Archivy kategorií: Nezařazené

Jsou dny, kdy člověka dostane jeden intenzivní zážitek. A pak přijde den, kdy jsou intenzivní zážitky dva. Tak odlišné, že mi před očima vyvstává obrázek jing a jang propletený do černobílého tenisového míčku. Letícího ode zdi ke zdi. „Paní doktorko, můžete se osmého prosince zdržet na vánoční besídku?“ volá mi manažeromanžel mojí zaměstnavatelky. Koukám doPokračovat ve čtení „Maranatha s fenyklem“

Je po válce a v Liberci se seznamují úředník a úřednice. Oba pocházejí z Orlických hor. Jan je účetní a je z Výprachtic, Marie pracuje na bytové správě a narodila se v Horních Heřmanicích. Obě vesnice leží od sebe přes kopec, nebo dva. Přesto se nikdy nepotkali. Po Marii nezůstává hmotně vypátratelného nic. Její otec, švec, opustil rodinu sePokračovat ve čtení „Podorlické kořeny“

„Tak to udělejme u mě!“ Je únor 2023. Sedíme ve foyer Divadla Komedie, jsme po představení ukrajinských umělkyň, které komediální nebylo ani trochu a úplně neznámý provozní kavárny Muzea Hudby mi nabízí, že zorganizuje manželovi tajnou oslavu narozenin. Jsme s mužem stejný ročník narození, ve zvěrokruhu přesně proti sobě. Oslavy narozenin pořádáme pouze rodinně. Naše největšíPokračovat ve čtení „Biblických čtyřicet“

Dnes krátce. Není nad to udělat dceři na začátku školního roku první třídy dobrou vizitku. Povedlo se mi to ve dvou dnech. Den 1: Děti jdou do školy jen na hodinu. Kornouty jsme si naštěstí odhlasovali už před prázdninami, že ne. Ale šaty by si dcera vzít mohla. Když začnu probírat skříň, udiveně mě sledujePokračovat ve čtení „Škola – dítě první“

Letošní voda byla blízko a děti neonemocněly. To je souhrn hlavních pozitiv. Následují spornější výhody. Třeba to, že se povedlo zažít a přežít nepohodlí, což je jeden z titulků čísla Respektu, retrospektivně sebraného z článků o výchově dětí. Muž ho tak dlouho nastražoval u nás doma, až jsem do něho nahlédla a, byť bez ambic, vzala sPokračovat ve čtení „Řvoucí Jizera“

Došla jsem k dalšímu (kolikátému už?) běžeckému osvícení – když můžete vyběhnout na svůj okruh, je to štěstí. Neznamená to, že svět je v pořádku. Znamená to, že zrovna váš kosmos momentálně drží. Zjistíte to třeba tak, že svému otci přejedete jeho milovaného psa. Nebo si to aspoň 2 vteřiny od hupsnutí auta a zavytí myslíte, nežPokračovat ve čtení „Takřka dvojnásobný mord“

Byla nebyla, za jedním obchodním centrem, Pražským okruhem a jednou dálnicí, lesní školka. V severnějším království byla školka přes silnici, uprostřed sídliště. V dávných dobách tamtéž byla taky jedna školka u vlakového nádraží a v době předdávné jedna Montessori ve dvoře za rohem. Každá školka měla svoje bolesti a ta poslední mě překvapila tím, že jsem sePokračovat ve čtení „Co jsem se naučila v mateřské školce“

Od nového roku se osvobozuju prácí, rozumějte zaměstnáním. Hlava poručila, jinak bych se, při vší úctě, definitivně vydala trhat rekordy ve vyskladňování zboží do regálů v Lidlu. Z tvoření hodnot v nemocničním prostředí jsem se po dvou a půl rodičovských dovolených dosud nevzpamatovala, takže volba zatím padla na ambulanci praktické lékařky.  Odpadl tím pádem šok z úprku původního oboruPokračovat ve čtení „Facha“

Vlečeme se ve tmě, napínám oči, aby mi neunikl sebemenší pohyb kolem silnice. Nejen kvůli zvěři.  Děsný, co lidí chodí mezi dědinama neoznačených, prohodím, hlavně brzo ráno. Teď je večer, děti chrní a my si povídáme. Vzácná chvíle. A taky z auta není úniku, že jo. Téma o vykořisťované chudině se ovšem nechytlo, jedeme dál.   TrasaPokračovat ve čtení „Jako srna“