Archivy kategorií: Nezařazené

Dovolená uplavala spolu s vodou v Berounce. Nenápadně, skoro líně, ale přece s definitivní platností. Osvěžili jme si několik dovolenkových pravidel – například, že je krásné je být všichni pospolu déle než víkend. Že pohyb děti neunavuje, ale nabíjí. Že 6-ti členná rodina v jedné místnosti je značka ideál na uspávání i probouzení se. (Díky všehomíru za vynález cestovníchPokračovat ve čtení „Duby, koně, Berounka“

Manžel mi ukazuje fotku, kterou mu poslala jeho máma. Jsou na ní tři muži v zelených trikách a maskáčových kalhotech. Fotka je zaměřena šikmo, jako když fotíte z boku děti v řadě, těsně před úklonou po povedeném divadelním představení pro rodiče.  Ten nejblíž našemu pohledu je největší, další se změnšuje a třetí se ztrácí v pozadí. Nedívají se všakPokračovat ve čtení „Fotka“

Vybojovat letošní vodu bylo náročné a byla jsem za to po zásluze potrestána. Poučení jsou dvě: a) věřte svému muži nachlazení, i když kašle jen o trochu víc, než kuřácky normálně b) jedno balení ibuprofenového sirupu a jedno balení paralenových čípků na čtyři děti nestačí Vyrazili jsme ve čtvrtek pozdě odpoledne a po drobné koloněPokračovat ve čtení „Nežárka na grilu“

„Asi si začnu psát na lednici seznam neskromných přání. Vidět Grimaudovou v Royal Albert Hall. LP v nějakým newyorským klubíku…“ Superúplněk zřejmě potencuje blbé nápady. Lehce popíjíme při vaření obědů na další dny. „Máme čtyři děti, třeba se mi na něco z toho časem složí.“ Načež si muž zavaří zcela: „Mám tu jen dva kousky, tak jeď, ne?“Pokračovat ve čtení „Ostravo! Ještě jednou!!“

Potratový poprask v USA zasáhl i mě. Asi že jsem teď jenom ta matka. Bližší ohledání dění za oceánem mě šokovalo i zavedlo do postranních uliček mé, již tak dost vyprázdněné, mysli. Především mě rozbil fakt, že americké ženy od roku 1973 směly podstoupit umělé přerušení těhotenství na přání do 23.týdne plodu, tj. skoro do koncePokračovat ve čtení „Potratový poprask v USA“

Modus ukrainicus via já Blížím se k zadání mého muže – napsat o Ukrajině. Velkou oklikou. Rozhodla jsem se, že tu tíživou čerň, kterou se snažíme ze svých zorných polí vytěsnit, nebo alespoň vtlačit do menší výseče, odlehčím. Žiju s Ukrajincem přes patnáct let. Není to patent na ukrajinskou antropologii, ani etologii. Přesto pár poznatků mám. PředkládámPokračovat ve čtení „Modus ukrainicus via já“

Počet úmrtí na covid v ČR překročil tento měsíc 40tisíc. To, že se o něm nemluví, neznamená, že zmizel. Naštěstí za dva roky dost „zlidštěl“. V dubnu jsme si ho střihli i my, zdroj neznámý. Jak to probíhalo? To se takhle rozhodnete, že nadešla chvíle, kdy jednou za uherský rok pošlete starší děti na párPokračovat ve čtení „Výměna žezel“

Šílenství zpráv z východní Evropy je tu s námi přes měsíc. Zvládám ho jen v rozhlasové, nebo čtené podobě. Ráno zapínám telefon/rádio s tísnivým očekáváním, co přinesla noc. Ale také už zase dělám zbytečné věci, které před třemi čtyřmi týdny nedávaly žádný smysl. Příkladem, do bydlení menších rozměrů jsme si pořídili klavír. Edit. Ke čtyřem dětem jsme pořídili klavír.Pokračovat ve čtení „Pštrosí etuda“

Původně jsem měla připravené veselosti z „čtyřčecího“ života. Původně, když jsme se rozhodovali o přírůstcích, myslela jsem si, že je to celkem nevinné rozhodování. Holt, budeme se muset víc ohánět, nebude to taková pohoda stran organizace chodu rodiny a taky u nás nebude v příštích dvaceti letech uklizeno. Ale ouha. Uplynou dva dny a máme tuPokračovat ve čtení „Říká se tomu adaptace“