Rozhovor: Nikolas

V prosincovém rozhovoru se představuje další blogerka z řad Autorského klubu.
Nikolas, autorka blogu nickii.blog.cz
  • Mohla by ses představit v pár větách našim čtenářům, kteří tě neznají?
Takovéto představování je vždycky nejhorší, protože já o sobě mám jiný mínění než ostatní, a nejlepší je zkusit mě poznat přes moje články. Stručně bych řekla, že jsem holka, která je úplně normální, ale moc se jí to nelíbí a je ráda, když se může něčím lišit. Rodiče říkají, že jsem tvrdohlavá a nespolehlivá, kamarádi zase, že jsem rozumná a je na mě spoleh. Tak těžko říct 🙂
  • Jakou studuješ školu?
Loni jsem byla rok na Masarykově univerzitě, obor Archivnictví. Ale nevydržela jsem to tam a teď jsem v na Karlovce na Filosofické fakultě, obor indonesistika.
  • Ty už na blogu pamatuješ docela hodně, na jaře to bude šest let, co sis ho založila. Změnil ti blog nějak za tu dobu život? Nebo jinak, méně pateticky – v čem pro tebe mělo smysl si ho ty léta psát, a neinvestovat ten čas někam jinam?
Kdybys mi před pěti lety řekl, že mi blog vydrží tak dlouho (a hlavně, že ho bude někdo číst), tak bych ti to nevěřila. Začínala jsem jen tak z dlouhé chvilky – vkládala jsem tam tisíce kradených obrázků, videa a cizí texty. Když už jsem napsala něco vlastního, byl to většinou kraťoučký odstavec. V té době jsem blog měla jen proto, abych se nenudila. Pak se stal mým deníčkem, kam jsem začala psát všechno, co mě štvalo. A tak mi blog začal pomáhat, protože občas je fajn mít možnost se vypsat. V posledních dvou letech se to ale snažím regulovat, nepíšu zase tak úplně „deníčkovsky“, ale snažím se vkládat i recenze, cestopisy a tak různě. Myslím, že bez blogu bych to už ani nezvládla. Život mi změnil prostě tak, že už si ho bez něj vlastně nedokážu představit. 🙂
  • Jako „blogovému pamětníkovi“ ti před očima muselo projít nepočítaně blogů a blogerů. Kdo z nich se ti nejvíc zapsal do paměti? – Z těch, co už doblogovali, nebo i z těch stále aktivních.
Tak určitě je to Lennie z blogu laurinky.blog.cz, protože s tou jsem byla v kontaktu snad několik let. Měla jsem moc ráda její články a ona četla a komentovala ty moje. Poslední dobou už ale tolik nepíše, a to je škoda. Dál je to Bylinka (hierbezuela.blog.cz), která je tak neskutečně optimistická, že k ní chodím pravidelně už nějakou dobu hlavně proto, že mi vždycky zvedne náladu.
  • Sama sebe popisuješ na blogu jako „holku s cestovatelským duchem“. Z tvého blogu si lze udělat rychlý přehled o tom, že jsi skutečně docela zcestovalá. Kde se ti líbilo nejvíc?
No zase tolik jsem toho neviděla. 🙂 Líbilo se mi všude, ale nejvíc jsem si zamilovala Indonésii. Člověk neví, dokud tam nejede, ale jakmile se tam dostane a načichne tu místní kulturu a atmosféru, okamžitě se do tohoto souostroví zamiluje. Neznám snad nikoho, kdo by se z ní vrátil nespokojený. Je to neuvěřitelně rozmanitá země, je tam hinduismus, buddhismus, animismus, islám, křesťanství… A na každém ostrovu tě čeká něco jinýho. Yukatán, kde jsem byla před pár lety, byl sice taky fajn, ale nezaujal tolik, jako právě Indonésie.
  • Pobavil mě tvůj článek Kategorizace spolucestujících blbů. Podělíš se takhle od boku stručně o nějakou storku, co nejzajímavějšího lze prožít na autobusové lince Brno – Praha?
Vidíš, a já přitom původně tento článek psala naštvaná, vynervovaná a unavená právě při jízdě do Brna, a fakt jsem si nemyslela, že se u něj bude někdo smát. 🙂 No naposledy při cestě do Prahy vedle mě seděla paní, která mi neustále zírala na můj film, a když jsem pak chtěla pustit na záchod (seděla jsem u okýnka), tak se začala vztekat, že má zaplacený komfort jako já a že já se taky nemusím nikam zvedat, pokud nechci. Naštěstí po ní začali koukat ostatní a ona zmlkla a na záchod mě pustila. Občas je to cestování docela na nervy. 🙂
  • U mého článku Krásná.cz – mnoho povyku pro nic? jsi napsala něco, co mě zaujalo, cituju tvoje slova: „Myslím si, že nejsem nejhezčí na světě, ale pokud se hezky namaluju, obleču a učešu, tak dokážu sbalit chlapa, kterýho chci (to je ale o ženským kouzlu a to máme každá).“ V čem to ženské kouzlo spočívá?
Už si ani nepamatuju, že jsem něco takovýho napsala. Chtěla jsem tím říct, že každá holka, která se o sebe alespoň trochu stará, může zaujmout. Stačí, aby byla přiměřeně sebevědomá, veselá a věděla, co chce. Ženské kouzlo spočívá v tom, že se má holka sama ráda a že si věří. Na to podle mě chlapi jdou.
  • S tím souvisí tvůj jiný článek „Modelkou“ může být každá. Ptal jsem se na totéž před časem Metteorvy, zeptám se i tebe. Nemáš pocit, že jsme svědky inflace nafocené nahoty, potažmo ženské krásy?
Mám pocit, že v poslední době reklama, fotka, film, klip k písničce a vlastně cokoli tolik nezaujme, pokud se tam neobjeví nahota. Nejlépe sexy hubená holka. Ale s tím už se toho asi moc nenadělá a mně to ani nevadí. Metteorwa psala, že stále ještě existují lidé, kteří jsou proti nahotě. Já mezi ně taky částečně patřím. Stydím se v sauně, stydím se při focení a nikdy bych nešla do focení aktů, protože jsem tak vychovaná.
  • Máš za sebou čtvrt roku studia v Praze. Jak se rodilé Brňačce líbí v naší stověžaté matičce? 🙂
Praha je krásná. Každou cestou do školy se kochám. A jsem tu spokojená. Jen je tu na mě moc Pražáků 🙂
  • Na svém blogu píšeš „Když jsem dřív tvrdila, že nemám ráda Prahu, pletla jsem se. Praha jako město nemůže za to, že mi nepřirostla nikdy k srdci. Můžou za to lidi. Nevím, co je tomu na vině, ale zatím jsem nepotkala Pražáka, který by mi byl sympatický, nebo alespoň nebyl nesympatický.“ Nemáš pocit, že jsi v Praze příliš krátce na to, abys stihla tohle město či jeho obyvatele poznat lépe? 🙂
To určitě. Ale tento článek byl psaný v nouzi. Přijela jsem do Prahy, na kolej, mezi nový lidi a ještě teď si tady připadám jako cizinec. My v Brně, když někoho potkáme, nabídneme mu panáka nebo zajdeme na pivo. Tady mi všichni přijdou tak nějak chladní. Každý někam spěchá, každý se pořád mračí a mě se to nelíbí. Ale jo, už jsem tu poznala pár lidí, se kterými se dá mluvit, i když kamarádi, se kterými tu trávím čas, jsou taky z Moravy.
Ale samozřejmě proti Pražákům nic nemám. Vtipkuju, nadávám… ale jen na té pomyslné přátelské úrovni – tak, jako to děláme všichni.
  • Mimochodem, teď jsem se dostal k některým tvým fotkám – (zde a zde) – neříkala jsi před chvílí, že bys nešla do focení aktů? 🙂
Já nevím, co se tak běžně označuje za akt, ale tohle mi nevadí. Prsa ukážu, když je třeba. Ale spodek, ten bych neukázala ani za honorář. Na to se moc stydím :)) I když já se vlastně stydím trochu i tak.
  • Setkala ses už někdy naživo s někým, koho jsi znala jen z blogu?
Nesetkala. A ani nevím, jestli bych chtěla. Mám pár blogů, na které chodím ráda, ale asi mi to tak stačí. Určitě to může být zajímavě strávený odpoledne, ale z takových setkání bych měla strach, protože bych pak nerada byla zklamaná. U většiny blogerů ani nevím, jak vypadají a nechci se o svou představu připravit :))
—
O zpovídané blogerce se více dozvíte na jejím blogu nickii.blog.cz

Finále velké předvánoční soutěže

Do naší soutěže se bylo možné přihlásit přihlásit v době od 14.11. do 9.12., v tomto článku najdete deset nejlepších designů, které se nám nejvíce líbily.
Partnery soutěže jsou společnosti:
Albi Česká republika, a.s., provozovatel e-shopu s deskovými hrami modernihry.cz
T-Shock s.r.o., provozovatel e-shopu pro výrobu vlastních triček t-shock.eu
—

10 nejlepších designů

—
V anketě vybírejte vítěze – hlasovat můžete do pátku 16.12. do 12:00, poté v novém článku vyhlásíme vítěze.

Přijímání nováčků do AK II.

Hodnotit výsledky ankety ze zmiňovaného článku je rozporuplné. Posuďte sami:
Druhá možnost sice dostala více hlasů, ale není to žádná přesvědčivá převaha. Nedělejme si navíc iluze o tom, že každý hlas patří jednomu hlasujícímu – dovedu si docela dobře představit celou řadu nedočkavých čekatelů na členství v AK, kteří v této anketě hlasovali opakovaně, v naivním domnění, že to snad jejich přijetí nějak urychlí, když se odhlasuje přijímání hromadné. Ne, skutečně neurychlí. A kdo ví, kolik takových „snaživců“ bylo.
Na druhou stranu, neberte to prosím tak, že tyto blogery kritizuji. Jejich neochvějná touha dostat se do AK svědčí o tom, že má AK smysl a že je pro blogery smysluplné se tam hlásit. Já pouze konstatuji, že někteří z nás berou AK za chybný konec.
Mnohem zajímavější než výsledky ankety byly totiž názory v diskusi. Zjednodušeně se potvrdilo, že zde proti sobě stojí dva tábory s opačným pohledem na věc. Ti první zastávají názor, že prioritou je rychlost přijetí do AK, vše ostatní je podružné. Vyžadují hromadné přijímání a co nejrychlejší rozšíření AK o desítky, ne-li stovky nových blogů. Do AK podle nich patří KAŽDÝ (sic!), kdo splňuje klubové podmínky, a čekání ve frontě dlouhé měsíce podle nich zájemce ÚDAJNĚ odradí či otráví.
Za všechny si ocitujme jeden názor z tohoto spektra. Jeho autorem je Sikar: „Když se člověk podívá na poptávku (přihlášky) a nabídku (rychlost vyřizování), je hromadná výroba nejlogičtějším řešením.„
Ti druzí naopak upřednostňují individuální přístup a prioritou je pro ně jednotlivé představování každého z nováčků. AK by měl být v jejich pojetí více exkluzivní, tzn. čím méně členů, tím lépe. Hromadné přijímání je v jejich očích nejen neuctivé k přijímaným blogerům, kteří přicházejí o právo se představit v samostatném článku, ale dokonce pro klub nebezpečné samo o sobě v tom, že členství v AK kvůli němu ztrácí na prestiži, protože členem je zakrátko „každý druhý“.
Opět si za všechny ocitujme jeden názor z tohoto spektra. Jeho autorem je m.: „Tady se klasicky rozhodujeme mezi kvalitou a kvantitou. Pro mě je jednoznačně favoritem kvalita, tedy přijímání po jednom jediném člověku. Jednom unikátním člověku, o němž máme šanci se dozvědět, vidět ho na fotografii, zapamatovat si jeho jméno (nebo přezdívku) a udělat si na něj názor. Jakmile se bude přijímat víc lidí, tenhle systém to naprosto položí. Nebude šance stíhat nováčky, dívat se na jejich blogy, číst jejich články. Aspoň teda pokud jste jen trochu jako já – že nemáte čas sedět u netu od rána do večera. A já mám pocit, že takových lidí je v AK dost a dost.„
Všimněme si, že problém, jak přijímat nováčky do AK, tedy není nějakou podružnou technikálií, ale jde ruku v ruce se samotným pojetím Autorského klubu jako takového. Máme zde proti sobě dvě konkurenční a nevraživé představy: klub jako volné sdružení stovek autorských blogů, kteří jsou nabíráni hromadně, versus klub jako spíš uzavřenější společenství menšího počtu blogů, které jsou přijímány jednotlivě.
Stejně jako v minulém článku opakuji, že zde není žádná zlatá střední cesta. Prostě se musí jedno řešení vybrat a smířit se s tím, že nelze mít všechno. Vzhledem k tomu, že mám Autorský klub Blog.cz na starosti pořád ještě já, je konečné rozhodnutí na mně. A já jsem zvolil řešení, které dává za pravdu názorům preferujícím přijímání po jednom.
Že jsou kvůli tomu dlouhé fronty na členství? No a? Autorský klub v mém pojetí není ničím nárokovatelným. Na to bych rád položil důraz. Všimněme si, že zde vyrůstá generace jedinců, kteří si zvykli kde co nárokovat, aniž by si uvědomili, že to takto na světě nefunguje. Autorský klub je v jejich pojetí místo na titulce, na které mají nárok, pokud splňují jakési podmínky AK. Podají si přihlášku a automaticky očekávají, že se jim někdo druhý den ozve, a ideálně je hned do Klubu přijme. Ach!
Všimněme si, že Autorský klub má již ve svých principech a způsobu fungování zabudován jakýsi inherentní „test inteligence“. Není snad někomu jasné, jak se do klubu přihlásit? Má snad někdo pocit zhrzenosti, že se mu nikdo od jeho podání přihlášky neozval? Má někdo pocit, že by členství v klubu nějak omezovalo jeho svobodu v psaní? Výborně, pak test inteligence zafungoval spolehlivě, a takový bloger tam automaticky nepatří.
Nastiňme si ideálního blogera, který se hodí do AK. Věk 15 let a výše, pohlaví není důležité. Založí si blog, píše si ho zcela svobodně o tom, co má rád, a pomalu si buduje základnu svých čtenářů. Po čase objeví AK a přečte si o jeho smyslu a výhodách (je tolik práce přečíst si jeden článek?). Podá si přihlášku a následně to pustí z hlavy.
Protože se samostatně seznámil s fungováním klubu, případně se na některé nejasnosti zeptal na klubovém e-mailu klub@blog.cz, netápe v omylu jako mnozí jeho kolegové, kteří si tou dobou nervózně co chvíli kontrolují e-mailovou schránku, zda tam nemají oznámení o přijetí. Po roce, během kterého se věnoval svému blogu, a pracoval na sobě, přijde takhle jednou ze školy a objeví e-mail, že byl přijat do AK a zda by si nemohl napsat medailonek.
Voilà, Autorský klub je obohacen o novou zajímavou osobnost se samostatným úsudkem a kvalitním blogem, a nad světem se opět klene duha harmonie. Dějiny píší vítězové a příkopy kolem cesty do Autorského klubu jsou posety stovkami pomníčků těch, pro které byl blog jen dočasnou kratochvílí a kteří si členství nikdy nezasloužili, ačkoli tito jedinci byli přesvědčeni o opaku.
Přijímat do Autorského klubu se tedy bude nadále po jednom, vždy v pátek ráno. Zopakujme si výhody:
  • Nováček dostává prostor se představit. Tím získává členství v AK další významnou výhodu, vedle prostoru na titulní stránce pro články členů.
  • Nedělejme si iluze, že všichni dychtí prozkoumat každý nově přijatý blog. Hromadu z nás nově přijaté blogy vůbec nezajímají. Když přijmete jen 4 blogy měsíčně, výrazně alespoň zvyšujete šanci, že si těchto 4 blogů někdo všimne a napíše jim nějaký komentář, jak se jim blog líbí.
  • Není nikde psáno, že v AK musí být každý blog, který splňuje jeho podmínky a který si podal někdy přihlášku. To je asi největší nesmysl, který koluje mezi zmiňovanými jedinci z generace zvyklé si vše nárokovat. NAOPAK. V AK by mělo být členů co nejméně a razím názor, že i současný počet členů je příliš vysoký a neuškodilo by ho o 50% i více očesat a ponechat v něm pouze skutečně výrazné autory.
Takže jsme domluveni. Jedeme dál, a po jednom. Držte se, tahle spanilá jízda bude na dlouho!

Jiří Vaněk: Na blogu se nikdy nezavděčíš všem

Následující článek nám přišel od Lucie Palkoskové, blogerky z Blog.cz a studentky 1.ročníku žurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Přečtěte si její rozhovor s Jiřím Vankěm, který je mj. spoluatorem blogu oceněného v letošním ročníku ankety Křišťálová lupa 2011.
Jiří Vaněk (*1978) je spisovatel, scenárista (Comeback) a blogger. Je spoluautorem blogu 1000 věcí, co mě serou, kde pod pseudonymem „Attila, Bič Boží“ spolu s „Achjo Bitch“, druhou autorkou, pravidelně komentuje menší i větší příkoří, která dokážou znepříjemnit život. Vloni vydal svou silně autobiografickou knižní prvotinu „Sebedrás“.

—
Na konci listopadu jste dostali ocenění Křišťálová Lupa. Myslíš, že tento úspěch změní váš postoj k blogu? Budete se krotit nebo si víc dávat záležet?
Myslím si, že ne. Když jsme začínali, ani by nás nenapadlo, že můžeme získat Křišťálovou Lupu, takže sice byl hezký zážitek jít si na pódium pro cenu, když ti tleská plná Archa internetových hlavounů, jejichž značnou část obdivuju ještě z doby, kdy jsem pracoval jako programátor, ale rozhodně teď nebudeme přemýšlet, jak se lidem zavděčit, abychom tu Lupu třeba obhájili.
Při libovolným psaní se snažím neohlížet na to, co si většina lidí myslí. Samozřejmě je pár lidí okolo mě, na jejichž názoru mi záleží, ale negativní názor někoho, koho neznáš, je mi úplně jedno. Pozitivní názor někoho, koho neznáš, je sice fajn, ale taky na něm psaní nestojí. Takže píšu, co baví mě. Nikdy se nezavděčíš všem, buď jsi sám spokojený s tím, cos napsal, a pak to děláš dobře, nebo spokojený nejsi a pak to děláš blbě.
Kategorie One (wo)man show je na Křišťálové Lupě nová. Myslíš, že jste tak zásadně změnili tvář českého internetu, že jste zrovna ti, kteří si ji zaslouží jako první?
Ne, to si fakt nemyslím. Hlavně mám pocit, že tahle kategorie přišla o pět let později, než měla. Začínal jsem blogovat v roce 2004. To byl první boom bloggerů, kdy byla spousta zábavných věcí, které se už mohly dávno oceňovat. Namátkou, co mě napadne a co jsem zažil: Vosa na jazyku, Enimen, Gotcha. Přijít s takovou kategorií v roce 2011 mi přijde malinko pozdě.
Myslíš, že máte výdrž na to, abyste to dotáhli do konce, až k tisícovce?
Tak zatím témata máme. Na Křišťálové Lupě jsem ale chtěl na pódiu říct, že strašně děkujeme za cenu, ale že jsme zjistili, že těch 1000 věcí je moc a že končíme 250. postem a nazdar bazar. Ale normálně bychom psali dál, byl by to jenom takovej vaňkovskej žertíček. Ale byl jsem srab.
Uplynul rok od vydání Sebedráse. Když se na tu knížku koukneš s odstupem, jsi s ní spokojený, nebo bys něco udělal jinak?
Jsem s ní spokojený, ale kdybych ji psal dneska, napsal bych ji samozřejmě jinak, měl bych od toho větší odstup. Takže by to asi bylo víc rozmyšlený, ale zas možná míň osobní, míň autentický, takže jsem rád, že Sebedrás vyšel vlastně co nejdřív, jak mohl. Chytat šance za pačesy je můj celoživotní koníček. Navíc tim vydáním se tak nějak uzavřelo i to moje divoký období, což už bylo potřeba.
Dovedeš si představit, že Sebedráse budou číst lidi za deset dvacet let, nebo si myslíš, že ta aktuálnost z toho nějakým způsobem vyprchá?
Samozřejmě, že třeba tou doporučovanou muzikou je to pevně ukotvený v těch letech, o kterých píšu. Na druhou stranu doufám, že se mi povedlo nějak vystihnout chlapskou a obecně lidskou zkušenost. Zamiluješ se do někoho, kdo tě nechce. To se stávalo lidem dávno před Sebedrásem i před Wertherem, stává se to lidem teď a bude se to stávat i za sto let. A budou o tom doufám lidi pořád i číst, alespoň některý.
Nevadilo lidem z tvého okolí, že tam odhaluješ dost z jejich soukromí?
Pár lidí mi vyčetlo, co jsem o nich napsal. Ale zatím na mě nikdo žádný Volodi nevolal. A já si koneckonců říkám, že nejvíc odhaluju svoje soukromí, což je můj boj, a že ty holky zas tak k rozpoznání nejsou. Leckdo se mě teď třeba ptal, jestli Achjo Bitch není Žíhaná, což je úplně vedle.
Další tvoje knížka má být o fotbale. Jak to s ní vypadá?
Není na ni čas. Teď připravuju sitkom a je těžký psát přes den scénáře a přijít domů a bavit se psaním svých vlastních věcí, na to bych asi potřeboval někam na měsíc vypadnout. Zkoušim různý stipendia, ale možná je chyba psát literárním komisím do motivačního dopisu, že se živím jako scenárista. Podle mě si pak představujou, že mám vilu s bazénem a že žádný stýpko nepotřebuju.
Ale tu knížku už mám tak nějak v hlavě, zatím to jenom tak lehce kvasí, žádnej zásadní přetlak, co by musel ven. Ale mělo by to bejt o fotbale a o vztazích. O tom, co maj společnýho fanoušci a zamilovaný.
Bude to spíš odlehčené nebo vážnější?
Mám pocit, že jsem relativně vtipnej člověk, takže jsem přesvědčenej, že vždycky budu psát spíš věci, který budou v lidech vyvolávat smích. Byť to třeba bude, jako si myslím, že se mi občas povedlo v Sebedrásovi, smích přes slzy. Ať ode mě nikdo nečeká román o Richardu III. nebo Janu Masarykovi. Neumim psát a zatím nechci psát o zásadních a velkých tématech, mě zajímaj věci, co trápí mě a moje blízký. Což jsou vztahy, to, jestli máme dost peněz na pivo, jestli kapela, kterou máme rádi, vydá dobrý cédečko, nebo že Hušbauer dal v sobotu v Jablonci dva neuvěřitelný góly. Klasický problémy prvního světa.
Co se kapely týče, ty sám taky někde hraješ?
Vystupuju asi tři roky se španělkou jako písničkář Singleton, teď zkoušíme i s celou kapelou. Ale v hudbě nemám žádné zásadní ambice, na to jsem moc línej cvičit.
Tím, že ses objevil i v dokumentu Generace singles, stal se z tebe český přeborník na to, jak být sám. Nabízela ti po uvedení filmu do kin spousta žen, že s tebou budou žít a že ti dokážou, že soužití ve dvou není tak hrozné?
Pár holek mi na Facebooku napsalo něco jako „Ahoj, včera jsem tě viděla ve filmu a byl jsi mi sympatický svými názory, přidáš si mě do přátel?“ Tak jsem si je přidal a tam mám, že jsem in a relationship, takže většinou už nepsaly. Ale je pravda, že kdybych byl sám, tak bych s nějakou asi na to kafe šel.
Takže teď už nejsi single a jsi šťastný?
Jo, mám přítelkyni a čekáme dítě. Můj život se uklidnil. Odžil jsem si to, co jsem si potřeboval odžít. Je zábavný se dívat na to období popsaný v Sebedrásovi, ale znova bych už to zažít nechtěl. Byť to pro mě ještě na dlouhou bude zdroj inspirace. Je tam ještě spousta historek, a vlastně i ten sitkom, co teď píšu, z tohohle období částečně vychází.
A o čem zhruba bude ten sitkom bude?
Miluju seriál How I Met Your Mother. Takže chci napsat sitkom o partě lidí kolem třicítky, co spolu v Praze choděj do hospody a hledaj lásku, když to řeknu vzletně. Vztahy třicátníků je holt moje téma. Sám jsem si toho dost prožil a mám spoustu kamarádů, kteří taky nemají vztahy úplně růžový. Vždycky jsou v tom nějaký komplikace, a čim víc komplikací, tim je to zábavnější. Pokud to teda vidíš v televizi a náhodou to zrovna neprožíváš.
Co bys poradil někomu, komu je 30 a rozpadl se mu život pod rukama?
Slyšel jsem spoustu dobrejch rad a sám jich spousty rozdal a nikdo se nikdy jima neřídil. Tak to bohužel je, každej si to musí odžít sám. V tomhle žádná rada není. Kdybych ji znal, otevřu si kurzy „Jak zvládat rozvod“ a jsem při dnešní krizi klasický rodiny těžce v balíku.

Vytvoř originální vánoční dárek již od 69 Kč!

Nevíš si rady s vánočními dárky? Přemýšlíš, čím tento rok nadchnout kamarádky nebo rodinu?
Vytvoř tričko podle vlastní fantazie a máš vyhráno. S jednoduchým programem si ho zvládne navrhnout úplně každý. A můžeš vymyslet potisk i na mikinu, spodní prádlo, hrnek nebo polštářek.
Ráda tvoříš a děláš si věci po svém? Nyní máš jedinečnou příležitost vymyslet své vlastní logo, obrázek, nebo třeba vtipnou hlášku, která z obyčejného oblečení udělá osobní záležitost přesně pro toho, komu ji daruješ.

Stačí si vybrat ze široké škály produktů k potisku a dát se za pomoci online tvořiče do díla. Jak je to snadné se můžeš přesvědčit sama na stránkách tricka.blog.cz.

Další možností je pro tebe exkluzivní nažehlovačka na textil, díky níž můžeš levně vylepšit tričko, které už máš doma. Navrhneš libovolný potisk a po doručení už jen jednoduše nažehlíš na triko.

A pokud nemáš čas anebo zrovna nejsi kreativní typ, nevadí. I pro tebe máme řešení. Vyber si z již navržených produktů a máš to bez práce. Líbí se ti trička se zvířátky, pro zamilované nebo prostě jen hledáš tričko, kterým pobavíš sebe a druhé? To vše a ještě víc nalezneš v e-shopu, který jsme pro tebe ve spolupráci s firmou T-shock připravili.

Přijímání nováčků do AK – jak dál?

Před branami Autorského klubu Blog.cz se dychtivě tísní v době psaní tohoto článku 1 105 zájemců o vstup do řad klubových členů. Co s tím?
Na začátek nejprve nastiňme situaci, ve které se aktuálně nacházíme. Do Autorského klubu Blog.cz se dříve přijímalo hromadně, většinou po dvaceti přihláškách. Tímto způsobem se odbavily stovky žádostí a posledním hromadný přijímací článek vychází 15. ledna 2011 v 0:31 (85. příchozí), aby se přijímání následně na téměř dva měsíce zcela zastavilo.
Posledním přijatým blogem byl noquestions.blog.cz, který můžete najít ve starých přihláškách pod číslem 130. Zde byla předána štafeta novému vedení klubu, které začalo nováčky přijímat po jednom (jeden představený nováček týdně). Abyste si udělali představu, co se od té doby do dnešních dnů udělalo, zde je pár zajímavých čísel:
  • Mezi 11.březnem až 25.listopadem bylo přijato celkem 38 nových členů, tzn. za déle než osm měsíců se AK rozrostl o 38 nováčků.
  • Celkem bylo vyřízeno 321 přihlášek.
  • 283 žádostí o vstup do AK bylo zamítnuto, tzn., že byl přijatý přibližně každý osmý uchazeč.
Součástí tohoto procesu přijímání bylo oslovování nováčků e-mailem, ve kterém byli uvítáni v klubu a požádáni, aby si o sobě a svém blogu vždy napsali krátký medailonek, ve kterém by se představili.
Posledním přijatým nováčkem ze starých přihlášek, který bude takto představen na blogu AK s klasickým medailonkem v rubrice Vítáme nováčky, bude jedna zajímavá blogerka, jejíž blog se dozvíte až v pátek. Až se tak stane, staré přihlášky budou vyřízeny a budeme se moci vrhnout na přihlášky nové.
Tam to vypadá jak?
Najdete je zde. Přihlášky v komentářích pod tímto článkem budou vyřizovány od komentáře číslo 1 357 (starší přihlášky již byly vyřízeny za minulého vedení klubu). Nejnovější přihláška má aktuálně číslo 2 462 – tím se dostáváme k onomu počtu 1 105 zájemců o vstup, který byl zmíněn v úvodu článku.
Považuji za dobré se u tohoto přechodu od starých přihlášek k novým zastavit a položit si otázku, zda by nešlo přijímání nováčků nějak zlepšit. Zopakujme stručně dva principy, které jsme si vyzkoušeli:
1. Hromadné přijímání.
Na blogu AK vyjde článek se seznamem 20 blogů. U každého z nich je napsáno zdůvodnění, proč je přijat či nepřijat. Přijaté i nepřijaté o výsledku přijímání nikdo neinformuje, sami tedy musí sledovat blog AK, aby se dozvěděli, jak dopadli. Občas se hlasuje anketou o ne/přijetí nějakého blogu, u kterého má správce pochybnosti. Přijatí nováčci nemají žádný prostor se představit a odkazy na jejich blogy se ztrácí mezi hromadou odkazů na další blogy ve stejném článku.
2. Individuální přijímání.
Na blogu AK vyjde článek s náhledem přijatého blogu, medailonkem, případně i fotkou jednoho přijatého nováčka. Ten má prostor, aby se představil ostatním členům. Nováček je o přijetí informován e-mailem, nepřijaté nikdo neinformuje ani není jejich seznam nikde zveřejněn. Čtenáři a členové mohou blog nováčka zhodnotit a komentovat.
—
Obecně považuji druhý způsob za lepší. Jeho určitou nevýhodou ale je, že je nesmírně pomalý. Nevýhoda je to ale opět jen částečná – z jistého úhlu pohledu je tato pomalost naopak výhodou, protože jednak činí z přijímání vzácný rituál, který tak rychle nezevšední jako rutinní oznamování typu „padesátí devátí příchozí„. Druhou výhodou je rovněž to, že tato pomalost dává prostor přihlášeným zájemcům o vstup, aby na svých blozích zatím pracovali a zlepšovali se.
Tím jim rostou šance, že jejich blogy budou v době, až na ně dojde řada při přijímání, lepší než v době podání přihlášky. A pokud svůj blog mezitím zruší, pak si zřejmě stejně členství nezasloužili, protože kvalitní blog zraje s časem a jeho existence se počítá minimálně na tři roky a déle, po kterých klesá šance, že autor impulzivně blog jen tak zruší nebo přestěhuje na jinou adresu.
Takže co vy na to? Který způsob se vám líbí více a považujete ho za vhodnější? Upozorňuji, že nejsem příznivcem hledání nějaké tzv. „zlaté střední cesty“ – ta zde podle mě totiž ani neexistuje. Je jednoduše lepší jeden z popsaných systémů přijímání zvolit a tím akceptovat jeho výhody i nevýhody. Pokoušet se nají nějaké třetí řešení, aby se vlk nažral a koza zůstala celá (přijímat po dvou nováčcích týdně apod.), nepovažuji za dobrý nápad.
Hlasujte v anketě, jaký způsob přijímání se vám líbí víc. Ten,který dostane více hlasů, začne být od příštího týdne uplatňován. Týdenní frekvence zveřejňování přijatých nováčků v pátek ráno zůstane zachována. V komentářích můžete i k tomuto tématu diskutovat. Obzláště by mě zajímal názor těchto dvou skupin blogerů:
  • členové AK přijatí v minulosti hromadně
  • a oněch 38 členů, kteří byli přijati individuálně a mohli si napsat medailonek
Vyhovoval vám způsob, jakým jste byli přijati do AK? Vadilo vám, že se vám nikdo neozval, nebo že jste naopak o sobě museli něco napsat? Vidíte někde něco, co by se dalo zlepšit, aby se zvedl dobrý pocit přijatých nováčků (protože ti jsou pro nás na prvním místě)?
Díky všem za jejich názory i hlasy v anketě.

Vydali jste někdy knihu?

Článek navazuje na nedávnou anketu Máte literární ambice?. Jak se ukázalo, podle všeho máme na Blog.cz celou řadu uživatelů, kteří už někdy vydali alespoň jednu knihu.
Ostatně, stačí se podívat na výsledky ankety.
Nejvíce hlasů u odpovědi „Ano, rád/a bych někdy napsal/a a vydal/a svou vlastní knihu.“ nemohlo nikoho překvapit. Celá řada blogerů si zakládá blog právě proto, aby získali první prostor, na kterém mohou publikovat svou literární tvorbu a testovat ji na prvních čtenářích.
Zajímavým překvapením je ale 21 hlasů uživatelů, kteří tvrdí, že už minimálně jednu knihu vydali. I pokud by se mezi nimi našlo pár vtipálků, kteří zvolili tuto odpověď prostě „jen tak“ či omylem, pořád je to překvapivě vysoké číslo. Pokud se na Blog.cz skutečně najde minimálně 20 blogerů, kterým už někdy vyšla alespoň jedna kniha, pak je to dobrá zpráva. Minimálně pro všechny, kteří rovněž pošilhávají po vlastním knižním debutu a považují ho za nereálný (viz 50 hlasů pro poslední odpověď v anketě).
Pročež se ptám: kde je těch 21 blogerů – spisovatelů, kteří už mají na kontě alespoň jednu knihu? Víte vy osobně o nějakém? Je to zrovna váš případ? Pochlubte se do komentářů a klidně tamtéž vložte i odkaz na stránku, kde se dá o vaší knize zjistit víc a kde se dá případně i koupit.
A pozor: pokud projevíte zájem, může o vás a vaší knížce (knihách) vyjít na tomto blogu nový článek, ve kterém dostanete prostor představit se potenciálním novým čtenářům vaší knihy.
Tak, a teď se ukáže, nakolik lze brát ankety na tomto blogu vážně 🙂 Pokud ona zmíněná anketa nelhala, mělo by se v komentářích pod tímto článkem sejít minimálně 21 blogerů – spisovatelů.
Jen do toho, nestyďte se na sebe upozornit.

Hororová soutěž o knihy

Následující článek nám poslala blogerka Sticky Bubblegum z blogu x-bubblegum-x.blog.cz. Všichni se můžete zúčastnit její soutěže o ceny. Více už se dozvíte v celém článku (pozn. S.).
Rádi píšete povídky na svůj blog nebo zkoušíte básnit? Pak by vás mohla zajímat právě probíhající soutěž O NEJLEPŠÍ HOROROVOU POVÍDKU. Zaslat můžete již hotové dílo nebo berte napsání nové hororové povídky jako výzvu a zkuste nějakou vymyslet. Kromě povídky můžete zaslat také strašidelnou báseň. Pamatujte však na jedno pravidlo – žádní upíři!
V dnešní době samozřejmě není nic jen tak, takže pro autory nejlepších povídek jsou připraveny ceny – především ve formě knih. Vyhrát můžete knihy ze série Upířích deníků, novinku Měsíční oko a podepsanou knihu Hladová přání od skvělé blogerky Temnářky.
Pokud jste odpůrci vyhlašování vítězů pomocí shánění hlasů, nemusíte se obávat. Vítězné povídky vybere porota, konkrétně já Bubblegum, expertka na knihy Abyss a povídkářka Mary-Ane. Máme v plánu – jako bonus – vyjádřit se ke všem zaslaným povídkám či básním – co se nám ne/líbilo, na čem se dá ještě zapracovat,… a také všechny zaslaná díla uveřejnit, aby si je mohli přečíst i ostatní. Pokud si tohle však nepřejete, nezapomeňte se o tom zmínit v přihlašovacím e-mailu.
Soutěž byla zahájena 21.11. a potrvá do 20.12. Výherci budou vyhlášeni nejpozději do 5 dnů od ukončení soutěže na mém blogu. Své povídky (v rozsahu min. 1 normostrany, max. 10 normostran) nebo básně posílejte na e-mail: soutezgum@email.cz Do e-mailu uveďte svou přezdívku, jakou knihu si přejete nejvíce vyhrát, případně váš blog.
Sticky Bubblegum, x-bubblegum-x.blog.cz

Nové podmínky používání Blog.cz

Služba Blog.cz obměňuje podmínky používání. Pro uživatele se ale v podstatě nic nemění.
Každý uživatel Blog.cz musí odsouhlasit nové registrační podmínky. Po přihlášení se každému uživateli zobrazí následující upozornění. Uživatelům, kteří odmítnou odsouhlasit nové registrační podmínky, nebude umožněno přihlásit se do blogu nebo si založit nový blog.
Do příslušného pole vyplňte svou e-mailovou adresu a klikněte na Odeslat. Vyplnit můžete jakoukoli svoji platnou e-mailovou adresu – po potvrzení se vám uloží jako registrační e-mail k vašemu blogu.
Zobrazí se vám následující stránka.
Následně zkontrolujte novou poštu ve své e-mailové schránce. Najdete tam e-mail s potvrzovacím odkazem.
Kliknutím na odkaz v e-mailu aktivujete svůj účet a potvrdíte souhlas s novými registračními podmínkami. Tímto souhlasem je podmíněno používání služby Blog.cz.
Váš účet je nyní aktivován a můžete využívat všechny služby CET 21.
Dále se mění všeobecné obchodní podmínky, s nimiž se můžete seznámit zde: http://blog.cz/podminky. Nových podmínek se nemusíte nijak bát, jejich smyslem je z právního hlediska ošetřit vztah mezi uživatelem a provozovatelem Blog.cz, a pro vás se v podstatě nic nemění. Tzn., že svůj blog můžete nadále používat stejně jako doposud, a právnickou nesrozumitelností podmínek se nemusíte vyvádět z míry.
Mimochodem, určitě nebude od škody zdůraznit, že založení a provozování blogu na Blog.cz zůstává i nadále PLNĚ ZDARMA, a na tomto se nic nebude měnit ani do budoucna.
Své dotazy k novým podmínkám směřujte prosím na e-mailovou adresu blog@blog.cz, tamtéž můžete hlásit i případné problémy, na které byste při schvalování nových podmínek narazili.

Jak obnovit smazaný obrázek?

Tip pro všechny uživatele, kteří si někdy omylem smazali v blogu nějaké obrázky nebo celé obrázkové složky, a nevědí, jak je obnovit.
Jedná se o problém řady uživatelů, a to nejenom z řad začátečníků. Toto téma si tak zde určitě zaslouží samostatný návod.
—
1. Na začátku máme galerii v blogu a v ní nějaký obrázek. Obrázků může být samozřejmě více a klidně i mohou být roztříděné do složek.
2. Uživatel se rozhodne vybraný obrázek smazat. Všimněte si, že blog se ještě pro jistotu zeptá, zda to myslíme vážně 🙂
3. Po smazání obrázku dostaneme potvrzovací hlášku. Uživatel se však náhle chytne za hlavu a začne zoufat: „Já nešťastník, ten obrázek měl pro mě strašnou cenu!„. Co teď? Popojedeme k bodu 4.
4. Uživatel si vzpomene, že Blog.cz je propojený se službou Galerie.cz. Ačkoli dosud nikdy službu Galerie.cz nevyužíval, ničemu to nevadí. Jeho zdánlivě smazaný obrázek se totiž pouze přesunul do neviditelného Koše na Galerie.cz a fyzicky zůstává dál uložen na našem serveru. Aby se uživatel k tomuto Koši dostal, musí si založit na službě Galerie.cz účet. Jednoduše tak, že na stránce galerie.cz/prihlaseni vyplní své uživatelské jméno a heslo z blogu.
5. Poté následuje ještě malá formalitka v podobě odkliknutí registračních podmínek. Samozřejmě by bylo žádoucí si je předtím přečíst, ale ruku na srdce – četl to někdy někdo? 🙂
6. Po založení účtu na Galerie.cz se vydáme hledat svůj smazaný obrázek. V pravém menu si najdeme volbu Odpadkový koš. Pohledem na číslo v závorce již tušíme, že koš není prázdný a něco v něm je. Doufáme, že je to náš obrázek – zadržíme dech a napjatě klikneme myší na volbu „Odpadkový koš“.
7. Ano, je to tak, náš smazaný obrázek je zde. Nyní si již dáme větší pozor na to, co děláme – obrázek smazaný i z Koše již nikdy neobnovíte. Čili – zaškrtneme vybraný obrázek a vpravo klepneme na tlačítko Přesunout a následně zvolíme cílové umístění, kam chceme obrázek z Koše přesunout. Pokud ho chceme prostě vrátit zpět tam, kde byl předtím – v tomto případě to byla tzv. kořenová složka – pak klikneme na nehezký anglický popisek „root„. Obrázek se ihned přesune tam, kam jsme určili.
8. Galerie nás o tom hned informuje a rovnou nabídne možnost přejít na cílovou složku. Pokud nám šlo pouze o obnovu smazaného obrázku, pak jsme nyní hotoví a Galerie.cz již k ničemu nepotřebujeme. Je ale zbytečné účet opět rušit – kdo ví, kdy se zase může hodit 🙂
9. Voilà, omylem smazaný obrázek je zpět tam kde byl.
—
Závěrem několik poznámek:
  • Stejně postupujte, pokud chcete obnovit celou složku nebo více obrázků.
  • Pokud smazaný obrázek není ani v koši na Galerie.cz, pak jste ho vy (nebo někdo jiný) už musel smazat i odtamtud, a obnovit již nijak nelze.
  • Pokud máte svůj blog na Blog.cz a časem si založíte účet na Galerie.cz, který budete později chtít zrušit, o své obrázky v blogu se nemusíte bát. Zrušením účtu na Galerie.cz se s vašimi obrázky v blogu nic neděje, pouze ztratíte přístup ke Koši (ale vaše obrázky se do něj po smazání budou nadále přesouvat).
  • Službu Galerie.cz můžete využít i způsobem, který zatím Blog.cz neumožňuje – např. zde můžete hromadně mazat své obrázky.
  • Na službě Galerie.cz můžete najít dokonce i obrázky ze svého starého zrušeného blogu. Pokud jste měli někdy na Blog.cz svůj blog a v něm nějaké obrázky, pak je velmi pravděpodobné, že tam zůstaly i po tom, co jste blog zrušili. Pokud chcete, zkuste si zadat do adresního řádku prohlížeče adresu ve tvaru jméno.galerie.cz (kde jméno je vaše bývalé uživatelské jméno na blogu). Možná budete sami překvapeni, co vše „po vás zůstalo“.