovněž o strašidelný příběh. Tak trochu pokračování jedné z povídek z „Kytice aneb…“. Prostě mi jeden z příběhů nedal spát natolik, že jsem se rozhodl v něm pokračovat (dál ho snít).
A nakonec třetí kniha, která vyšla na podzim minulého roku, a je vlastně mojí novinkou. Jmenuje se „Krev země – Králové bez panství“. Tahle kniha se tak trochu žánrově od prvních dvou liší. Jedná se o tvrdé a čistokrevné fantasy, plné šermířských střetů (tak nějak v ní úročím svůj koníček), ale myslím, že prvky hororu se v tom příběhu nezapřou. Můžu s čistým svědomím říct, že tato kniha rozhodně není pro slečinky. Já sám nejsem žádné ořezávátko, ale kniha Krev země, ač je mým dílem, mě pěkně vyděsila. Kdo se rád bojí, kouká tím správným směrem. Doporučuji.
Každopádně právě teď pracuji na dalším „svém snu“, tak se můžete těšit 😉
No a jakému se věnuji žánru? Asi jsem v podstatě již odpověděl. Horor, horor a rozhodně horor. Mám rád strach. Rád se bojím a rád o tom píšu. Moje příběhy nejsou určitě pro „citlivé povahy“, a zcela jistě ne pro uplakaná dítka. Příběhy jsou psané pro ty, kteří se nebojí bát se. Pro ty, kteří mají silné žaludky a pevné nervy.
Tak, a abych ještě odpověděl jaké knihy rád čtu. Čas od času si přečtu i jiný žánr. Mám rád historické romány hlavně od pana Bernarda Cornwella. Občas sklouznu do parodie k panu Terrymu Pratchettovi nebo Jamesovi Bibbymu, jehož Barbar Ronan je podle mého názoru bezkonkurenční. Přesto překvapivě nejvíc preferuji čistokrevný horor. Prostě si u hororu odpočinu. No a podle mého názoru nejlepší spisovatel, který horory píše, a který je zároveň mojí velikou inspirací, je král strachů, pan Stephen King. Toho chlapa prostě žeru :-). Četl jsem od něj všechny knihy, které u nás vyšly a téměř všechny jeho knihy i vlastním. Jsem na něj tak trošičku úchyl. Jednou bych si chtěl s tím pánem potřást rukou. Tomu říkám nedostižný sen 😀
Ty knihy sis vydal vlastním nákladem (tzn. že jsi platil jejich tisk) – je to tak? Považuješ sám sebe za spisovatele? Kdo je vlastně podle tebe spisovatel v dnešní době, kdy si knihu může vydat naprosto kdokoli?
Ano, knihy jsem si vydal sám. Platil jsem jejich tisk. Nemyslím si, že to je něco špatného nebo méněcenného. Jen je trochu větší problém s distribucí. Vydat knihu si v dnešní době opravdu může každý sám. Proč ne? Pokud dotyčný svému dílu věří, tak ať ho dá veřejnosti k dispozici. Vždyť kniha takto vydaná není méněcenná. To je nesmysl. Téměř každá kniha něco nabízí, a to i ta, která vyšla v malém nákladu. O to ta kniha může být cennější. V dnešní době je konkurence tak veliká, že neznámý autor zaměřený na jediný žánr (on horor není zase tak moc oblíbené téma a to je fakt) nemá téměř žádnou šanci se u velkého nakladatelství prosadit. Je to prostě byznys. Proč by někdo vydával knihu, u které je zisk nejistý. Je jednoduší vydat knihu, která se bude prodávat sama. Respektive bude ji prodávat jméno známého autora.
Ano, považuji se za spisovatele. Sice ne kdovíjak velikého, přesto ne špatného. Za své psaní sice nedostávám „miliony“ a na živobytí si musím vydělávat mnohdy tvrdou prací, ale psaní knih mě naplňuje jinak. Jsem rád za každého čtenáře, kterého získám, a o to víc mě těší psát dál a dál. Mnoho mých známých si knihy ode mě koupilo a mnoho jich mou činnost podporuje, včetně mé rodiny. Píšu a vydávám své knihy hlavně pro ně… a dělám to rád.
Zaujalo mě, že i pod svými knihami jsi podepsaný pod tvým pseudonymem, což je na českém knižním trhu poměrně vzácné rozhodnutí autora. Buduješ si podpis „Rudolf z Falknova“ jako obchodní značku, kterou držíš odděleně od svého civilního života? Tajíš své vlastní jméno i tvář?
Ano! Tajím své jméno a tajím svoji tvář. Jsem jako Batman a Zorro mstitel je můj starší brácha. Dělám si srandu 🙂 Myslím, že jsem na tuhle otázku již odpověděl. Prostě Rudolf z Falknova je moje šermířská přezdívka. Byl jsem pasovaný na rytíře jako Rudolf z Falknova a rozhodl jsem se psát pod pseudonymem Rudolf z Falknova. Nic jiného v tom není. Samozřejmě, že to snad kolem mé osoby vytváří jistý nádech tajemna, ale to vlastně nemusí být na škodu. Představ si to, jednou za sto, tisíc let se budou třeba historikové dohadovat o mém jméně. Super, toho se chci dožít 😀
Jakým způsobem napomáháš prodeji svých knih? Zúčastňuješ se například nějakých literárních soutěží, jezdíš na literární čtení, propaguješ svou tvorbu na internetu…?
Snažím se. Literární dílka ukazuji na svém blogu. Je tam pár povídek a básní. Moje básně jsou vlastně mnohdy také takové krátké příběhy, které se zrovna tlačí ven, a já nemám čas je rozepsat, tak je zaznamenávám takhle. Však ono na ně taky jednou dojde. Zatím doufám, že potenciální čtenáře, potažmo kupce knih alespoň zaujmou.
Soutěží se moc neúčastním. Minulý rok jsem sice soutěžil s povídkou „O Vánocích“ u Temnářky,
ale tak nějak jsem se netrefil do žánru. Asi soutěžení – a to jakékoli – není mou silnou stránkou.
Jinak knihy prezentuji, kde můžu. Rozesílám výtisky veřejným knihovnám, nabízím je do knihkupectví, atd. Někde knihy koupí, někde vezmou do komise a někde vůbec ne. Pár kousků mám v internetových bazarech. Je to takové celkem vyčerpávající otáčení. Někdy slaví úspěch, jindy ostrouhám. Moc hlavu si s tím ale popravdě nedělám. Já osobně moc reklamě nerozumím a nemám ji rád, přesto chápu, že je důležitá a nezbytná. Dělám to ve svém osobním volnu, kterého bohužel tolik nemám. V podstatě i tento rozhovor a následnou soutěž považuji za reklamu a zviditelnění své tvorby. I kdybych tím získal třeba jen jediného čtenáře navíc, tak dobře. Protože i toho jediného si vážím. A pro něj to dělám. Tak asi tak.
Máš nějaké oblíbence na Blog.cz, jejichž psaní sleduješ? Jak se díváš na blog spisovatele.blog.cz, který sdružuje blogery se zálibou v tvůrčím psaní? Zapojuješ se do nějakých podobných internetových aktivit?
Samozřejmě, že mám na Blog.cz své oblíbence. Není jich ale mnoho. Některé navštěvuji jen občas, když sleduji nějaký jejich příběh na pokračování. Některé navštěvuji častěji, protože mě něčím zaujali (převážně psaním). Například sem – amios.blog.cz –
chodím často, protože autorka blogu celkem dobře píše, a její příběhy jsou dost originální, i když podle mého názoru se zatím v psaní trochu hledá. Však ona se najde 😉
Rád navštěvuji Temnářku –
temnarka.blog.cz –
má tam celkem trefné připomínky k literární tvorbě a její Podmořský svět je, řekněme, zajímavý. Temnářce ovšem moc články nekomentuji. Ona tam má tolik komentářů, že mám vždy pocit, že se ten můj v té tlačenici ztratí. (Teda jak to ta holka dělá?)
No v neposlední řadě sleduji ještě tento blog –
siwa-mix-bloger.blog.cz.
Autorka Siwa byla první, která mě na Blog.cz uvítala, a já s ní teď úzce spolupracuji. To ona vytvořila vzhled blogu Rudolfa z Falknova a to ona je ilustrátorkou knihy Krev země – Králové bez panství. Domlouvám se s ní i na další spolupráci.
Nebudu se rozepisovat o dalších. Koho navštěvuji, toho mám prostě v oblíbených odkazech. Každopádně pravdou je, že mé návštěvy nebývají moc časté. Ono času moc není, a kdybych měl pročítat poctivě všechny články byť sebekvalitnější, tak bych sám nic nenapsal. To dá rozum.
Jinak k spisovatele.blog.cz.
Zatím to tam lehce pročítám. Je to dobrý blog. Určitě bych se jednou rád připojil. Třeba až bude víc času, mrknu na to víc do hloubky.
V poslední otázce máš možnost trochu nastínit své případné plány v nejbližší budoucnosti, nebo sdělit cokoli o sobě nebo svém blogu, co dosud nezaznělo a co ti přijde důležité – máš slovo.
Fakt děkuju. Tak nějak mi připadá, že co jsem o sobě chtěl říct, již zaznělo výše 😀 No dal bych na závěr k dobru takové dva moje poznatky co se týče tvůrčí literární činnosti. Třeba to někomu pomůže a třeba taky ne.
1. Na internetu, na různých stránkách je mnoho rad, jak se naučit psát. Dokonce jsem někde narazil i na návod jak napsat knihu. Rád bych řekl, že je dobré ty rady pročíst, vyzkoušet si je a pak je prostě sebrat, pomyslně vyrvat z hlavy, daleko zahodit a zapomenout. To dobré, co v těch radách bylo, v hlavě zůstane, a to špatné stejně člověk nepotřebuje. Každý z nás je jedinečný a každý z nás má svůj styl. Ten styl je důležitý. Styl je potřeba šperkovat a pilovat. Osobitý styl dělá dílo originálním a bez stylu může mít jeden rad tři miliony a dílo nikdy nedopadne dobře.
2. Spousta pisálků neunese kritiku (mluvím o konstruktivní kritice). Je mnoho povídek, které jsem četl, a musím říct, že byly opravdu dobré. Třeba ne dokonalé, ale dobré. Pak se kouknu do komentářů a hele: autor je upozorněn na nějakou chybičku, a je zle. V podstatě já jako autor bych měl být vděčný za takové upozornění. Zase a pouze to vytříbí můj styl. Autor by měl poslouchat své čtenáře (kritiky), protože právě pro ně tvoří.
Toť vše. Mnoho snů.
Váš Rudolf z Falknova
—
Soutěž
Soutěž o 3 podepsané výtisky Rudolfových knih.
Soutěžní otázku pro vás vymyslel sám Rudolf z Falknova:
Vaším úkolem je přijít na český název několikadílného příběhu a jméno jeho autora. Zanechám jen čtyři indicie.
1. Růže
2. Paprsek
3. Karmínový král
4. Bořitel
Správnou odpověď (český titul celé série a jméno autora) napište sem pod článek do komentářů. Autoři prvních tří správných odpovědí, kteří svůj komentář stihnou napsat jako první, od nás dostanou Rudolfovy knihy:
- „Krev země – Králové bez panství“ pro prvního nejrychlejšího soutěžícího
- „Za mlhou“ pro druhého nejrychlejšího soutěžícího
- „Kytice aneb pan Erben jistě promine“ pro třetího nejrychlejšího soutěžícího
(Proto zde jsou dočasně moderované komentáře, aby nikdo nemohl od druhých opsat správnou odpověď. Jakmile se v komentářích sejdou tři správné odpovědi, komentáře budou povoleny).
Aktualizace 11:59 – Soutěž je u konce, výherce budeme kontaktovat e-mailem. Správnou odpověd (Stephen King – Temná věž) nejrychleji uhádli tito výherci: Bloud. Well Bloud., Ivya a Tereza Matoušková). Dostanou od nás podepsané knížky Rudolfa z Falknova.
od sebe k sobě 