Rozhovor: Theresa

Rubrika Rozhovory si klade za cíl představovat zajímavé autory z řad blogerů na Blog.cz. Další osobností, se kterou se zde můžete seznámit, je blogerka, která si říká Theresa.
Theresa, autorka blogu ready-or-not.blog.cz
  • Možná bys mohla na začátek nejprve prozradit něco o sobě, jako třeba kolik ti je let, odkud jsi a jakou školu studuješ, co ty na to? :)🙂
Tak to bych ještě rovnou měla zdůraznit, že si přeju světový mír! 🙂
Tak tedy.. je mi 21 let, v dubnu mám narozeniny, pocházím od Příbrami, kde stále bydlím u rodičů, studuju Hospodářská a kulturní studia na ČZU v Praze a letos mě čeká bakalář. :)🙂
  • Co pro ten světový mír děláš? 🙂
To bylo myšleno jako vtip. 🙂 Ale jelikož je můj obor zaměřený na neziskové organizace a etnické menšiny po celém světě, možná že se budu aktivně angažovat později. 🙂
  • Vypadá to, jako bys měla svůj blog opravdu ráda, ostatně sama ses přihlásila jako zájemkyně o rozhovor. Máš třeba pocit, že je tvůj blog mezi jinými neprávem přehlížený a opomíjený? 🙂
Tak to vůbec nemám pocit, nebo mě to aspoň nikdy nenapadlo, že by mezi blogy měla být nějaká rivalita nebo soutěž, kdo je víc vidět, o kom se víc mluví.. Naopak si myslím, že i když poslední měsíce mi návštěvnost opadla, můžu si za to jedině já sama, jelikož jsem ho opravdu opomíjela. Takže si myslím, že jak se kdo o blog stará, tak si taky podle toho zaslouží zájem veřejnosti.
  • Tvůj blog má titulek „Style. Shoes. Bags. Men. Wine.“ To jsou tvé hlavní okruhy zájmů? Tedy samozřejmě kromě světového míru? 🙂
To nejsou, minimálně by tam ještě muselo být Music, books, nebo dance. To byly ale hlavní okruhy, kterým jsem chtěla blog věnovat. Nakonec to nevyšlo a zjistila jsem, že mě víc baví psát o knížkách, než o módě, takže se blog otočil jiným směrem, než jsem zamýšlela, ale nijak mi to nevadí.
  • Co jiného tě ještě zajímá? Jak třeba trávíš volný čas?
Moc volného času nemám, jsem buď ve škole, nebo v práci a vracím se domů kolem šesté večer. O víkendu ještě chodím na němčinu, abych si udržela a zlepšovala tu jazykovou úroveň. V létě jsem ještě chodila na začátečnické kurzy arabštiny, ale na to teď už bohužel není čas. Jinak o víkendu se snažím být s těmi, co mám ráda, věnovat se přátelům a rodině. Hodně čtu, párkrát do týdne si jdu zacvičit… Poslední dobou spíš ale škola, škola, škola, seminárky, bakalářka a tak.
  • Sama o sobě píšeš, že „chceš žít na Manhattanu, nosit botičky a doplňky, žít svůj svět a novinařit, ale vždy stylově.“ Zdá se mi to, nebo se tak trochu identifikovala s Carrie Bradshaw, hlavní postavou amerického televizního seriálu „Sex ve městě“? :)🙂
To byla totiž doba, kdy jsem začala sledovat seriál Sex ve městě a na blog jsem to i napsala, že bych své články chtěla psát jako ona. Ze začátku jsem se o to trochu pokoušela, samozřejmě v mém stylu, ne jako přes kopírák Carrie. 🙂 Ale jaké slečně by vadilo žít si jako ona a kupovat si botky od Manola Blahnika, Louboutina a Jimmyho Choo? 🙂
  • Na tom něco bude 🙂 Na tvém blogu jsem rovněž našel, že bys ráda jednou napsala svou knížku. O čem by ta knížka měla být a už jsi s ní zkusila začít, nebo je to otázka vzdálenější budoucnosti?
To je můj sen od malička, psala jsem pořád nějaké povídky, ale naposled asi před 5 lety. Mám totiž nějakou představu, jak bych chtěla psát a ještě tam nejsem bohužel :-/ Původně kniha měla být o mně, mých kamarádkách a našich vztazích, ale čím jsem starší, tím méně zajímavé mi to přijde :D😀 Spisovatel si toho spoustu musí umět přimyslet a to zatím neumím.
  • Tvůj blog ready-or-not.blog.cz není tvůj první blog. Jak se to stane, že člověk změní adresu blogu a začne někde jinde?
Jsem taková dost přelétavá, mám ráda změnu a většinou, když se v mém životě stala nějaká zásadní změna, potřebovala jsem také změnu místa. Ale tenhle blog jsem založila vyloženě s tím, že: „Mám jasnou představu, o čem tam budu psát, kam blog bude směřovat, na co se zaměřím, jaké články asi tak budu publikovat.“ A ty staré jsem tam už nechtěla, chtěla jsem čistě to, co jsem si vymyslela. Jednou, nebo dvakrát už mě to táhlo zase pryč, ale nechci opouštět některé konkrétní články, které tam jsou.:) 🙂
  • Jaký je vlastně rozdíl mezi blogerkou Theresou a tebou – reálnou Terezou Hlaváčkovou? Hlídáš si (nejen) na blogu své soukromí? Je tvůj blog spíš tvým pravdivým obrazem, nebo dovednou stylizací?
Je to naprosto pravdivý obraz. Své soukromí si ale docela hlídám, můj blog viděli jen tři lidé a nakonec bych byla spíš radši, kdyby o něm nikdy neslyšeli. Nemám ráda, když mi někdo, koho potkávám osobně, vidí do hlavy a třeba by si říkal: „No jo, četl jsem to včera na blogu, to teda zase bylo něco….“ a podobné sarkasmy . 😀
  • Čte si tvůj blog třeba tvůj přítel? Nebo to má „zakázané“? 🙂
To je právě ono 😀 Nemá to vyloženě zakázané, ale nepřeju si, aby to četl. A stejně čte 😀
  • Kdybys měla vybrat jeden blog na Blog.cz, který se ti nejvíc líbí, který by to byl?
Ouuu, tak to je těžká otázka… Asi citová prostitutka 🙂
  • Fakt? Ta se taky tak trochu vidí jako hrdinka Sexu ve městě, ne? :)🙂
Tak to jsem neslyšela, nebo spíš nečetla. :)) Ale je fakt, že mi je její psaní blízké. Jenže ona m á tu výhodu, že její pan R blog nečte, tak si tam napíše, co se jí zlíbí a nikdo si to nevezme osobně 😀
  • Koukám, že nejsi a nikdy jsi nebyla členem Autorského klubu Blog.cz. Zajímalo by mě proč? A podotázkou je, co si myslíš nejen o Autorském klubu, ale o i podobných klonech, jako je jsou třeba Snílci?
Členkou jsem byla nějaký čas, s blogem jarousetikaosudovalaska.blog.cz. Pak došlo k velkému třesku a nějak se to promazávalo…Už si to přesně nepamatuju. Autorský klub je podle mě dobrý nápad, ale už mě to nějak neláká. A Snílky neznám. 🙂
  • Setkala ses už někdy naživo s někým, koho jsi do té doby znala jen z blogu? Pokud ne, chtěla bys?
Ještě jsem se s nikým nesetkala, ale rozhodně by to bylo super. Ale ty pro mě nejbližší blogerky bydlí zároveň nejdál. 🙂
  • Tak třeba to jednou vyjde 😉 Jsme u konce, čtenáři nemají rádi moc dlouhé články:) Takže na závěr můžeš cokoli vzkázat našim čtenářům – chceš-li je třeba pozvat na svůj blog, nebo sdělit cokoli o sobě, k čemu jsme se nedostali, pak máš nyní prostor.
Každopádně děkuju za rozhovor. 🙂:) A koho rozhovor nějak zaujal, tak se snad na blog podívá z vlastní iniciativy. 🙂
—
O zpovídané blogerce se více dozvíte na jejím blogu ready-or-not.blog.cz

Velká předvánoční soutěž o ceny

Po delší pauze Srdce Blogu vyhlašuje novou soutěž pro všechny uživatele Blog.cz. Hraje se o zajímavé ceny, které stihneme rozdat ještě před Vánoci. Nenechte si ujít svou šanci stát se výherci a najít pod stromečkem dárek od Blog.cz.
Partnery soutěže jsou společnosti:
Albi Česká republika, a.s., provozovatel e-shopu s deskovými hrami modernihry.cz
T-Shock s.r.o., provozovatel e-shopu pro výrobu vlastních triček t-shock.eu
  • Co je soutěžním úkolem?
Soutěžním úkolem bude založit nový blog pouze pro účely soutěže a nastavit na něm nový design, který dosud není nikde použitý. K jeho výrobě musí soutěžící použít buď vlastní obrázky nebo nějaké volně k použití (např. ze stránky sxc.hu). Konkrétní vzhled soutěžního skinu není nijak detailně určen a soutěžící mají maximální volnost.
Na svůj soutěžní blog napište i nějaký ukázkový článek a vytvořte i krátké menu (rubriky apod.), abychom viděli, jak blog bude vypadat v „ostrém provozu“. Mimochodem: až budete psát ukázkový článek, bude se vám možná hodit odkaz na generátor výplňového textu. Je to mnohem lepší než asdf asdf asdf 🙂
  • Kdo se může soutěže zúčastnit?
Soutěže se bude moci zúčastnit každý uživatel Blog.cz, který zde má, nebo si v době průběhu soutěže založí na Blog.cz alespoň jeden blog. Soutěž není nijak omezena věkem soutěžících.
  • Jak přihlásit svůj soutěžní design?
Odkaz na svůj blog s nastaveným designem, který chcete přihlásit do soutěže, vložte do komentářů pod tento článek. Každý soutěžící může do soutěže přihlásit neomezené množství blogů – designů.
  • Do kdy se lze přihlásit?
Soutěž probíhá v době od 14.11. do 16.12. Počínaje dnem vyhlášení soutěže mohou soutěžící přihlašovat blogy s nastaveným designem, a to až do 9.12., kdy je uzávěrka přihlášek. V pondělí 12.12. postoupí soutěž do finále, kdy na tomto blogu vyjde článek s desítkou nejlepších designů a anketou, ve které budou čtenáři Srdce blogu vybírat vítěze.
  • Jak se budou vybírat vítězové?
Ze všech přihlášených designů bude redakčně vybráno deset nejlepších designů. Ty budou představeny v novém článku s anketou, ve které vyberou vítěze čtenáři Srdce Blogu. Soutěžící, kteří se dostanou do finálové ankety, mohou shánět hlasy tím, že vyzvou na svém blogu čtenáře, aby pro ně hlasovali.
  • Kdy bude vyhlášení?
Soutěž definitivně končí v pátek 16.prosince v 12:00, kdy bude ukončeno hlasování v anketě. Poté na Srdci Blogu vyjde nový článek, který představí vítěze. Vyhrává pět autorů designů, kteří obdrží v anketě nejvíce hlasů.
  • O co se hraje?
Výhry jsou odstupňované od prvního do pátého místa takto:
1. Desková hra Osadníci z Katanu od společnosti ALBI, 500,- Kč kredit na výrobu trička od společnosti T-Shock a sada podpisových kartiček TV Nova.
2. Desková hra Český film od společnosti ALBI a sada podpisových kartiček TV Nova
3. 500,- Kč kredit na výrobu trička z tricka.blog.cz a sada podpisových kartiček TV Nova.
4. 500,- Kč kredit na výrobu trička z tricka.blog.cz + sada podpisových kartiček TV Nova .
5. Sada podpisových kartiček TV Nova.
—
Výhry:
Deskové hry Osadníci z Katanu a Český film od společnosti ALBI
Tričko podle vlastního návrhu za 500,- Kč z tricka.blog.cz
Podpisové kartičky TV Nova.
—
Všem soutěžícím držíme palce a těšíme se na vaši účast. Pokud bude mít tato soutěž úspěch, pak se budete od nového roku na tomto blogu opět setkávat se soutěžemi pravidelně jako dřív.

Video na blogu – jak na to?

Návodný článek pro začínající uživatele, kteří si nevědí rady s vkládáním videa do článků. Celý postup si vysvětlíme v sedmi jednoduchých krocích na příkladu videa z YouTube.com.
Na samém začátku si najdeme video, které se nám líbí a o které se chceme podělit se čtenáři našeho blogu. Pod ním si najdeme tlačítko s popiskem „Sdílet„, na které klepneme myší.
Zobrazí se nám zkrácená adresa videa, na kterou klepneme pravým tlačítkem myši a zkopírujeme si ji.
Nyní si otevřeme administraci blogu a v editoru pro psaní článků klepneme na tlačítko s popiskem „Vložit video nebo flash animaci„.
Otevře se nám nové okno, kam vložíme (třeba klávesovou zkratkou Ctrl + V) zkopírovanou adresu videa.
Před vložením videa do článku si můžeme zobrazit náhled, abychom viděli, zda editor video správně rozpoznal a umí zobrazit náhledový obrázek.
Pak už jen stačí klepnout na tlačítko „Vložit“ a video máme v článku. Pokud chcete, můžete k němu dopsat vlastní komentář, nebo ho rovnou zveřejnit.
Voilà, na světě je nový článek s videem, které si může kdokoli z vašich čtenářů přehrát.
—
Stejný postup volíme i u dalších stránek, ze kterých chceme do svého blogu vložit nějaké video. Seznam všech podporovaných serverů, ze kterých můžete do svého blogu vložit video, najdete na našem blogu v tomto článku: Podporované formáty videa

Omylem v Autorském klubu?

Další článek věnovaný chodu Autorského klubu Blog.cz. Tentokrát se budeme zabývat tím, jaké blogy do něj patří a jaké nikoli.
Tato otázka je totiž častým motivem, na který lze pravidelně narazit v nejrůznějších diskuzích. Pořád dokola omílaná námitka zní přibližně nějak takto:
„Nechápu, proč bylo z Autorského klubu Blog.cz vyhozeno tolik PODLE MĚ dobrých blogů a jakto, že tam naopak jsou blogy, které tam PODLE MĚ nepatří.“
Zvýraznění zde má podtrhnout subjektivní charakter takového tvrzení. Protože o subjektivitu zde jde až v první řadě. Napišme si to na rovinu: neexistují žádná měřitelná kritéria, kterými by se dalo nějak objektivně změřit, nakolik je který blog autorský či zda patří do AK. Přijímání do AK vždy bylo, je a bude zcela záležet na vkusu a libovůli toho, kdo zájemce o vstup posuzuje. Vždy to tak bylo.
Ano, Autorský klub má nějaké podmínky, ale opět na rovinu: jsou zde prostě jen proto, aby AK nějaké měl, nikdo je nekontroluje, a platí, že slušní blogeři se jimi stejně bezděčně řídí, aniž by jim někdo stál za zády. Ale pozor, nic to neříká o kvalitě daného blogu – stejně jako zde máme relativně slabé blogy, jejichž autoři úzkostlivě opatří odkazem na originál každý převzatý obrázek, máme zde na druhé straně i výrazné autory, kteří se s takovými „malichernostmi“ nezdržují a soustředí se na to hlavní – aby je jejich blog bavil (protože pak to baví i čtenáře).
Bylo by tedy dobré rozptýlit další mýtus, který o AK panuje:
„Autorský klub se mi líbí, ale nebudu se tam hlásit, protože mě irituje představa, že bych musel dodržovat nějaké trapné podmínky, mazat své staré články a kontrolovat všechno, co na blogu napíšu. To si radši budu psát svobodně a členství v nějakém pitomém klubu oželím.“
Prosím, zdůrazněme zde zcela jasně: citát výše vychází z naprostého omylu a je to naprostý nesmysl. Přihlášky do AK jsou vyhodnocovány podle toho, jaký je celkový dojem z uchazečova blogu: sami dobře víte, že vám stačí pár okamžiků, abyste si vytvořili dojem z nějakého blogu, na kterém jste poprvé. Nikdo nezkoumá vaše staré články (vývoj je normální a každý nějak začínal) a stejně tak nikdo nekontroluje to, co publikujete nyní.
Velmi zhruba se jen pohlíží na to, zda jste autorem většiny obsahu na vašem blogu, zda je to obsah nějak zajímavý, jedinečný a kvalitní, a zda váš blog obstojí v porovnání s ostatními členy blogu. Takto nějak nahrubo to funguje, tzn. skutečně nikdo členy nebuzeruje, co a jak mají psát, a platí, že jednou přijatý člen si může na svém blogu psát cokoli, což vám každý člen ostatně rád potvrdí.
Ale zpět k oněm protivným – a nikdy nekončícím výčitkám, proč někdo v AK je a někdo nikoli. Jednu věc mají vždy společnou: onu anonymní vágnost, za kterou se schovávají. Vždy je to jen výkřik do tmy typu „nechápu, že jste vyhodili tolik skvělých blogů a jiné jste tam nechali.“ Jaké konkrétní blogy by to ale měly být, to se nikdy nedozvíme. Autoři oněch stížností mají zřejmě pocit, že se to nehodí, nebo že by někomu uškodili, kdyby na rovinu napsali, kdo podle nich do AK nepatří.
A tak si udělejme takový malý pokus. Pokud i vy patříte mezi ty, kteří se domnívají, že je nějaký blog neprávem v Autorském klubu, napište to do komentářů. Ale pozor – nestačí jen napsat „do AK podle mě nepatří XY„. Pokud chcete totiž něco tvrdit, měli byste to mít i podloženo nějakými argumenty, ideálně neprůstřelnými, aby vaše výčitka měla nějakou váhu. Tzn. chcete-li tvrdit, že nějaký blog do AK nepatří, musíte vysvětlit, proč si to myslíte, a jak byste zdůvodnili, že takový blog do AK nepatří.
Vše napište do komentářů, samozřejmě včetně své přezdívky a odkazu na váš blog. Pokud chcete tvrdit, že někdo podle vás nepatří do AK, jistě si za tímto názorem stojíte a nebudete se schovávat za pláštík anonymity 🙂 Najde-li se alespoň pár rozumných komentářů, které uvedou důvody, proč podle nich některé blogy nepatří do AK, pak se obrátíme přímo na jejich autory.
Protože k vyvážené diskusi patří i pohled z druhé strany. Tzn. napíšete-li „blog Franty Vaňouse podle mě do AK nepatří, protože …„, pak dáme slovo Frantovi Vaňousovi, aby nám napsal, proč si naopak on myslí, že jeho blog do AK patří. Vyjde-li vše dobře, pak budeme možná svědkem zajímavé diskuze. A kdyby se nám na konci podařilo alespoň trochu zamezit vzniku oněch věčných nářků, jakto, že ten v AK je a ten nikoli, pak to stálo za to.
Máte slovo. Kdo podle vás nepatří do AK a proč? (Kompletní seznam členů AK najdete zde).

Zaujalo nás – Fotografie III.

Rubrika Zaujalo nás přináší pravidelné tipy na pětici zajímavých blogů, které stojí za navštívení. Nejinak je tomu i tento měsíc, kdy se můžete seznámit s 5 fotoblogy.
Ani jeden z nich není členem Autorského klubu, tzn. je zde šance, že alespoň některé byste nemuseli znát a budou pro vás nové a dosud neokoukané.
—
Dřívější tipy na zajímavé fotoblogy najdete zde: Zaujalo nás – Fotografie a Zaujalo nás – Fotografie II. V anketě můžete jako vždy hlasovat, který z doporučených blogů vás nejvíce oslovil.

Máte literární ambice?

Listopadová anketa v pravidelné rubrice Ptáme se vás zjišťuje, zda by rádi blogeři někdy vydali knihu.
Tak schválně: většině blogerů je odjakživa předhazováno, že jsou jednak grafomani a jednak něco méně než autoři, kteří publikují tiskem. Co je na tom podle vás pravdy? A jak je to s tím postavením blogerů – líhnou se z jejich řad noví zajímaví spisovatelé, nebo je to jen hromada nezkušených pisálků, z nichž sice většina pošilhává po tom, že by někdy vydala vlastní knihu, ale nikdy se k tomu neodhodlá?
Jak to máte vy osobně? Dejme tomu, že jsou velmi nahrubo tři možnosti:
1) Čistokrevný bloger. Věnuje se pouze svému blogu a na literární dráhu nepomýšlí. Možnost vydat vlastní knihu ho ani nenapadla, nebo ji hned na začátku zavrhl.
2) Bloger s literárními ambicemi. V průběhu existence jeho blogu dostal nápad vydat zápisky ze svého blogu knižně. Na vlastní literární texty nepomýšlí a považuje se stále za blogera. Svého blogu si ale cení a rád by ho vydal knižně.
3) Bloger – (potenciální) spisovatel. Na svém blogu publikuje nějaký druh vlastní tvorby (próza, poezie), kterou by rád vydal knižně. Případně se mu to již povedlo a blog následně využívá k propagaci vlastní knihy. Možné je i využití blogu k interaktivnímu působení čtenářů na vznikající text – bloger publikuje krátké úryvky a zjišťuje u čtenářů, jak se jim to líbí a jak by to mohlo dál vyvíjet. V optimistickém případě vše vyjde knižně.
Anketní otázka je jasná. Mezi blogery na Blog.cz již máme několik případů blogerů, kterým se jejich literární sen splnil a vydali svou knihu. A o spoustě dalších se to ví a oni sami se netají tím, že by také rádi vydali svou knihu. Jak jste na tom vy? Do které z navržených kategorí byste se zařadili? Napadlo vás už také, jaké by to asi bylo, vydat svou vlastní knihu? Pracujete už na nějakém textu? Chodíte na nějaké kurzy tvůrčího psaní? Seznámili jste se s nějakými příručkami tvůrčího psaní? Máte na Blog.cz nějaký vzor, který obdivujete? Chtěli byste na tomto blogu nějaké tipy pro začínající spisovatele?
Podobných otázek by se dalo k tomuto tématu vymyslet celá řada, a pokud chcete, můžete se k tématu rozepsat v komentářích. V první řadě ale určitě hlasujte v anketě, ať víme, kolik je mezi vámi blogerů, kteří by rádi vydali vlastní knihu.
Takže – máte literární ambice?

Návštěvnost Autorského klubu

Přehled návštěvnosti Autorského klubu Blog.cz s několika zajímavými čísly.
Na úvod nejprve několik fakt o Autorském klubu pro ty, kdo o něm slyší poprvé. Autorský klub Blog.cz je „společenství blogerů, kteří tvoří vlastní obsah. Něco navíc pro originály a samorosty.“ Více viz zde a zde. Blog Autorského klubu byl spuštěn 20.7.2009 a najdete ho na adrese klub.blog.cz. Na tomto blogu najdete seznam členů, provozní informace a především pak články od samotných členů, kteří zde sdílí svou tvorbu a zapojují se do nejrůznějších aktivit.
Členové mají v porovnání s běžnými uživateli Blog.cz řadu výhod, z nichž dvěma nejdůležitějšími je zobrazování členských blogů na titulce a zahrnutí do společného RSS feedu autorského klubu (je to jediný žebříček, který má vlastní RSS feed), který může kdokoli odebírat.
Návštěvnost blogu Autorského klubu je jako celý Blog.cz od listopadu loňského roku měřena prostřednictvím služby Google Analytics. Díky ní je tak možné podívat se na vývoj návštěvnosti blogu AK za uplynulých 12 měsíců. Několik zajímavých čísel za časové období od 23.11.2010 do 1.11.2011:
  • 131 378 návštěv
  • 8 654 unikátní návštěvníci
  • 444 726 zobrazení stránek
  • 3,96 stránky/návštěva
  • 00:09:50 průměrná doba na webu
  • 37,51% míra okamžitého opuštění
  • 6,49% nových návštěv
Z dlouhodobého měřítka návštěvnost Autorského klubu pomalu, ale setrvale klesá. Podívejte se na následující graf:
Návštěvnost jde od března 2011 trvale dolů. Dosavadní vrchol nastal 1.března 2011, kdy blog Autorského klubu zaznamenal 1 181 návštěv. Vzpomínáte, k čemu tehdy došlo?
V ten den vyšel na blogu AK tento článek: Když se kácí les… V něm bylo oznámeno, že se Autorský klub rozloučil s více než 300 členy a zůstalo zbylých 200.
Vypadá to tedy na následující domněnku: většina členů AK se o klub nezajímá. Přihlásili se, protože to bylo in a protože to bylo něco nového. Co je pro drtivou většinu členů AK tím nejdůležitějším a v podstatě jediným důvodem, proč být členem, je propagace článků členských blogů na titulní stránce Blog.cz. 1. března, kdy bylo oznámeno hromadné vyloučení 300 blogů, vypukla dočasná panika a všichni se náhle o Klub zajímali. Respektive všichni se nahrnuli na blog AK, aby zjistili, zda v AK zůstali, či nikoli.
A od té doby návštěvnost stále pomalu klesá. Výjimkou z tohoto trendu byl pátek 28.října, kdy na blogu AK vyšel dle některých členů kontroverzní článek oznamující přijetí blogu x-bubblegum-x.blog.cz (viz: Nový člen: StickyBubblegum). V ten den návštěvnost opět vylétla nahoru nad dlouhodobý průměr. Čili opět se potvrdilo, že většinu lidí zajímá jen to, kdo je v AK a kdo ne, případně kdo byl přijat či kdo vyloučen.
Co si o tom myslíte vy? Upadá skutečně zájem o Autorský klub, nebo je klesající návštěvnost projevem něčeho jiného? Co když odpadli lidi, kteří se o AK ve skutečnosti nezajímali, a zůstali jen poctiví nadšenci, kteří mají chuť na blogu AK něco dělat a kterých je logicky málo? V tom případě by to byla dobrá zpráva – AK by se vlastně víc stmeloval kolem kvalitních autorů, kteří to s ním myslí vážně, a o návštěvnost zde vlastně ani moc nejde.
Nebo na to máte jiný pohled? Jak si třeba vysvětlujete to, že ačkoli návštěvnost vytrvale klesá, počet nových přihlášek stále roste a stále se hlásí noví a noví zájemci, kteří by se strašně rádi stali členy AK?
Diskutujte v komentářích a hlasujte v anketě, je to zajímavé téma k diskusi, kterému se na tomto blogu budou v nejbližší době věnovat další články.

Rozhovor: m.

Je jí 23 let, má blog na adrese phoenixrise.blog.cz a vystupuje pod lakonickou zkratkou „m.“. Kdo se pod ní skrývá odhalíte v tomto rozhovoru, který probíhal prostřednictvím chatu Facebooku.
m., autorka blogu phoenixrise.blog.cz
  • Můžu ti tykat?
Já myslím, že bez problémů 🙂 Podle mě jsme si už určitě několikrát tykali, minimálně na Srdci. Pochybuju, že bych tam psala komentáře vykající. To mi k blogování ani nesedí.
  • Všeobecný rozmach tykání začal už za komančů a považuju ho za úpadek, ale v tomto případě… 🙂 Fajn. Tak si budem chvíli povídat o tobě a tvém bložínku?
😀 Bložínek. Ok 😀
  • Copak, minula jsi tu fázi, kdy si takto sami blogeři nazývali své pokusy o blog?
Spíš bych řekla, že tahle fáze mě nikdy nepotkala.
  • Říkají ti třeba něco pojmy jako „sbénko“, „affs“, „bleskajda“, „obíhat“, „kusovka“, „návštěvka“, apod.?
Říkají, ale ježí se mi z nich chlupy 🙂 Tyhle věci jsem nikdy nepoužívala. Bleskovky ještě tak jo, ale ty byly většinou zaměřené na stálé čtenáře a bylo v nich vždycky něco k tématu nebo pro radost, žádný „čau, jak se máš“.
  • Je to přes tři týdny, co jsem četl článek Martina Malého o konci posledního blogu. Jak to vidíš ty, zavřela se nad blogy minulost, nebo mají pořád smysl?
Uf, tak tenhle článek jsem nečetla, ale obecně vzato, sám blog.cz je důkazem toho, že blogy ještě zdaleka nekončí a blogeři mají pořád co říct. Někdy to není úplně originální (no dobře, většinou :D), ale pořád máme chuť světu něco říct, předvést, ukázat a podobně a taky se družit, to k tomu podle mě taky patří.
  • Oukej. Teoreticky jsem člověk, co blogy nikdy nečetl/považuje je za infantilní blogísky. Přesvědč mě nějak, že se pletu a měl bych začít číst.. ano, správně, třeba právě tvůj blog 🙂
Myslím, že smysl blogování není v tom, abych někoho přesvědčovala, aby mě četl. Pokud tě musím přesvědčovat, pak je můj blog trochu na nic 🙂 Když někdo píše dobře, lidi se najdou sami. Jako čtenáře tě prostě musí zajímat, co lidi píšou, co si myslí, co dělají, pak si k tomu sám sedneš a začneš číst.
  • Mně osobně se tvůj blog líbí. Hodně líbí. V prosinci bude mít dva roky. To není zlé, ještě chvíli a přehoupneš se za hranici, kde už je lidem líto to smazat. Přemýšlíš někdy, co bude za pár měsíců, nebo se naopak vracíš ke starým článkům, nebo tak něco? Něco ve stylu „hrome, to byl život, ještě že to mám zachyceno na svém blogu?“ 🙂
Ó, děkuji 🙂 Já to s tím časem zase tak nehrotím. Když přijde čas posunout se jinam, tak nekoukám na to, jak dlouho už jsem tady, spíš prostě koukám, kam jít dál a jak to tam vést. Starý články občas projedu a někdy se nestačím divit, co za šílenosti jsem vyplodila 😀 Dost často se i zasměju a to je dobrá zpráva. Člověk si pak může říct „jo, aspoň tehdy jsem byl vtipnej“ 😀 Jinak jsem samozřejmě ráda, že si to můžu zpětně přečíst. Člověku nikdy neškodí trocha sebereflexe.
  • Nejvíc mě u tebe baví dvě věci, k té druhé se dostanu v jedné z dalších otázek. Nejprve k designu: tebe bych používal jako vzor pro ostatní blogery ohledně pravidla „méně je více“. Líbí se mi tvůj blogový minimalismus: je to čisté, je to vzdušné, menu je přehledné, nikde nic nebije do očí, návštěvník se neztrácí, text se dobře čte. Proč ale podle tebe většina lidí jede v protisměru a snaží se na svůj blog nacpat maximum nesmyslů, které orientaci návštěvníka jen ztěžují?
Znovu dík za chválu. Já jsem v tomhle směru asi až trochu fanatik, pořád mi to přijde, že je tam něčeho moc nebo že by se to dalo udělat ještě jednodušeji 😀 Musím říct, že teď už docela překračuji obvyklou dobu ponechání designu. Dřív jsem ty kabátky střídala dost často, ale na tomhle mi prostě nic nevadí, nic mě neruší, je to tak, jak to má být 🙂
Odpověď na tu otázku asi bude taková, že lidi prostě tu větu „méně je více“ nechápou 🙂
  • Typický bloger podle mě žije v představě, že čím víc toho na blogu bude mít (článků, obrázků, dlouhé menu, kraviny okolo…), tím víc naláká návštěvníků a tím déle na blogu pobudou. Přitom blog je podle mě o textu – text má být tím, čím ulovíš čtenáře, a ne kilometr dlouhým menu plným hovadin. Proč si lidi zakládají blogy, když svým textům nevěří?
Tak on si taky dřív blogy zakládal kdekdo. Dneska už spousta lidí ví, co od toho chce, a má svůj styl, ale zároveň druhá spousta ten svůj ještě nenašla nebo nechápe, že blogovat není o kopírování tisíců obrázků z netu a postování bleskovek 🙂
Mě vždycky potěší, když najdu nějakou mladičkou blogobritku, která se těmhle věcem obloukem vyhnula a má světu co říct.
  • Druhá věc, které jsem si u tebe všimnul, je pozoruhodná otevřenost. Přijde mi, že se docela odhaluješ. Autocenzuru zdá se moc nepraktikuješ, tudíž se ptám, co ti to dává, ta otevřenost? Není to třeba riskantní, nadávat na blogu na svou práci? Všichni známe storky o lidech, co psali na FB kriticky o své práci, a pak o ni přišli 😉
Kdybys mě četl pravidelně, tak se na to brzo vykašleš a prohlásíš, že jsem zakomplexovaná husa 😀 Nebylo by to prvně. Lidi na takovou otevřenost nejsou zvyklí a navíc je fakt, že si skoro furt na něco stěžuju, to taky nebude lidi bavit donekonečna. Ale vtip je v tom, že to nepíšu v první řadě pro lidi, ale pro sebe. Jsem už taková, dřív jsem měla prostě jen deník, teď mám blog, a když to ze sebe nevypíšu, tak mě to zničí.
To je vynikající stránka 😉 Dřív jsem to tak taky vedla, nejednou jsem psala o lidech, co neumí chodit vpravo nebo mačkat tlačítka v metru 😀
Zdá se, že to lidi nejvíc baví číst.
  • Počítal jsem, že se ti bude líbit. Je to ale jen kopie zahraničního vzoru a není to psané nijak světoborně, takže u mě slabota.
Jasně, zahraniční originály většinou vedou, ale zatím jsem tam našla dost článků, co mě pobavily 🙂 Ne všechno je tam úplně na jedničku, ale celkově mě to baví, už pro ten nápad a název.
  • Když jsem byl u toho, jak v září 2008 přišla česká lokalizace Facebooku, nejvíc úspěchu tehdy slavily skupiny nějak řešící pražskou MHD. Lidi milovali lézt do skupin na FB, kde se řešili věci jako bezďáci, důchodci, revizoři, apod. Taky patříš k lidem, kteří by dokázali o cestování v pražské MHD klábosit dlouhé hodiny?
Hodiny asi ne, ale mám k tomu svoje 😀 Hlavně teda ty tlačítka, to mi pije krev. Lidi, co nevědí, kdy to mačkat, mačkaj to blbě nebo to zmáčkneš, oni tě přitom sledují a pak se přes tebe natáhnou a zmáčknou to znova. To prostě…! Nepobírám 😀
  • modnipeklo.cz – a to tenhle blog? Další trendy blog, který je ted IN číst. Znáš, čteš, co si o něm případně mysíš?
Neznám, nečtu, ale ráda se kouknu, až bude čas. Na první pohled to vypadá celkem sympaticky, už jsem sama kolikrát přemýšlela, že bych si něco v tom smyslu založila, protože vkus některých lidí mi opravdu bere dech.
  • Takže říkáš, až budu mít na sobě „ponožky v sandálích“ a „ledvinku kolem pasu“, tak abych se ti raději vyhnul, jo? 🙂
Asi radši jo 😀
  • Teď mě tak napadá, že o tobě moc nevím. Mám tě zafixovanou jako děvče, které má červenou hlavu, v oblibě má kočky, nesnáší svou práci a nemůže najít chlapa. Pojď mi trochu ten obraz zkorigovat a představit se tak v pár větách našim čtenářům, kteří tě jako já neznají.
😀 Já myslím, že to je docela přesná představa. Barvu vlasů teda dost často měním a nesnáším spíš přístup vedení v práci než tu práci samotnou, ale jinak jo.
S tím chlapem je to složitější, mám jich kolem sebe poměrně dost, ale buď jsou to exoti, nebo mi prostě nejsou dost dobří, nevím, jsem taky zoufalec 😀 Prostě to není ta pravá láska 🙂
  • Proč tu práci teda děláš, když tě tak nebere?
Nevěřil bys, kolik lidí mi tu otázku pokládá. Dalo by se to svádět na nedostatek vhodnějších nabídek, nedostatek pořádný práce na trhu vůbec, ale taky je fakt,že jsem pohodlná. Tahle práce jako taková mi nevadí, má svoje plusy, i když mě na ní spousta věcí drtí, počínaje pracovní dobou a některými zákazníky konče, ale zatím je to asi to nejvhodnější, co jsem kdy dělala – kromě aupařiny.
Není to zdaleka první zaměstnání, co dělám, a je fakt, že se mi nechce po zbytek života střídat práce jak ponožky. Ráda bych už někde vydržela, tak prostě zadržuju dech, dokud to jde, a snažím se to špatný překousnout. Ono to všude stojí za starou belu, když si to tak člověk vezme.
  • Ty jsi nešla na VŠ, nebo tak něco?
VŠ ne, po gymplu jsem jela na půl roku do Anglie jako au-pair a pak jsem se několik let plácala po všem možném. Brigády tu a támhle, finanční poradenství, zase brigády, půl roku studia psychologie a společenských věd a tak tomu podobně.
  • Je ti 23 let. Na to, aby se o tobě dalo mluvit jako o singles, jsi ještě moc mladá. Dal bych tomu čas a netlačil na pilu. Nedávno jsem dočetl jednu skvělou knihu o balení žen – je v ní i kapitola pro ženy. Možná by neuškodilo si to půjčit v knihovně a nalistovat si to, třeba pak na něco přijdeš 🙂
Však jo, já se zase tolik nebojím, jen mám teď trochu krizovku a docela bych ocenila nějakou tu spřízněnou duši, se kterou by se o tom dalo debatovat někde v čajovně nad šálkem masaly 🙂 Díky za doporučení, podívám se po tom.
  • Máš literární ambice, nebo ti stačí se vypsat na bložínku a tím to hasne, tzn. pošilháváš po napsání vlastní knihy, či nikoli?
Pošilhávám, pošilhávám. Už jsem pár trapností i napsala 😀 Ale většinou jen něco rozepíšu, pár týdnů nebo měsíců jedu jako divá a pak se najednou seknu a třeba i několik let nejsem schopná pokračovat. Mám rozepsaných asi pět záležitostí a netuším, jestli z toho někdy něco bude. Jednu jedinou věc jsem už dokončila, a to kdysi dávno, ještě na základce, nějakou příšernost o kinder postavičkách z vajíček 😀 To by asi nikdo nečetl. Spíš přemýšlím o vydání sbírky poesie, na to by bylo materiálu dost. Ale to bych se nejdřív musela informovat o tom, jak se to vůbec v praxi dělá, co to stojí a podobně.
  • Co máš společného s Fénixem a jeho vstáváním z popela (viz název tvého blogu)?
Fénix je jednak moje oblíbená mytická potvůrka (zbožňuju oheň, slunce a sálající teplo) a jednak to souviselo s mým odchodem z Sblogu. Tamější blog, můj první, pro mě hodně znamenal, a odchod mi dal zabrat. Byla to nezbytnost a musela jsem to tam celé smazat, spálit, zničit. Začínat nanovo tak pro mě bylo opravdu jako povstávat z popela.
  • A dobře jsi udělala, Sblog.cz za chvíli zavírá, Seznam ho pro údajný nezájem uživatelů brzy vypne 🙂
No vida. Nedivím se, ono tam vážně stálo dost za starou belu. Nechci to nějak hanit, byly to pro mě sakra důležitý časy a strašně moc jsem se tam naučila (html, css a vůbec o tom, co to je blogovat), ale třeba s tou komunitou, jakou mám kolem sebe teď, se to nedá srovnávat. To tam prakticky neexistovalo.
  • Ty ses vlastně dřív dost zajímalo o Autorský klub, ale pak ses zcela odmlčela. Omrzelo tě to, přišly jiné starosti, nebo za tím bylo něco jiného?
Řekněme, že už nemám tolik času, stěží stíhám psát do svého. Ale taky je fakt, že mě to tam už tolik nebere, je tam mrtvo a spousta věcí tam prostě jen tak hnije, ačkoli by se s tím dalo dělat mnohem víc. Ten klub má ohromný potenciál, ale nikdo na to prostě nemá čas nebo nápady.
Myslím, že tomu hlavně škodí ta přehnaná snaha o to, aby se tam pořád něco dělo. Kdyby to lidi brali a priori jako občasník nebo jako nástěnku s představením členů s tím, že čas od času někdo může něčím přispět, tak by to nikoho nevzrušovalo. Ale oni se všichni honí za aktivitou, ta se jim pak nekoná a tak jsou všichni zklamaní. Přehnaná očekávání.
  • To zní rozumně. Což o to, lidi s nápady by byli, ale tříští svou energii do podobných projektů. V minulosti, když se klub rozhádal, vznikla celá řada jeho kopií, a ty, které přežily, klubu úspěšně konkurují. Když už ne v návštěvnosti, tak v energii,kterou jim členové věnují. A to dá rozum, že jeden bloger nemůže aktivně být členem více klubů, na to prostě nikdo nemá čas. Du budoucna tak vidím všechny tyhle kluby docela skepticky – ostatně sám Krutomluv, zakladatel AK, se diví, že AK ještě funguje 🙂
No, funguje je silné slovo, ale jinak jo 🙂 Sama jsem při jeho renovování říkala, že to podle mě moc dlouho nevydrží. Hlavně kvůli té snaze uměle udržovat při životě věci, které už prostě měly svůj čas a teď by se hodilo nechat je jít. Viz některé rubriky, kam pořád někdo píše, jak neví, co by tam dal, jak nikdo nepřispívá a podobně. Tak když nepřispívají, tak tu rubriku zruším, ne? A vymyslím něco lepšího. A ne abych se toho držela jako klíště a týden co týden postovala jeden ubohý článeček s poznámkou, jak zase nikdo nic neposlal.
S tím tříštěním je to pravda, jsem v AK i u Snílků a teď momentálně nemám čas ani na jedno. Byly doby, kdy jsem měla nějakých pět blogů. Nechápu, jak jsem to stíhala 😀
  • Tak už to ukončíme, nebo to nikdo nedočte do konce 🙂 Nějaký poslední vzkaz čtenářům bude? Něco jako „hned teď všichni na můj blog a důkladně ho prozkoumat„? 🙂
No ať si zvykají, jestli mě chtějí číst 😀 Ty moje výlevy nikdy neberou konce.
Ne, jasně, budu ráda za každou návštěvu a samozřejmě za každý komentář, protože to je na tom všem to nejkrásnější, ta zpětná vazba. Lidi, co si ten článek přečtou a dají si tu práci ho okomentovat, u mě vždycky mají palec nahoru. A jestli se vrátí víckrát, tím líp 😉
—
O zpovídané blogerce se více dozvíte na jejím blogu phoenixrise.blog.cz

Podporované formáty videa

Uživatelé Blog.cz se na nás často obrací s dotazy, z jakých stránek mohou na svůj blog vložit video. Právě pro ně je určen tento článek, který přináší seznam podporovaných videoserverů včetně ukázek videa vloženého do článku.

$(function(){
swfobject.embedSWF.apply(null, [„http://www.stream.cz/object/34168-agatin-videoblog-c-8-moje-prsa“,“stream_QPACtqgd“,“450″,“296″,“9.0.0″,null,{„allowScriptAccess“:“always“,“allowfullscreen“:“1″},“wmode=transparent“,{„style“:“display:block;margin-left:auto;margin-right:auto“}]);
});

$(function(){
swfobject.embedSWF.apply(null, [„http://tn.nova.cz/static/cz/shared/app/MediaCenter.swf“,“nova_LMczK8pN“,“420″,“355″,“9.0.0″,null,{„media_id“:“791338″,“ad_file“:“noad“,“autostart“:“false“,“section_id“:“110″},{„wmode“:“transparent“,“allowscriptaccess“:“always“,“allowfullscreen“:“true“,“quality“:“high“},{„style“:“display:block;margin-left:auto;margin-right:auto“}]);
});

$(function(){
swfobject.embedSWF.apply(null, [„http://voyo.nova.cz/static/cz/shared/app/MediaCenter_Catchup.swf“,“archivNova_XURx2Ay0″,“420″,“355″,“9.0.0″,null,{„ad_file“:“noad“,“autostart“:“0″,“config_file_append“:“site_id=23000″,“media_id“:“484067″},{„wmode“:“transparent“,“allowscriptaccess“:“always“,“allowfullscreen“:“true“,“quality“:“high“},{„style“:“display:block;margin-left:auto;margin-right:auto“}]);
});

$(function(){
swfobject.embedSWF.apply(null, [„http://vimeo.com/moogaloop.swf?clip_id=14661061&show_title=0&show_byline=0&show_portrait=0″,“vimeo_IR8DekDH“,“425″,“344″,“9.0.0″,null,{„allowScriptAccess“:“always“,“allowfullscreen“:“1″},“wmode=transparent“,{„style“:“display:block;margin-left:auto;margin-right:auto“}]);
});

—
Teoreticky je možné, že se vám může podařit vložit do blogu video i z jiného serveru, než je výše uvedená pětice. Oficiální podpora je ale omezená pouze na tento seznam, tzn. na uživatelské podpoře je možné hlásit výhradně chyby s vkládáním videa z podporovaných serverů.

Což takhle vydat knížku?

Na naši kontaktní e-mailovou adresu blog@blog.cz nedávno dorazila žádost o podporu zajímavého projektu. Výsledkem je tento článek, který všechny kreativní čtenáře Srdce Blogu a uživatele Blog.cz upozorňuje na originální soutěž, která si zaslouží vaši pozornost. Slovo už dále mají autoři soutěže (pozn. S.R.).
Víte, že když do vyhledávače na blog.cz zadáte slovo povídka, objeví se vám téměř 300 000 výsledků? Více než 50 000 odkazů má k dobru básnička a na první pohled obyčejné sloveso kreslím zmínili blogeři ve svých článcích přibližně 83 000 krát.
Statistika sice bývá občas nudná, ale v tomto případě hovoří za vše. Snem mnoha literárně či výtvarně nadaných lidí je, aby se jejich tvorba dostala do rukou veřejnosti, a zakládání blogů je velice oblíbený způsob, jak toho dosáhnout. Problém ale je, že v bezbřehém prostředí internetu tato díla snadno zapadnou a zůstanou bez povšimnutí.
Proto se vám naše neformální skupina mladých lidí, zajímající se tvůrčí činnost, rozhodla trošku pomoci a vydat knihu složenou z vašich příspěvků.
O co jde?

Vyhlašujeme soutěž pro všechny nadšence do patnácti let, kteří rádi píší nebo malují a kteří by chtěli svoji práci zviditelnit.
Jaké jsou podmínky?

Soutěž probíhá ve třech kategoriích: povídka, báseň a pro opravdové fajnšmekry komiks. Jeden účastník může do každé kategorie poslat maximálně jeden příspěvek.
Téma je společné pro všechny: „urban legends“ – historky z novodobého městského prostředí.
A motivace?

Třicet nejlepších příspěvků bude otištěno v knize, kterou v březnu 2012 obdrží všichni soutěžící zdarma.
Tři nejlépe hodnocené povídky navíc zpracují do knihy profesionální kreslíři ve formě komiksu.
Na všechny zúčastněné čekají kromě knihy městských pověstí i další ceny a jarní závěrečné setkání.
Jak odeslat příspěvky?

Svá díla můžete posílat klasickou poštou, e-mailem na urbal@urbal.cz či vkládat přímo na webových stránkách soutěže.
Uzávěrka přijímání příspěvků je 15. ledna 2012.
Proč zrovna „urban legends“ a co to vlastně je?

Urban legends, téma všech soutěžních děl, mají nejblíže k pohádce, pověsti či hororu, jsou však specifické svým přístupem k realitě – tváří se, jako by se opravdu staly, či stále probíhaly. Mezi všeobecně známé a proslavené urban legends patří historka o černé sanitce, která unáší náhodné kolemjdoucí za účelem prodeje lidských orgánů, o nočním vlaku, který nikdo neřídí, či o ženě čekající na tramvajové zastávce, která se nenávratně propadla do země. Mnohdy je legenda vázána na daný region a uchovává se pouze v ústní formě.
Cílem dobrovolníků, zapojených do projektu, je tedy nejen podpořit kladný vztah dětí k literatuře, vlastní tvorbě, ale také uchovat často zajímavé či vtipné legendy krajů nebo měst v písemné podobě, a to specifickým způsobem – očima dětí.
Více informací

Další vyčerpávající informace naleznete na stránkách http://www.urbal.cz/ nebo na facebooku: http://www.facebook.com/urbanlegendy
—————————————————————————————————————-
Realizační tým, složený z dobrovolníků nadšených pro práci s dětmi, pořádá soutěž díky podpoře Nadace O2 a Nadace rozvoje občanské společnosti. Obě spolupracující organizace vyhlásily program Think Big, jenž poskytl stovce týmů mladých dobrovolníků 5,3 milionu Kč na uskutečnění jejich snů a nápadů. Jednotlivé projekty se zabývají regionálními aktivitami, životním prostředím, sociálními problémy apod.