Titulek článku vám již možná napověděl, že tentokrát bude řeč o pravopisu blogerů a nejčastějších chybách.
Znalost češtiny a jejích gramatických a stylistických zákonitostí je něčím, čím jsme si prošli všichni v rámci základního a středoškolského vzdělání. Přesto se ukazuje, že jazykový cit a schopnost napsat text bez chyb jsou čímsi netriviálním, a v populaci to zvládá jen určitá část jedinců (tedy relativně nezávisle na skutečnosti, že s pravidly byli seznámeni všichni).
Do určitého věku zde samozřejmě hraje hlavní roli samotná neznalost, a protože na Blog.cz bloguje celá řada malých dětí, jazyková úroveň jejich článků tomu odpovídá. Od určitého věku lze ale již po právu prohlásit, že absence nebo naopak přítomnost gramatických a pravopisných chyb je vizitkou každého blogera.
Záleží samozřejmě na tom, jakou důležitost této stránce přikládá osoba nejdůležitější, kolem které se každý blog točí a kvůli jejíž komentářům všichni do jednoho z vás svůj blog píšete – osoba čtenáře. Osobně jsem například relativně tolerantní k překlepům, které tiskový šotek zákonitě umístí i do každé knihy, natož do článku na blogu, který většinou píšeme bez většího rozmyslu a není čas ohlídat každé písmenko (od toho ostatně mají v každé redakci korektora nebo korektorku, aby někdo hlídal mj. absenci chyb a překlepů).
Naopak jsem velice citlivý na přítomnost některých neblahých jevů, které se v psaném projevu vyskytují v míře větší než by mi bylo milo. Typickým příkladem budiž častá záměna hold/holt (vzdát někomu hold je skutečně něco jiného než si povzdechnout, že to tak holt chodí), protěžovat/protežovat (od latinského protege, první varianta, ač značně rozšířená, je chybná), bysme (event. by jsme)/bychom (taktéž by jsi/bys – první tvar u obojího je chybný), vazba „je to o tom (př.: Michal Malátný v jednom rozhovoru: „… a je to hned o něčem jiném„), bizarní/bizardní (nesmyslné přidávání D – též u samozřejdmě/samozdřejmě), atd. To, co mě na těchto chybách irituje, je nejen neznalost toho, kdo chybu píše, ale i jeho tendence, byť často bezděčná, psát tak, jak se domnívá, že je to správně.
Namátkou některé další časté chyby, s kterými se setkáváme na blozích velmi často. (Mimochodem: jak byste skloňovali slovo blog v množném čísle? Na blozích nebo na blogách? Na Srdci Blogu jsme od samého začátku razili první variantu, ale setkat se lze i s tou druhou). Velmi rozšířená je záměna můj/svůj, mě/mně, ji/jí, výjimka/vyjímka (druhý tvar je chybný), standard/standart (taktéž), díky/kvůli atd.
Kromě podobných chyb jako jsou ty zmíněné výše se lze setkat s dalšími neblahými jevy: přemíra anglicismů, absence diakritiky, slovní vyprázdněnost, přemíra floskulí a politcké korektnosti, špatná interpunkce, hrubé chyby se záměnou y/i, ad. Specifickou kategorií je přítomnost vulgarismů, ke kterým zaujímají uživatelé relativně benevolentní postoj: 55,9% hlasujících v nedávné anketě vyjádřilo názor, že sem tam nějaký ten vulgarismus nikoho nezabije, naopak pouhých 10,6% jazykových puristů přítomnost sprostých slov na blogu razantně odmítá.
Otázky pro čtenáře:
- Setkali jste se již s termínem „grammar nazi“? Proč si myslíte, že vznikl?
- Na kterou chybu v článcích na blozích jste alergičtí vy?
- Kde naopak nejčastěji chybujete vy sami?
- Víte, že slovo pointa se správně vyslovuje [poenta], nikoli [pojinta]?
- Kde se vzalo psaní tzv. vypatlaným stylem? (ukázka: „KdE Se wZaLo pSaNeEe tIiImTo zPuUuSoBeM ^_^ WoE NeWiIiIiIiIsH!!!!!!!!!!„) Zrodil se tento pozoruhodný fenomén na serveru Libimseti.cz a na Blog.cz byl teprve dodatečně importován, nebo to byl naopak Blog.cz, který dal tomuto fenoménu vznik? A co souvislost se styly emo, scene a barbie, je zde nějaká?
- Měl by Autorský klub do svých pravidel zahrnout požadavek, aby jeho členové psali bez pravopisných a dalších chyb?
- P. Eisner ve své knize Chrám i tvrz predikuje, že čeština kolem roku 2400 zanikne. Souhlasíte?
od sebe k sobě 