Listopad na lopatě

Od 27.října jedeme na vlně viróz. Vím to přesně, protože jsme kvůli tomu rušili odjezd pryč. Za tu dobu jsme příšerně zlenivěli. Přestala jsem chodit s dětmi na procházky a na dětské cvičení. Přestala jsem běhat. Nechodíme na zahradu, jen spaní v kočárku. Kamarádky vidím sporadicky, spíš vůbec. Dokonce jsme i párkrát zatopili. V našem nabitém programu střídáme varianty kašel + rýma versus horečky 39 v kuse. S tímhle samosaunovacím potěšením už otálíme jenom já a starší syn – vidím to na Vánoce. I  přes relativně úsporný režim jsou síly na hranici. Mimiňáci uplatňují model „čím víc péče dostanu, tím víc péče chci“. Vydržet se to dá jenom když to aplikují směrem k tchýni. K tomu počínající experimenty s chůzí a omrzení se kupovaného jídla ve skleničkách. To naše je přeci mnohem lákavější!! Když se k tomu všemu vyskytne nadstandardní situace – zádrhel na vymakaném itineráři bytí, vyžadující extra pozornost, cítím až fyzicky, že jedu na doraz. Příkladem včera zamrzlé baterky od klíčků k vratům garáže – jediné díry, kterou se dá dostat s dvojkočárem ven, aniž by ho člověk musel skládat. Když jsem to celé vyřešila, starší děti vyzvedla ze školky a dceru v letu předala na kroužek, zvedal se mi žaludek. Není dne, kdy bych si nevzpomněla na vtip o Židovi, který si stěžuje na málo místa v chalupě. Akorát že „naše chalupa“ jsou čtyři děti, více či méně pracovních ambic a ještě k tomu snaha o pár pěkných chvil, na které by se dalo jednou vzpomínat s láskou. 

Výsledkem je, že když potkám náhodou sousedku na zahradě, vrkám a cukruju přes plot jako holubička. Když se vydám do knihkupectví pro dvě knížky, přinesu jich po hodině bloumání osm (jenom!). Vypravila jsem se na víkendové setkání s bývalými kolegy z Litomyšle. Pozvali mě na něco jako supervizní setkání. Zpětně  z toho mám pocit, včetně z cesty autem s naladěnou Vltavou a Plusem, že jsem se účastnila vesmírného programu. Když potkám kolegyni v kavárně při oslavě synových narozek, připadám si taky jako kosmonaut. Američané říkají astronaut. By mě zajímalo, jestli jsou tyhle vesmírné asociace patognomické pro nějaké psychiatrické onemocnění. Moribundus domasdětmismus? Kategorie 4? Čím dál a výš, tím horší prognóza?

Mimochodem, ty narozeniny! Fascinace! Zavedli jsme, že kromě dárků, které vybereme sami, si ještě děti můžou sami vybrat jednu věc v hračkářství a pak jdeme na zákusek. Když jsme se vrátili domů a po večeři se vytasili s dalšími věcmi, byl z toho junior strašně překvapený. Úplně by mu stačila blbůstka za 150 korun, kterou si vybral sám. Jestli my si ty děti/ten život nekazíme sami…

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: