Změny Autorského klubu Blog.cz – II.část

Před časem jsme si slíbili, že se v budoucnu vrátíme k dění kolem Autorského klubu Blog.cz a ohlédneme se za změnami, ke kterým v posledních týdnech došlo. Ta chvíle je tu: přečtěte si, co všechno se událo kolem Autorského klubu během posledních dvou měsíců.

Události se daly do pohybu počátkem února 2011, kdy se množily stížnosti na Autorský klub. Po delší úvaze a rozmýšlení, co s tím, vyšel 4. února 2011 v 13:13 na tomto blogu článek Autorský klub Blog.cz – Jak dál? (Ještě krátce před tím dostali stávající správci e-mail, upozorňující na to, že tento článek vyjde a že je možné, že v brzké době dojde ke změnám v AK). Článek si kladl za cíl dostat mě do obrazu a zjistit, co s klubem podniknout, aby opět fungoval jako dříve.
Z článku vyšly najevo dvě věci: členové AK dali najevo svou nespokojenost s tehdejšími správci, a současně vyjádřili zájem o to, abych se AK ujal já.
snímek obrazovky
Následující vývoj již nešel zastavit – bylo nutné rychle jednat, protože se na mě upínaly oči více než 500 tehdejších členů AK, kteří na mě spoléhali a kteří nebyli spokojeni s tehdejším AK, což mimochodem vedlo mj. i ke vzniku Snílků (blog založen 28.12.2010 v 18:12 a v době psaní tohoto článku na něm již bylo zveřejněno 213 článků; pro srovnání – blog AK byl založen 2. března 2008 v 18:48 a do dnešního dne na něm vyšlo 375 článků).
14.2.2011 v 10:31 obdrželi dosavadní správci AK e-mail oznamující, že se s nimi AK bohužel loučí a děkuje jim za jejich práci, kterou AK věnovali.
16. února 2011 v 19:21 vyšel na Srdci Blogu druhý článek věnující se tématu AK s titulkem Změny Autorského klubu Blog.cz – I.část. Článek představoval mou vizi, jak dál naložit s AK, který byl tou dobou u konce s dechem.
Hlavní oznámené změny byly tyto: za minulostí (dřívější správci i projekty) se udělala tlustá čára, AK se začal soustředit na seskupování kvalitních blogů, noví členové se budou přijímat po jednom 4 krát do měsíce a budu to mít na starosti výhradně já, vyloučí se nekvalitní blogy přijaté v minulosti, jednou přijatý člen již nebude nikdy vyloučen, členové dostanou ikonky a správci budou plně dobrovolní a odvolatelní.
21.2.2011 v 12:00 byl zřízen nový klubový e-mail klub@blog.cz, který je oficiálním kontaktem AK, na který se může kdokoli obracet. Na všechny došlé e-maily odpovídám já. Spolu s e-mailem vzniká i ikonka pro členy AK, kteří se jejím prostřednictvím mohou vkusně „pochlubit“ tím, že jejich blog je členem AK:
ikonka
22. února 2011 v 15:43 vychází na blogu AK článek Přihlášky opět otevřeny. V něm byla oznámena spousta změn, které by se daly shrnout jako návrat k původní jednoduchosti podmínek, ujasnění zmatku kolem přihlášek a vyloučení nekvalitních blogů. Poslední bod byl velice náročný, protože obnášel prohlédnout a seznámit se s více než 500 blogy, které byly v té době členy AK.
Vylučování se podařilo dotáhnout do konce 1. března 2011 v 20:17, kdy na blogu AK vychází článek Když se kácí les… Jak se dalo samozřejmě čekat, neobešlo se to bez vydatných emocí, které rozehrály novou bouři ve sklenici vody, po předchozí kauze s oblíbeným magazínem Krásná.cz. Vyloučeno bylo více než 300 blogů a proběhlo to částečně jako hra, kdy se Klub snažil ověřit, jaký význam má členství v AK pro jeho členy. S přibližně 50 blogery jsme si následně vyměnili pár e-mailů a domluvili se ve většině případů na tom, že je AK vezme zpět.
Tehdy zapracovala lidová tvořivost a bylo velmi zajímavé sledovat, jak se s vyloučením z AK vyrovnávali mnozí blogeři, kteří často o AK do té doby nejevili žádný zájem.
ikonkaObr.: Parodie na oficiální ikonku AK od uživatelů Blog.cz.
Tehdy vznikl dokonce i blog stale-kvalitni.blog.cz, kladoucí si za cíl sloučit vyhozené blogy – blog však v době psaní tohoto článku autorka ukončila. Platilo-li kdy v minulosti heslo „Hlavně když se něco děje a cokoli je lepší než mrtvolná stagnace„, platilo to o dění kolem vylučování v AK v míře více než vrchovaté. Klub na sebe přitáhl pozornost, což mě naplnilo nesmírným optimismem, neboť pokud se o něj stále uživatelé zajímají, pak je ještě šance, že to je životaschopný projekt.
Po zeštíhlovací kúře čekal AK poslední krok: najít nové blogery, kteří budou mít chuť si zkusit něco rozjet na blogu AK. Pojmem něco rozumějme to, co rád nazývám obratem „radost ze sdílení vlastní tvorby„. 4. března 2011 v 17:56 vychází na blogu AK článek Konkurz: Autorský klub Blog.cz hledá nové správce
Členové si odhlasovali, že se správci musí rekrutovat výhradně z vlastních řad. S touto podmínkou se nakonec ozvalo neuvěřitelných 17 zájemců (z nichž někteří však na poslední chvíli odstoupili).
Paralelně v té době vrcholily přípravy na restart v přijímání nových členů a výběr nových správců – 11. března 2011 v 8:00 vychází na blogu AK článek Nový člen: Vysmátá vítající prvního člena po dlouhé pauze od posledního přijímání (které proběhlo pod taktovkou minulých správců naposledy 15. ledna 2011 v 0:31).
Vzniká nová tradice, podle které jsou pátky pravidelně vyhrazeny vítání nováčků, jejichž blogy jsou rovnou zhodnoceny stávajícími členy. Ukazuje se, že někteří nováčci jsou náhlým přívalem pozornosti a případné kritiky zaskočeni 🙂
Následující den – 12. března 2011 v 8:00 – vychází článek 15 zájemců o správcovství AK a jejich vize, který je posledním krokem na cestě příprav k znovuobnovení chodu AK. V pondělí 14.března dostává všech 12 správců AK heslo od klub.blog.cz a 14. března 2011 v 16:41 publikuje blogerka C_c svůj první článek Básnění s legendární první větou „Tak já si prostě drze dovolím začít:P„.
Stalo se tak přesně po 38 dnech od chvíle, kdy vyšel první článek Autorský klub Blog.cz – Jak dál?, tzn. trvalo zhruba 5 týdnů, než se Autorský klub podařilo znovu přetvarovat do nové fungující podoby.
Já se v té chvíli stahuji do pozadí a na starosti si beru dotazy na klubovém e-mailu klub@blog.cz, přijímání nováčků každý pátek, a příležitostnou výpomoc jednotlivým správcům, pokud je třeba. Ohlédnu-li se zpět, cítím příjemný pocit z dobře odvedené práce, a jistě nejsem sám, kdo je přesvědčen, že budoucnost AK nyní vypadá o poznání růžověji než před dvěma měsíci, kdy byl Klub v hluboké krizi.
Samozřejmě, je dobré nalít si čistého vína a konstatovat dva základní problémy, na které budeme narážet:
1) Nelze se zavděčit všem a pokaždé se najde někdo nespokojený, jehož vize byla, je a bude jiná, ale to je normální a patří to k věci. Není ale možné, aby nejrůznější škarohlídi roznášeli nenávistné nesmysly typu „AK je elitářský kroužek samozvaných vyvolených„, jež autory těchto výroků usvědčují ze závisti, nepřejícnosti a elementárního nepochopení podstaty AK.
Autorský klub není a nikdy nebyl určen pro všechny uživatele Blog.cz, to ale neznamená, že je nějak elitářský – členství v něm je zcela dobrovolné, a hlásit se mohou všichni, kteří mají chuť zapojit se do dění v komorní společnosti cca. 250 blogerů, kteří navštěvují své blogy a vzájemně se inspirují. Což přirozeně neznamená, že by přestali číst jiné blogy, které v AK nejsou a které jsou stejně kvalitní, s tím rozdílem, že jejich autoři o AK nemají zájem, což je zcela v pořádku.
Ještě je dobré vědět, že není možné chtít po AK zázraky – upíná-li k němu někdo přehnaná očekávání, bude logicky zklamán. Zdají se vám výhody členství málo zajímavé? Pak AK asi ani nebude váš cup of tea a vřele doporučuji napnout pozornost jiným směrem.
2) Autorský klub Blog.cz vznikal v úplně jiné době než je dnes. Za ty dva roky se mnohé změnilo a Autorský klub mj. nastartoval fenomén, který zde dříve nebyl: jako houby po dešti začaly vznikat další podobné blogy, jako např. spisovatele.blog.cz, libere.blog.cz, ptamese.blog.cz, ad.
To považuji za nejzásadnější a největší úspěch, který Autorský klub způsobil. Nebál bych se nazvat to malou revolucí – pokud bylo do té doby blogování v podstatě solitérní činností, Autorský klub v lidech podnítil touhu někam patřit a sdílet s ostatními svou tvorbu. Největším úspěchem Autorského klubu je to, že vznikli Snílci. Zdá se vám to paradoxní?
Omyl. Dnes již platí, že kdo nemá v menu svého blogu alespoň několik ikonek, kam všude patří, ten jako by nebyl. Což je o to více vzrušující, že to nikdo před dvěma lety ani vzdáleně nemohl předvídat, analogicky lze z toho proto odvodit, že i nejbližší budoucnost pro nás chystá možná další zajímavá překvapení.
Doufejme, že se v této budoucnosti Autorský klub neztratí, a že si najde pevné místo v uživatelském sdružování a vytváření blogových klubů, které vedle sebe budou v poklidu koexistovat, za vzájemné inspirace všech zúčastněných.
V tuto chvíli má Autorský klub 12 blogerů a blogerek, kteří se dříve nazývali správci, a kteří už rozjeli a stále rozjíždí na blogu AK své rubriky a nápady. Nové články vychází na blogu AK téměř každý den, většina členů by si tam tak mohla najít to, co zrovna je osloví (nelze se zavděčit všem, vzpomínáte?). Mně se to líbí a já jsem nyní spokojen, ale já samozřejmě nejsem ten, pro koho je AK určen. Já i správci jsme již udělali maximum, aby našel Autorský klub svůj nový smysl.
Že to nebude hned a že si ten smysl mnozí vyloží po svém, je přirozené, teď je však především řada na samotných členech, aby se zapojili. Bude-li členství každého blogu v AK stát a padat pouze na tom, že se jeho články budou zobrazovat na titulce, pak se může AK rovnou zavřít. Což už jaksi není v mým silách ovlivnit, nyní tedy záleží především na samotných blogerech, jak moc se budou o AK zajímat a jak s ním naloží.
Dobrým začátkem by mohl být třeba výběr maskota – už jste se zapojili? 🙂

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: