Návodný článek pro začínající uživatele, kteří si nevědí rady s vkládáním videa do článků. Celý postup si vysvětlíme v sedmi jednoduchých krocích na příkladu videa z YouTube.com.
Na samém začátku si najdeme video, které se nám líbí a o které se chceme podělit se čtenáři našeho blogu. Pod ním si najdeme tlačítko s popiskem „Sdílet„, na které klepneme myší.
Zobrazí se nám zkrácená adresa videa, na kterou klepneme pravým tlačítkem myši a zkopírujeme si ji.
Nyní si otevřeme administraci blogu a v editoru pro psaní článků klepneme na tlačítko s popiskem „Vložit video nebo flash animaci„.
Otevře se nám nové okno, kam vložíme (třeba klávesovou zkratkou Ctrl + V) zkopírovanou adresu videa.
Před vložením videa do článku si můžeme zobrazit náhled, abychom viděli, zda editor video správně rozpoznal a umí zobrazit náhledový obrázek.
Pak už jen stačí klepnout na tlačítko „Vložit“ a video máme v článku. Pokud chcete, můžete k němu dopsat vlastní komentář, nebo ho rovnou zveřejnit.
Voilà, na světě je nový článek s videem, které si může kdokoli z vašich čtenářů přehrát.
—
Stejný postup volíme i u dalších stránek, ze kterých chceme do svého blogu vložit nějaké video. Seznam všech podporovaných serverů, ze kterých můžete do svého blogu vložit video, najdete na našem blogu v tomto článku: Podporované formáty videa
Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali.
Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil
Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!
Zobrazte více příspěvků