BBF v karanténě

Covidová smyčka se utahuje. Informace o pozitivním kontaktu nás v únoru uvěznila doma.

Zprvu nepředstavitelných 10 dnů uběhlo jako voda, krizi jsem zaregistrovala jednu – ve finále mě manžel vzteklou odnášel do jiného pokoje, aby mě tam separoval od zbytku rodiny.  Jinak nás musím pochválit – jsme inteligentní lidé, kteří se umí překonat, vyjít si vstříc a táhnout za jeden provaz. (Mocně tomu pomohla pravidelná každodenní hodinka respektované izolace jednoho z rodičů na samotce = tip!)

Kupodivu se z nás nestali televizní maniaci.  Čekala jsem, že to bude hlavní náplň dne s dětmi, ale ne! Objevili jsme totiž dvě aktivity, které čas spolehlivě požraly.

1/ Hraní divadla. Bezkonkurenční je v tomto ohledu Ledové království. Po milionu zhlédnutí už ho máme zmáknuté a po milionu hraní přesně vybroušené scénky a hlášky. Nejlepší bonusová kulisa: nikdy bych nevěřila, že se osvědčí zcela absurdní vánoční dar od mého bratra – cingrlatový lustr! Ukryli jsme ho do ložnice, kde působí nejméně šíleně. Ovšem! Když se do sklíček opře správně západní slunce, místnost se promění v Elsin jiskřivý ledový palác na Severní hoře!

2/ Balkonový parník. To takhle stojíte s dvěma plavčíky, vybavenými tubami od plakátů jako dalekohledy, na kapitánském můstku a koukáte ze zaparkovaného parníku na nábřeží, co se tam děje. Plavčíci vám hlásí viditelnost, počasí a pozoruhodné úkazy ze břehu. V tomto ohledu je ČM opravdu vděčný. Různé psí bestie, které jsem v životě viděla poprvé, účesy, ohozy, dopravní prostředky všech druhů (včetně jeřábů!), dokonce dopravní kolize, nepřeslechnutelné konverzace a detektivní zápletky (kdo si každý den přivazuje kolo k lampě pod naším oknem?). Mimořádná kapitola by byla o připodobňování lidí zvířatům…

V poločase jsme si dali propustku na testy. Vyzkoušeli jsme drive-in testovací centrum na ČM a fakt bomba. Výtěr z krku zvládnul i junior a výsledky byly do 24hod, naštěstí u všech negativní. Pročež jsme se pěšky přesunuli do nedalekého rumiště podél železniční dráhy a užili si tu nejbáječnější procházku, jakou si mezi křovím, hromadami hlíny a odpadky dokážete představit. Archeologický výzkum s vytuněným hřištěm dohromady hadr!

Ačkoliv osvěženi, druhá půlka domácího vězení na nás stejně nakonec zapůsobila nenápadně destruktivně. Naše povalečství se nám začalo pomalu líbit. Mocně podpořeno nákupy přes Rohlík (ano, zase jsem o fous modernější!  A ano, opravdu přinesou čerstvé pečivo a hezké ovoce!) jsme se pomalu začali dopracovávat k apatii, kdy se nám ani nechtělo ven. Kdyby to trvalo déle, asi bychom se ani nepřevlékali z nočních oděvů. Na oslavu prvního dne svobody nám tatínek naplánoval výlet, ke kterému nás musel dokonce přemlouvat. Pročež jsem objevila tajemství životní vitality – hlavně nezpomalovat! Aspoň ne na moc dlouho! Tak na to myslete, jo?

Mých 5 pražských nej za březen:

Radost: Poprvé jsem viděla červenku obecnou. Ne teda v Pze, ale to nevadí. Je to nádherná kulička s oranžovým bříškem, která tak legračně poskakuje, až zlepší náladu. Je to radost ze stejné kategorie jako „první fialky“, „založený kytkový záhonek“ apod. Čili nic převratného, přesto vděk, vděk, vděk!

Vzrůšo: Dcera se naučila odemykat bezpečnostní pás u autosedačky (zavírat nikoliv), čímžto mě na dálnici uvádí do infarktových stavů. Skoro bych řekla, že je lepší, ji občas ztratit a hned zas najít!

Úleva: Naštěstí to nedělá zas tak často, zřejmě vysvětlování trochu funguje.

Poznatek: Někdo se pokusil rozjet diskuzi v naší spolužákovské WApp skupině, jak to teď vypadá ve zdravotnictví. Kromě pár matek na dovče a jednoho spolužáka pracujícího v Bundesrepublik, neodpověděl nikdo. Jasná známka, že se padá na hubu par excellance…

Děsběs: Profesionalita realitek, jak v inzerátu zamaskovat skutečný stav nemovitosti je opravdu dechberoucí. Až budu jednou shánět píaristu, poohlédnu se po bývalém makléřovi.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Jedna myšlenka na “BBF v karanténě

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: