Výsledky výzkumu blogerů

V září 2009 jste se měli možnost zúčastnit výzkumu blogerů, o kterém jsme informovali na našem blogu. Následující článek přináší základní shrnutí získaných výsledků, tak jak ho připravili vědci z Institututu výzkumu dětí, mládeže a rodiny.

(Pokračuje text výzkumníků, pozn. Standa).
V tomto článku bychom Vás rádi seznámili s některými výsledky výzkumu zaměřeného na blogy a blogování v ČR.
Výzkum byl proveden na základě online dotazníku, vyvěšeného na Blog.cz. Dotazník vyplnilo 735 bloggerů. Některé základní údaje o účastnících tohoto výzkumu jsou uvedeny v následujících grafech.
Mezi účastníky je na první pohled viditelná převaha bloggerů ve věkovém rozmezí 9-25 let. Toto zastoupení dobře odpovídá skutečnosti, že internet v současnosti stále užívá především mladší generace. Přestože internet je na určité základní rovině běžně využíván velkou částí populace (např. posílání e-mailu v zaměstnání), další možnosti a funkce, mezi něž patří právě blogování, jsou oblíbené především u mladších uživatelů. Je tomu tak např. díky lepší schopnosti zacházet s počítačem, výhodnějším časovým možnostem, ale také tím, že v této generaci je práce s médii do značné míry již delší dobu samozřejmou součástí života.
Mimo toto věkové rozložení dále může překvapit převažující podíl žen-bloggerek. Opět se zde odráží obecný trend, kdy se v naší kultuře blogům z větší části věnují právě ženy (či dívky). Důvodů může být hned několik. Mluví se o větší komunikační aktivitě žen, o jejich menší zdrženlivosti ve vyjadřování (a to i u osobnějších témat), ale také bývá zmiňováno psaní deníků, kterému se tradičně věnovaly převážně dívky a ženy.
Dále je třeba uvést, že mezi účastníky převažovali poměrně aktivní bloggeři. Práci na blogu se téměř polovina účastníků věnuje denně a třetina alespoň několikrát do týdne, přičemž blogování je popisováno jako jedna z jejich oblíbených činností. Kromě úprav vlastního blogu je hodně času věnováno i čtení blogů dalších lidí (především přátel, online známých a přátel i zcela cizích bloggerů).
Po tomto kratším úvodu bychom nyní představili některé významné skutečnosti, na které jsme se ve výzkumu zaměřili. Nejdříve jsme přemýšleli o komunikační stránce blogování. Přestože blog není používán k bezprostřednímu rozhovoru (na rozdíl od ICQ či Skypu), zajímalo nás, jestli mají bloggeři nějaký vztah k lidem, kteří si jejich blog prohlížejí a čtou. Ukázalo se, že čtenáři blogu, jejich názory a reakce jsou pro bloggery poměrně důležité. Psaní blogu tedy není jen soukromou činností, porovnatelnou např. pouze s vedením deníku, ale je opravdu určitým druhem komunikace. A to komunikace poměrně příjemné, neboť čtenáři blogu jsou popisováni jako lidé, kteří bloggera „berou“ a často pro něj mají dokonce větší pochopení než lidé, s nimiž se stýká v reálném životě. Vedení blogu má proto pozitivní význam pro život bloggera; bohužel se ale plně neprokázalo, že by blogování mělo pozitivní vliv i na to, jak blogger vychází se svým okolím.
V této souvislosti nás samozřejmě také zajímalo, koho vlastně bloggeři považují za své čtenáře. Většina bloggerů se domnívá, že jejich blog čtou především lidé, s nimiž se znají pouze online, dále pak cizí lidé (tedy čtenáři, s nimiž nemají žádný kontakt) a o něco méně pak přátelé či kolegové/spolužáci.
Blog je tedy podle názoru bloggerů často čten lidmi, které si blogeři sami vybírají za své přátele, jak v reálném životě, tak i online. Není proto používán ke komunikaci se všemi lidmi z okolí, ale je do značné míry určen pro okruh osob, které si blogger sám vybírá. To odpovídá dalšímu obecnému trendu online chování, kterým je současné využívání více online komunikačních kanálů (ICQ, e-mail, Skype, Facebook…). Způsob jejich použití si přitom každý přizpůsobuje podle vlastních představ a potřeb. Někdo si například s kolegy v práci píše především přes ICQ, e-mailovou adresu dává téměř každému, ale přes Skype mluví pouze s nejbližší rodinou. Účastníci výzkumu nám potvrdili, že sami běžně používají různé online nástroje, díky nimž lze komunikovat a navazovat vztahy. Z nich je nejvíce využíván e-mail, velmi často jsou dále používány i instant messengery (např. ICQ) a online sociální sítě (např Facebook).
Pokud je ale blog určen jen pro určitý okruh lidí, které blogger často osobně vůbec nezná, může být způsob jeho projevu či chování odlišný od toho, jaký je v reálném životě? Toto téma se v souvislosti s internetem objevuje poměrně často. Většina z nás si už někdy položila otázku, jestli je ten člověk „na druhé straně“ skutečně takovým, jakým se nám na obrazovce počítače jeví. Obecněji se pak na toto téma diskutuje se o tom, nakolik jsou život na internetu a v reálu propojeny a jakým způsobem se ovlivňují.
Náš výzkum nabízí hned několik odpovědí, které však ihned vyvolávají další otázky. Podle výpovědí účastníků výzkumu je totiž jejich chování a vyjadřování na blogu většinou stejné jako ve skutečnosti. Na druhou stranu je ale pro významnou skupinu blog možností, jak být více sami sebou (v porovnání se skutečným životem).
Jak si lze tyto dvě částečně protikladné odpovědi vysvětlit? Jedním z možných vysvětlení je, že lidé opravdu mohou mít pocit, že se prezentují stejně jak na blogu, tak v realitě. Na blogu se však mohou věnovat především věcem, které jsou pro ně osobně důležité (např. koníčkům, zájmům, tématům k diskuzi). Na blogu se jim také většinou lépe projevují pocity a emoce a dokáží se lépe vyjadřovat.
Jednoduše řečeno – díky blogu se mohou ukázat takoví, jací opravdu jsou, což se však nemusí lišit od toho, jak se obecně chovají mimo internet. Zásadní rozdíl je v tom, že v reálném životě musí dávat mnohem větší prostor ostatním, což jim znemožňuje plně se projevit.
Na závěr bychom se chtěli věnovat ještě jednomu významnému tématu, kterým je otázka možných rizik spojených s blogováním (a s užíváním internetu celkově). U online rizik jsou známé např. útoky na bezpečnost systému v podobě virů či hackingu, méně se však mluví o rizicích spojených se zveřejněním osobních informací. Ptali jsme se proto bloggerů, jaké osobní údaje mají umístěny na svém blogu. Ukázalo se, že většina blogerů je spíše opatrná v poskytování osobních dat a poskytuje jen informace, neumožňující přímou identifikaci (např. jen křestní jméno, ale nikoli příjmení).
U zveřejňování informací se ukázala větší otevřenost ke zveřejnění online kontaktů, které jsou uváděny poměrně častěji nežli kontakty vedoucí k reálné osobě bloggerů (např. mnohem častější je uvedení Skype adresy než telefonního čísla). Tato opatrnost však zřejmě nesouvisí pouze s uvědomováním rizik (pětina bloggerů se vůbec neobává zneužití osobních informací), ale spíše s celkovým hodnocením online prostředí, především stále přítomnému (i když již ne převažujícímu) pocitu anonymity na blogu. I to pak přispívá k zveřejňování osobních či intimních informací, které mohou být snadno zneužity. A bohužel je třeba uvést, že čtvrtina bloggerů se již se určitým typem zneužití informací vystavených na blogu osobně setkala.
Tímto bychom náš článek zakončili. Současně bychom zde chtěli poděkovat všem, kteří věnovali čas a energii vyplnění dotazníku a umožnili tak realizaci tohoto výzkumu.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: