Ze světa redakčních blogů: ctenari.blog.cz

Vítejte u nového příspěvku v nepravidelné rubrice Redakční blogy, v níž se představují nejlepší blogy, za nimiž stojí více autorů.
Tentokrát si můžete počíst o méně známém – ale o to zajímavějším – blogu, který najdete na adrese ctenari.blog.cz.

Kdo přišel s nápadem založit tento blog a kolik autorů za ním v současnosti stojí? Mají všichni také svůj osobní blog (a jaký?), nebo se věnují jenom tomuto blogu?
Blog jsem před dlouhým časem zakládala já s pomocí jedné kamarádky, která už s tím měla nějaké zkušenosti. Do začátku mi trochu pomohla a pak nás zanechala svému osudu, který moc přívětivý nebyl. Situace se zlepšila, až když se ke mně připojily holky – vlilo mi to novou mízu do žil :).
Momentálně jsme tři, kdo má přístup k účtu. Já, Lim Sarce a TMA. Pak je tu ještě pár dalších lidí, kteří nám příležitostně pomohou a pošlou nějaký ten článek… Ti jsou vlastně také tři: Anna, Kája a teď i Ká. A málem bych zapomněla na Lukáše, ten mi pomáhal s překladem.
Žádné informace o tom, že by některý z nich měl vlastní blog, nemám, ale kdo ví… (Denda)
Kolik je každé z vás let?
Kdosi mě, proti mé vůli, strká k devatenáctinám. TMA s radostí dobíhá poslední metry k cílové čáře dětství. A Denda za ní v klidu kráčí a mává na obecenstvo, které ji s jásotem doprovází k linii, za kterou si bude moci sednout i za volant pekelného stroje, na co se hodně těší. (Lim Sarce)
Znáte se i v reálu, nebo jste spolu v kontaktu jen na internetu?
Známe. Někdy si říkám, že až moc. 😀 (TMA)
Ale i přesto nám internet hodně pomáhá. Někdo zlý nás totiž nechal bydlet daleko od sebe… (Lim Sarce)
Pravdou ale je, že jsme líné a nechce se nám chodit 🙂 (TMA)
Škola to jistí. (Denda)
Jak je patrné už ze samotné adresy blogu, blog je zaměřený literárním směrem. Co přesně na něm můžeme najít?
Najdete na něm písmenka složená do slov, slova do vět a věty do textu… 🙂 (TMA)
Občas i do textů, co dávají smysl. To je případ Dendy. Dává si hodně práce s rozborem knih a myslím si, že leckomu pomohou. Mojí parketou jsou články, které racionální hodnoty postrádají, avšak své místo na blogu mají. Snažíme se ale rozvíjet blog i v jiných, neliterárních oblastech. Plánujeme přidávat pár, více či méně, chytrých rad na rychlý a chutný studentský žvanec, film, nebo cokoli jiného, co nám zrovna padne pod nos… (Lim Sarce)
Kdo všechno si podle vás na tomto blogu počte? Má blog nějaké stálé čtenáře, nebo se většinou jedná o náhodné „tuláky“ po blozích?
Jsou vítáni všichni, co mají rádi literární žblepty. A ti, podle momentální ankety v menu, přicházejí z různých míst a za různým účelem. Máme některé stálé čtenáře, ale hodně se k nám jenom tak zatoulá, nebo si nás najdou přes vyhledávač, kvůli referátům na literaturu, předpokládám. (Denda)
Váš blog existuje od roku 2008, ale osobně jsem se o něm dozvěděl až loni, když jste blog nominovaly do soutěže „Blog roku 2012“. Záleží vám na návštěvnosti a děláte něco pro zviditelnění blogu, nebo vám na tom nesejde?
Každému záleží na návštěvnosti, a kdybych tvrdila, že ne, pak bych kecala. Není to rozhodně to nejdůležitější. Hlavní je psát pro radost, protože když začnete psát kvůli návštěvnosti, všechno se pokazí. Návštěvnost je fajn v tom ohledu, že je to jakési ocenění vší té práce. Takže asi tak. (Denda)
Každopádně malý usměrňující komentář pod článkem potěší. Pravdou však je, že pro tento druh potěšení toho moc neděláme… (Lim Sarce)
Váš blog patří k redakčním blogům, za nimiž stojí více autorů. Jak taková spolupráce přesně funguje? Jak se mezi sebou vzájemně domlouváte? (Na Facebooku?) Kolik času vám blog bere?
Čas, který blogu věnujeme, je velmi nerovnoměrně rozdělený. Jsem ten člen, který má za úkol se flákat. Někdo přeci musí odpočívat, ne? 😉 (TMA)
Nejvíc toho dělá Denda. Já většinou píšu články až s její nohou na mém krku 🙂 To znamená, že mám na mailu mračící se smajlíky a v reálném světě se na mě dotyčná dívá skrze přivřené oči a podupává nožkou, že bych zase mohla něco udělat. Také shání pomocníky. Je zkrátka důležitým článkem, který vše propojuje a nutí do pohybu. Bez ní by náš vlak asi daleko nedojel… (Lim Sarce)
Tak teď to vypadá, že jsem nějaký redakční despota! 😀 Je to prostě můj nejoblíbenější koníček. A abych doplnila ještě informace ohledně dohadování čí domlouvání, buď z očí do očí nebo po mailu. Na FB mě jen tak nedostanete. Redakční blog má své výhody. Když vše funguje tak, jak má, je zde jistota, že blog nezačne upadat. Když píše jedinec, tak všechna práce leží jenom na něm, kdežto takhle si jeden člen celku může dovolit malou odmlku. Ale ne několikaměsíční! 😉 (Denda)
Té komunikace z očí do očí se občas bojím… Denda je do blogování hodně zapálená a útočí na nás každou chvilku! 😀 Má můj obdiv 🙂 Tolik trpělivosti s námi má… (TMA)
A trpělivého despotu, který nám nechává volné ruce, obě potřebujeme. TMA se totiž věnuje sportovním aktivitám a já se unáším na vlnách hudby, což nám zabírá dost času. Myslím si, že pro naši skupinku je tento systém zcela vyhovující. Koneckonců tenhle malý rozhovor a styl zodpovídání otázek, naši spolupráci vystihuje mnohem lépe, než vše zde napsané. (Lim Sarce)
Jak se díváte do budoucna? Myslíte, že vás to bude bavit třeba za další dva tři roky?
Já upřímně doufám, že nám to vydrží, co nejdéle to půjde. Snad náš blog zůstane nadále pojícím článkem, i když se rozběhneme studovat/pracovat/žít do všech koutů ČR. (Denda)
No Dendo? Tobě to vydrží určitě a já pevně doufám, že i mně (TMA s Lim Sarce)
Kdyby se chtěl někdo z čtenářů k vám přidat, vezmete ho mezi sebe? A můžou se ozývat i kluci, nebo si chcete udržet čistě dívčí „redakci“? 🙂
Může se ozvat jakékoli individuum, bez ohledu na věk, barvu očí, či následky jeho traumat ze školních let. Jestli má někdo zájem a cokoli k věci, nechť se ozve. Budeme jedině rády. (Denda)
P.S.: Klobou dolů všem, kteří to dočetli až do konce. (Den, Lim Sarce, TMA)

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: