Stydíte se za své blogové začátky?

K blogování na Blog.cz někdy patří jeden zvláštní pocit – stud. Proč se blogeři stydí a jak se jejich stud projevuje?

Psaní blogu by se dalo označit za dovednost, ke které se člověk musí časem teprve dopracovat. Největší móda blogování je už zřejmě za námi – v té době si řada lidí založila blog prostě proto, že to bylo „in“. Po založení blogu se ale často dostavila bezradnost – co si s blogem počít, proč ho vlastně mít, jak zaujmout nějaké čtenáře a vyniknout mezi tisíci jiných blogů?
Na Blog.cz existuje neuvěřitelně velké množství blogů. Vzhledem k jednoduchosti Blog.cz si zde většinou zakládali blog začínající internetoví uživatelé – nejčastěji děti ve věku 10-14 let, ale je tu i velké množství blogů tvořených seniory a dalšími uživateli, kteří prostřednictvím blogu dělali své první nesmělé krůčky na internetu. K těmto začátkům patří i známé chyby, kterých se začátečníci nejčastěji dopouštějí.
Tyto chyby jsou dvojího druhu, nazvěme je formální a obsahové. První skupina chyb pramení z neznalosti samotného systému a psalo se o nich nedávno v tomto článku: Chybami se člověk učí. Druhá skupina vyplývá z nedostatku zkušeností, které se dostavují až v průběhu času. O těchto chybách byl kdysi seriál Blogeři radí.
Velice častý je na Blog.cz tento vývoj: začínající uživatel si založí blog a v prvních měsících vlastně ani netuší, co si s blogem počít. Veze se tedy na vlně toho, co odpozoruje od vrstevníků a jiných podobných blogů. Hlavním smyslem takového blogu je bavit se. Většina publikovaných článků na takovém blogu se nějak týká populárních celebrit, filmů, hudby, vtipů, soutěží, apod. S autorským právem si tito uživatelé hlavu nelámou, protože ho častokrát ani neznají (nebo si ho zjednodušují do vlastních pravidel typu „kopíruj se zdrojem„).
Jak ale čas letí, bloger postupně zjišťuje, že mu takový blog přestává stačit. Tento proces je často spjat se vstupem na střední školu, dospíváním a změnou zájmů. Kusovky a SONB se náhle jeví jako „trapná hra dětí“ a bloger začne mít se svým blogem vyšší ambice. Často začne fotit nebo psát vlastní literární tvorbu, recenze, deník, apod. Pokud mezitím nezměnil adresu blogu, nastává problém: co se starými články?
Před tento problém je často postavena řada zájemců o vstup do Autorského klubu. Pravidla jsou zde nekompromisní: z blogu musí pryč vše, co porušuje podmínky. Někteří blogeři se s tímto odmítají smířit a raději na vstup do AK rezignují. Jiným typem blogera jsou uživatelé, kteří své staré články mažou sami od sebe dobrovolně, protože se za ně stydí. Ještě častější je jednoduše začít od nuly, na nové adrese a s novým blogem. Stud za starý blog je někdy tak silný, že tito uživatelé píšou zoufalé e-maily na uživatelskou podporu, když se jim nedaří starý blog zrušit.
Blog.cz je zde již 5 let, což je v životě blogera relativně dlouhé období. Řada uživatelů, kteří zde blogují od samého začátku, si stihla projít výše popsaným vývojem. Začínali na kusovkách a celebritách a postupně se propracovali až ke členství v Autorském klubu a vlastnímu blogu, který je svérázným vyjádřením jejich osobnosti na internetu.
Zatímco fanouškovské blogy zaměřené na populární témata působí jako filtr, který kryje osobnost autora schovaného za anonymní povahu takového blogu, blogy deníčkového typu mají přesně opačný smysl: jejich autoři se prostřednictvím blogu sami hledají a prostřednictvím svých čtenářů a jejich komentářů si „nanečisto“ testují různé tváře, které si nasazují jako masku. Každý takový blog je svým způsobem a do jisté míry hra se čtenářem, póza či přímo pokus o vytvoření druhého já na internetu.
Známé klišé praví, že z nesmělých jedinců se na internetu stávají průrazné osobnosti hýřící výřečností a ostrovtipem, nebo že se dokonce lidé často na internetu vydávají za opačné pohlaví (v takovém případě se jedná v drtivé většině o situace, kdy se muž vydává za ženu. Na Blog.cz jsem se zatím setkal pouze s jediným případem, kdy se bloger – muž vydával na svém blogu za blogerku – dívku. Soudím proto, že je to na Blog.cz extrémně vzácné).
Bylo by zajímavé zjistit, kolik stávajících členů Autorského klubu začínalo kdysi s nějakým tím blogískem, ke kterému se dnes již nehlásí. Každý nějak začínal a je přirozené, že po několika letech má o smyslu blogu úplně jinou představu než na začátku. Je dobré toto připomínat v situacích, kdy se pokročilí uživatelé negativně vymezují vůči těm mladším, méně zkušeným.
S tím souvisí ještě jeden stud trochu zvláštní povahy. Je to stud za blog na Blog.cz. Lze se s ním setkat hlavně u blogerů ve věku 18-21 let, kteří se skutečně často stydí nejen za svůj blog, ale dokonce i za to, že blogují na Blog.cz. Svůj stud vysvětlují tím, že Blog.cz je údajně proslulý růžovými blogy malých holek, tím pádem vnímají jako „trapné“, že zde také mají svůj blog. Pokud svůj blog na Blog.cz zruší a založí si blog jinde, kde je to podle nich „více seriózní“ (typicky Blogger.com), nikdo jim už nevysvětlí, že Blog.cz je otevřený všem bez rozdílu věku a je pouze na nich, jakou podobu jejich blog na Blog.cz bude mít.
Podskupinou těchto případů jsou uživatelé, kteří říkají něco v tomto smyslu: „Když jsem byl malý/á, založil/a jsem si blog na Blog.cz, ale dneska mi už vadí moje přezdívka i adresa blogu, a kdybych si uměl/a vytvořit vlastní webovou stránku, tak mě na Blog.cz už nic nedrží a založím si vlastní web„. Viz Blog, nebo www stránka?
A jak to máte vy? Stydíte se za své blogové začátky? Nebo se dokonce stydíte za to, že blogujete na Blog.cz? Co by se muselo na Blog.cz změnit, aby se někteří uživatelé zbavili dojmu, že je to služba pro „založení blogísku pro náctileté dívky“?

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: