Co vás nebaví na Srdci Blogu?

Začátkem září jsme vyhlásili trochu podivnou soutěž. Vyzvali jsme vás, abyste nám napsali, co vám „nevoní“ na Srdci blogu. Vítězem se měl stát autor komentáře, který mne donutí k největšímu zamyšlení.

Kdo mi tedy způsobil něco tak bolestivého jako je zamyšlení se nad svou prací? 🙂
Nejvíc ťala do živého blogerka Filomena s následujícím komentářem:
„Skutečnost, která mě nebaví na tomhle blogu, je neosobnost. Samozřejmě, že se soustředíte na novinky, představuje bloggery v rozhovorech, pořádáte soutěže. Ale my o Vás v podstatě nevíme nic. Máte skvělý blog, ale nevíme, kdo se skrývá za články, které se tu zveřejňují. Říkáte, že máme mít svůj názor, ale neznáme ten váš. To je pro mě největší mínus – protože když jdu na nějaký blog, jdu si přečíst něco o lidech, čtu jejich příběhy, ale tady najdu jen spoustu informací a o blogu a nic o Vás. Pokud má tento blog název: Srdce blogu, představím si ty, co to srdce tvoří. A nejsou to články o tom, co je nového. Ale taky o Vás. Takže já bych na vašem místě čas od času něco napsala. Nemusí to být zrovna, kolik měříte, vážíte a tak dále, ale alespoň vaše názory, něco, co se Vám přihodilo. Vím, že tenhle blog se soustředí hlavně na novinky pro nás, ale chtělo by to taky novinky o Vás. Toť můj názor.“
Autorka tohoto komentáře od nás dostane vlastní tričko z tricka.blog.cz.
A protože zamyšlení se bez toho, aby nasledovala akce, je k ničemu, tak se můžete těšit na změnu k osobnějšímu rázu toho blogu 🙂

Děkuji všem, kteří si tu dali práci a napsali nám svůj názor.

Výherní komentář nebyl určitě jediný, nad kterým jsme se zamysleli. Mezi další postřehy (v různé formě se opakovaly), které nás mimo jiné zaujaly a pokusíme se s tím něco dělat (ale zatím nic neslibujeme :), patřily:
…. „chybí návody „jak na to“ – od Blackwish

… „točíte se okolo hodně populárních blogů. Co třeba zavítat do okruhu méně zkušených bloggerů?“ –
od Frýdy

…. „dala bych blogerům příležitost, aby mohli na váš blog napsat svůj vlastní článek“ –
od GuGluGi

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: