Zajímá vás, kdo stojí za blogy se zajímavými názvy „Ivushina nora“ a „Život neobyčejného komára„? Pak si určitě nenechte ujít následující rozhovor s dvěma blogerkami z vašich řad.
Iva (přezdívka Ivusha, 22 let, studentka mediálních studií a žurnalistiky a evropských studií), autorka blogu ivusha.blog.cz
- Pamatuješ si, proč sis kdysi založila blog a co sis od toho slibovala?
I.: „Vím, že ten den, kdy jsem ho založila, jsem ležela nemocná v posteli. Založila jsem ho částečně proto, že jsem tak trochu grafoman a ze všeho se ráda vypíšu. Nejdřív jsem nemyslela, že mi to vydrží tak dlouho, ale nakonec jsem s blogem srostla a hodně těžce by se opouštěl.
Jak už jsem řekla, hlavně jsem chtěla místo, kde se budu moct vypsat ze svých problémů, pocitů, vtipných i každodenních zážitků… prostě takové to co život dal a vzal.“
K.: „Bylo to tak před 3lety, co jsem napsala první článek. A vlastně jsem od toho nic nečekala. Spíš jsem byla zvědavá, co se bude dít :-)“
- Dejme tomu, že jsem člověk, který o blogování nikdy neslyšel. Jak bys mi vysvětlila, k čemu je blog dobrý, a proč bych si ho měl taky založit?
I.: „Musím říct, že tohle je hodně těžká otázka. Přesvědčovat někoho, kdo nemá zájem psát, by podle mě bylo celkem zbytečné. Pak vznikají blogy, jejichž majitelé je po pár měsících opouštějí, protože k tomu prostě nemají vztah.
Ale vysvětlit, to je jiná. Asi bych začala tím, že blog je taková sebeprezentace. I když je mi jasné, že hodně blogů vzniká, aby nahradilo klasické webové stránky. Můj názor je ale takový, že blog by měl být hlavně o jeho majiteli. Takže o tom, co ho baví, co rád dělá. V mém případě je to to psaní a občasné amatérské tvoření ve photoshopu, případně pak to, co mě zaujalo na internetu, v novinách nebo kdekoliv jinde.“
K.: „Na svém blogu může člověk ukázat jiným, co ho baví, nebo se na něm třeba vypovídat, sdělit světu své zážitky. K dispozici má obrázky, videa.. Je to skvělý prostředek na odreagování.“
- Z výsledků jednoho zjištění Českého statistického úřadu vyplynulo, že většina internetových uživatelů blogy vůbec nečte. Jak bys pro změnu těmto lidem vysvětlila, co člověku dá čtení jiných blogů?
I.: „Jsou blogy, ze kterých si člověk může vzít ponaučení, existují blogy, na kterých se můžeme dozvědět něco nového a jsou blogy, které čtu, protože jejich majitelé jsou v něčem výjimeční a tím pádem je jejich blog také výjimečný.“
K.: „Já osobně beru z jiných článků insipiraci a taky mě už jich hodně zvedlo náladu.“
- Uživatelé Blog.cz jsou dost výrazně profilovaní, co se týče pohlaví (v drtivé míře dívky) a věku (základní škola a první ročníky školy střední). Proč myslíš, že tomu tak je? Proč třeba neblogují více lidé nad 20 let a kluci?
I.: „ Řekla bych, že lidí nad dvacet let blokuje celkem dost. Jen už to tam není trend a takové to ‚být in‘, ale spíš to, že je to baví, proto jich není tolik. A kluci? Řekla bych, že ti když už blogují, mají blog na vlastních stránkách jako subdoménu. Ale spíš je to taková holčičí záležitost, kluci nemají tak často tu potřebu vypisování se.“
K.: „Chodím prvním rokem na střední a také pociťuji změny, mezi přidanými články mám velké rozestupy, protože prostě nemám čas. Myslím, že tak to mají i ostatní. A co se týče kluků všeobecně, pravděpodobně raději „lítají“ po venku, nebo hrají počítačové hry :-)“
- Změnil ti blog nějak život? Je pro tebe důležitý? Kolik času mu třeba věnuješ?
I.: „Určitě změnil. Bez něj bych nepotkala plno přátel, se kterými jsem se sešla i v reálu a mohu je počítat mezi své nejlepší. Důležitý je pro mě hodně, je to takový můj koutek tvořivosti, ve kterém si můžu dělat, co se mi zlíbí. Jak už jsem říkala, nerada bych se s ním loučila. Časově to hodně záleží. Bohužel ho teď nemám tolik, takže bych řekla, že poslední dobou jen skomírá, ale snažím se. Bývaly ovšem doby, kdy jsem psala každý den. Teď se k němu dostanu tak jednou týdně a strašně mě to mrzí. Ale zkuste si někdo studovat, pracovat na dvou místech a k tomu mít ještě nějaké jiné koníčky, kromě blogu…“
K.: „Nerada to říkám, ale už pro mě není tolik důležitý jako dřív. Rozhodně mi ale hodně pomohl, například když mi někdo napsal hezký, smysluplný komentář. Teď se více soustředím na školu a kamarády, ale rozhodně s ním nechci skončit.“
- Vyhovuje Blog.cz plně tvým potřebám? Je např. něco, co zde postrádáš, nebo co bys ráda změnila?
I.: „Řekla bych, že portál se v poslední době hodně změnil a šel vstříc uživatelům (tedy ne, že by to dřív nedělal:-)). Dřív jsem měla pár výtek, ale myslím, že teď si člověk s blogem může udělat téměř cokoliv, a to se mi líbí. Po grafické stránce si můžu vyhrát tak, že nebude poznat, že to nejsou webové stránky. Ale to samozřejmě není to nejdůležitější, je tu prostě znát snaha a péče o svoje ovečky.:-)“
K.: „K článkům bych přidala například hvězdičkové hodnocení. Často se mi stane, že čtu článek, který se mi líbí, ale nemám třeba důvod napsat komentář. Kliknutí na něco jako „líbí se mi“ by se určitě hodilo.“
- Uživatelé Blog.cz tvoří svéráznou komunitu se svými pravidly (SB, bleskovky etc.) a a zvláštní komunikací (přezdívky, komentáře etc.). Platí, že většinu čtenářů uživatelských blogů na Blog.cz tvoří sami uživatelé Blog.cz, kteří zde sami mají blog. Jak se ty sama cítíš být součástí nějaké komunity, a na kolik se podílíš na jejím chodu?
I.: „Upřímně si myslím, že takzvaná ‚esbéčka‘ a tak podobně jsou pitomost. Prostě přijdu na blog, něco si přečtu a buď mě to zaujme tak, že se vrátím, nebo se nevrátím. Mám plno oblíbených blogů, kde čtu a komentuji články. Ovšem nenutím jejich majitele formou SB, aby chodili ke mně. A jestli tedy jsem členem nějaké komunity? Řekla bych, že ne, i když obcházím blogy, které mají většinou něco společného. Ráda chodím na blogy s grafikou a na blogy, kde píšou jejich majitelé o sobě nebo se snaží literárně představit.“
K.: „Bleskovky“,“SB“ apod. a různá jejich pravidla nemám moc ráda. Když se mi blog líbí, prostě si ho dám někam do oblíbených a chodím na něj. Když ne, nechám ho plavat. Jednoduché :-)“
- Kolik toho o sobě na svém blogu prozrazuješ? Umožňuje ti například vyjádřit se jinak než v reálu, prezentovat se v jiném světle, apod?
I.: „Řekla bych, že občas toho prozradím až příliš. Jenže ve chvíli, kdy to ze sebe chci dostat, nad tím nepřemýšlím. Na druhou stranu si myslím, že některé věci, které jsem napsala, mohou pomoct někomu dalšímu, aby nešlápl tam, kam jsem šlápla já. Takže to člověk musí brát s nadhledem. Jsou ovšem věci, které bych nenapsala. Například celé mé jméno zná jen pár lidí, kteří ho čtou. A většinou jsou z mého okolí.
Ke druhé otázce – to je celkem problém. Psané formě nemusí vždycky všichni rozumět stejně jako mluvené. Takže se může snadno stát, že mě někdo nepochopí. A už tím se vlastně prezentuji v jiném světle. Ale že bych vyloženě lhala nebo se snažila vypadat jinak, to určitě ne.“
K.: „Na svém blogu se hodně uskromňuji se svými zážitky. Vím, že jej čte i pár členů moji rodiny a tak by některé věci nebyly vhodné publikovat i když bych občas chtěla.“
- Uživatelé Blog.cz kladou důraz na tři pro ně nejdůležitější věci: design blogu, návštěvnost a komentáře. Proč myslíš, že tomu tak je, a máš to taky tak?
I.: „Já vím, že to bude znít jako klišé, ale návštěvnost a komentáře mě moc nezajímají. Samozřejmě, že mě potěší, když ke mně lidé chodí a nechají po sobě stopu. Chci slyšet kritiku, pochvaly, všechno. Kdo by také nechtěl, že? Ale nějak na tom nebazíruju. Jsem ráda, že mám stálé čtenáře, kterých si vážím. Toť vše. Ovšem na design jsem trpět celkem začala. Když už si hraju s těmi grafickými programy… Určitě je to věc, která zaujme, ale pokud člověk píše dobře, je jedno, jestli je to černé na bílém nebo bílé na černém. Problém nastává jen v okamžiku, kdy obsah přečíst nejde.:-)“
K.: „V současné době se mi můj design nelíbí, ale jsem moc líná něco s tím dělat :D, návštěvnost a komentáře jsou pro mnohé důležité, protože je potěší. Pro ty jiné, protože chtějí trhat rekordy a být lepší, než ostatní.“
- V poslední otázce máš možnost se nějak představit, pokud o sobě chceš cokoli říct, a pozvat naše čtenáře na svůj blog, o kterém rovněž můžeš něco napsat.
I.: „Představit se… to je u mě na dlouho. Možná jestli někoho zajímá studentka žurnalistiky, co občas něco napíše anglicky, je zván ke mně na blog. Nejlépe si mě každý asi stejně představí, když si přečte něco tam.“
K.: „Jmenuju se Barbora, ale kamarádi mi říkají Bau nebo komárek, jak taky vystupuju na blogu. Píšu na něj své zážitky, ale také shromažďuji stránky a vychytávky, které mě někde zaujaly :-)“
Děkujeme za rozhovor
Chcete se o zpovídaných dívkách dozvědět více? Navštivte jejich blogy
Standa
P.S. Od příštího měsíce budeme do našich rozhovorů nově zařazovat
pouze členy Autorského klubu. Pokud byste se rádi ocitli v jednom z příštích rozhovorů, a ještě nejste členy Autorského klubu, pak máte ideální příležitost to
zkusit 🙂
od sebe k sobě 