Oddělení propagace od kategorií

Informace o drobné změně jedné z nedávno představených funkcí.
V květnu jsme informovali o nové možnosti zařadit svůj blog do jedné z 13 tematických kategorií: Novinka: Tematické třídění blogů
Později jsme zareagovali na připomínky uživatelů a přidali dvě nové kategorie „Fanblog“ a „Literatura“, o změně jsme informovali na Facebooku.
Poslední úpravou této funkce je oddělení propagace od tematických kategorií. Někteří z vás si stěžovali na to, že nechtějí mít na svém blogu ikonku jiných blogů ze stejné kategorie, a je to pro vás zásadní překážkou pro zařazení blogu do jedné z kategorií.
Výsledkem je nová volba v administraci, kde si můžete volitelně zaškrtnout, zda se chcete zapojit do systému odkazového provázání tematicky podobných blogů prostřednictvím uživatelských ikonek:
Pokud necháte volbu prázdnou, nebude se na vašem blogu nic zobrazovat. Pokud ji zaškrtnete, pak se bude na vašem blogu v náhodném pořadí zobrazovat pod menu jedna ikonka cizího blogu ze stejné kategorie. A stejně tak se vaše ikonka bude zobrazovat na jiných blozích ze stejné kategorie.
Mimochodem pokud si žádnou ikonku nenahrajete, pak se bude na jiných blozích zobrazovat místo ikonky pouze název vašeho blogu.
Věříme, že se tato změna setká s kladným přijetím a napomůže tomu, aby se více uživatelů zařadilo do jedné z kategorií. Pomůžete nám tak tematicky kategorizovat blogy na Blog.cz a dostat v blízké budoucnosti nové čtenáře k obsahu, který je zajímá.

Rozhovor: Bloud. Well Bloud.

V červnovém rozhovoru se představuje další člen Autorského klubu. Tentokrát je to Bloud. Well Bloud. z blogu web-load.blog.cz.
Bloud. Well Bloud., autorka blogu web-load.blog.cz
Blog sis založila v loňském roce, když ti bylo 25 let. V porovnání s nejtypičtějším uživatelem Blog.cz, který si blog zakládá ještě na základní škole, sis blog vytvořila relativně pozdě. Co tě vlastně přivedlo k nápadu mít svůj blog?
Kdeže loňské sněhy jsou. Mám za sebou sice oslavu čtvrtstoletí, ale všude jsem (již osmou sezónu) tvrdila, že mi je konstantních sedmnáct. A všude mi to díky mému mladistvému vzezření věřili. Takže s přimhouřenýma očima bych se vlastně mezi typické uživatele blog.cz řadit mohla 🙂
Blog jsem si založila jako kompenzační pomůcku po tom, co jsme si vymizeli s jedním pen (nebo spíš keyboard) friendem. Chybělo mi, že nemám komu slovně formulovat dění kolem sebe a hledání náhradníka v dnešní statusové době by bylo na dlouhý lokte. A tak jsem zkusila svoje pohledy z bloudí perspektivy sdílet takhle naslepo…
Loni ses rovněž registrovala na stránkách csfd.cz, databazeknih.cz, lide.cz a last.fm. Až by jeden skoro řekl, že jsi tak trochu na stará kolena objevila kouzlo internetu 🙂 Je to jen náhoda, nebo je za tím něco víc, že ses v 2011 s takovou vervou vrhla do vln internetu?
V první řadě jsem se loni registrovala na Úřadu práce, a když už jsem v tom byla, tak jsem si zaregistrovala kdeco, snad jen vyjma partnerství 🙂 Mimo jiné právě zmíněné účty, jejichž existence rozhodně není náhodná. Měla jsem potřebu se kulturně vyprofilovat svým čtenářům a využití zmíněných sítí bylo jasná (a nejsnazší) volba.
A jako prrrr, kolena mám v nejlepších letech!
V minulé otázce jsem záměrně použil formulaci „s vervou“, protože jsi od samého založení blogu velmi vidět. Blog jsi krátce po založení přihlásila do Autorského klubu (kam jsi byla nedávno přijata), tvoje komentáře jsou rozesety po celé řadě blogů, zúčastňuješ se našich soutěží, na konci roku 2011 jsi nám poslala originální přání do nového roku, a takto by se dalo dlouho pokračovat. Opět se nemohu ubránit dojmu, jako bys byla doteď zavřená někde na opuštěném ostrově a teď to všechno doháněla. Kde jsi až doteď byla a cos tam dělala? 🙂
No počkat, ta slečna co píše „jestli máš ráda svoji maminku, tak tohle pošli dalším dvaceti lidem. Dívka na to nereagovala a 365 dní na to ji matka umřela­“ nejsem já! Doufám, že rozsévám s mírou 🙂
S tím opuštěným ostrovem je to vlastně naopak. Až do loňského roku jsem plavala mezi naplňováním hesel „nebuď in – buď out, nebuď skin – buď skaut“, „škola hrou“ a „bez práce nejsou koláče“. Nad školou jsem definitivně vyhrála, skautský oddíl předala a oproti původním očekáváním ztroskotala na pracáku. A pracák z lidí Robinsony činí, takže paralela s opuštěným ostrovem je docela trefná 🙂
Tvoje přezdívka – Bloud. Well Bloud. – mi nápadně připomíná způsob, jakým se představoval James Bond. Je to vědomá parafráze, nebo náhoda? A jak jsi k tomuto pseudonymu přišla?
Moje přezdívka je sprostě opsaná z docela profláknutého vtipu: Jde James Bond po poušti a potká velblouda. Bond se na něj podívá a povídá: „Bond, James Bond“. Velbloud chvilku jen tak zírá a odpoví: „Bloud, Vel Bloud“.
A na Blouda padla volba proto, že nejvíce ladil s adresou web-load, která je pro změnu obšlehnutá z potisku tílka od jedné asi radši nejmenované outdoorové firmy. Doufám, že přiznání je polehčující okolnost a nevyloučíte mě proto z autorského klubu 🙂
Tvůj blog je velmi vtipný, podle mě možná nejvtipnější ze všech blogů, které znám (snad jedině s výjimkou marhel.blog.cz :). Proč podle tebe není víc blogerů, kteří by chtěli své čtenáře v první řadě bavit? Je to hlavní smysl tvého blogu, šířit smích a tvou nakažlivou veselost, nebo se pletu?
To bylo něco jako kompliment, že jo? Díky 🙂 Takhle to trochu vyznívá, že jsem něco jako Dan Nekonečný v sukni, a taková představa mě teda nemálo děsí! Přinejmenším stejně tak jako Dan Nekonečný bez sukně.
Web-load se mi načítá zcela beze smyslu, natruc všem poučkám o vizích a dlouho/středně/krátkodobých cílech, které do mě cpali ve škole a ve skautu. Píšu na něj co mi přijde pod prsty a shodou okolností to teda asi vychází takhle 🙂
Proč to tak nemá víc blogerů, toť otázka. Možná se prostě baviči koncentrují jinde než v blogosféře. Možná si blogeři myslí, že na vtip dost čtenářů nenatáhnou. Možná je přirozenější blog používat jako výlevnu. Možná…Kdo ví 🙂
Jsi asi jediný uživatel, který u nás v našich soutěžích kdy vyhrál dvakrát po sobě knížku. Jak se ti obě líbily? (Rudolf z Falknova: Krev země & Pohádky pro kulíšky)
Chodí štěstí dokola, občas sedne na Blouda. A protože Bloud reaguje na slovo soutěž obdobně jako býk na červenou, tak se občas stane, že soutěží proto, že soutěž, a ne proto, že cena. Tak se stalo, že se mi v knihovničce ocitla Krev země, přestože jsem strašpytel na entou. Zkoušela jsem jí zdolat se stejnou taktikou, s jakou koukám na horory – tedy se zavřenýma očima. Tahle technika se ale bohužel ukázala jako nepřenositelná, takže knížka byla v zájmu klidného spaní dána do tomboly v nedaleké psychiatrické léčebně 🙂
U pročítání Pohádek pro kulíšky už jsem měla obě oči otevřené, protože pro dětskou literaturu mám slabost. Bohužel jsem pro ně ale nenašla využití, jsem asi moc zmlsaná 🙂 A protože si myslím, že knížky by měly být u toho, kdo je čte, tak jsem je rovněž poslala dál. Což ale nic nemění na tom, že ze strany blogerské komunity to byl výjimečný počin, před kterým smekám.
Četla jsi někdy mimoto už nějakou knížku od nějakého blogera z Blog.cz? A je podle tebe na Blog.cz někdo, kdo si zaslouží označení spisovatel? (a kdo? 🙂
Nečetla, protože jsem tu prozatím nenarazila na nikoho, kdo by se mi trefil do chutí. V téhle oblasti u mě bodují autoři od konkurence 🙂 Ale ani u nich, ani na blog.cz se do značkování nepustím. Jednak se na to necítím kompetentní a druhak to na mě působí jako slovíčkaření. Při koupi knížky u mě rozhodují jiné aspekty, než jestli má autor v medailonku napsáno, že je bloger nebo spisovatel.
Jaký máš názor na blogery, kteří od svých čtenářů vybírají dobrovolné finanční příspěvky? Šla bys do toho někdy také?
Na prasátko na vstupné dobrovolné jsem narazila zatím jen párkrát a pokaždé mi vyvolalo spíš úsměv na lících než chuť se plácnout přes kapsu. Ale není mi to tak proti srsti, jako když si někdo przní blog sáhodlouhým seznamem affiliate odkazů a nebo si ho špikuje PR články.
Na web-loadu se s něčím takovým nesetkáte, protože moje bloudí karavana nešlape po obchodních stezkách. Krom toho mám štěstí na rozumné čtenáře, kteří na tuty vědí o lepším zúročení jejich peněz (čti: radši než virtuální dvackou mě obdarují točenou kofolou, jahodovou milkou a nebo vypečenou klobáskou 🙂
Tvoje bydliště je významně spjato s Bohumilem Hrabalem. Jaký máš vztah k jeho textům a Hrabalovi jako takovému? (pokud vůbec 🙂
Je to tak a je to jedno z nejhezčích sepětí, co naše městečko u vody má. Nejsem sice zapřísáhlá hrabalofilka jako někteří místní, ale díky gymnaziální paní profesorce a knížce V rajské zahradě trpkých plodů od Moniky Zgustové mám k Hrabalovi blíž než k nutné položce na seznamu povinné literatury. A k místům, která asi mnozí znáte z jeho knížek, mám vztah ještě vřelejší. Není nad jarní nebo podzimní procházku Kerskem, podvečerní courání ve zdejších uličkách a nebo následné posezení v některé z hospůdek hrabalovského střihu.

Nějaký vtipný vzkaz čtenářům na závěr – bude? 🙂
Vaše otázka by byla ideální odpovědí na otázku: „Jakou otázku bys nechtěla dostat?“ 🙂 Ale když už se teda ptáte, ráda bych čtenářům nabídla své služby!
Jak už je uvedeno, výše jsem veselá a hravá, což je podle mojí bloudí teorie nejlepší předpoklad pro práci s dětma a v kontaktu s lidma s mentálním postižením se to taky neztratí. Navíc jsem mladá, schopná a perspektivní (malé bloudě není na pořadu dne/týdne/měsíce/roku), a i když se bojím veřejně zpívat a nebo si udělat řidičák, rozhodně se neostýchám přijmout zodpovědnost. Jsem vděčná za každou příležitost, kde se můžu kreativně vybít a nabýt nových zkušeností. Protože růst se má nejenom po čokoládě. Kromě diplomů z táborů se mi v šupleti práší na jeden sociálně pedagogický a na pár výplatnic z domova pro osoby se zdravotním postižením. Takže praxí netknutá rozhodně nejsem – konec konců mám na kontě dlouholeté vedení skautského oddílu (mladší školní věk) a organizaci nejedné a veleúspěšné akce pro veřejnost.
Chcete mě? Nebo víte o někom, kdo poptává pracovní sílu ideálně do denního stacionáře, tréninkové kavárny či projektu podporovaného zaměstnávání? A nebo klidně i školní družiny, školky (i alternativní, když si budu moci dát k obědu maso) nebo nízkoprahového klubu? Pak mi prosím dejte echo na web.load@seznam.cz. Ukážu vám svou seriózní tvář 🙂

—
O zpovídané blogerce se více dozvíte na jejím blogu web-load.blog.cz

Angličtina na blogu

Je tu další článek od jednoho blogera z vašich řad. Svým příspěvkem do rubriky Blogeři radí tentokrát přispěla ichii. z blogu hide-me.blog.cz.
Setkáváme se s tím dnes a denně při prohlížení blogů – popisky v angličtině, britská vlaječka umístěná nenápadně někde v menu, značící, že blog je možno „přeložit do angličtiny“. Uvozovky jsou v tomto případě ale naprosto na místě. Vážně – zkusili jste si někdy ten text, co vám strejda Google vyplivne jako ekvivalentní překlad, přeložit zpátky do češtiny? Někteří z vás už možná tuší, na co narážím. TAKHLE TO PROSTĚ VYPADAT NEMÁ. Některé chyby, kterých se blogo-společnost dopouští při psaní v angličtině, ať už jde o nadpisy/popisky/whatever, jsou chyby, které pozná žák páté třídy ZŠ. A přesto tam jsou. Čím to?
JSME LÍNÍ MYSLET? I tím by to mohlo být. Minimálně by se tím vysvětlovalo, proč si po sobě kolikrát někdo ani nepřečte větu, co napsal, a pak mu vinou překlepu nebo chybějícího písmenka vznikne naprosto jiné slovo, které v daném kontextu absolutně nedává smysl. (Jenže to mají někteří i v češtině, co si budem povídat.) Takže rada číslo jedna zní, když už musíte mermomocí psát anglicky, tak si to po sobě alespoň přečtěte. Lepší to udělat před zveřejněním článku, než si potom muset mazat X komentářů na téma „máš blbě nadpis“ (dost často se s tím dá setkat např. u blogů o celebritách – obzvláště o těch, co tak hrozně berou ty slečinky 12-13 let starý, které takový blogy často vedou -, ale ani vzhledem k věku jejich autorek to není odpustitelné. Když to neumíš, nepiš tak.)
Předpokládám, že dost velké množství lidí, co si tenhle článek budou číst, začne po předchozím odstavci přemýšlet. Jaké má nějaká potrhlá čtrnáctka právo mi říkat, jak to dělat?, můžete si položit otázku. Odpověď je absolutně prostá (dokonce i prostá mé snahy vymyslet nějakou lepší) – ta „potrhlá čtrnáctka“ má totiž dostatek jazykového citu a dostatek respektu k jazyku, kterým mluví prakticky líp, víc a déle, než česky, aby jí „trhalo žíly“, když vidí ty blbosti, kterých se někteří dopouští ve snaze „psát“ anglicky. Hluboce se teď omlouvám všem těm výjimkám, které mají angličtinu na blogu dobře, ale na tohle se ani nedá dívat! Takže jsem se s malou nápomocí některých náhodně vybraných blogů, na které jsem narazila ve výpisu článků, pokusila sestavit menší seznam rad pro lidi, kteří v té internetové angličtině pořád tápou.
Rada první: (zmíněná už výše) Anglicky psané nadpisy, popisky, text v článku nebo cokoli jiného si po sobě nejdřív přečti, než to někde zveřejníš. Ono lidem, co od malička mluví i píšou česky, se to nezdá, protože v češtině není tolik slov, kde by vynechání nebo přehození písmenek mohlo pohnout s celým smyslem věty, zato v angličtině je jich sakra dost. Co třeba son-soon (syn-brzo) nebo wet-vet (mokrý-veterinář)? Problém je taky, když někteří odposlouchávají z nahrávek např. rozhovory, protože spousta anglických slov zní při vyslovení podobně, obzvláště někým, kdo mluví anglicky odjakživa (například slova weight=váha a way=cesta). V takových případech platí – dvakrát měř, jednou řež; pokud anglicky rozumíš, bude ti jasné, že někdo v rozhovoru o turné asi nebude používat slovo „váha“, ale „cesta“, ovšem pokud ne a pouze přepisuješ odhad podle poslechu, vychází z toho občas skutečně hodně zajímavé věci.
Rada druhá: Google je zlo. A to jako vážně. Pro příklad přidávám obrázek (a opravdu nejde o žádnou montáž, želbohům), kde jasně vidíte příklad toho, jak by to vypadat neměla. Kdokoli v mém věku, dokonce pravděpodobně i ti mladší, by větu „Dnes večer jdu do kina“ přeložili jedním z následujících způsobů – buď I’m going to the cinema tonight nebo I’m going to go to the cinema tonight. A takhle ji přeložil Google:
Myslím, že to nepotřebuje delší komentář. A zkuste si teď představit, co vám překladač provede, když do něj nahustíte celou stránku. Zkrátka a dobře, neumím anglicky, dobře, ale proboha vás prosím(!), Google je dobrý možná na slovíčka, ale rozhodně ne na celý věty. To opravdu jen přes mou mrtvolu. (A překladač.cz, nebo jak byly ty stránky, o tom radši ani nemluvit.)
Rada třetí: blog.cz anglicky? Jop, všichni víme, že tlačítko „přepnout do angličtiny“ někde v tom nastavení je, ovšem vyvstává tu problém, který byl už párkrát zmíněn i na Srdci Blogu. Pokud používáte vlastní popisky a odkazy (např. v horním boxu), musíte myslet na jedno – při blogu přepnutém do AJ musíte přepsat i odkazy na rubriky. Příklad: máte rubriku „deníček“, na kterou je při běžném nastavení odkaz http://vášblog.blog.cz/rubrika/denicek. Když blog přepnete do angličtiny, tak zmíněný odkaz nebude fungovat, do své rubriky deníček se dostanete přes odkaz http://vášblog.blog.cz/category/denicek. Krom toho, že špatné odkazy jsou prakticky k ničemu, víte, jak to čtenáře na*ere, když si budou muset rubriku složitě dohledávat? Já vám to povím. SAKRA HODNĚ je to na*ere.
Rada čtvrtá: méně je sice někdy více, ale i tak se to dá pohnojit! Viděli jste někdy na blogu popisek „I’m reading“? Ano? Ve zmíněném znění je to dobře. Jenže ono to ve zmíněném znění skoro nikde není. Spíš je pravděpodobnost, že uvidíte něco jako „I am read“ nebo „I reading“. To je čistě problém gramatiky a ne pravopisu, a snad o to víc mě štve, když někde něco takového vidím, neb mám autorovi popisků vždycky chuť dát jednu přes tlamu a lekci o průběhovým času. Takže opáčko toho, co musíte umět ze školy: Pokud má sloveso koncovku -ing, musí za podmětem (I, you, he, she, it, we, they, Michael….) následovat příslušné slovíčko „AM/ARE/IS“. Pokud sloveso zmíněnou koncovku nemá, a není náhodou i vaším jménem (jenže kdo by se jmenoval „číst“?), příslušné slovíčko se tam prostě NEPÍŠE a tečka. Takže opáčko: tvary s použitím am/are/is používáme v případě, že se představujeme (I am Caroline) nebo při použití průběhového času (přítomného nebo popř. vyjádření blízké budoucnosti), jindy ne. Jindy je to gramatická chyba.
Rada pátá: Ach, ta slov(es)a… a ach, ty popisky. Setkala jsem se s tím už několikrát. Případ první: Nevím, jestli to je prostě tak jednoduchý na spletení, nebo to prostě někde vidíte a tak si to dáte na blog taky, ale skoro všem se motají slova „BY“ (od) a „BE“ (být). A tak se u popisků místo s „wanna be affilates“ setkáváme s „wanna by affilates“. NE, TAKHLE NE. Vždycky jen a pouze WANNA BE! Totéž je například u „Layout made by me“ a „layout made be me“. První věta je dobře. Ta druhá? Nemá logiku. (Mozek, lidi, mozek!) Případ druhý: apostrof. Skrytý nepřítel všech anglicky hovořících. Takže jednoduchá poučka zní: v množném čísle nepsat, při přivlastňování a zkracování psát. Příklad? Affilates (tak ano) × Affilate’s (takhle ne) nebo například He’s (ano) × Hes (pokud to není jméno, o čemž pochybuji, tak ne – přivlastňovací tvar od „on“ zní totiž „his“). A tak bych mohla pokračovat donekonečna, že?

—
Jak se vám článek od ichii. líbil? Využijte prosím hvězdičkové hodnocení pod článkem pro vyjádření své spokojenosti. S články blogerů, kteří obdrží nejlepší hodnocení od nejvíce čtenářů, se zde budete moci v budoucnu setkávat pravidelně.

Literární beseda – report z akce

Autorkou následujícího článku je Nel-ly z blogu nel-ly.blog.cz. Dočtete se v něm o literárání akci, na kerou jsme vás mimo jiné zvali na naší stránce na Facebooku.
V pátek 8. června se konala beseda čtyř psavých elementů… tedy čtyř spisovatelek, které můžete znát nejen z pultů knihkupectví, ale především i díky jejich blogům. Jedna se o mladé slečny s naprosto rozdílnými pohledy na svět fantasy, avšak se společným uskutečněným cílem.
Besedovalo se v pražském klubu na Vinohradech, kde na sebe naše drahé dámy pod moderovaným vedením práskly, co se dalo – přestože se často ošívaly – a vůbec se celá akce nesla v pohodovém duchu, kdy dorazil velký počet lidí a samozřejmě převážně blogerů. Viděli jsme staré známé tváře například z křestu, jenž se udál už před více než půl rokem, nové tváře a známé přezdívky (v tom občas přeci jen bývá zmatek) i ty, které v paměti člověk nemusel pracně recyklovat a přidávat tváře k přezdívkám… Už to dává znát, že se sešla řádná skupina knižních pošků a řekněte, není hned jasné, že to byla výborná zábava? Taková, že jsme mnozí odcházeli až dlouho po večerníčku.
Tereza „Temnářka„ Matoušková pečlivě pracuje na své nové knize z Podmoří, s kterým nás již dříve seznámila v Hladových přání, a během besedy přečetla i ukázku (můžete si přečíst na jejím blogu), která ukazuje, že tentokrát nepůjde o dílo vystavené v regálech s dětskými knihami. Stejně, jako se snaží ve svém volném čase psát, zdárně přežívá i zkouškové období… v čemž jí můžeme přát jen hodně štěstí.
Barbora Jiříčková představuje první díl své série s magickým názvem Lantuin, jež vyšla už minulý rok, kdy se však Bára (nebo-li Skye) nacházela na studiích v Americe, kde mimo jiné hraje tenis. Svěřila se, že celou knihu psala ručně do bloku, takže ji jí pak do počítače přepisovala babička. Kniha je doplněna i ilustracemi z pera mladé nadané autorky, která už pracuje na dalších dílech a my se můžeme jen těšit i společně s babičkou, na kterou čekají další hodiny strávené u klávesnice.
Kdo by neznal Erilian? Kouzelná země znovu otevírá své brány již v druhém dílu série – Erilian: Kouzla na obzoru – a my semůžeme těšit na další setkání s čaroději a jejich kouzly v další knize Terezy Janišové. Zajímavostí určitě je, že tento magický svět je inspirován naším 19. stoletím, které má autorka v oblibě a sama říká, že bere inspiraci téměř všude – třeba už jen procházkami po oblíbených Hradčanech. Její postavy mají také své reálné předlohy v lidech z jejího okolí, kteří jim dokáží vdechnout život nejen v psané formě.
Ovšem pro tento večer asi nejdůležitější (v pořadí už třetí) Tereza byla nejspíš tím největším lákadlem, protože především kolem křestu její prvotiny se to všechno točilo. Tereza „Colleen TB„ Benešová představuje Gjorky a jejich podmořský svět, který je v recenzích často spojován s podobností k slavnému Harrymu Potterovi. Sama autorka z toho není nijak zvlášť nadšená, na druhou stranu se však nesmí zapomínat, že i to je lákavá reklama a já osobně jsem se nemohla dočkat, až knihu rovnou i s věnováním konečně ukořistím a budu se konečně moci ponořit do hlubin Tajemství minulosti.
—
Fotografie z akce od autorek blogů what-up.blog.cz a edithhola.blog.cz:

Blog roku – aktuální info

Seznamte se nejnovějším vývojem první části soutěže „Blog roku“. Článek obsahuje důležité informace pro všechny nominované i nominující.
Jaké kategorie jsou nejvytíženější?
V době psaní tohoto článku je u soutěžního článku již přidáno více než 1200 komentářů. To ovšem neznamená, že bychom měli přesně 1200 nominovaných blogů. V některých komentářích je totiž nominováno více blogů a v jiných jsou naopak nominovány blogy, které již nominoval někdo dříve.
Blogerské nominace průběžně sledujeme, seznamujeme se s nominovanými blogy a vytváříme seznam všech 15 kategorií a nominovaných blogů pro každou z nich. Rozložení pro jednotlivé kategorie je u prvních 600 komentářů zatím takovéto.
V prvních 600 komentářích bylo nominováno celkem 421 blogů. Nejvíce jich je v kategorii „Fanblog“ (89 blogů) a nejméně v kategorii „Rodina“ (pouhý 1 blog). Je zajímavé tato čísla porovnat s celkovým zařazením blogů na Blog.cz do jednotlivých kategorií.
Průběžně totiž sledujeme, do kterých kategorií se zařadilo nejvíce blogerů, a do kterých naopak nejméně. Na celém Blog.cz se zatím nejvíce blogerů zařadilo do kategofie „Internet a hry“ a naopak nejméně do kategorie „Vaření a víno“.
Pro zajímavost ještě uveďme, že nominovat je možné i prostřednictvím e-mailu, a do dnešního dne nám zatím přišlo 56 e-mailů. Tyto nominace budou vyřízeny až nakonec.
Kde se nejvíc chybuje?
Ačkoli jsme na to původně zvlášť neupozorňovali, každý může nominovat do každé kategorie pouze jeden blog. Nejčastěji se tak chybuje v tom, že blogeři přihlásili do jedné kategorie více blogů současně. V takovém případě platí pouze nominace prvního uvedeného blogu, a další nominace jsou neplatné.
Druhým nejčastějším problémem jsou opakované nominace. Každý blog může být nominován výhradně jednou a jen v jedné kategorii, tzn. pokud blog už někdo nominoval, je zbytečné ho nominovat vícekrát (ať už do stejné, nebo jiné kategorie). Pokud jste tedy zatím žádný blog nenominovali, pak vřele doporučujeme otevřít si nejprve všechny komentáře u soutěžního článku a (prostřednictvím klávesové zkratky CTRL + F) najít na stránce, zda už někdo nenominoval blog, který se chystáte nominovat vy. Pokud ano, pak nám velmi ušetříte práci, pokud budete nominovat blog jiný.
Co je velmi důležité – pokud nominujete blog a neuvedete kategorii, do které ho chcete zařadit, vaše nominace je neplatná.
Pokud nominujete blog do více kategorií, zařadíme ho do kategorie, kterou jste uvedli jako první.
A pokud mimochodem nominujete nějaký blog do jedné kategorie, a sám autor tohoto blogu svůj blog nominuje také, ale do kategorie jiné, pak upřednostníme volbu majitele blogu. O konečném rozhodnutí o zařazení nominovaného blogu do jedné z kategorií si podle soutěžních podmínek vyhrazujeme právo případně rozhodnout ad hoc.
Co všechno rozhoduje o postupu blogů do finálového hlasování?
Spoustu z vás zajímá, co všechno budeme posuzovat na nominovaných blozích a co rozhoduje o zařazení blogu do ankety, ve které budete vybírat pro každou kategorii vítěze z 5 blogů. Jsou to následující kritéria:
  • První dojem
  • Vzhled blogu
  • Pravidelnost aktualizace
  • Návštěvnost
  • Původní (autorský) obsah
  • Originalita tématu blogu
  • Kvalita článků
  • Přínos pro komunitu Blog.cz
  • Porovnání s ostatními nominovanými blogy ve stejné kategorii
Až na konci června doběhne úvodní přednominační část soutěže, pak 2.7. spustíme týdenní představování nominací a hlasování. Po dobu následujících 15 týdnů budete hledat vítěze v anketách, ve kterých vám týden co týden představíme 5 pečlivě vybraných blogů ze všech, které byly v dané kategorii nominovány.
Celkem tedy budete rozhodovat o osudu 75 blogů, z nichž 45 nejlepších od nás dostane ceny – Vítěz každé z 15 kategorií vyhraje myš od Microsoftu. Cena pro druhé místo v kategoriích bude knížka od nakladatelství Fragment nebo Kniha Zlín. Cena pro třetí místo v kategoriích bude knížka „Pohádky pro kulíšky“. Hlavní cena pro absolutního vítěze soutěže bude herní konzole Xbox Kinect + dvě hry.
Věříme, že jsme tímto článkem roztpýlili poslední zbytky nejasností, a přejeme všem hodně štěstí.

Blog a realita – dají se skloubit?

Je tu další článek od jednoho blogera z vašich řad. Svým příspěvkem do rubriky Blogeři radí tentokrát přispěl Martin z blogu smilestory.blog.cz.
Tohle téma mě už v mé hlavě tlačilo delší dobu. Neustále jsem si říkal, zda se tyto dvě věci dají do sebe nějak užitečně skloubit. Po delší úvaze na toto téma jsem dospěl k závěru, že se opravdu dají užitečně skloubit. A jak? Těch věcí nebylo zrovna moc, ale byly a vlastně jsou dosti zásadní. Jedna věc se týká hlavně rozvíjení Vašeho osobitého stylu psaní. Každý píše jinak, to je známá věc. Každý má svůj osobitý styl, který uplatňuje. Uplatňuje ho jak na blogu tak i v reálném životě. Ale proč touto věcí narážím právě na tohle téma? Jednoduché. Zkuste si napsat jednoduchý článek před začátkem blogování a dejme tomu 4 měsíce po zkušenosti s blogem. Každý by měl pocítit změnu, jak úpravně, tak i spisovně. Tuto pozitivní změnu by měl pocítit každý, kdo má zájem a potřebu se rozvíjet.
Já osobně jsem tuto změnu pocítil. Dříve mi čeština nešla skoro vůbec, mluvím o mluvnici a slohu. Ale blog mi právě pomohl se v těchto končinách zlepšit. SCIO testy z češtiny jsem napsal jako druhý nejlepší ze třídy, což byl pro mě ohromný pokrok. Naučil jsem se s textem pracovat a hledat vhodná přirovnání a začal jsem objevovat nová a nová slova, která se mi vměstnávala do mých článků a poté i v reálném životě v mých slohových pracích. Objasnil jsem si i pravopis a přímou řeč, také o používání vsuvek v textu, ale to už není tak přímo podstatné téma. Chci tedy apelovat na to, že Blog dokáže velmi příznivě působit na verbální rozvoj osobnosti. Ovšem, sám jsem poznal, že to neplatí u každého. Ten, kdo se zajímá jen o celebrity a kopírování jiných informací, ten tuto změnu nepocítí. Alespoň ne do té doby, dokud bude jen psát články sotva o 3 větách a ještě k tomu stylem ,,MiloučQue zlatíčko toten kluk!“ Je to jen příklad, ale řekl bych, že modus celé této věci se zakládá na podobných výrazech v jednotlivých článcích většiny blogerů, kteří si nedokážou užít tu pravou podstatu blogu. Já znám hodně blogerů, kteří píší krásné a smysluplné články z vlastní zkušenosti, nebo píší krásné recenze na knihy, filmy nebo hudbu. Všechny tyto blogery pojí jedna krásná věc a tou je CHARISMA. Mají ho a dokážou jej uplatnit na svých webech. Jsem prostě zastáncem toho názoru, že když dokážou to charisma uvolnit na blogu, tak jej dokážou uvolnit i v reálném životě. Začnou působit mnohem přívětivěji a osobitěji.
Samozřejmě pak je tu i jedna zásadní negativní věc. Jaká? Myslím, že každý ji jednou na blogu okusil. Je to propadnutí blogu časově. Ovšem, není to negativní věc ze strany toho blogu, je to v nás – v blogerech. Každý si musí udělat nějaký „časový plán“ který bude zahrnovat vše potřebné kolem Vás a který bude zahrnovat BLOG tak, aby byl v přiměřené dávce. Tohle je sice už trochu věc názorů, ale každý by si tohle mohl v hlavě přemítnout. Nemyslím doslova časový plán, ale jen takovou nějakou osnovu, která Vás bude řídit. Myslím, že každý si je vědom toho, že prosedět u počítače celé odpoledne není moc pozitivní, jak na Vás tak na lidi ve Vašem okolí. Co se týče mě, já mám blog rozvržen tak, že když mám chvilku volného času, tak si sednu, projdu si své oblíbené stránky a pak se jdu opět věnovat svým ryze osobním věcem, samozřejmě pokud mám v úmyslu napsat článek, tak si vyčlením více času, jelikož mě článek poměrně dlouho trvá. Už jsem na pár blogových webech četl články tipu ,,Musím se odreagovat, blog se stává moji drogou.“ To je věc, o které píšu v tomhle odstavci, nesmíte mu propadnout, musíte se ovládat a brát to jako hobby, i když i hobby se někdy stává návykovým, ale tak už to holt chodí…
Můj závěr? Jednoduchý…. Blog není povinnost, blog je radost a myslím, že se na téhle věci shodneme.
—
Jak se vám Martinův článek líbil? Využijte prosím hvězdičkové hodnocení pod článkem pro vyjádření své spokojenosti. S články blogerů, kteří obdrží nejlepší hodnocení od nejvíce čtenářů, se zde budete moci v budoucnu setkávat pravidelně.

Soukromí na internetu

Anketa na téma, jak se stavíte k otázce soukromí toho, co na internetu děláte.
Jedná se o téma, které v září loňského roku rozvířil Facebook po představení nového principu sdílení zvaného „frictionless sharing“. Velmi zjednodušeně jde o to, že se na váš profil automaticky sdílí vše, co si na internetu přečtete. Podmínkou je, aby navštívená stránka používala aplikaci, která za vás zařídí sdílení přečtených článků na váš Facebook.
Tím se ruší dosavadní praxe, kdy uživatel sám rozhodoval o tom, co se rozhodne sdílet se svými přáteli. Na vlnu nového trendu automatického sdílení zatím najely internetové verze zahraničních deníků The Guardian a The Independent. Možná jste už i vy objevili na své Zdi příspěvek o tom, že si někdo z vašich přátel přečetl článek na těchto stránkách.
Zkuste si představit, kdyby se tento princip ujal v hromadném měřítku a na váš facebookový profil by se automaticky sdílelo vše, co byste na internetu dělali. Včetně vašich oblíbených blogů. Vadilo by vám, kdyby vaši přátelé na Facebooku měli přehled o tom, co všechno jste na Blog.cz četli?
Nedávno jsem si kdesi přečetl, že pohonem současného internetu je právě soukromí. Většina služeb, které na internetu používáme, je zdarma, ale na oplátku za to jim poskytujeme o sobě své soukromé informace a data. Je to podle vás férová výměna, nebo nebezpečný trend? Děláte například na internetu něco, co byste si určitě chtěli nechat pro sebe, a představa toho, že o tom ví celý váš Facebook, vás děsí?
Hlasujte v anketě a diskutuje v komentářích, je to zajímavé téma, u kterého nás zajímají vaše názory.

Nová soutěž: Hledáme blog roku 2012

Představujeme novou soutěž „Blog roku“, ve které budeme hledat nejlepší blogy na Blog.cz. Seznamte se s detaily největší soutěže v dosavadní historii Blog.cz, ve které hrajeme o řadu hodnotných cen v čele s hlavní výhrou v podobě herní konzole Xbox se senzorem Kinect.
Logo soutěže:
O soutěži
Nová soutěž „Blog roku“ je vyvrcholením změn, kterými Blog.cz v poslední době prochází. Bezprostředně souvisí s naším hledáním nových zajímavých osobností z řad blogerů a úsilím zlepšit orientaci čtenářů při hledání tematického obsahu na Blog.cz.
Před nedávnem představená funkce v podobě třídění blogů do tematických kategorií byla prvním krokem na této cestě. K původním 13 kategoriím jsme na základě uživatelských připomínek přidali dvě nové („Fanblog“ a „Literatura“), každý uživatel tak nově může svůj blog zařadit do jedné kategorie, která jeho blog nejlépe vystihuje. Mezi blogy v každé kategorii funguje tematické provázání v podobě uživatelských ikonek, které odkazují na podobné blogy ve stejné kategorii.
Výhledově plánujeme představit novou podobu úvodní stránky Blog.cz, která bude tyto tematické kategorie blogů využívat k lepšímu navádění čtenářů k obsahu, který je zajímá. Tím chceme mimo jiné zviditelnit autory nejlepších blogů a vytáhnout jejich blogy na světlo, aby se dostali k novým čtenářům.
V neposlední řadě bychom vás prostřednictvím této soutěže chtěli pobavit a odměnit cenami ty nejlepší z vás za to, že svůj blog píšete na Blog.cz. Soutěž můžete brát jako oživení běžného dění na Blog.cz a motivaci k tomu, abyste se zařadili do jedné z kategorií a soupeřili s tematicky podobnými blogy ostatních blogerů.
Blog roku může být jen jeden – bude to zrovna ten váš?
Průběh soutěže a pravidla
Soutěž se bude odehrávat na novém blogu, který jsme pro účely soutěže založili. Najdete ho na adrese blogroku.blog.cz. Průběh soutěže sestává z následujících bloků:
1. Přednominace (od 01.06.2012 do 29.06.2012)
2. Týdenní představování nominací a hlasování (2.7.2012 do 21.10.2012)
3. Soutěž o vítěze a vyhlášení výsledků soutěže (22.10.2012)
4. Vyhlášení absolutního vítěze (26.10.2012)
První blok přednominací startuje dnešním dnem a končí 29.června 2012. V této části je vyhlášena samotná soutěž a kdokoli může v této době nominovat jakýkoli blog na Blog.cz do soutěže.
V druhém bloku začne série týdenního představování 5 blogů v každé kategorii, ze kterých budou uživatelé v anketách vybírat vítěze. 5 blogů do každé kategorie bude vybírat odborná komise, a to ze všech návrhů blogů, které do soutěže přihlásí uživatelé. Tento blok bude probíhat v době od 2.7. do 21.10.
22.10 bude vyhlášeno 15 vítězů v každé kategorii na základě výsledků anket, ve kterých budou hlasovat uživatelé Blog.cz. Z těchto 15 vítězů pak bude odbornou komisí vybrán absolutní vítěz soutěže. Vítězný blog roku 2012 bude vyhlášen 26.10.2012.
Ceny a partneři soutěže
Vítěz každé z 15 kategorií vyhraje myš od Microsoftu. Cena pro druhé místo v kategoriích bude knížka od nakladatelství Fragment nebo Kniha Zlín. Cena pro třetí místo v kategoriích bude knížka „Pohádky pro kulíšky“.
Hlavní cena pro absolutního vítěze soutěže bude herní konzole Xbox Kinect + dvě hry.
Partneři soutěže:
—
Pro více informací navštivte blog soutěže na adrese blogroku.blog.cz. Všem soutěžícím přejeme hodně štěstí a věříme, se vám naše soutěž bude líbit.

Jak blogovat, aby blog neomrzel

Po téměř 4 letech oživujeme rubriku Blogeři radí. Vybraní zájemci dostanou možnost zveřejnit na Srdci Blogu svůj návod na nějaké téma spjaté s blogováním. S články nejlépe hodnocených blogerů se zde budete moci v budoucnu setkávat pravidelně. První blogerkou, která pro vás sepsala svůj návod, je Lola-J. Její článek najdete pod tímto perexem.
Z vlastní zkušenosti vím, že k blogu si musím najít cestu. Ze začátku bych si měla odpovědět na zásadní otázky, co se blogování jako takového, týče. A jen u jediného – současného – blogu jsem vydržela nejdéle. Proč?
Podíváme se dnes na 3 typy blogů, které patří mezi jedny z nejrozšířenějších. Ukážeme si, co může být problémem, a ukážeme si na příkladech, jak docílit toho, aby nás blog bavil a rychle jsme všechno zase nevzdávali.
1) Blogy o celebritách

Je spoustu zdárných příkladů blogerů, kteří svůj blogový zájem zaměřili na celebrity. Ne všichni však tolik let dokázali zasvětit tomuto zaměření.
Jak to, že existují blogeři, kteří jsou se svým blogem o celebritě úspěšní a jsou blogeři, jejichž blog není navštěvovaný a který nevydrží dlouho?

Nezdařilý blog z reality: takové vznikají tehdy, když je ze začátku admin nespokojený se svou návštěvností, oblíbeností článků nebo se jen honí za vyšší návštěvností, a proto blog o celebritě začne vnímat jako nepotřebnou zátěž. Mluvím i z vlastních předešlých zkušeností.
Zdárný blog z reality: Znám blogera, který od roku 2008 každý den přispívá články o jediné celebritě. Ptáte se, jak to může vydržet? Tuto otázku jsem mu položila a odpověděl mi na ni slovy:
„…je můj vzor. Tím, čeho dosáhla, je pro mě zajímavou osobností a láká mě o ní tolik vědět.“
Bloger se tedy musí vžít do novinek kolem své vybrané celebrity a ujistit se, že toto je jeho hlavní objekt blogového zájmu. Jedině tak jej může takovýto typ blogu naplňovat.
2) Blogy „deníčkovského“ typu (možno pojmout i jako umělecké)
Neznám příliš mnoho blogů, které by vydržely více než 2 roky a psalo se tam stále o tomtéž.
Nezdařilé blogy: Představte si, že napíšete o tom, že se vám dnes rozbil květináč, že jste dnes unavení, ale večer jdete na koncert. Tento text nikdo nijak pochválit či jinak ohodnotit nemůže. Čtenáře zajímá něco souvislejšího, na co se může těšit. To, že jste si dnes napustili vanu, vám na návštěvnosti, a tudíž na spokojenosti s blogem, nepřidá…
„Zdárnější“ příklady: jsou to především blogerKY, které píší o svém životě, pocitech a náladách. Ty nejzdárnější většinou bývají trošičku přetvořené. Zajímavé je, že jsou velice čtené blogy s povídkami, novelami… ale to, co se odehrává DENNĚ v životě blogera, už tolik lidí nezajímá. Spoustu blogerů to pojalo tak, že své pocity a zážitky zakomponují do příběhů, které doplňují i o vymyšlené scény. Pro blogera je tak blogování zajímavější a pocit naplnění se dostavuje tehdy, když vidí, že získává i čtenáře a navštíví je spousta blogerů, kteří de facto jeho DENÍČEK pochválí.
Ať už stálé nebo náhodné čtenáře více zaujme procítěnost, příběh; když se mají kam vrátit a představovat si. Pište srozumitelně, jasně a dovolte čtenáři utvořit si představy o dějích. Budete mít radost z výsledku.
3) Blogy „pro radu“
Máte představu o určitém problému a rádi byste se o to podělili? Na blogu?
Nezdařilé blogy: Dávejte si pozor, abyste nespadali se svým blogem do kategorie „kopíráků“, kteří se snaží něčí styl kopírovat – ať už v módních tipech nebo v samotném psaní článků. Je to dost nápadné a určitě ne příliš oblíbené. Nezdařilé jsou ty, které buď šířily své jednoduché názory a nebraly v potaz další úhly pohledu a braly všechno příliš povrchně. Nebo adminové doufají, že se se svými „pokaždé zaručenými“ radami proslaví a ženou se za něčím úplně jiným, než proč přispívá takovými články na blog.
Zdařilé blogy: mohou být takové, které se snaží neustále nepřikazovat čtenářům, co mají dělat, ale společně s ním přicházet na určité skutečnosti a fakta. Pokouší se s nimi pracovat. Bloger svůj blog píše pro osobní potěšení a radost z možného účinku a vlivu zamyšlení.
Blog byste neměli mít proto, abyste se za něčím hnali – za vyhlídkami slávy, přehnaného uznání nebo nadprůměrně vysoké návštěvnosti. Toto jsou pouze zasloužené následky toho, co máte rádi a co se čtenářům líbí. Blogujte proto, abyste se odreagovali, věnovali tomu, co máte rádi, unikli do jiného světa, ale nikdy se za ničím nežeňte, nikdy nesoupeřte, protože to vám na vaší blogové cestě může pořádně podkopat nohy a znechutit veškeré odhodlání pro činnost na blogu.

—

Jak se vám článek blogerky líbil? Využijte prosím hvězdičkové hodnocení pro vyjádření své spokojenosti. S články blogerů, kteří obdrží nejlepší hodnocení od nejvíce čtenářů, se zde budete moci v budoucnu setkávat pravidelně.

Nejnavštěvovanější blogy v dubnu 2012

Zajímá vás, které blogy přilákaly v minulém měsíci nejvíce návštěvníků?
Určitý orientační přehled o návštěvnosti uživatelských blogů poskytuje žebříček Nejnavštěvovanější blogy. Pro pokročilá data tu máme službu Google Analytics, kam ale kromě autorizovaných uživatelů nemá nikdo jiný přístup. Pro všechny zájemce tak je zde již třetí článek tohoto zaměření, který vychází z neveřejných dat Google Analytics.
Seznamte se s desítkou nejnavštěvovanějších blogů na Blog.cz v období od 1. do 30.dubna 2012, seřazených podle počtu unikátního zobrazení stránek.
Jak můžete vidět, kromě našich „starých známých“ blogů, které dlouhodobě patří k těm nejnavštěvovanějším (tokio-hotel-de.blog.cz, twincest.blog.cz, karolinaloskotova.blog.cz a dolcevita.blog.cz), se zde rovněž objevují nováčci (například onedirection-ff.blog.cz). Naopak některé dříve úspěšné blogy se do první desítky nedostaly (ladyvanilka.blog.cz).
Desítka nejnavštěvovanějších blogů rovněž potvrzuje pravidlo, že klíčem k vysoké návštěvnosti blogu je specializace na jedno vybrané téma. Všechny blogy z této desítky jsou nějakým způsobem určené pro konkrétní cílovou skupinu – ať už to jsou fandové populárních hudebních skupin (One Direction, Tokio Hotel), trendy stylů (emo, scene), esoteriky, televizních seriálů (Simpsonovi), vaření, či počítačových her, vždy se jedná o nějak vyhraněné čtenáře.
Detailnější rozbor příčin návštěvnosti nejúspěšnějších blogů na Blog.cz najdete ve starších článcích: