V červnovém rozhovoru se představuje další člen Autorského klubu. Tentokrát je to Bloud. Well Bloud. z blogu web-load.blog.cz.
Bloud. Well Bloud., autorka blogu web-load.blog.cz
Blog sis založila v loňském roce, když ti bylo 25 let. V porovnání s nejtypičtějším uživatelem Blog.cz, který si blog zakládá ještě na základní škole, sis blog vytvořila relativně pozdě. Co tě vlastně přivedlo k nápadu mít svůj blog?
Kdeže loňské sněhy jsou. Mám za sebou sice oslavu čtvrtstoletí, ale všude jsem (již osmou sezónu) tvrdila, že mi je konstantních sedmnáct. A všude mi to díky mému mladistvému vzezření věřili. Takže s přimhouřenýma očima bych se vlastně mezi typické uživatele blog.cz řadit mohla 🙂
Blog jsem si založila jako kompenzační pomůcku po tom, co jsme si vymizeli s jedním pen (nebo spíš keyboard) friendem. Chybělo mi, že nemám komu slovně formulovat dění kolem sebe a hledání náhradníka v dnešní statusové době by bylo na dlouhý lokte. A tak jsem zkusila svoje pohledy z bloudí perspektivy sdílet takhle naslepo…
Loni ses rovněž registrovala na stránkách csfd.cz, databazeknih.cz, lide.cz a last.fm. Až by jeden skoro řekl, že jsi tak trochu na stará kolena objevila kouzlo internetu 🙂 Je to jen náhoda, nebo je za tím něco víc, že ses v 2011 s takovou vervou vrhla do vln internetu?
V první řadě jsem se loni registrovala na Úřadu práce, a když už jsem v tom byla, tak jsem si zaregistrovala kdeco, snad jen vyjma partnerství 🙂 Mimo jiné právě zmíněné účty, jejichž existence rozhodně není náhodná. Měla jsem potřebu se kulturně vyprofilovat svým čtenářům a využití zmíněných sítí bylo jasná (a nejsnazší) volba.
A jako prrrr, kolena mám v nejlepších letech!
V minulé otázce jsem záměrně použil formulaci „s vervou“, protože jsi od samého založení blogu velmi vidět. Blog jsi krátce po založení přihlásila do Autorského klubu (kam jsi byla nedávno přijata), tvoje komentáře jsou rozesety po celé řadě blogů, zúčastňuješ se našich soutěží, na konci roku 2011 jsi nám poslala originální přání do nového roku, a takto by se dalo dlouho pokračovat. Opět se nemohu ubránit dojmu, jako bys byla doteď zavřená někde na opuštěném ostrově a teď to všechno doháněla. Kde jsi až doteď byla a cos tam dělala? 🙂
No počkat, ta slečna co píše „jestli máš ráda svoji maminku, tak tohle pošli dalším dvaceti lidem. Dívka na to nereagovala a 365 dní na to ji matka umřela“ nejsem já! Doufám, že rozsévám s mírou 🙂
S tím opuštěným ostrovem je to vlastně naopak. Až do loňského roku jsem plavala mezi naplňováním hesel „nebuď in – buď out, nebuď skin – buď skaut“, „škola hrou“ a „bez práce nejsou koláče“. Nad školou jsem definitivně vyhrála, skautský oddíl předala a oproti původním očekáváním ztroskotala na pracáku. A pracák z lidí Robinsony činí, takže paralela s opuštěným ostrovem je docela trefná 🙂
Tvoje přezdívka – Bloud. Well Bloud. – mi nápadně připomíná způsob, jakým se představoval James Bond. Je to vědomá parafráze, nebo náhoda? A jak jsi k tomuto pseudonymu přišla?
Moje přezdívka je sprostě opsaná z docela profláknutého vtipu: Jde James Bond po poušti a potká velblouda. Bond se na něj podívá a povídá: „Bond, James Bond“. Velbloud chvilku jen tak zírá a odpoví: „Bloud, Vel Bloud“.
A na Blouda padla volba proto, že nejvíce ladil s adresou web-load, která je pro změnu obšlehnutá z potisku tílka od jedné asi radši nejmenované outdoorové firmy. Doufám, že přiznání je polehčující okolnost a nevyloučíte mě proto z autorského klubu 🙂
Tvůj blog je velmi vtipný, podle mě možná nejvtipnější ze všech blogů, které znám (snad jedině s výjimkou marhel.blog.cz :). Proč podle tebe není víc blogerů, kteří by chtěli své čtenáře v první řadě bavit? Je to hlavní smysl tvého blogu, šířit smích a tvou nakažlivou veselost, nebo se pletu?
To bylo něco jako kompliment, že jo? Díky 🙂 Takhle to trochu vyznívá, že jsem něco jako Dan Nekonečný v sukni, a taková představa mě teda nemálo děsí! Přinejmenším stejně tak jako Dan Nekonečný bez sukně.
Web-load se mi načítá zcela beze smyslu, natruc všem poučkám o vizích a dlouho/středně/krátkodobých cílech, které do mě cpali ve škole a ve skautu. Píšu na něj co mi přijde pod prsty a shodou okolností to teda asi vychází takhle 🙂
Proč to tak nemá víc blogerů, toť otázka. Možná se prostě baviči koncentrují jinde než v blogosféře. Možná si blogeři myslí, že na vtip dost čtenářů nenatáhnou. Možná je přirozenější blog používat jako výlevnu. Možná…Kdo ví 🙂
Jsi asi jediný uživatel, který u nás v našich soutěžích kdy vyhrál dvakrát po sobě knížku. Jak se ti obě líbily? (Rudolf z Falknova: Krev země & Pohádky pro kulíšky)
Chodí štěstí dokola, občas sedne na Blouda. A protože Bloud reaguje na slovo soutěž obdobně jako býk na červenou, tak se občas stane, že soutěží proto, že soutěž, a ne proto, že cena. Tak se stalo, že se mi v knihovničce ocitla Krev země, přestože jsem strašpytel na entou. Zkoušela jsem jí zdolat se stejnou taktikou, s jakou koukám na horory – tedy se zavřenýma očima. Tahle technika se ale bohužel ukázala jako nepřenositelná, takže knížka byla v zájmu klidného spaní dána do tomboly v nedaleké psychiatrické léčebně 🙂
U pročítání Pohádek pro kulíšky už jsem měla obě oči otevřené, protože pro dětskou literaturu mám slabost. Bohužel jsem pro ně ale nenašla využití, jsem asi moc zmlsaná 🙂 A protože si myslím, že knížky by měly být u toho, kdo je čte, tak jsem je rovněž poslala dál. Což ale nic nemění na tom, že ze strany blogerské komunity to byl výjimečný počin, před kterým smekám.
Četla jsi někdy mimoto už nějakou knížku od nějakého blogera z Blog.cz? A je podle tebe na Blog.cz někdo, kdo si zaslouží označení spisovatel? (a kdo? 🙂
Nečetla, protože jsem tu prozatím nenarazila na nikoho, kdo by se mi trefil do chutí. V téhle oblasti u mě bodují autoři od konkurence 🙂 Ale ani u nich, ani na blog.cz se do značkování nepustím. Jednak se na to necítím kompetentní a druhak to na mě působí jako slovíčkaření. Při koupi knížky u mě rozhodují jiné aspekty, než jestli má autor v medailonku napsáno, že je bloger nebo spisovatel.
Jaký máš názor na blogery, kteří od svých čtenářů vybírají dobrovolné finanční příspěvky? Šla bys do toho někdy také?
Na prasátko na vstupné dobrovolné jsem narazila zatím jen párkrát a pokaždé mi vyvolalo spíš úsměv na lících než chuť se plácnout přes kapsu. Ale není mi to tak proti srsti, jako když si někdo przní blog sáhodlouhým seznamem affiliate odkazů a nebo si ho špikuje PR články.
Na web-loadu se s něčím takovým nesetkáte, protože moje bloudí karavana nešlape po obchodních stezkách. Krom toho mám štěstí na rozumné čtenáře, kteří na tuty vědí o lepším zúročení jejich peněz (čti: radši než virtuální dvackou mě obdarují točenou kofolou, jahodovou milkou a nebo vypečenou klobáskou 🙂
Tvoje bydliště je významně spjato s Bohumilem Hrabalem. Jaký máš vztah k jeho textům a Hrabalovi jako takovému? (pokud vůbec 🙂
Je to tak a je to jedno z nejhezčích sepětí, co naše městečko u vody má. Nejsem sice zapřísáhlá hrabalofilka jako někteří místní, ale díky gymnaziální paní profesorce a knížce V rajské zahradě trpkých plodů od Moniky Zgustové mám k Hrabalovi blíž než k nutné položce na seznamu povinné literatury. A k místům, která asi mnozí znáte z jeho knížek, mám vztah ještě vřelejší. Není nad jarní nebo podzimní procházku Kerskem, podvečerní courání ve zdejších uličkách a nebo následné posezení v některé z hospůdek hrabalovského střihu.
Nějaký vtipný vzkaz čtenářům na závěr – bude? 🙂
Vaše otázka by byla ideální odpovědí na otázku: „Jakou otázku bys nechtěla dostat?“ 🙂 Ale když už se teda ptáte, ráda bych čtenářům nabídla své služby!
Jak už je uvedeno, výše jsem veselá a hravá, což je podle mojí bloudí teorie nejlepší předpoklad pro práci s dětma a v kontaktu s lidma s mentálním postižením se to taky neztratí. Navíc jsem mladá, schopná a perspektivní (malé bloudě není na pořadu dne/týdne/měsíce/roku), a i když se bojím veřejně zpívat a nebo si udělat řidičák, rozhodně se neostýchám přijmout zodpovědnost. Jsem vděčná za každou příležitost, kde se můžu kreativně vybít a nabýt nových zkušeností. Protože růst se má nejenom po čokoládě. Kromě diplomů z táborů se mi v šupleti práší na jeden sociálně pedagogický a na pár výplatnic z domova pro osoby se zdravotním postižením. Takže praxí netknutá rozhodně nejsem – konec konců mám na kontě dlouholeté vedení skautského oddílu (mladší školní věk) a organizaci nejedné a veleúspěšné akce pro veřejnost.
Chcete mě? Nebo víte o někom, kdo poptává pracovní sílu ideálně do denního stacionáře, tréninkové kavárny či projektu podporovaného zaměstnávání? A nebo klidně i školní družiny, školky (i alternativní, když si budu moci dát k obědu maso) nebo nízkoprahového klubu? Pak mi prosím dejte echo na web.load@seznam.cz. Ukážu vám svou seriózní tvář 🙂
—
O zpovídané blogerce se více dozvíte na jejím blogu web-load.blog.cz
od sebe k sobě 
