Je jí 23 let, má blog na adrese phoenixrise.blog.cz a vystupuje pod lakonickou zkratkou „m.“. Kdo se pod ní skrývá odhalíte v tomto rozhovoru, který probíhal prostřednictvím chatu Facebooku.
m., autorka blogu phoenixrise.blog.cz
- Můžu ti tykat?
Já myslím, že bez problémů 🙂 Podle mě jsme si už určitě několikrát tykali, minimálně na Srdci. Pochybuju, že bych tam psala komentáře vykající. To mi k blogování ani nesedí.
- Všeobecný rozmach tykání začal už za komančů a považuju ho za úpadek, ale v tomto případě… 🙂 Fajn. Tak si budem chvíli povídat o tobě a tvém bložínku?
😀 Bložínek. Ok 😀
- Copak, minula jsi tu fázi, kdy si takto sami blogeři nazývali své pokusy o blog?
Spíš bych řekla, že tahle fáze mě nikdy nepotkala.
- Říkají ti třeba něco pojmy jako „sbénko“, „affs“, „bleskajda“, „obíhat“, „kusovka“, „návštěvka“, apod.?
Říkají, ale ježí se mi z nich chlupy 🙂 Tyhle věci jsem nikdy nepoužívala. Bleskovky ještě tak jo, ale ty byly většinou zaměřené na stálé čtenáře a bylo v nich vždycky něco k tématu nebo pro radost, žádný „čau, jak se máš“.
- Je to přes tři týdny, co jsem četl článek Martina Malého o konci posledního blogu. Jak to vidíš ty, zavřela se nad blogy minulost, nebo mají pořád smysl?
Uf, tak tenhle článek jsem nečetla, ale obecně vzato, sám blog.cz je důkazem toho, že blogy ještě zdaleka nekončí a blogeři mají pořád co říct. Někdy to není úplně originální (no dobře, většinou :D), ale pořád máme chuť světu něco říct, předvést, ukázat a podobně a taky se družit, to k tomu podle mě taky patří.
- Oukej. Teoreticky jsem člověk, co blogy nikdy nečetl/považuje je za infantilní blogísky. Přesvědč mě nějak, že se pletu a měl bych začít číst.. ano, správně, třeba právě tvůj blog 🙂
Myslím, že smysl blogování není v tom, abych někoho přesvědčovala, aby mě četl. Pokud tě musím přesvědčovat, pak je můj blog trochu na nic 🙂 Když někdo píše dobře, lidi se najdou sami. Jako čtenáře tě prostě musí zajímat, co lidi píšou, co si myslí, co dělají, pak si k tomu sám sedneš a začneš číst.
- Mně osobně se tvůj blog líbí. Hodně líbí. V prosinci bude mít dva roky. To není zlé, ještě chvíli a přehoupneš se za hranici, kde už je lidem líto to smazat. Přemýšlíš někdy, co bude za pár měsíců, nebo se naopak vracíš ke starým článkům, nebo tak něco? Něco ve stylu „hrome, to byl život, ještě že to mám zachyceno na svém blogu?“ 🙂
Ó, děkuji 🙂 Já to s tím časem zase tak nehrotím. Když přijde čas posunout se jinam, tak nekoukám na to, jak dlouho už jsem tady, spíš prostě koukám, kam jít dál a jak to tam vést. Starý články občas projedu a někdy se nestačím divit, co za šílenosti jsem vyplodila 😀 Dost často se i zasměju a to je dobrá zpráva. Člověk si pak může říct „jo, aspoň tehdy jsem byl vtipnej“ 😀 Jinak jsem samozřejmě ráda, že si to můžu zpětně přečíst. Člověku nikdy neškodí trocha sebereflexe.
- Nejvíc mě u tebe baví dvě věci, k té druhé se dostanu v jedné z dalších otázek. Nejprve k designu: tebe bych používal jako vzor pro ostatní blogery ohledně pravidla „méně je více“. Líbí se mi tvůj blogový minimalismus: je to čisté, je to vzdušné, menu je přehledné, nikde nic nebije do očí, návštěvník se neztrácí, text se dobře čte. Proč ale podle tebe většina lidí jede v protisměru a snaží se na svůj blog nacpat maximum nesmyslů, které orientaci návštěvníka jen ztěžují?
Znovu dík za chválu. Já jsem v tomhle směru asi až trochu fanatik, pořád mi to přijde, že je tam něčeho moc nebo že by se to dalo udělat ještě jednodušeji 😀 Musím říct, že teď už docela překračuji obvyklou dobu ponechání designu. Dřív jsem ty kabátky střídala dost často, ale na tomhle mi prostě nic nevadí, nic mě neruší, je to tak, jak to má být 🙂
Odpověď na tu otázku asi bude taková, že lidi prostě tu větu „méně je více“ nechápou 🙂
- Typický bloger podle mě žije v představě, že čím víc toho na blogu bude mít (článků, obrázků, dlouhé menu, kraviny okolo…), tím víc naláká návštěvníků a tím déle na blogu pobudou. Přitom blog je podle mě o textu – text má být tím, čím ulovíš čtenáře, a ne kilometr dlouhým menu plným hovadin. Proč si lidi zakládají blogy, když svým textům nevěří?
Tak on si taky dřív blogy zakládal kdekdo. Dneska už spousta lidí ví, co od toho chce, a má svůj styl, ale zároveň druhá spousta ten svůj ještě nenašla nebo nechápe, že blogovat není o kopírování tisíců obrázků z netu a postování bleskovek 🙂
Mě vždycky potěší, když najdu nějakou mladičkou blogobritku, která se těmhle věcem obloukem vyhnula a má světu co říct.
- Druhá věc, které jsem si u tebe všimnul, je pozoruhodná otevřenost. Přijde mi, že se docela odhaluješ. Autocenzuru zdá se moc nepraktikuješ, tudíž se ptám, co ti to dává, ta otevřenost? Není to třeba riskantní, nadávat na blogu na svou práci? Všichni známe storky o lidech, co psali na FB kriticky o své práci, a pak o ni přišli 😉
Kdybys mě četl pravidelně, tak se na to brzo vykašleš a prohlásíš, že jsem zakomplexovaná husa 😀 Nebylo by to prvně. Lidi na takovou otevřenost nejsou zvyklí a navíc je fakt, že si skoro furt na něco stěžuju, to taky nebude lidi bavit donekonečna. Ale vtip je v tom, že to nepíšu v první řadě pro lidi, ale pro sebe. Jsem už taková, dřív jsem měla prostě jen deník, teď mám blog, a když to ze sebe nevypíšu, tak mě to zničí.
- Tak třeba blog 1000vecicomeserou.cz na tom postavil celou svou existenci 😉
To je vynikající stránka 😉 Dřív jsem to tak taky vedla, nejednou jsem psala o lidech, co neumí chodit vpravo nebo mačkat tlačítka v metru 😀
Zdá se, že to lidi nejvíc baví číst.
- Počítal jsem, že se ti bude líbit. Je to ale jen kopie zahraničního vzoru a není to psané nijak světoborně, takže u mě slabota.
Jasně, zahraniční originály většinou vedou, ale zatím jsem tam našla dost článků, co mě pobavily 🙂 Ne všechno je tam úplně na jedničku, ale celkově mě to baví, už pro ten nápad a název.
- Když jsem byl u toho, jak v září 2008 přišla česká lokalizace Facebooku, nejvíc úspěchu tehdy slavily skupiny nějak řešící pražskou MHD. Lidi milovali lézt do skupin na FB, kde se řešili věci jako bezďáci, důchodci, revizoři, apod. Taky patříš k lidem, kteří by dokázali o cestování v pražské MHD klábosit dlouhé hodiny?
Hodiny asi ne, ale mám k tomu svoje 😀 Hlavně teda ty tlačítka, to mi pije krev. Lidi, co nevědí, kdy to mačkat, mačkaj to blbě nebo to zmáčkneš, oni tě přitom sledují a pak se přes tebe natáhnou a zmáčknou to znova. To prostě…! Nepobírám 😀
- modnipeklo.cz – a to tenhle blog? Další trendy blog, který je ted IN číst. Znáš, čteš, co si o něm případně mysíš?
Neznám, nečtu, ale ráda se kouknu, až bude čas. Na první pohled to vypadá celkem sympaticky, už jsem sama kolikrát přemýšlela, že bych si něco v tom smyslu založila, protože vkus některých lidí mi opravdu bere dech.
- Takže říkáš, až budu mít na sobě „ponožky v sandálích“ a „ledvinku kolem pasu“, tak abych se ti raději vyhnul, jo? 🙂
Asi radši jo 😀
- Teď mě tak napadá, že o tobě moc nevím. Mám tě zafixovanou jako děvče, které má červenou hlavu, v oblibě má kočky, nesnáší svou práci a nemůže najít chlapa. Pojď mi trochu ten obraz zkorigovat a představit se tak v pár větách našim čtenářům, kteří tě jako já neznají.
😀 Já myslím, že to je docela přesná představa. Barvu vlasů teda dost často měním a nesnáším spíš přístup vedení v práci než tu práci samotnou, ale jinak jo.
S tím chlapem je to složitější, mám jich kolem sebe poměrně dost, ale buď jsou to exoti, nebo mi prostě nejsou dost dobří, nevím, jsem taky zoufalec 😀 Prostě to není ta pravá láska 🙂
- Proč tu práci teda děláš, když tě tak nebere?
Nevěřil bys, kolik lidí mi tu otázku pokládá. Dalo by se to svádět na nedostatek vhodnějších nabídek, nedostatek pořádný práce na trhu vůbec, ale taky je fakt,že jsem pohodlná. Tahle práce jako taková mi nevadí, má svoje plusy, i když mě na ní spousta věcí drtí, počínaje pracovní dobou a některými zákazníky konče, ale zatím je to asi to nejvhodnější, co jsem kdy dělala – kromě aupařiny.
Není to zdaleka první zaměstnání, co dělám, a je fakt, že se mi nechce po zbytek života střídat práce jak ponožky. Ráda bych už někde vydržela, tak prostě zadržuju dech, dokud to jde, a snažím se to špatný překousnout. Ono to všude stojí za starou belu, když si to tak člověk vezme.
- Ty jsi nešla na VŠ, nebo tak něco?
VŠ ne, po gymplu jsem jela na půl roku do Anglie jako au-pair a pak jsem se několik let plácala po všem možném. Brigády tu a támhle, finanční poradenství, zase brigády, půl roku studia psychologie a společenských věd a tak tomu podobně.
- Je ti 23 let. Na to, aby se o tobě dalo mluvit jako o singles, jsi ještě moc mladá. Dal bych tomu čas a netlačil na pilu. Nedávno jsem dočetl jednu skvělou knihu o balení žen – je v ní i kapitola pro ženy. Možná by neuškodilo si to půjčit v knihovně a nalistovat si to, třeba pak na něco přijdeš 🙂
Však jo, já se zase tolik nebojím, jen mám teď trochu krizovku a docela bych ocenila nějakou tu spřízněnou duši, se kterou by se o tom dalo debatovat někde v čajovně nad šálkem masaly 🙂 Díky za doporučení, podívám se po tom.
- Máš literární ambice, nebo ti stačí se vypsat na bložínku a tím to hasne, tzn. pošilháváš po napsání vlastní knihy, či nikoli?
Pošilhávám, pošilhávám. Už jsem pár trapností i napsala 😀 Ale většinou jen něco rozepíšu, pár týdnů nebo měsíců jedu jako divá a pak se najednou seknu a třeba i několik let nejsem schopná pokračovat. Mám rozepsaných asi pět záležitostí a netuším, jestli z toho někdy něco bude. Jednu jedinou věc jsem už dokončila, a to kdysi dávno, ještě na základce, nějakou příšernost o kinder postavičkách z vajíček 😀 To by asi nikdo nečetl. Spíš přemýšlím o vydání sbírky poesie, na to by bylo materiálu dost. Ale to bych se nejdřív musela informovat o tom, jak se to vůbec v praxi dělá, co to stojí a podobně.
- Co máš společného s Fénixem a jeho vstáváním z popela (viz název tvého blogu)?
Fénix je jednak moje oblíbená mytická potvůrka (zbožňuju oheň, slunce a sálající teplo) a jednak to souviselo s mým odchodem z Sblogu. Tamější blog, můj první, pro mě hodně znamenal, a odchod mi dal zabrat. Byla to nezbytnost a musela jsem to tam celé smazat, spálit, zničit. Začínat nanovo tak pro mě bylo opravdu jako povstávat z popela.
- A dobře jsi udělala, Sblog.cz za chvíli zavírá, Seznam ho pro údajný nezájem uživatelů brzy vypne 🙂
No vida. Nedivím se, ono tam vážně stálo dost za starou belu. Nechci to nějak hanit, byly to pro mě sakra důležitý časy a strašně moc jsem se tam naučila (html, css a vůbec o tom, co to je blogovat), ale třeba s tou komunitou, jakou mám kolem sebe teď, se to nedá srovnávat. To tam prakticky neexistovalo.
- Ty ses vlastně dřív dost zajímalo o Autorský klub, ale pak ses zcela odmlčela. Omrzelo tě to, přišly jiné starosti, nebo za tím bylo něco jiného?
Řekněme, že už nemám tolik času, stěží stíhám psát do svého. Ale taky je fakt, že mě to tam už tolik nebere, je tam mrtvo a spousta věcí tam prostě jen tak hnije, ačkoli by se s tím dalo dělat mnohem víc. Ten klub má ohromný potenciál, ale nikdo na to prostě nemá čas nebo nápady.
Myslím, že tomu hlavně škodí ta přehnaná snaha o to, aby se tam pořád něco dělo. Kdyby to lidi brali a priori jako občasník nebo jako nástěnku s představením členů s tím, že čas od času někdo může něčím přispět, tak by to nikoho nevzrušovalo. Ale oni se všichni honí za aktivitou, ta se jim pak nekoná a tak jsou všichni zklamaní. Přehnaná očekávání.
- To zní rozumně. Což o to, lidi s nápady by byli, ale tříští svou energii do podobných projektů. V minulosti, když se klub rozhádal, vznikla celá řada jeho kopií, a ty, které přežily, klubu úspěšně konkurují. Když už ne v návštěvnosti, tak v energii,kterou jim členové věnují. A to dá rozum, že jeden bloger nemůže aktivně být členem více klubů, na to prostě nikdo nemá čas. Du budoucna tak vidím všechny tyhle kluby docela skepticky – ostatně sám Krutomluv, zakladatel AK, se diví, že AK ještě funguje 🙂
No, funguje je silné slovo, ale jinak jo 🙂 Sama jsem při jeho renovování říkala, že to podle mě moc dlouho nevydrží. Hlavně kvůli té snaze uměle udržovat při životě věci, které už prostě měly svůj čas a teď by se hodilo nechat je jít. Viz některé rubriky, kam pořád někdo píše, jak neví, co by tam dal, jak nikdo nepřispívá a podobně. Tak když nepřispívají, tak tu rubriku zruším, ne? A vymyslím něco lepšího. A ne abych se toho držela jako klíště a týden co týden postovala jeden ubohý článeček s poznámkou, jak zase nikdo nic neposlal.
S tím tříštěním je to pravda, jsem v AK i u Snílků a teď momentálně nemám čas ani na jedno. Byly doby, kdy jsem měla nějakých pět blogů. Nechápu, jak jsem to stíhala 😀
- Tak už to ukončíme, nebo to nikdo nedočte do konce 🙂 Nějaký poslední vzkaz čtenářům bude? Něco jako „hned teď všichni na můj blog a důkladně ho prozkoumat„? 🙂
No ať si zvykají, jestli mě chtějí číst 😀 Ty moje výlevy nikdy neberou konce.
Ne, jasně, budu ráda za každou návštěvu a samozřejmě za každý komentář, protože to je na tom všem to nejkrásnější, ta zpětná vazba. Lidi, co si ten článek přečtou a dají si tu práci ho okomentovat, u mě vždycky mají palec nahoru. A jestli se vrátí víckrát, tím líp 😉
—
O zpovídané blogerce se více dozvíte na jejím blogu phoenixrise.blog.cz
od sebe k sobě 