Výměna žezel

Počet úmrtí na covid v ČR překročil tento měsíc 40tisíc.

To, že se o něm nemluví, neznamená, že zmizel. Naštěstí za dva roky dost „zlidštěl“.

V dubnu jsme si ho střihli i my, zdroj neznámý.

Jak to probíhalo?

To se takhle rozhodnete, že nadešla chvíle, kdy jednou za uherský rok pošlete starší děti na pár dnů k babičce a dědečkovi. Do autobusu naložíte zdravím oplývající děti a babička si na druhé straně linky vyzvedává kromě vnuka i zimnicí roztřesenou vnučku. Ani jsem si nepřipadala jako kráva. Inu, nevadí. Ze začátku jsme byly statečné všechny – nemocná dcera s horečkou (s prvním testem na covid negativním), já jako matka na telefonu a především obětavá babička. Dědeček odjel statečně za včelama. Pointu prozradím hned – neunikl ani jeden.

Abych byla upřímná, předcházelo několik dnů mé rýmy. Po kolikáté už za poslední rok? Jenže po odjezdu dětí chrapot a pak kašel. V téhle fázi jsem se ještě stihla pozvat ke kamarádce na oběd.  Búúúúú!! To, že jsem se po příchodu domů šla natáhnout, nebylo dobré znamení. Poslední kapkou byla zimnice druhý den ráno. Teplota 38,2 mě udivila na tolik, že jsem si test udělala. A byl tam. Covid. V tu ránu se mi příšerně přitížilo a odpadla jsem. Muž mezitím dojel pro děti. Dvě čárky na antigenu se mu samozřejmě vykreslily taky. Jako třikrát očkovaný měl výhodu proti mně očkované dvakrát, že neměl teploty. Dceru už jsme pak doma měli více méně v pohodě, synek si odbyl jednu noc v 39 stupních a dvojky si rozdělily role na Pšíkalku a Kuckala, jen s lehce zvýšenou teplotou. Na kamarádku, kterou po covidu začaly brnět nohy, v tomto ohledu nerada vzpomínám. A kamarádka, které jsem zamořila domácnost virem během oběda, se kupodivu a naštěstí nerozstonala. Nebo mi to neprozradila. A ještě nám navařila kotel luxusní polévky a napekla dva velikonoční berany!!

Covidová procedura ozřejmila fakt, že už vůbec nejsem mentálně flexibilní. Obraz lenošení jen s miminky ne a ne opustit moji představivost. Ve dnech, kdy měli být u prarodičů, jsem byla na starší broučky fakt hodně ne-milá. Naštěstí jsem v tu dobu byla ještě docela hin, takže mě k nim muž moc nepouštěl. Od data původně plánovaného návratu se můj vztah k nim postupně vylepšoval. Pročež muž se začal propadat do hlubšího a hlubšího kašle. Asi že už se nemusel bát, že je ugriluju k obědu. Já se naopak ve finální fázi již-rekonvalescence stala milující maminkou a se staršími dětmi jsem na zotavení podnikla hned několik výletů do přírody, což mě, troufám si říct, nakonec postavilo definitivně na nohy.

Byť se naše marodění odehrálo jako klasická chřipka, neztrácím respekt a jsem vděčná, že jsme si jeho provedení odbyli až teď a takhle. Celosvětové skóre diagnostikovaných případů s úmrtím – 6,2milionů. Přesto se i dnes našel člověk, který mi covid vymlouval, prý ať s tím blábolem přestanu. Asi je to teď celkem moderní hobby – už jsem se s tímhle fenoménem setkala, ačkoli to bylo na jiné téma s kamarádkou z Ruska. Což mi připomíná, tedy pokud ignorujeme tu klimatickou, dostala covidová zubatá v posledních dvou měsících solidní parťačku. V Evropě určitě. Společný jmenovatel, zbytečnost. Ta druhá dokonce ZBYTEČNOST.  

R.I.P., věčná paměť, kéž je všem země lehká. A pozůstalým sílu. Hodně síly.