Chibovat je lidské?

Titulek článku vám již možná napověděl, že tentokrát bude řeč o pravopisu blogerů a nejčastějších chybách.

Znalost češtiny a jejích gramatických a stylistických zákonitostí je něčím, čím jsme si prošli všichni v rámci základního a středoškolského vzdělání. Přesto se ukazuje, že jazykový cit a schopnost napsat text bez chyb jsou čímsi netriviálním, a v populaci to zvládá jen určitá část jedinců (tedy relativně nezávisle na skutečnosti, že s pravidly byli seznámeni všichni).
Do určitého věku zde samozřejmě hraje hlavní roli samotná neznalost, a protože na Blog.cz bloguje celá řada malých dětí, jazyková úroveň jejich článků tomu odpovídá. Od určitého věku lze ale již po právu prohlásit, že absence nebo naopak přítomnost gramatických a pravopisných chyb je vizitkou každého blogera.
Záleží samozřejmě na tom, jakou důležitost této stránce přikládá osoba nejdůležitější, kolem které se každý blog točí a kvůli jejíž komentářům všichni do jednoho z vás svůj blog píšete – osoba čtenáře. Osobně jsem například relativně tolerantní k překlepům, které tiskový šotek zákonitě umístí i do každé knihy, natož do článku na blogu, který většinou píšeme bez většího rozmyslu a není čas ohlídat každé písmenko (od toho ostatně mají v každé redakci korektora nebo korektorku, aby někdo hlídal mj. absenci chyb a překlepů).
Naopak jsem velice citlivý na přítomnost některých neblahých jevů, které se v psaném projevu vyskytují v míře větší než by mi bylo milo. Typickým příkladem budiž častá záměna hold/holt (vzdát někomu hold je skutečně něco jiného než si povzdechnout, že to tak holt chodí), protěžovat/protežovat (od latinského protege, první varianta, ač značně rozšířená, je chybná), bysme (event. by jsme)/bychom (taktéž by jsi/bys – první tvar u obojího je chybný), vazba „je to o tom (př.: Michal Malátný v jednom rozhovoru: „… a je to hned o něčem jiném„), bizarní/bizardní (nesmyslné přidávání D – též u samozřejdmě/samozdřejmě), atd. To, co mě na těchto chybách irituje, je nejen neznalost toho, kdo chybu píše, ale i jeho tendence, byť často bezděčná, psát tak, jak se domnívá, že je to správně.
Namátkou některé další časté chyby, s kterými se setkáváme na blozích velmi často. (Mimochodem: jak byste skloňovali slovo blog v množném čísle? Na blozích nebo na blogách? Na Srdci Blogu jsme od samého začátku razili první variantu, ale setkat se lze i s tou druhou). Velmi rozšířená je záměna můj/svůj, mě/mně, ji/jí, výjimka/vyjímka (druhý tvar je chybný), standard/standart (taktéž), díky/kvůli atd.
Kromě podobných chyb jako jsou ty zmíněné výše se lze setkat s dalšími neblahými jevy: přemíra anglicismů, absence diakritiky, slovní vyprázdněnost, přemíra floskulí a politcké korektnosti, špatná interpunkce, hrubé chyby se záměnou y/i, ad. Specifickou kategorií je přítomnost vulgarismů, ke kterým zaujímají uživatelé relativně benevolentní postoj: 55,9% hlasujících v nedávné anketě vyjádřilo názor, že sem tam nějaký ten vulgarismus nikoho nezabije, naopak pouhých 10,6% jazykových puristů přítomnost sprostých slov na blogu razantně odmítá.
Otázky pro čtenáře:
  • Setkali jste se již s termínem „grammar nazi“? Proč si myslíte, že vznikl?
  • Na kterou chybu v článcích na blozích jste alergičtí vy?
  • Kde naopak nejčastěji chybujete vy sami?
  • Víte, že slovo pointa se správně vyslovuje [poenta], nikoli [pojinta]?
  • Kde se vzalo psaní tzv. vypatlaným stylem? (ukázka: „KdE Se wZaLo pSaNeEe tIiImTo zPuUuSoBeM ^_^ WoE NeWiIiIiIiIsH!!!!!!!!!!„) Zrodil se tento pozoruhodný fenomén na serveru Libimseti.cz a na Blog.cz byl teprve dodatečně importován, nebo to byl naopak Blog.cz, který dal tomuto fenoménu vznik? A co souvislost se styly emo, scene a barbie, je zde nějaká?
  • Měl by Autorský klub do svých pravidel zahrnout požadavek, aby jeho členové psali bez pravopisných a dalších chyb?
  • P. Eisner ve své knize Chrám i tvrz predikuje, že čeština kolem roku 2400 zanikne. Souhlasíte?

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: