„Vylepšete“ logo Blog.cz

Je jasné, že grafické soutěže patří k nejoblíbenějším, proto je zde další soutěž tohoto druhu.
Za úkol máte graficky upravit logo Blog.cz. Pod slovem „upravit“ si můžete představit co uznáte za vhodné: vylepšit, zprznit, přemalovat, oživit…
Jak moc logo upravíte a jak to uděláte je zcela na vás. Podmínkou ovšem je, aby tam byly alespoň nějaké zbytky původního grafického návrhu.
Cílem rozhodně NENÍ vytvořit zcela nové logo Blog.cz!
Poslední podmínkou je omezení počtu výtvorů na jednoho soutěžícího na jeden – každý soutěžící smí přihlásit pouze jedno graficky upravené logo Blog.cz. Pokud se v průběhu soutěže rozhodnete změnit svůj soutěžní výtvor, pak nám sem prosím napište nový komentář s poznámkou, že rušíte svůj předchozí výtvor, a přihlašujete nový.
Kdo a co vyhraje?
Já vyberu 10 návrhů, které se mi nejvíce líbily, a vy v anketě rozhodnete o pořadí vítězů. Vítěz dostane tablet GENIUS PenSketch (v fanartové soutěži jste cenu chválili, tak proč nezopakovat) a 4 další tričko Blog.cz z tricka.blog.cz (třeba právě s vámi upraveným logem).

Váš soutěžní výtvor vložte do nového článku na svém blogu a odkaz na tento článek vložte sem do komentářů. Odkazy na své články s graficky upraveným logem Blog.cz pište do komentářů do 14. prosince 12:00, kdy soutěž končí.

… a zde můžete vidět, jak si s logem Blog.cz už dříve někteří z vás pohráli.

… a zde jsou 3 loga Blog.cz, která můžete případně použít pro své grafické hrátky:

Za více jak inspiraci děkuji blogerce vystupující pod přezdívkou Wendůůlka.
Aktualizace 14.12. 12:00 – Soutěž byla ukončena, finále zveřejníme v novém článku koncem měsíce.

Ohlédnutí za Křišťálovou lupou

V článku najdete nejen informace o tom, jak dopadl letošní ročník ankety Křišťálová lupa pro Blog.cz a Chiquitku, ale i fotografie přímo z akce.
Malé shrnutí, jak to celé probíhalo:
  • 21. července jsme přišli s nápadem místo našeho blogu letos nominovat blog jednoho z uživatelů Blog.cz; oslovili jsme tedy vybrané uživatele a přidali vlastní tipy, kdo by si nominaci zasloužil – na vás bylo v anketě vybrat reprezentanta Blog.cz z řad jeho uživatelů, viz tehdejší článek
  • 3. srpna začala nominační fáze, do které jsme navrhli za celý Blog.cz Chiquitku, autorku blogu chiquitka.blog.cz, který ve zmiňované anketě vyhrál s drtivou převahou – viz tehdejší článek
  • náš záměr vyšel, a 21. září zjišťujeme, že se chiquitka.blog.cz dostala do finále v kategorii Média – uživatelská; uspěl i celý Blog.cz, který se dostal do finále v kategorii Publikační platformy; v tehdejším článku jsme vás prosili o hlasy jak pro nás, tak pro Chiquitku
  • 26.11. se uskutečnilo slavnostní vyhlášení, na kterém se dozvídáme, že ani Blog.cz ani Chiquitka na první místo nedosáhl, přesto považujeme naše i Chiquitky umístění ve finále za velký úspěch; v případě Chiquitky se zřejmě navíc jednalo o dosud nejmladšího finalistu v historii ankety vůbec
Článek přinášející kromě výsledků ankety i informace o průběhu slavnostního večera najdete zde. Oficiální výsledky potom najdete zde, a oficiální fotky z vyhlášení zde.
Nyní konečně k našim fotkám – omluvte sníženou kvalitu, snímky byly pořízeny mobilním telefonem za nepříznivých světelných podmínek.
Za Blog.cz jsem se slavnostního vyhlášení zúčastnil stejně jako loni já (na fotce vlevo) a Pavel.
Po vyhlášení jsme se šli všichni najíst, na fotce Chiquitka.
Chiquitka s sebou vzala svou kamarádku Báru, která má u nás mimochodem také blog (retoska.blog.cz). Zde na fotce s Pavlem. Oběma dívkám jsme zaplatili cestu do Prahy a domů, včetně spaní v Praze v hotelu.
Slavnostní vyhlášení se konalo v divadle Archa. Po vyhlášení výsledků vystoupila kapela MIG 21.
Frontman kapely Jiří Macháček byl stejně jako moderátor večera Tomáš Hanák výborný bavič.
Nejenom my jsme si to dobře užili.
Po koncertě následovala barmanská show…
… při které došlo i na lítání 3 zapálených lahví vzduchem najednou.
Samozřejmě došlo i na nějaký ten koktejl z nabídky, kterou pro hosty připravovali dva zkušení barmani. Prostě povedený večer a setkání naživo mezi dvěma uživatelkami Blog.cz s redaktorem a marketingovým manažerem Blog.cz – zcela na neformální úrovni, je nutné podotknout 🙂
A za rok už to možná konečně vyjde, a odneseme si s sebou i nějakou výhru 🙂

Vyhlášení soutěže „Dejte na internetu vědět o svém blogu“

V tradiční soutěži na konci měsíce jste dostali jednoduchý úkol – poslat nám e-mail s jedním nebo max. 9 odkazy, případně screenshoty, kde uvidíme, že prezentujete svůj blog nebo Blog.cz na internetu.
Dostali jsme 130 e-mailu a každý obsahoval většinou několik odkazů.
Předchozí fan art soutěže, kde jste měli za úkol malovat a někteří nad tím strávili i několik hodin, se zúčastnilo 207 blogerů.
Vypadá to, že nemáte rádi jednoduché soutěže nebo soutěže, kde nemůže prokázat svuj um. Supr! 🙂
Zajímavá byla poměrně velká pestrost serverů, kde jste svým blogem pochlubili.

A kdo vyhrál?

V oznámení soutěže jsme slíbili, že „o vítězích bude rozhodovat dostatečně průhledná náhoda.“ A jaká náhoda to tedy byla? O vítězích rozhodla minuta, v kterou nám dorazil váš e-mail.
První vítěz je ten, jehož e-mail nám dorazil jako první s časovým údajem xx:00, tzn. v celou hodinu. Vítěz – toujours-pur.blog.cz – nám poslal 6 odkazů a získává cenu z tricka.blog.cz v hodnotě 900,- Kč.
Druhý vítěz je ten, jehož e-mail nám dorazil jako první s časovým údajem přijetí xx:02, tzn. druhou minutu (v xx:01 nám žádný e-mail nedorazil). Vítěz – zelvinkaterinka.blog.cz – nám poslal 9 odkazů a získavá cenu z tricka.blog.cz v hodnotě 1 200,- Kč.
Třetí vítěz je ten, jehož e-mail nám dorazil jako první s časovým údajem přijetí xx:03. Vítěz – monicinblocek.blog.cz – nám poslal 1 odkaz a získává cenu z tricka.blog.cz v hodnotě 400,- Kč.
Čtvrtý vítěz je ten, jehož e-mail nám dorazil jako první s časovým údajem přijetí xx:04. Vítěz – monarchie.blog.cz – nám poslal 2 odkazy a získává cenu z tricka.blog.cz v hodnotě 500,- Kč.
Pátý vítěz je ten, jehož e-mail nám dorazil jako první s časovým údajem přijetí xx:05. Vítěz – obeza.blog.cz – nám poslal 1 odkaz a získává cenu z tricka.blog.cz v hodnotě 400 Kč.
Výhercem hlavní ceny – reproduktorů k PC Logitech Z-10 2.0 – se stává ten, jehož e-mail nám dorazil v xx:11. S tímto časovým údajem dorazil jediný e-mail. Výherkyně – thesims2-edianka.blog.cz – nám poslala 9 odkazů a dovětek „ale o výhře pochybuji xD„. I přes pochybnosti jí to tedy vyšlo 🙂
Všem blahopřeji a mám radost, že část z vás v e-mailech psala, že svůj blog už dávno ve svých internetových profilech vyplněn mají 🙂
Výhercům se v nejbližší době ozveme.

Doplňující informace k avatarům

Pondělní článek, který vás informoval o nové funkci v podobě avatarů, spustil bouřlivou reakci. Na základě vašich komentářů u zmíněného článku přinášíme doplňující informace, abychom rozptýlili mj. několik nedorozumění, které zde vznikly.
  • Přihlášení při komentování je nepovinné. Kdo nechce, přihlašovat se nemusí, a bude mu to fungovat jako doteď. Přihlášení mu ale umožní zobrazit si vlastní avatar, a sníží se tím možnost, že se za něj bude někdo vydávat.
  • Pokud uživatelé využijí trvalé přihlášení, tak není žádný důvod, aby je přihlašování zpomalovalo. Měli by být trvale přihlášeni napříč všemi blogy.
  • Ve výběru jména se zobrazuje „Jméno a příjmení“, „Přezdívka“ a „Jméno blogu“. Pokud se někomu zobrazuje pouze jméno blogu, tak stačí, když si vyplní profil (zde). Pokud mu to nedostačuje, může si vždy nastavit přes „Zadat jméno“ cokoliv dalšího.
  • Je dobré mít na vědomí základní rozdíl mezi avatarem uživatele a výchozím avatarem blogu. Někteří z vás si nastavují oba stejné a pak se diví, že nejsou rozeznat oni od dalších lidí u nich na blogu. Připomeňme tedy, že avatary jsou dva:
1) váš vlastní avatar, který se zobrazuje pouze u komentářů, které jste napsali vy; tento vlastní avatar si můžete nahrát ve svém uživatelském profilu (zde)
2) avatar pro nepřihlášené čtenáře blogů – zobrazuje se u příspěvků nepřihlášených čtenářů blogů; pokud se vám nelíbí výchozí avatar, pak si ho můžete změnit zde
  • Pro ty, kteří skutečně avatary za žádnou cenu na svém blogu nechtějí, je zde možnost si je prostě vypnout 🙂 Nastavíte si to v Nastavení >> Obecné >> Zobrazovat avatar u komentáře (zde).
  • Změna avataru se projevuje postupně. Platí, že u nového komentáře už by měl být vždy nový avatar, ale u starších se to projevuje postupně. Je to kvůli rychlejšímu načítání komentářů.
  • Průhlednost u PNG nově podporujeme. Nic vám tedy nebrání nastavit si jako svůj avatar nějaký PNG průhledný obrázek . Animované obrázky ve formátu GIF ale nepodporujeme, a ani o tom neuvažujeme.

Přihlašování při komentování a avatary

327476ba30_43105919_o2.jpg
Představujeme novinku na vašich blozích – vylepšenou podobu komentářů v podobě přihlašování a zobrazování avatarů.
Nově na svém blogu můžete najít komentáře v podobě, kterou můžete například znát z nejrůznějších internetových diskusí.
Nepřihlášeným uživatelům se ve formuláři pro odeslání komentáře nově zobrazuje tlačítko „Přihlášení„:
snímek obrazovky
Pokud jste registrovaným uživatelem Blog.cz, pak stačí vyplnit své uživatelské jméno a heslo do blogu. Po přihlášení si můžete vybrat, jestli chcete v poli jméno zobrazovat své uživatelské jméno, nebo nějakou vlastní přezdívku:
snímek obrazovky
Pak už můžete psát komentáře stejně jako dřív. Pokud máte zapnuté trvalé přihlášení, pak si vás systém pamatuje a pokaždé vám na každém blogu nabídne formulář s již vyplněnou přezdívkou. Nemusíte se tedy pokaždé znovu přihlašovat.
Blogy na Blog.cz nečtou pouze uživatelé Blog.cz, ale i lidé, kteří zde blog nemají – tito čtenáři blogů mohou samozřejmě i nadále přidávat k článkům komentáře s vyplněnou libovolnou přezdívkou, a případně i odkazem na svou stránku nebo e-mailovou adresu.
Jedinou změnou oproti minulosti zde je to, že tito nepřihlášení uživatelé jsou od přihlášených odlišeni jiným avatarem.
snímek obrazovky
Avatar je ikonka uživatele, která se zobrazuje u jeho příspěvků. Avatary na Blog.cz jsou dvojího druhu. První slouží uživatelům Blog.cz, druhý označuje nepřihlášené (nebo anonymní) čtenáře. Rozměry obou avatarů jsou 32 x 32 pixelů. Vlastní avatar pro svůj profil si můžete nahrát ve svém uživatelském profilu. Stejně tak si můžete nahrát vlastní ikonku pro avatar nepřihlášených čtenářů, pokud se vám výchozí obrázek nelíbí.
Pokud si z nějakého důvodu zobrazování avatarů v komentářích u svých článků na svém blogu nepřejete, pak si tuto funkci můžete vypnout. Přihlašování při komentování ale nijak vypnout nelze.
Jednou z velkých výhod těchto změn je, že nyní už se nikdo nemůže vydávat v komentářích za autora jiného blogu. Podle avataru lze bezpečně odlišit, jestli vám psal komentář skutečně přihlášený autor nějakého blogu, nebo pouze anonymní čtenář, který vyplnil ve formuláři falešné jméno.
Věříme, že jsme vás s těmito změnami potěšili, a že budete ještě s větší chutí diskutovat.

Blogující gurmánka Šárka Škachová

Jsme pyšní, že vám můžeme v tomto rozhovoru představit naši zřejmě nejznámější blogerku Šárku Škachovou, autorku blogu dolcevita.blog.cz, který dlouhodobě patří mezi nejnavštěvovanější blogy na Blog.cz vůbec. Na konci článku si nenechte ujít soutěž o 3 Šárčiny podepsané kuchařky a 3 stolní kalendáře na rok 2010.

Šárka Škachová, autorka dolcevita.blog.cz a gurmanka.cz

  • První článek na svém blogu jste zveřejnila v dubnu 2006. Na jaře to tak budou 4 roky, co blog existuje. To je v blogosféře úctyhodný výkon a pro blog téměř „kmetský věk“ Můžete prozradit, jak jste přišla na nápad založit si blog, a proč jste si jako adresu zvolila název slavného Felliniho filmu z roku 1960?
Název „dolce vita“ vytváří dojem, že je spojen se slavným stejnojmenným filmem, ale nebyl to jen Fellini, kdo mě inspiroval. Má inspirace vane od Christiana Diora, který stvořil parfém s názvem „dolce vita“, který jsem si oblíbila, a vidím právě ve vůních spojitost parfému se světem gastronomie.
Proto jsem pro název svého blogu o dobrém jídle použila název svého nejoblíbenějšího parfému „dolce vita.“ Kdo vchází na můj web, vchází i do světa vůní. Správně zvolená vůně navozuje pocit pohody, uspokojení a příjemné nostalgie. Pokud se čtenáři mých stánek cítí podobně, přesně to jsem měla v plánu vytvořit.
  • Když ještě zůstaneme u toho stáří blogu, v mottu jak svého blogu, tak své stránky Gurmanka.cz, uvádíte, že jste „první český foodblog psaný přímo z kuchyně„. Jak je to vlastně s tím „prvním českým foodblogem“?
Foodblog Šárčina škola vaření byl založen v roce 2006 a patřil mezi první foodblogy. Ač díky svému žití v zahraničí mám ráda i jiné kuchyně, té české jsem chtěla vymezit největší prostor.
Láska k dobrému jídlu mě zavedla do Švýcarska, kde jsem několik let vedla rodinný hotel s restaurací v krásném prostředí kantonu Jura. Troufla jsem si překročit práh profesionální kuchyně a získala tak ty nejcennější zkušenosti, ke kterým se žádný sváteční kuchař snadno nedostane. Po těchto praktických zkušenostech teprve došlo k tomu, že jsem si troufla založit foodblog. Po pár letech práce na foodblogu a velmi pozitivních ohlasech čtenářů jsem dostala nápad vydat knihu.
Svou knihu jsem kompletně celou připravila ve své kuchyni, tzn. jídla uvařila, naservírovala, vyfotografovala a následně zpracovala do konečné tiskové podoby. Knihu Rande s gurmánkou jsem nejen napsala, ale postarala se též i o nezbytné nakladatelské a vydavatelské činnosti se vším všudy. Má práce na foodblogu přešla pozvolna do samostatného podnikání.
  • Vzpomínáte si, jak vypadalo blogování o jídle v roce 2006? Blog.cz byl tehdy mladá služba, která teprve začínala oslovovat širší vrstvy uživatelů. Přiznám se, že např. na pojem „fooblogger“ jsem objevil relativně nedávno (v létě 2008).
Blogování o jídle v roce 2006 bylo plné nadšení a přátelské atmosféry. Na scéně v té době byl Pan Cuketka Gurmetklub, Šárčina škola vaření, Bistro Florentyna, a postupně vznikaly další foodblogy. Někteří současní foodblogeři se scházeli na webu Labužník, a postupem doby si sami vytvořili vlastní webový prostor. V zahraničí měli foodblogeři náskok. Jeden z nejznámějších foodblogů v zahraničí vznikl už v roce 2004 – www.amateurgourmet.com.
První příležitost publikovat v tisku přišla z Lidových novin pro magazín Pátek. (Magazín vyšel 8. 8. 2008 a celý byl pojat jako čínský speciál u příležitosti dne zahájení OH v Pekingu). V rubrice „gastro“ byl uveřejněn můj článek s názvem Komu by dnes císař uťal hlavu? Dostala jsem prostor na čtyřech stranách a článek končil podpisem – Šárka Škachová, foodblogerka, http://dolcevita.blog.cz. Tenkrát to myslím bylo úplně poprvé, co výraz „foodbloger“ vešel u nás oficiálně do tisku. (Pozn.: o tomto článku jsme v létě psali – článek najdete zde).
  • Poslední dobou mi přijde, že psaní o jídle obecně zažívá velký vzestup – snad každý časopis má svou rubriku o jídle a rovněž na internetu se roztrhl pytel s lidmi, kteří recenzují restaurace nebo publikují vlastní recepty. Jak se na to díváte vy osobně – vnímáte to jako pozitivní změnu k lepšímu, nebo se cítíte naopak třeba ohrožena konkurencí?
Gastronomický boom bezesporu naše země zažívá. Ať je to v TV, tisku nebo na internetu. Ne každý je kompetentní k tomu, aby dokázal fundovaně hodnotit, ale jsou i tací, kteří k tématu mají co říct a činí to s bravurou. Já osobně jsem ráda, že nové blogy vznikají a ještě raději, že jsem v některých případech byla oslovena s počáteční pomocí a dostalo se mi i poděkování za to, že právě mé stránky se staly velkou inspirací. Konkurenční prostředí je velmi motivující a vnímám ho jedině pozitivně.
  • Rostoucí váhu psaní o jídle vidím např. i v tom, že se v letošním roce dostal do finále Křišťálové lupy zřejmě nejznámější český foodbloger Cuketka, který mimochodem soupeří s naším zástupcem z Blog.cz – autorkou blogu chiquitka.blog.cz. Tipnete si, takhle pár týdnů před slavnostním vyhlášením, kdo má větší šanci, jestli Cuketka nebo Chiquitka?
I když by se čekalo, že budu hlasovat pro Blog.cz, musím přiznat, že vyhrát by měl fenomenální Pan Cuketka. Kdo jeho web zná, rozhodně nemůže pochybovat. Jestli se ve světě gastronomie něco šustne, Cuketka to ví první 🙂 Já svůj hlas poslala právě jemu, protože patří k absolutní foodblogové špičce. Jeho web je zábavný, inspirativní, poučný a Pan Cuketka nepřestává překvapovat stále novými nápady.
Jeho foodblog prostě „žeru“ 🙂
  • Specializujete se pouze na nějakou oblast, např. českou kuchyni, apod.? Publikujete pouze vlastní recepty, nebo se věnujete např. i recenzování restaurací a podobným tématům?
Českou kuchyni se snažím preferovat, ale nebráním se ani jiným kuchyním, protože u nás doma se vaří opravdu internacionálně. Jeden ze sloganů na mém blogu zní: Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě, je příbor. Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
Stav českého pohostinství mi není lhostejný, proto se nebráním ani psaní recenzí a vlastních postřehů. Naposledy jsem psala na téma „nešvary v pohostinství z pohledu hosta“ pro odborný časopis BARLIFE.
Velmi ráda píši tématické reportáže a doplňuji je i vlastními fotografiemi. Ovšem vaření věnuji na svém blogu největší prostor. Plno receptur mohu označit skutečně za „vlastní“. V případě klasických jídel se snažím zachovávat naprosto přesný postup, protože k tradicím mám velkou úctu.
  • Vím o vás, že jste již řešila problémy s kopírováním vašich článků. Je těžké uhlídat krádeže vlastních textů na internetu? Jak to řešíte?
Tato palčivá problematika je na uhlídání velice těžká. Každý blog jsou otevřené dveře do soukromí, a kopírovat text či fotografie je tak snadné. Pokud jsem na tyto nešvary upozorněna svými čtenáři, snažím se zkontaktovat s dotyčným provozovatelem webu. Většinou se nějak dohodneme a články jsou doplněny odkazem na zdroj původu. Pokud si texty přivlastní redaktor/ka nějakého časopisu, není snadné je objevit, a když se tak stane, bývá to většinou pozdě. Nejde jen o strohé recepty, ale i o jistou literární omáčku, kterou jsou články doplněny. Myslím si, že musí mít takový redaktor/ka v sobě kus drzosti, když se pod takový článek s klidem podepíše a nechá ho vyjít tiskem ve vysokém nákladu. Řešit autorská práva je vždycky složité. Naposledy jsem řešila kauzu s Rádiem Impuls, kde došlo k neoprávněnému použití fotografií z blogu a svévolnému ořezání autorského loga. Ze strany největšího českého rádia se ochota postavit se k danému problému čelem „zatím“ nenašla.
  • Na české Wikipedii jsem u hesla „Beaujolais nouveau“ našel odkaz na váš blog. Je to pouze ojedinělý případ, kdy někdo odkazuje na váš článek, nebo se dá již říci, že jste známou autorkou a odkazuje na vás kdekdo?
Odkazů na můj blog jsem objevila již celou řadu. Nejen na internetu, ale též i v tisku. Naposledy ve společenském týdeníku Reflex 34/09, kdy na str. 15 v rubrice „Stoptime Milana Tesaře“ popisoval autor v článku „Dovolená bez Dalíka„, jak se popral s jedním z receptů na mých stránkách. I když to nedopadlo v jeho prospěch, psáno to bylo humorně 🙂 Určitě je pro každého příjemné zjištění, když někdo na jeho práci upozorní v pozitivním slova smyslu. Z toho mám opravdu radost, ale pátrání po takových odkazech nevěnuji čas. O to víc jsem mile překvapena, když na takový odkaz narazím. Poslední dobou se mi to stává celkem často.
  • Je to již nějaký čas, co publikujete na vlastní doméně gurmanka.cz. Co vás stále drží na starém blogu, je to jenom nostalgie, lítost smazat svoji předchozí práci, základna pravidelných čtenářů, nebo ještě něco jiného?
Podle hesla „neopouštěj staré věci pro nové“ si tuto adresu stále ponechávám ve středu svého zájmu a web Gurmánka.cz jsem zapojila trochu víc do svých podnikatelských aktivit.
Byla bych moc ráda, kdyby můj blog stárnul se mnou a měla jsem vždy trochu času přispívat do něj zajímavými články, které čtenáře potěší.
  • Dá se v Česku uživit psaním o jídle? Můžete prozradit, čím se živíte vy? Neuvažujete např. o otevření vlastní restaurace?
Jak jsem se zmínila v předešlé otázce, mít vlastní restaurant byl sen, který se mně dávno splnil a stala se z něj jedna příjemná etapa života, na kterou velmi ráda vzpomínám. Právě proto, že se živím i jiným způsobem, okolnosti mě přivedly zase zpět do ČR a začala jsem se intenzivněji věnovat práci ve firmě mého muže a starám se o marketing.
V souvislosti se svými aktivitami na blogu se věnuji fotografování a na trhu se právě objevil můj stolní kalendář na rok 2010 s názvem Rande s gurmánkou. V těchto dnech pracuji na přípravě kalendářů pro rok 2011 v současně píši pro několik časopisů, mám svou rubriku na stránkách Týden.cz.
Nové možnosti uplatnění v tomto oboru se stále objevují. Chystám pokračování své první knihy, která by měla vyjít příští rok. Uživit se v tomto oboru určitě dá. Důležité je být dostatečně flexibilní. Některé nabídky přicházejí opravdu za pět minut dvanáct a na přípravu není mnoho času. Je důležité pracovat tak říkajíc do šuplíku a některá témata zpracovávat průběžně a opatřit si též dostatečné množství fotografií v potřebné tiskové kvalitě.
  • V žebříčku nejoblíbenějších jídel našich uživatelů figuruje na prvním místě pizza (5 174 uživatelů ji uvádí jako své oblíbené jídlo), následovaná s velkým odstupem špagetami (2 870 uživatelů). Jak se vám ten žebříček líbí?
Co na to říct? Pizza je ve své podstatě velmi multikulturní jídlo, které se usadilo snad ve všech koutech světa a válcuje tradiční kuchyni svou nekomplikovanou přípravou a rozmanitostí chuti.
Ano, dá se to tak říct, že jsme jedna velká foodblogová rodina. Mladší foodblogy registruji již od jejich vzniku a v podstatě se se všemi jejich majiteli znám. Buď virtuálně z komentářů, ale s valnou většinou z nich i reálně. Přátelíme se, navštěvujeme a potkáváme se na různých akcích. Chápu ostatní foodblogery jako jednu velkou rodinu, se kterou je vždy moc fajn zasednout ke společnému stolu. Se stejně naladěnými lidmi nikdy nevázne řeč a cítíte se s nimi příjemně a uvolněně. Jako konkurenci je nevnímám a osobně všech fandím. Je hezké cítit z jejich článků nadšení a zápal pro věc.
  • Důvod, proč jsme vás zařadili do našeho nepravidelného seriálu „Úspěchy blogerů„, je ten, že vše nasvědčuje tomu, že jste se ze skromných začátků na svém blogu stala známou autorkou, která publikuje kromě internetu i v nejrůznějších časopisech, vydala vlastní kuchařku a slaví i další úspěchy. Považujete se vy sama za úspěšnou, a je to skutečně tak, že to všechno začalo v dubnu 2006 založením dolcevita.blog.cz, nebo to bylo trochu jinak?
Jako malá holka jsem skutečně měla přání jednou napsat knihu. Staré kuchařky mě fascinovaly, začala jsem je sbírat a postupem doby jsem se pustila s velkou chutí do vaření a ukládání zajímavých receptur. Za svým přáním jsem nešla nijak intenzivně, ale gastronomii jsem brala jako soukromé potěšení a vzdělávala se všude možně. Za úspěch považuji to, že jsem obstála v nelehké roli šéfkuchařky v našem restaurantu a též to, že jsem nezašantrošila do propadliště zapomnění své dětské přání, napsat jednou kuchařskou knížku. Jsem moc ráda, že kniha je užitečná a líbí se těm, kteří z ní vaří a píší mi o tom pochvalné zprávy. Nápad provázat knihu s blogem a mít tak možnost komunikovat přímo s autorem mi přijde skvělé a jsem moc ráda, že právě tohle funguje. To vnímám jako velký úspěch nás dvou! Čtenářů a autora 🙂
  • Poslední otázku zde nemůže nepadnout – jaké je vaše oblíbené jídlo?
Mé nejoblíbenější jídlo je to, které nemusím jíst sama 🙂 U stolu mám ráda společnost.
Mám ráda české Vánoce se smaženým kaprem, řízkem a bramborovým salátem. Vanilkové rohlíčky jsou mým nejoblíbenějším cukrovím. Pochutnám si i na svíčkové na smetaně s brusinkami a karlovarským knedlíkem. V létě přežívám na grilovaném masu a hromadě zeleninového salátu a dobrého vína. Miluji houby a mám slabost pro jihočeskou kulajdu. Stůl si neumím představit bez dobrého českého chleba.
Zjistila jsem, že vlastně nejsem vůbec vybíravá a každé DOBRÉ JÍDLO umím ocenit.

Děkujeme za rozhovor.

Soutěž o 3 podepsané výtisky Šárčiny kuchařky „Rande s gurmánkou v české kuchyni“ a 3 stolní kalendáře na rok 2010. Soutěžní otázku pro vás vymyslela sama Šárka Škachová:
  • Jaké 2 suroviny jsou potřeba k tomu, abychom mohli uvařit staročeského kubu?
Správnou odpověď napište sem pod článek do komentářů. Autoři prvních tří správných odpovědí, kteří svůj komentář stihnou napsat jako první, od nás dostanou podepsanou kuchařku „Rande s gurmánkou v české kuchyni“, a jako bonus dostane každý nich i stolní kalendář na příští rok .
(Proto zde máme dočasně moderované komentáře, aby nikdo nemohl od druhých opsat správnou odpověď. Jakmile se nám v komentářích sejdou tři správné odpovědi, pak komentáře opět běžně povolíme.)
Aktualizace 20.11. 11:40 – Správná odpověď na soutěžní otázku je „kroupy a houby„. 3 podepsané výtisky Šárčiny kuchařky „Rande s gurmánkou v české kuchyni“ a 3 stolní kalendáře na rok 2010 od nás vyhrávají autoři následujících blogů:
Výhercům gratulujeme!

Rozhovor s Jeanette a Miriam

629cc48977_43480806_o2.jpg
Listopadový rozhovor představuje autorku blogu espoir.blog.cz (která nás zaujala svým obrázkem v jedné z našich soutěží) a autorku blogu miriblog.blog.cz (které jsme si pro změnu všimli díky jejím chytrým komentářům na našem blogu). A již nyní můžeme prozradit, že v prosinci budeme blogery pro rozhovor vybírat zcela jinak 🙂
Přečtěte si odpovědi dívek na otázky, které jsme jim zaslali e-mailem.

Miriam, autorka blogu miriblog.blog.cz

Miriam

Jeanette, autorka blogu espoir.blog.cz

Jeanette
  • Začněme tradičně otázkou po věku, pokud to není tajemství 🙂 Kolik ti je let?
M.: Někdy si připadám velmi hloupá a mladá, někdy ze sebe dělám chytrého dospěláka, ale nejčastěji se chovám tak, aby lidé poznali, že mi je teprve třináct let.
J.: Ještě naštěstí nejsem tak stará, abych to tajila 🙂 . Čerstvě 16.
  • Prozradíš i odkud jsi?
M.: Bydlím nedaleko pěkného městečka Hradec nad Moravicí, kde se nachází i nádherný románsko-gotický zámek, na který často a ráda chodím. Beru to jako domov, protože ta malá nezajímavá vesnička na kopečku, kde stojí náš domeček, se mi nelíbí.
J.: Ani Morava a ani Slezsko… chvíle napětí… Čechy 🙂 .
  • Kdybys ses měla vystihnout v jedné větě, jak by zněla?
M.: Jsem normální, trochu bláznivá holka, které se nelíbí tento svět, vždy si stojí za svým – ne vždy dobrým – názorem, a má tu čest držet neobvyklé jméno Miriam.
J.: Snažím se být přátelská, hodná a pomáhat ostatním, protože věřím v to, že bychom se měli chovat k ostatním tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám, ale na druhou stranu jsem dost puntičkářská a občas nimrající věci do detailu.
  • Zkus nám přiblížit, co tě nejvíc baví a zajímá?
M.: Miluju hudbu. Poslouchám převážně rock. Hraju moc ráda na klavír – povinně, ale i pro radost. Ráda píšu, kreslím, bloguju a hraju volejbal. Moc mě baví něco vyrábět a taky se amatérsky věnuju fingerboardingu.
J.: Pořád se to mění, už jsem prošla spoustu mánií přes různé kroužky, koně, psi, sběratelství, až po nějaké činnosti jako keramika, psaní…. Teď mě momentálně bere už asi rok a půl kreslení, o kterém mám svůj blog a od září jsem se nadchnula pro hraní na klávesy, doufám, že u obou těchto věcí zůstanu, hrozně mě baví. Pak taky jazyky, jsem ráda, že můj rodný jazyk je jeden z těch nejtěžších a nejhezčích, snad dost obstojně mluvím anglicky a učím se francouzsky a německy a budou mi přibývat další. A nepřežila bych bez hudby.
  • Jakou studuješ školu, a co bys chtěla jednou dělat?
M.: Chodím do církevní základní školy. Jsem teprve v osmé třídě, takže nemám ještě ani základní vzdělání. Žádné plány do budoucnosti zatím nemám. Jen takové myšlenky o tom, že bych jednou byla učitelkou hudby nebo učitelkou na základní škole a iluze o tom, že bych se stala spisovatelkou. Jinak opravdu nevím. Slovem BUDOUCNOST se zabývám jen zřídka.
J.: Studuju první ročník gymnázia, nedá se říct, že by mě to nějak moc bavilo, je to pro mě prostě: ,,Hmm. Škola.“. Strašně bych chtěla vysokou v Londýně, ale to je asi bohužel jen sen. Moje představa budoucího povolání se pořád mění, teď si přeju být profesionální pianista a požární auto zároveň, ale fakt netuším, kam moje cesta povede. Uvidím 🙂 .
  • Čteš knížky, a pokud ano, jaké tě nejvíc baví?
M.: Samozřejmě, knihy čtu. A moc ráda! Vždy jsem četla dívčí romány, ale ty mě časem přestaly bavit. Poslední dobou mě hodně baví kniha Stmívání a další její díly – právě čtu Nový měsíc a chystám se i na Zatmění. Líbí se mi ale i Harry Potter od spisovatelky Rowlingové. Nejsou to knihy, které patří jen do jednoho žánru, míchá se v nich dobrodružství, romantika, ale i trochu fantazie, což mě velmi baví.
J.: Čtu jich hrozně moc, jsem schopná přečíst i tři dvěstěstránkové týdně, nebo nějakou osmisetstránkovou bichli. Pamatuju si, že ve druhé třídě na základce jsem už hltala Sherlocka Holmese a Agathu Christie, ve třetí pak Čachtickou paní, kterou mi zabavili. Ty pohádky musím dohánět teď 🙂 . Miluju vlastně skoro všechny žánry, jediné, čeho se štítím, byly odjakživa romány pro dívky a harlekýnky.
  • Jak nejčastěji trávíš volný čas?
M.: Jak už jsem již zmiňovala, baví mě poslouchat, ale i hrát hudbu. Ve škole o přestávkách často hraju volejbal nebo stolní tenis. Doma něco tvořím, ale převážně píšu a ráda chodím na pěší procházky. Někdy chodím sama, ale mám ráda i společnost kamarádů.
J.: Svými koníčky, hloubáním nad nevyřešitelnými úkoly z matematiky, s přáteli, fantazírováním, posloucháním The Frames a dalších mých oblíbených kapel a zpěváků,sledováním skečů Monty Pythonů a A bit of Fry and Laurie…
  • Máš nějaké zvíře? Pokud ano, nenapadlo tě někdy třeba založit mu taky blog? Poslední dobou je velká móda zakládat svým domácím miláčkům vlastní stránky, a k tomuto účelu existují i specializované služby.
M.: Ano, máme doma pejska. Jmenuje se Jack, je to černý labrador a má svůj kotec na zahrádce.
Už jsem mnohokrát narazila na blogy o domácích mazlíčcích, které byly moc pěkné, ale mě osobně nikdy nenapadlo založit blog mému psovi. Nevím, co bych na ten blog dávala. Když mám nějaké fotky nebo zážitky s Jackem, tak je jednoduše vložím na svůj blog. Můj blog je taková všehochuť; nemám důvod rozdělovat své různé zájmy do několika blogů, protože bych to asi nestíhala. Stačí mi jeden jediný blog, na který dám vše, co mě napadne. A myslím si, že Jackovi snad nevadí 🙂
J.: Mám morče a zakládat mu blog by se mi nechtělo, přijde mi lepší věnovat tomu zvířeti nějaký čas navíc místo datlování nějakých informací o něm. Tak mi to prostě připadá, tenhle okruh blogů jde mimo mě.
  • Nebojíš se na internetu o své soukromí? Jak moc si hlídáš svá osobní data a další citlivé informace?
M.: Poslední dobou se bojím. Vždy jsem zveřejnila na internetu vše, co mě napadlo, ale teď jsem zjistila, že to není vůbec dobré. Mnoho lidí se o mně dozvídá věci, které jim mohou posloužit k dosti špatným činům a dokonce i lidé z mého okolí na mě často narážejí, kvůli faktům, které na internetu zveřejňuju. Proto jsem se rozhodla se víc stáhnout do soukromí, nepropagovat ve škole svůj blog a nepsat do různých profilů VŠE o sobě. Musím se ale přiznat, že se mi to moc nedaří. Zavařila jsem si to sama tím, že jsem před několika lety byla ještě víc nerozumná, než jsem teď.
J.: Nikam nepíšu jen tak svoje osobní údaje jako jméno, bydliště apod. ,,Na internetu nikdy nevíte, kdo je na druhé straně“.
  • Pojďme se teď trochu věnovat tvému blogu. Kdy tě napadlo si založit blog na Blog.cz a s jakým účelem sis ho tehdy zakládala? Dostala ses k Blog.cz třeba přes doporučení nějaké kamarádky, která zde už blog měla?
M.: Jakmile jsem se naučila zacházet s internetem, zatoužila jsem po vlastnictví svých vlastních internetových stránek. Hledala jsem dlouho. Vyzkoušela jsem mnoho serverů, které poskytují vytvoření vlastních internetových stránek, ale všechny mi připadaly moc náročné, nepřehledné a nebylo to podle mých představ. Když jsem nakonec narazila na Blog.cz, byla jsem nadšená. Nastavení a ovládání blogu dříve nebylo ještě tak uvolněné a vymožené, ale rozhodně nejvíce vyhovovalo mým představám a také mi připadalo nejsnadnější ze všech serverů, které jsem prošla. Den založení svého blogu si pamatuji přesně. Bylo to 18. ledna 2007. Byl to můj první, ale i poslední blog, který jsem si kdy založila. Doteď se o něj starám a jsem s ním spokojená. Mimochodem, v lednu bude slavit už tři roky. Staroušek…
J.: Napadlo mě to někdy loni v létě, resp. jsem si rezervovala tu adresu (espoir je francouzsky naděje) a na podzim jsem na něj pomalu začala něco dávat, zakládala jsem si ho s tím, že si tam budu psát zážitky z deváté třídy, abych měla i nějaké psané vzpomínky, a že časem na něj začnu přidávat i své kresby. Na blog.cz jsem se dostala náhodou, do té doby jsem netušila, co to je.
  • Je to tvůj první blog, nebo jsi už před tím měla nějaké jiné?
M.: Jak už jsem řekla, je to můj první blog. Mimo něj jsem si pak založila ještě několik nesmyslných blogů, které jsem po čase smazala, protože jsem neměla čas na víc blogů a chtěla jsem mít vše v jednom. Teď se ještě společně se spolužačkami starám o třídní blog, což není tak náročné.
A slibuju, že svého prvního blogu se jen tak nevzdám.
J.: Jako 13 letá jsem měla blog o Pirátech z Karibiku 🙂 . Pak jsem taky jeden z adminů na reducto.blog.cz, na kterém je všechno kolem Harryho Pottera. Chápu, že spousta lidí pokládá tenhle typ blogů za méněcenný, ale na druhou stranu, ony jsou někdy lepší než nějaké zpravodaje a dozvíte se od nich některé informace (třeba o filmu, na který se těšíte) mnohem dříve.
  • Co ti blog dává, co ti bere?
M.: Blog mi dává mnoho. Když se nudím, vždy mě zabaví. Naučila jsem se díky němu mnoha užitečným věcem na internetu, ale i v grafice, protože se vždy snažím přijít na kloub různým věcem, kterým nerozumím. Sama si najdu nějaké řešení, které je pro mě mnohdy užitečné i v praxi. Taky jsem si díky blogu našla mnoho skvělých přátel, které znám jen tak, jak to chtějí oni, protože se osobně neznáme. I přes to je mám ráda a baví mě číst jejich blogy.
A co mi blog bere? Čas a někdy i soukromí.
J.: Možnost se vyjádřit a nové zkušenosti a bere mi jen pár minut týdně, během kterých na něj něco vložím a přečtu komentáře, rozhodně u něj netrávím hodiny. Nějaký čas taky strávím čtením ostatních, ale není to nijak tragicky časově náročné.
  • Myslíš, že je možné být na blogu závislý? Máš s tím třeba někdy problém, kdy se nemůžeš odtrhnout od počítače?
M.: Slovo ZÁVISLOST se podle mě k blogaření nehodí. Je pravda, že někdy jsem opravdu zaujatá psaním článku, že se od toho nerada odtrhuju, ale dá se to přežít. Musím se přiznat, že vždy, když jsem na jakémkoli počítači, tak se jdu vždy podívat na e-mail a po té hned na blog. Je to už zvyk, ne závislost.
J.: Určitě je to možné, ale já s tím snad problém nemám, většinou jsem tak unavená ze školy, že na blog stejně nejsem schopná nic napsat, akorát omrknu pár stránek a odtrhávám se 🙂 .
  • V čem je tvůj blog podle tebe odlišný od všech jiných blogů?
M.: Každý blog se něčím liší. Můj blog je možná zajímavý svou změnou. Asi rok jsem byla obyčejnou „kopírkou“ článků a fotek, jako mnoho jiných blogerů, kteří zatím neví, o čem blogaření opravdu je. Když jsem si uvědomila, že kopírování je nudné a k ničemu (když nepočítám tu návštěvnost), začala jsem se věnovat jiným věcem. Pomalu jsem začala přidávat články ze své vlastní hlavy, ale k tomu jsem stále kopírovala různé fotky zpěváků. Nakonec jsem se kopírování vzdala. Přestalo mě to bavit. A teď? Dávám na blog jen videa a vlastní tvorbu – různé povídky, fotky a mnoho dalších článků složených z velkého množství písmenek nebo obrázků. Zkopírované články jsem nesmazala, nechala jsem si je na blogu jako zábavu, pro lidi, které nebaví číst a poslouchat hudbu.
J.: Píšu, co si doopravdy myslím, mám na svůj věk nezdravě velké plány do budoucna, pozadí mého blogu je jako vytržené ze zdi mateřské školky a občas, mám, problémy, s, interpunkcí 🙂 .
  • Jaký je tvůj názor na mazání komentářů? Necháš své čtenáře psát do komentářů k tvým článkům cokoli, nebo komentáře, které se ti nějak nelíbí, smažeš?
M.: Komentáře zásadně nemažu, pokud to nejsou nesmyslné znaky nebo spammerské kódy. Kritika v komentářích mi nevadí, ba naopak, ráda si přečtu to, co se lidem na mém blogu nelíbí. Nejsem ale rozhodnuta změnit vše, co se někomu nelíbí. Hlavní je to, co se líbí mě, protože je to MŮJ blog.
J.: Nějaké hnusné bezdůvodné urážky nebo tupé reklamy bych asi mazala, ale ty naštěstí na blogu nemám. Když mi někdo napíše svůj názor do komentářů, tak ho rozhodně nemažu, i když je třeba jiný než ten můj. Cením si každého, kdo napíše svůj názor a není to jen nějaké tříslovné ,,to je blbost“.
  • V jedné z našich nedávných anket jsme zjistili, že si spousta blogerů našla díky svému blogu kamarády i v reálu a pravidelně se vídají. Jak je to u tebe?
M.: Nikdy jsem nepoznala osobně žádného kamaráda z blogu osobně. Jen některé moje spolužačky a kamarádky si podle mě založily blogy.
J.: Na svém prvním blogu jsem se ,,seznámila“ s třemi blogery, s kterými si píšu do teď, s jedním plánujeme do konce roku nějaké setkání, ale zatím tedy nikoho osobně neznám. Docela se toho bojím, nikdy nevíte, co je to za člověka doopravdy. Sice o něm můžete hodně vědět, ale některé velmi důležité věci a třeba jeho špatné vlastnosti se z jeho blogu nedozvíte, protože když někdo píše sám o sobě, má většinou sklon dělat ze sebe bezchybnějšího, než ve skutečnosti je.
  • Pro označení člověka, který má svůj blog, se nejčastěji používá označení „blogger“. My na blog.cz razíme variantu s jedním G – „bloger“. A velmi časté je i označení „blogerka“, které se mi ale přiznám ani trochu nelíbí a trhá mi to uši. Jak by ses označila ty – jsi blogger, bloger, nebo blogerka?
M.: Většinou se označuju jako BLOGER. Dvě písmenka R mi připadají nečeské. Ale rozlišování holek a kluků (blogerů a blogerek) mi nevadí.
J.: Mně se nelíbí ani jedno označení, spíš bych použila nějakou nepraktickou indiánskou variantu – ,,Ten/Ta, co má blog“, nebo něco nového, jako blogggogirl (pro jistotu tři géčka za sebou), blogista, blogistka nebo… Plácám 🙂 . Já nevím, tenhle problém mě nijak nepálí.
  • Jsi kromě blog.cz registrovaná i na nějakém jiném podobném serveru, typu seznamky, komunitní sítě, apod.?
M.: Internetové stránky si dělám zásadně jen na blog.cz. Kromě toho jsem zaregistrovaná na Facebooku a Lide.cz, ale tyto servery navštěvuju jen zřídka.
J.: Jsem na DeviantArtu, který považuju za jednu z nejlepších stránek, je skvěle propracovaný, je na něm spousta talentovaných lidí a člověk se něco nového naučí. Pak jsem taky bohužel na Facebooku, ke kterému jsem se nechala zviklat ostatními a nijak zvlášť se mi nelíbí.
  • V aktuální anketní otázce na našem blogu se ptáme našich uživatelů, jaký je jejich postoj k vegetariánství. Jak jsi na tom ty – jsi vegetarián, nejsi, chceš se jím stát, zkusila sis to a zase rozmyslela…?
M.: Vegetariánství mě nikdy nijak neoslovilo. Jen když jsem byla malá, tak jsem mamce říkala, že jsem vegetarián, protože mi nechutnal vepřový řízek, ale teď mi to nevadí. Mám ráda maso. Ať žijou bílkoviny!
J.: Většina lidí, co znám, jsou vegetariáni podle toho, jak jim to maso chutná, ale věřím, že existují i takoví, kteří by maso nikdy do pusy nevzali, i když osobně nikoho takového neznám. Necpu do sebe kila flákot, spíš když můžu, tak si většinou vyberu jídlo bez masa, ale nijak moc to neřeším.
  • V poslední otázce máš možnost nějak stručně představit svůj blog, a pozvat na něj nové čtenáře, kteří si čtou tento rozhovor.
M.: Pokud rádi čtete, milujete hudbu a rádi přemýšlíte o životě netradičním způsobem, tak jste rozhodně vítáni! Myslím, že na mém blogu najdete mnoho věcí nejen o mě a doufám, že vás na něm alespoň něco osloví. Někdy i já sama se divím, co všechno tam mám. To víte, člověk si nepamatuje, co zveřejnil na blogu před dvěma lety…
J.: Tak třeba… Pokud milujete irskou hudbu, malování, knížky, trampolíny a ty boží pružiny, co skáčou ze schodů nebo vás baví číst něčí myšlenky, máte britský smysl pro humor (Chápu. Krmil jste toho holuba tak usilovně, až jste opomenul z toho okna nevypadnout.) a bojujete se závislostí na čokoládě, můžete přijít na můj blog na návštěvu 😉 .
  • Speciální otázka pro Miriam: Na tvém blogu jsem našel spoustu fotek tvých kofoláčků, včetně návodu na jejich výrobu.
kofolásek
Mohla bys nějak vysvětlit lidem, kteří o tom nikdy neslyšeli, jak vznikl tenhle fenomén kofoláčků, a co to vlastně je?
M.: Kofolásky jsem začala vyrábět, jakmile jsem poprvé viděla reklamu na Kofolu, kde byl kluk, který tyto panáčky vyráběl a rozdával je lidem. Moc se mi to líbilo a hned jsem se pokusila nějakého vyrobit. Zprvu vypadali divně, ale časem jsem přišla na dobrý způsob výroby. Začala jsem je rozdávat kamarádům, mnoho lidí ve škole si je ode mě doslova „objednávali“. Samozřejmě jsem je rozdávala zdarma. Teď je vyrábím ve škole, protože je budeme prodávat na vánočních trzích. Někdy si připadám jako „továrna na Kofolásky“. Ale to nevadí, mě to baví.
Nyní se Kofolásci pomalu, ale jistě stahují do ústraní a není o ně už takový zájem, jako dřív, ale to nezabraňuje tomu, abych nepokračovala dál v jejich výrobě a vylepšování. Návod na jejich výrobu a fotky najdete na mém blogu. A nezapomeňte – čím víc lásky rozdáte, tím víc vám jí zůstane!
  • Speciální otázka pro Jeanette: Již z letmého pohledu na tvůj blog je zřejmé, že máš velký výtvarný talent – v naší fan artové soutěži jsou skončila z 207 soutěžících na třetím místě s tímto obrázkem:
espoir.blog.cz
Velmi nás oslovil i tvůj další obrázek, na kterém jsi zpodobnila Jyxo:
espoir.blog.cz
Můžeš prozradit okolnosti vzniku tohoto obrázku a to, proč si Jyxo představuješ zrovna takto?
J.: Děkuji, tohle bylo do mé soutěže o blog.cz – napadlo mě nějak zpodobnit jedno zákoutí nějaké vaší kanceláře a nejvíc se mi líbila představa Kittanyy (kittanya.blog.cz), do které jsem přidala i svoje vlastní nápady – krysa ve ventilačce, polička jedu, kávovar na praktickém místě, fusekle na záclonách… Ovšem úplně nejlepší bylo, když Krutomluv napsal článek, že ten plakát z divokého západu jeho mládí, který jsem tam načmárala nad stůl, doma doopravdy má :D.

