Článek navazuje na nedávnou anketu
Máte literární ambice?. Jak se ukázalo, podle všeho máme na Blog.cz celou řadu uživatelů, kteří už někdy vydali alespoň jednu knihu.
Ostatně, stačí se podívat na výsledky ankety.
Nejvíce hlasů u odpovědi „Ano, rád/a bych někdy napsal/a a vydal/a svou vlastní knihu.“ nemohlo nikoho překvapit. Celá řada blogerů si zakládá blog právě proto, aby získali první prostor, na kterém mohou publikovat svou literární tvorbu a testovat ji na prvních čtenářích.
Zajímavým překvapením je ale 21 hlasů uživatelů, kteří tvrdí, že už minimálně jednu knihu vydali. I pokud by se mezi nimi našlo pár vtipálků, kteří zvolili tuto odpověď prostě „jen tak“ či omylem, pořád je to překvapivě vysoké číslo. Pokud se na Blog.cz skutečně najde minimálně 20 blogerů, kterým už někdy vyšla alespoň jedna kniha, pak je to dobrá zpráva. Minimálně pro všechny, kteří rovněž pošilhávají po vlastním knižním debutu a považují ho za nereálný (viz 50 hlasů pro poslední odpověď v anketě).
Pročež se ptám: kde je těch 21 blogerů – spisovatelů, kteří už mají na kontě alespoň jednu knihu? Víte vy osobně o nějakém? Je to zrovna váš případ? Pochlubte se do komentářů a klidně tamtéž vložte i odkaz na stránku, kde se dá o vaší knize zjistit víc a kde se dá případně i koupit.
A pozor: pokud projevíte zájem, může o vás a vaší knížce (knihách) vyjít na tomto blogu nový článek, ve kterém dostanete prostor představit se potenciálním novým čtenářům vaší knihy.
Tak, a teď se ukáže, nakolik lze brát ankety na tomto blogu vážně 🙂 Pokud ona zmíněná anketa nelhala, mělo by se v komentářích pod tímto článkem sejít minimálně 21 blogerů – spisovatelů.
Jen do toho, nestyďte se na sebe upozornit.
Líbí se mi to:
To se mi líbí Načítání...
Související
Publikoval Jakuta
Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali.
Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil
Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!
Zobrazte více příspěvků