- Jak jsi přišla na svou přezdívku a co znamená?
K.: „Mohlo by to být trošku kouzelnější, ale… Kittanya byla princezna z Mortal Combatu. S bráchou jsme tu hru hrávali na PlayStationu. (On by nepřežil, kdyby hrál za ženskou. Ale chtěl, zkusit jak je dobrá).“
V.: „Vypůjčila jsem si ji z písničky Thank you for the Venom. Znamená to jed, což se ke mně myslím hodí 🙂 Má jedinou nevýhodu. Spousta lidí mě oslovuje mužským rodem. Ale nevadí, Venom už si „zvykl“. „
- Prozradíš svůj věk a odkud jsi?
K.:
„Jsem dost mladá na ztrátu své pošahanosti, ale už dost zralá na ránu (od života). Koncem října budu mít svých prvních cet. A odkud jsem? I to už není tajemství – jsem ze Zábřeha. Na přání Zuzulin jsem o svém rodném městě napsala článek.“
V.: „Prozradím. Před dvaceti lety jsem se vyskytla v Praze a otravuju tu ovzduší dodnes. Nicméně na cigára a pivo stále potřebuju občanku. Děkujme mé výšce 162 cm.„
- V kolika letech jsi objevila Blog.cz, a co tě přimělo si na něm založit blog?
K.: „Svůj první článek jsem zveřejnila asi v 17. Nebo v 18? To jsem slavnostně zjistila, že to není vůbec těžké a že to zvládne i takový „talent“ jako já. Právě ta jednoduchost mě přivedla na blog.cz. Pak jsem si začala přečítat jiné blogy a prostě si řekla, že i já mám ostatním co říct.„
V.: „Krizová situace. Nový blog jsem zakládala, protože jsem musela urychleně vypadnout z jistého nejmenovaného hostingu, kde to přetékalo bleskovkama, blogy o HSM a rádobycelebritách (to jsem si pomohla) a neexistoval tam žádný redaktor, který by dohlížel na legálnost obsahu jistých pablogů. Nejvýše se v žebříčku umístily blogy s jedním článkem o ničem. Nervy mám jen jedny. Takže když jsem se v osmnácti rozhodovala kde dál psát, blog.cz byla jasná volba.„
- Jak dlouho se už tedy věnuješ svému blogu?
K.: „No, už tomu budou dva roky a jeden měsíc. To už je věk, ani jsem si to neuvědomila 🙂„
V.: „Mohlo to být dva roky. Bohužel můj první blog vypátralo několik lidí, u kterých jsem to opravdu „potřebovala“ a proto momentálně trpím takovým menším stihomamem. Současný blog je tím pádem neškodné pětiměsíční mládě. Nechci to vidět, až ho vykrmím.„
- Kolik času mu věnuješ, a jakou důležitost ve tvém životě pro tebe vlastně představuje?
K.: „O prázdninách jsem se mu věnovala dost času, asi každý druhý den. Ale teď nastupuju na VŠ a čas bude můj úhlavní nepřítel. Hlavním úkolem mého blogu bylo donutit mě k učení, neboť jsem tvor monstrózně lenošný co se týče namáhání mozkových závitů na zakázku. A tak, když jsem se učila na nějakou písemku, četla jsem si sešit, ze sešitu opisovala do počítače, odeslala na blog, zkontrolovala, znovu se podívala na blog jak to vypadá a tím jsem se i naučila. Pak přišly první komentáře a já věděla, že se o své vědomosti můžu podělit s ostatními, protože některé to evidentně zaujalo. Časem k tomu přibyly moje vejšplechty aneb reakce na cokoli, co mě zaujalo, pobavilo nebo totálně dožralo. Taky jsem začala kreslit, ukládat své nejpovedenější fotky apod. Proto je pro mě můj blog moc důležitý.„
V.: „Věnuju se mu, když je čas a nálada, žije si vlastním životem. Důležitý je pro mně stejně jako kafe, takže by se to dalo nazvat závislostí. Vždycky jsem chtěla psát a tady mám dokonce čtenáře. Silné to nátury. Někdy opravdu lituju co musí vydržet x)„
- Většina blogerů se někdy setkala s tím, že je blog omrzel a chtěli přestat. Stalo se ti to taky?
K.: „
Omrzet? To ne, je to můj kus práce. Ale jednou mě málem šráklo, když jsem si omylem smazala složku se svými texty a na blogu se to všechno ztratilo. To jsem hned na blog@blog.cz začla alarmovat. Navíc, jako správný pitomec (no prostě ženská) nemám data zálohovaná. Už už jsem ho chtěla zrušit, když jsem natrefila na náš školní e-mail, kde jsem spolužákům asi 95% uložila do společných dokumentů. Doteď jsou některé články „v rekonstrukci“. Z chyb je nejlepší se poučit 😉 .“
V.: „Ne. Tu a tam nebyl na blog čas, jindy jsem s ním chtěla seknout ze vzteku, ale ani na chvíli mě nepřestal bavit. Nakonec jsem k tomu začala přistupovat tím stylem, že čím víc anonymních rýpálků odešlu na patřičná místa, tím líp pro ně. Blogování je adrenalin.„
- Řada blogerů tvrdí, že jim nezáleží na návštěvnosti, ale na komentářích. Jak je to u tebe?
K.: „U mě je to zrovna tak. Kvalitní články přivádějí kvalitní čtenáře a ti zanechávají kvalitní komentáře. Pro mě je důležité, když si někdo článek přečte a klidně ho zkritizuje od hlavy až k patě. To je důkaz, že ten dotyčný článek četl, přemýšlel o něm a umí reagovat. Ovšem jen v tom případě, že komentuje slušným neurážejícím způsobem, sprosťáky mažu a blokuju jim IPku. Stejně tak důležité jsou pro mě komentáře říkající, že něčemu nebo všemu nerozumí a další jim podobné. Je těžké naučit člověka o něčem přemýšlet, znám to z vlastní zkušenosti.„
V.: „Návštěvnost sleduju jen tak naokraj a pro zajímavost. Ráda rozhňahňávám statistiky. Ale pochopitelně, že nic nemá na hodnotný komentář typu: „Trapný blog“ nebo: „U mně Je BlEsKovkA zapoj se pllls“ Jinak jsou komentáře důležitá odezva a způsob komunikace s internetovými přáteli. Hodněkrát mi pomohli, když bylo nejhůř, a za to děkuju. Oni vědí, koho myslím:-)„
- Všichni uživatelé blog.cz mají aktuálně možnost vyplnit dotazník o blogování, v rámci studie Masarykoy univerzity v Brně. Výzkumníci již dříve přišli na to, že adolescenti zakládají blogy především s úmyslem prezentovat se jejich prostřednictvím před čtenáři z řad vrstevníků. Ti jim poskytují sociální oporu a zpětnou vazbu, která ovlivňuje jejich sebepojetí a sebehodnocení. Pro vztahy vznikající v blogosféře mezi adolescenty je klíčová podobnost v zájmech a názorech. Pro atraktivitu ve virtuálním prostředí je zkrátka důležitá podobnost. Adolescentovo vědomí, že našel podobně smýšlející lidi, kteří pro něho mohou být v reálném životě obtížně dostupní, u něho vyvolává pocit začlenění a spolupatřičnosti. To posiluje sociální aspekt identity. Jak se tyto poznatky doplňují s tvou vlastní zkušeností? Souhlasíš s tím, nebo je to podle tebe jinak?
K.: „I já jsem se tohoto výzkumu zúčastnila 😀 . Myslím si, že něco pravdy na tom bude. V dnešní době je pro ně názor druhých velmi důležitý, možná až moc. Někdy je to dobře a někdy špatně. Nejlepší je se na všechny s prominutím vys..at a být sám sebou. Protože sám si člověk nejlépe v životě pomůže. V dnešní době je jen velmi málo lidí, na které se můžeme spolehnout a věřit jim.„
V.: „Souhlas. Exot mého typu těžko hledá spřízněný duše ve svým okolí. Kdežto na blogu si mě našlo spoustu lidí se stejným pohledem na svět a názory. Ráda mám ale i odvážné anonymy, kteří mají nezvladatelnou touhu do mně rýpat. Nejchutnější bývají na kari.„
- Co přesah tvého blogu z internetu do reality – ví o tvém blogu někdo z tvého okolí, poznala ses díky blogu s někým zajímavým, apod.?
K.: „Mamina se to dověděla až teď, když se ptala, co to furt tak blbě čumím do monitoru. Mí spolužáci mají odkaz na spolužácích, ostatní kamarádi asi taky – přeposílám jim obzvlášť povedené články, kresby nebo fotky. Také mám pár finských známých z jedné online hry, ti mají odkaz na můj blog taky. Spíš si ale myslím, že na můj blog chodí ti, co něco hledají. Taky jsem si dělala malý průzkum – nejčastěji hledané články jsou v rubrice Laboratorní technika a dalších odbornějších rubrikách.„
V.: „Nestrašte. Z takzvané reality o blogu nikdo neví, spíš jenom tuší. Je to to poslední co by mi chybělo ke štěstí. Díky blogu jsem poznala spoustu přátel, některé časem i live, a taky jsem narazila na spoustu zajímavých lidí. Nevím, jestli to byly pokaždé exempláře přátelské a zcela duševně zdravé, ale zajímavé, to rozhodně ano.„
- Blog.cz vnímáme jako komunitu uživatelů, kteří se navzájem navštěvují, komentují a hodnotí si články, a dokonce se i přátelí pomocí tzv. „spřátelování“ známého z klasických komunitních sítí. Platí, že drtivá většina autorů blogů na Blog.cz zároveň čte jiné blogy na Blog.cz. Čteš taky ráda nějaké blogy, a pokud ano, prozradíš jaké?
K.: „
O tom žádná 😀 . Někteří jsou dokonce moji „virtuální“ přátelé. Čtu i blogy, o kterých jsem v životě neměla ani páru. Většinou mě zaujmou svým komentářem někde jinde, nebo na ně narazím při vyhledávání, často je najdu odkázané u jiných. Takový malý kolotoč, nikdy nevím, co mi přijde na oči. Poslední dobou mě zaujal tlustjoch.blog.cz – člobrda, kterému mnozí včetně mě občas nerozumí, ale běda, jak mi ujde další „Poklesslost“. Dimmi.blog.cz je blog Dimmity, je to moje nejdelší známost na blogu. Tahle slečna má své osobité kouzlo, svoji hlavu, nikoho nekopíruje a komentuje srdcem. Jannah zase píše o životě ve Švédsku na svém blogu svedske-listy.blog.cz (já jsem ulítlá na Sever). Netřeba představovat, už jste o ní psali. (Zmiňovaný článek najdete
zde – pozn. S.R.).
Také starr.blog.cz je osobnost – máme společnou zálibu v dracích (zrovna jednoho kreslím). Moje Slunce v duši je Guga2 (darrenshan7.blog.cz) – holčina se soutěživou náturou (nepokazila mi nikdy žádnou soutěž a vždycky se rvala jako drak), děvče, které mi pokaždé zvedne náladu (nevím, jak to dělá). A zapomenout nesmím ani na crazycoyote.blog.cz, je to můj „velký bráška“, i když by mě za tohle pojmenování asi ukroutil hlavu. Je to jeden z mála lidí, na kterého se dá spolehnout a kdykoliv obrátit. Friends are flowers that never fade Coyote. Snad se nic nestane, že na něj prásknu, že je ještě v Americe a snad mu už vůbec nebude vadit, když na něj ještě prásknu, že pracuje s dětmi (většinou) z dětského domova a umí moc pěkně zpívat.
Je toho moc moc. Existuje spousta kvalitních blogů, které stojí za to jim věnovat aspoň chvíli pozornost, takže už raději mlčím.„
V.: „
Čtu, jsem na nich závislá. Jsme taková internetová rodinka. Jsou to úžasní a citliví tvorové, ale poněkud plaší. Myslím si, že by neměli radost kdybych tu zveřejnila jejich blogy. Takže zmíním snad jen ty provařené, a řádně oprsklé, a sice lumenn.blog.cz a blackie-babble.blog.cz.“
- Jak se ti třeba líbí blog tvé kolegyně z rozhovoru? Pokud ho tedy již neznáš z minula 🙂
K.: „Ale jóó.. Už jsem ho někde viděla. A dokonce jsem tam (jako vždycky do všeho kecám) nechala komentář. Jeden z mála blogů, kdy si autor zanechal svou tvář. Bez falše, tak jak to je.“
V.: „Oáza klidu! Líbí se mi. Žádné pixelky a sonb! Krásný záhlaví, temný design, tvoří něco vlastního, dokonce používá čitelné písmo, píše česky a ne „ThAkoWýMtHo StYLeM“ a naprosto mě dodělal článek Jak jsem vychovala „Kubíček!! Prdelééé!!!“ Také vlastním andulku, takže s autorkou soucítím. Jediný, co kapku nestíhám, je úctyhodné množství rubrik, ale to je jen můj boj 🙂 Zrovna já bych měla v tomhle ohledu sklapnout.„
- Máš zkušenosti s jinou blogovací službou než je Blog.cz? Pokud ano, v čem ti Blog.cz nejvíce vyhovuje, co je např. tvá oblíbená funkce?
K.: „Ne nemám a nechci mít. Na to jsem moc pohodlná a blog.cz mi plně vyhovuje. Občas mám nějakou tu kritiku, ale když to chci někam napsat, tak si buď uvědomím, že je to bejkárna nebo na to nějak zapomenu a už mě to nevadí 😀 , ale jak na něco příjdu, napíšu to na tvrdo 😉 . Moje nejoblíbenější funkce je takové to, jak se do toho píše komentář (mě umlčet, to je to nejhorší, co se mě může stát… no pak ještě nechat mě hlady.) Co jsem si v poslední době celkem oblíbila je f-ce RSS zdroj a Restartovat počítač (já mu ukážu, smradovi seklýmu, neposlušnýmu, zavirovanýmu).“
V.: „Bohužel mám zkušenosti s něčím, co bych blogovací službou nenazvala ani v deliriu na střeše pendolina. Blog.cz mi vyhovuje množstvím všelijakých serepetiček, protože se ráda babrám s designem. Mojí nejoblíbenější funkcí je zablokování návštěvníkovy IP adresy a hodně se povedla anketa v menu boxu. „
- Víš o tom, že se letos historicky poprvé nějaký bloger z Blog.cz dostal do Křišťálové lupy – chiquitka.blog.cz? Troufneš si odhadnout, jaké má šance na vítězství?
K.: „Ano ano, jak správný bloger blog.cz jsem hlasovala (a musím říct, že jsem se nemusela přemáhat). Chiquitka.blog.cz se dostala daleko, proč by to nemohla dotáhnout až do konce? Kdo umí, umí…„
V.: „Vím o tom, i když to nějak zvlášť neprožívám. Chiquitku znám jen z několika letmých pohledů na blog a její soupeře už vůbec, takže jí dávám šanci šest ku jedné. Našlápnuto nemá nejhůř.„
- V poslední otázce máš možnost stručně představit svůj blog a nějakým způsobem ho doporučit našim čtenářům, pokud chceš.
K.: „Kittanya je jedna pošahaná studentka na plný úvazek. Odmalička jsem chtěla být paleontolog a potom patoložka. Ale nekápla jsem daleko, bohatě stačí veterinář. Tak doufám, že ze mě něco bude. Budu se za to rvát do krve. Blog je takový bráška mých školních sešitů z Tauferovy SOŠ veterinární a když se mi zadaří, tak vyroste v brášku ze studentských sešitů VFU. A protože jsem též jenom člověk, tak je tam hromada mých životních příběhů, příběhů ze sna, fotek, obrázků coby výplod mé kouzelné tužky „kamaráda do černoty“ a dalších osobních kybiců. Součástí je také miniultradrobná (něco) jako veterinární poradna. Co budu vědět, odpovím, co nebudu vědět, zeptám se veterináře nebo na něj odkážu (přece jsem jen veterinární asistent). Hezký den všem!„
V.: „Nedoporučuju. Ale tak dobrá, řekla bych jen: Jestli vám vadí černá barva, nezdravá propagace jisté hudební skupiny, jste homofóbní, nesnášíte ironii, sarkasmus a posílání spamerů do určitých temných míst, pak na můj blog ani nelezte. Děkuji. Vy ostatní buďte vřele vítáni 😉„
Děkujeme za rozhovor.
Autor: 
od sebe k sobě 