Děkujeme za rozhovor

Chcete se o zpovídaných dívkách dozvědět více? Navštivte jejich blogy espoir.blog.cz a miriblog.blog.cz.

Ankety v menu, diskusní fóra a odběr novinek – zkušenosti po dvou měsících

Před více jak 2 měsíci jsme vám představili 3 nové funkce: odběr novinek, ankety v menu a diskusní fóra.
Všechny funkce byly bezprostředně po oznámení přijaty velmi kladně. Vaše reakce vznikly ovšem spíše na základě našeho článku než praktických zkušeností.
Více jak 2 měsíce od uvedení je ovšem dost dlouhá doba na to, abyste poznali, zda tyto funkce naplnily vaše očekávání.
Vyjádřete se v anketě nebo v komentářích. Děkujeme.
Pavel

Zaujalo nás – Blogy mladší 3 měsíců

490e39ede5_45193715_o2.jpg
Pravidelný tip na 5 zajímavých blogů.
Hledáte si někdy nové zajímavé blogy, které by vás mohly oslovit? Pak určitě znáte žebříček nejnovějších blogů na Blog.cz, ve kterém právě na takové blogy můžete narazit. Tento článek představuje 5 takových blogů, které v době zveřejnění tohoto článku nejsou starší jak 3 měsíce.
Tato doba je totiž mimochodem jednou z rozhodujících podmínek, abychom vás mohli vzít do autorského klubu. Blog, který má za sebou alespoň tři měsíce, již osvědčil, že to jeho autor zřejmě myslí vážně a blogu se bude věnovat i nadále. Zde tedy trochu riskneme, a doporučíme vaší pozornosti následujících pět blogů, které za sebou ještě ty 3 měsíce nemají.
Mají ale zatím dobře našlápnuto, takže jim přejme, ať jim blogování vydrží co nejdéle – minimálně tak dlouho, jako našim „rekordmanům“, o kterých jsme psali v únoru 🙂

Za co všechno blogu vděčíte?

Na blogu i-mima.blog.cz byla vyhlášena soutěž, kde máte za úkol napsat, za co vděčíte svému blogu.
Soutěž najdete zde:
Všem vřele doporučujeme se zúčastnit, protože díky naší spolupráci s autorkou tohoto blogu můžete vyhrát tričko Blog.cz z tricka.blog.cz.

Autorka této soutěže je posledním z pěti vítězů soutěže „Udělejte na svém blogu soutěž o Blog.cz“. Tato soutěž se umístila na prvním místě, a její autorka tak od nás dostala vlastní tričko Blog.cz z tricka.blog.cz a MP3 přehrávač Creative ZEN MX 8GB Black.

(Poznámka: vítězku této soutěže jsme minulý měsíc vyzpovídali v rámci našich pravidelných rozhovorů – rozhovor najdete zde).
P.S. Minulý týden se zde měl objevit odkaz na 4. výherní soutěž, její autorka se však rozhodla ji už podruhé nezveřejnit, proto jsme na ni ani neupozorňovali. Jen pro pořádek proto dodáváme, že se jednalo o tuto soutěž:
Autorka této soutěže si však mohla stejně jako další 4 výherci této soutěže vytvořit vlastní tričko na tricka.blog.cz.