Blog a realita – dají se skloubit?

Je tu další článek od jednoho blogera z vašich řad. Svým příspěvkem do rubriky Blogeři radí tentokrát přispěl Martin z blogu smilestory.blog.cz.

Tohle téma mě už v mé hlavě tlačilo delší dobu. Neustále jsem si říkal, zda se tyto dvě věci dají do sebe nějak užitečně skloubit. Po delší úvaze na toto téma jsem dospěl k závěru, že se opravdu dají užitečně skloubit. A jak? Těch věcí nebylo zrovna moc, ale byly a vlastně jsou dosti zásadní. Jedna věc se týká hlavně rozvíjení Vašeho osobitého stylu psaní. Každý píše jinak, to je známá věc. Každý má svůj osobitý styl, který uplatňuje. Uplatňuje ho jak na blogu tak i v reálném životě. Ale proč touto věcí narážím právě na tohle téma? Jednoduché. Zkuste si napsat jednoduchý článek před začátkem blogování a dejme tomu 4 měsíce po zkušenosti s blogem. Každý by měl pocítit změnu, jak úpravně, tak i spisovně. Tuto pozitivní změnu by měl pocítit každý, kdo má zájem a potřebu se rozvíjet.
Já osobně jsem tuto změnu pocítil. Dříve mi čeština nešla skoro vůbec, mluvím o mluvnici a slohu. Ale blog mi právě pomohl se v těchto končinách zlepšit. SCIO testy z češtiny jsem napsal jako druhý nejlepší ze třídy, což byl pro mě ohromný pokrok. Naučil jsem se s textem pracovat a hledat vhodná přirovnání a začal jsem objevovat nová a nová slova, která se mi vměstnávala do mých článků a poté i v reálném životě v mých slohových pracích. Objasnil jsem si i pravopis a přímou řeč, také o používání vsuvek v textu, ale to už není tak přímo podstatné téma. Chci tedy apelovat na to, že Blog dokáže velmi příznivě působit na verbální rozvoj osobnosti. Ovšem, sám jsem poznal, že to neplatí u každého. Ten, kdo se zajímá jen o celebrity a kopírování jiných informací, ten tuto změnu nepocítí. Alespoň ne do té doby, dokud bude jen psát články sotva o 3 větách a ještě k tomu stylem ,,MiloučQue zlatíčko toten kluk!“ Je to jen příklad, ale řekl bych, že modus celé této věci se zakládá na podobných výrazech v jednotlivých článcích většiny blogerů, kteří si nedokážou užít tu pravou podstatu blogu. Já znám hodně blogerů, kteří píší krásné a smysluplné články z vlastní zkušenosti, nebo píší krásné recenze na knihy, filmy nebo hudbu. Všechny tyto blogery pojí jedna krásná věc a tou je CHARISMA. Mají ho a dokážou jej uplatnit na svých webech. Jsem prostě zastáncem toho názoru, že když dokážou to charisma uvolnit na blogu, tak jej dokážou uvolnit i v reálném životě. Začnou působit mnohem přívětivěji a osobitěji.
Samozřejmě pak je tu i jedna zásadní negativní věc. Jaká? Myslím, že každý ji jednou na blogu okusil. Je to propadnutí blogu časově. Ovšem, není to negativní věc ze strany toho blogu, je to v nás – v blogerech. Každý si musí udělat nějaký „časový plán“ který bude zahrnovat vše potřebné kolem Vás a který bude zahrnovat BLOG tak, aby byl v přiměřené dávce. Tohle je sice už trochu věc názorů, ale každý by si tohle mohl v hlavě přemítnout. Nemyslím doslova časový plán, ale jen takovou nějakou osnovu, která Vás bude řídit. Myslím, že každý si je vědom toho, že prosedět u počítače celé odpoledne není moc pozitivní, jak na Vás tak na lidi ve Vašem okolí. Co se týče mě, já mám blog rozvržen tak, že když mám chvilku volného času, tak si sednu, projdu si své oblíbené stránky a pak se jdu opět věnovat svým ryze osobním věcem, samozřejmě pokud mám v úmyslu napsat článek, tak si vyčlením více času, jelikož mě článek poměrně dlouho trvá. Už jsem na pár blogových webech četl články tipu ,,Musím se odreagovat, blog se stává moji drogou.“ To je věc, o které píšu v tomhle odstavci, nesmíte mu propadnout, musíte se ovládat a brát to jako hobby, i když i hobby se někdy stává návykovým, ale tak už to holt chodí…
Můj závěr? Jednoduchý…. Blog není povinnost, blog je radost a myslím, že se na téhle věci shodneme.
Jak se vám Martinův článek líbil? Využijte prosím hvězdičkové hodnocení pod článkem pro vyjádření své spokojenosti. S články blogerů, kteří obdrží nejlepší hodnocení od nejvíce čtenářů, se zde budete moci v budoucnu setkávat pravidelně.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: