Je jí 17, na blogu si prošla 4 letým vývojem, a patří mezi několik málo dívek, jejichž blogy se objevily v kontroverzní reklamě „Nejlepší blogy na Blog.cz„. Jaká je, co si myslí o světě a o stereotypech? Seznamte se s blonďatou bohémkou Sticky Bubblegum.
- Na Blog.cz nejsi žádný nováček, měla jsi zde už více blogů a nejstarší z nich byly založeny v roce 2007. Jak bys ve zkratce popsala svůj vývoj za tu dobu až do současnosti, kdy se z tebe stala „blonďatá bohémka Bubblegum“?
Je pravda, že blogů jsem měla spousty, každý zaměřený na jiné téma. Mé první blogy byly zaměřené na upíry, různé styly, anorexii, hubnutí, tzv. „přeplácaná blogy“ o všem – včetně nenáviděných bleskovek. Potom jsem začala zakládat blogy, které byly z větší části autorské a také hodně oblíbené. Pamatuji na jeden svůj blog, který jsem měla tak před 2-3 lety, kde jsem měla dobrou návštěvnost, spousty čtenářů, ale pak jsem ze dne na den blog zrušila. Až minulý rok v dubnu mě napadlo, že bych se mohla k autorskému blogu vrátit a tak nějak vznikl blog Bubblegum.
- Jak vlastně máme rozumět té „blonďaté bohémce“? Osobně to chápu jako protikladné spojení, ve kterém odkazuješ na stereotypy o bohémech a blondýnkách, aniž by to vlastně dávalo nějaký smysl 🙂
Pro většinu lidí jsem „růžovka“, ale myslím, že můžu mít také svůj názor na věc a sama nejlépe vím, jaká jsem. Ano, jsem blonďatá, ale to neznamená, že bych nemohla být bohémkou. Dříve se za bohémy označovali lidé, kteří si uměli život užívat a neohlíželi se na opovržlivé pohledy společnosti. Byli to mnohdy umělci, kteří si libovali v popíjení zelené víly a nápoje umělců – absintu, oddávali se předmanželskému sexu a večírkům. K takovému životu měli blízko i prokletí básníci, mezi kterými je můj nejoblíbenější básník Paul Verlaine, z části proto jsem „blonďatá bohémka“ a tu další část si nechám raději pro sebe 🙂
- Tvoje první blogy se věnovaly problematice sebepoškozování a anorexie. Máš s tím osobní zkušenosti?
Když budu upřímná, tak s tím zkušeností mám až příliš. Co se týká anorexie a hubnoucích blogů, několik let jsem je skutečně měla a znám pár dívek, co anorexii nebo bulimii opravdu měly, ale uzdravily se. Osobně jsem anorexii nikdy neměla. Blogů o sebepoškozování si tak zcela nejsem vědoma, ale ze začátku jsem měla blogy, kde jsem o tomhle tématu měla pár článků a spousty fotek. Se sebepoškozováním mám osobní zkušenosti, k tomu se nebudu nějak více vyjadřovat a bohužel mám zkušenost i se sebevraždou. Právě proto jsem si vybrala na svůj seminární projekt, který se prezentoval před školou, téma „Sebevražda jako fenomén současnosti“ kde jsem se na tenhle problém hodně zaměřila.
Blog je dobré místo nejen pro lidi, co něco umí a chtějí se pochlubit ostatním svými obrázky, fotografiemi nebo povídkami. Je to také místo, které ti nahradí tvůj deníček, protože jestli tě v osobním životě nikdo neposlouchá a nemáš příliš přátel, na blogu si jich můžeš najít spousty, tím ale neříkám, ať na blog píšeš všechny informace ze svého života, to rozhodně ne. Ano, můžeš narazit na negativní komentáře a postoj, ale já si našla díky blogu spousty nových kamarádek a s některými jsem se už viděla i osobně, takže internetové přátelství z blogu přerostlo ve skutečné. Blog ti také pomáhá splnit si své sny, protože nikdy nevíš, kdo si čte tvou povídku nebo chválí tvůj výkres, třeba to je někdo, kdo ti v budoucnu nabídne spolupráci 🙂
-
Co aktuálně můžeme najít na tvém blogu x-bubblegum-x.blog.cz? Počte si tam každý, nebo se zaměřuješ jen na určitý okruh čtenářů?
Já osobně si myslím, že si tam to své může najít každý. Pro čtenáře, které baví právě autorská tvorba, mám na blogu povídky a básně, pro ty více kritické své fotografie, ale to prý není tvorba, ale „předvádění obličeje“, každý to bere jinak. Většinu mých článků tvoří ty na témata týdne, různé problémy a kritiku všeho možného, tyto články bývají také nejdiskutovanější. Protože mám zkušenosti s různými věcmi, jako je zmiňované sebepoškozování, ale i tetování, piercing, tak mám pár rubrik, kde o těchto zkušenostech píši nebo se snažím ostatním poradit, jak přežít ve škole nebo jak se přiblížit svému vysněnému povolání, proto nově také nabízím možnost všem čtenářům mého blogu, že pokud se mají o co podělit, může se o nich na mém blogu nebo webech, pro které píši, objevit článek. Pro holky, které baví kosmetika a typické holčičí věci, je rubrika líčení, kde jsou fotonávody, rady na různou kosmetiku a produkty, se kterými mám zkušenost.
- Jsi přírodní blondýnka? Narážíš ve svém okolí na stereotyp „hloupé blondýnky“? Mám takový matný pocit, že se dokonce proti těmto stereotypům snažíš bojovat – je to tak?
V létě jsem přírodní blondýnka, ale díky mému pět let starému úletu – barvení na růžovou, hnědou a černou, už mé vlasy nejsou, co bývaly, takže přes zbývající roční období té blond trochu pomáhám melírem. Na stereotyp „hloupé blondýnky“ narážím téměř každý den, nejen na blogu, ale právě i ve svém okolí. Těch názorů si většinou nevšímám, ale mám spousty kamarádů, co všechno svádějí na to, že jsem blond, přezdívají mě „blondýnou z muller mixu“ a tak podobně. U těch ale vím, že to nemyslí vážně. Ano, snažím se proti tomu bojovat, ale že by to bylo úspěšné, to bych neřekla.
- Napočítal jsem na Blog.cz přes 20 tvých blogů, přičemž tvůj poslední blog, který bude brzy slavit rok existence, obsahuje aktuálně 445 článků. Píšeš i pro Krásná.cz, kde patříš k nejaktivnějším autorům (aktuálně 22 vypublikovaných článků). Řekla bys sama o sobě, že jsi grafomanka, která chrlí texty jako na běžícím pásu? O jakých tématech nejraději píšeš?
Vzhledem k tomu, že nepíši jenom pro Krásnou, ale i pro cca 5 dalších webových magazínů, pak mám práci copywriterky, kdy denně musím napsat spousty článků a občas mi přibudou jednorázové nabídky, kdy po mě chce někdo otextovat web a tak podobně, tak mám opravdu co dělat. Já nejraději píši články na blog, povídky a básně, které většinou nikde nepublikuji, a právě na tohle mi zbývá nejméně času. Když mám zadané nějaké téma, tak článek napíši většinou rychle, ale jakmile píši na blog a téma si vybírám sama, trvá mi to déle, protože si na tom chci nechat záležet. Nejraději píši o tématech, kterými pobuřuji, takže takové sebevraždy, anorexie, kritika určitých způsobů života, médií a filmů, to je moje.
- Když jsem už zmínil tu Krásnou – koukám, že jsi jí vlastně založila konkurenci – stránku www.fajnslecny.cz 🙂 Prozradíš, jak tato stránka vznikla, kdo ti s ní pomáhá a co si od toho slibuješ?
Ano, je pravda, že ani ne před měsícem vznikl můj magazín fajnslecny.cz. Stránka vznikla jako reakce na všechny ty internetové magazíny, které jsou většinou na jedno brdo – kluci, šminky, sex, celebrity a články píší dívky okolo 16-19 let. Vím, že když mi bylo 13, chtěla jsem strašně psát do takových magazínů, ale nikdo mě nevzal, vždyť mi bylo jen 13! Fajnslecny.cz jsou magazínem, pro který můžou psát všechny náctileté dívky, takže je mi jedno, jestli je někomu 11 nebo 19, šanci má každý. Navíc web je zaměřený na literaturu, filmy, hudbu a rozhovory, takže jsem se snažila vyhnout právě těm zažitým rubrikám z magazínů. Neříkám, že tahle má stránka změní svět, ale může spoustě holkám pomoci a dát jim tu jejich šanci. Web jsem nezaložila sama od sebe, ale dostala jsem nabídku na jeho založení od jednoho milého pána, kterému říkám „Milošák“ a který vlastní web
http://www.mzstudio.cz.
- Poslední dobou zažívají rozhovory s blogery velký rozmach. Myslíš, že má ještě cenu, aby na tomto blogu dál vycházely rozhovory s blogery, když podobné články dnes najdeme na každém druhém blogu?
V tomhle máš pravdu, protože mi každý den přijde na e-mail alespoň jedna žádost o rozhovor, jenže z mého pohledu – já jsem za to ráda. Je více druhů rozhovorů, takové, které vycházejí právě na Srdci blogu, rozhovory, které mají hlavu a patu a mohou být přínosné, ale pak jsou i rozhovory, kde se blogeři ptají všech na to samé, jako „Kdy jsi založila blog? Kolik ti je?“ apod. Ráda jim odpovím i na takové otázky, ale co z toho ostatní mají, že. Na druhou stranu jsou i blogeři, které mají opravdu dobré a trefné otázky a za ty jsem ráda. V budoucnu by z nich byli dobří reportéři.
- V poslední otázce ti dám několik slov, která se stala nedávno tématem týdne, a ty se můžeš ke každému vyjádřit jednou větou, co tě k němu napadá:
Vegetariánství – Byla jsem přes rok vegetariánkou, protože jako ochránkyně zvířat, jsem nesouhlasila s jejich zabíjením, ale teď bych den bez masa asi nevydržela.
Ztráta iluzí – Důvod založení fajnslecny.cz a možnost pomáhat ostatním plnit jejich sny, protože každý den po kousku ztrácím své iluze, díky lidem, kteří mi říkají a píší, že na své sny zkrátka nemám.
Sex – Stoprocentní sblížení dvou lidí, kteří se milují, příjemné zpestření a v současné době dost hrozné chování puberťáků, kteří se sexem začínají z nesprávných důvodů.
Rasismus – Každý z nás je svým způsobem rasista a kdo říká, že není, tak je lhář a ano, i já jsem rasistka, mám ráda černochy, vietnamce, ale jsou i jistí lidé, které nemohu vystát, za to, co mi, ale i mým přátelům, bezdůvodně provedli.
Smysl života – „Jsou lidé, po kterých nezbude nic, než plné latríny,“ a já s tím souhlasím, a proto se snažím něco dělat, abych nepatřila mezi zmiňované lidi.
Sebevražda – Z části zbabělý čin – který vyžaduje dávku jisté odvahy sáhnout si na život – který bych já nikdy nevykonala.
Yaoi – Abych řekla pravdu, vím jen to, že se slůvko týká japonského anime, ale jeho přesný význam mi není znám.
—
Chcete se o zpovídané blogerce a jejím blogu dozvědět více? Navštivte její blog na adrese
x-bubblegum-x.blog.cz
Obr.: Parodie na oficiální ikonku AK od uživatelů Blog.cz.
od sebe k sobě 