Babičky online

Vítejte u prvního článku z nové rubriky, v níž se budete pravidelně setkávat s články o blogujících seniorech. Nový tematický seriál pro vás bude připravovat blogerka Edith Holá, která se rozhodla „… představit vám nejmenší skupinu blogujících lidí, u nichž můžete na blogu jen tak spočinout, často nic neřešit, v klidu pobýt, a – občerstveni moudrem nebo receptem – zase jít dál po své cestě.“
Blogerů v pokročilém věku přibývá – Srdce Blogu vás v následujících týdnech zve na inspirativní výlet do jejich světa.

Čínská medicína má vysvětlení proto, proč si mladí lidé častěji rozumí více s prarodiči než se svými rodiči. Děti a rodiče jsou jang. Plní energie, netrpěliví, chtějí plody. Kdežto starší generace je jin, proto nedochází k tření a odporu. Jin naslouchá, vyzařuje klid, nikam nepospíchá, necpe do popředí sám sebe.
Stáří je plodem celého života. Jak žijeme, takové budeme mít stáří. Pokud plodné, budeme aktivní i na stará kolena, nebudeme zatrpklí a stěžující si. Kolik z nás zná tvořivé lidi v důchodu? Možná často lidé odchodem do důchodu ztrácejí smysl a tvořivost zbytečně. Babičky on-line jsou toho důkazem, že se stáří může naopak stát velkou výzvou pro nové možnosti a nové cesty sdílení.
Příkladem takového plodného stárnutí je například Eva Lipinová.
Rozhodla se, že poslední den pracovního procesu nebude vnímat jako konečnou. Její seniorské dny tedy začaly blogováním. Ostravská babička si na blog Duhová poselství vkládá pohlazení pro duši. Její blog se tak stává meditativním koutkem i pro druhé. Zatímco např. blog seniorky Otavínky je svým zaměřením k ranní kávě, blog Evy je k večernímu rozjímání. Blogerka na něm uveřejňuje své kresby, mandaly, básně a fotografie přírody. Vždy ji potěší, když ji na blogu nebo na Facebooku přibude komentář, že dotyčnému člověku báseň nebo obraz pomohl, zlepšil náladu nebo ho inspiroval k nějaké tvorbě. Eva sama říká, že blogování nemůže být jen o pocitech autora, ale i o dávání. Sdílení ji obohacuje a rychlá zpětná vazba od čtenářů jí dává pocit, že má smysl psát a přefocovat obrazy na blog pro své čtenáře. Eva založila blog poslední prázdninový den, kdy věděla že po mnoha letech učitelování ten další den do školy nepůjde. Dnes přiznává, že zpočátku blogování propadala a byla to náplň každého dopoledne jejího „nového školního blogoroku“. Dnes už má i dny, kdy na blog nevloží nic. Její desetiletá vnučka a čtrnáctiletý vnuk jsou pyšní, že mají babičku on-line (elektronickou babičku). Práce pro děti i od dětí (nejen vnučky) najdete v galerii Radost – práce dětí a v rubrice Dětem. Duše bývalé učitelky češtiny a výtvarné výchovy se nezapře. Záměrem jejího blogu je učit druhé, předávat informace, inspirovat. Její často nedopsané básně mají vyprovokovat čtenáře k dopsání. A obrazy zase k vlastní tvorbě nebo meditaci.
Ukázka:
Do vínku vkládám laskavost a něhu,
zpívat však o tom nedovedu…
A zbytek je na vás, moji milí…
Co napadne srdce v tuto chvíli?
Odkládám na čas popsaný list,
abyste ve svém mohli dál číst.
Blogování Evě nakonec dodalo odvahu nebát se zveřejňovat své práce, seznámit lidi s tím, jak automatická kresba pomáhá relaxovat a mandala je cestou ke tvořivosti. Autorka na blogu také uplatňuje dlouholeté zkušenosti z kurzů, které vede. Pokoušela jsem se vygůglit její tvář, ale ani její kurzisté ji zřejmě nikdy nenafotili. Zůstane nám tedy nadále utajená. Možná, že ale opravdu vidíme duší lépe prostřednictvím obrazů, než kdybychom se dívali na její foto. Tím pádem díky blogu Duhová poselství známe Evu líp.
Text sestaven na základě povídání po chatu během jednoho měsíce. Eva se také zapojila do projektu Pohádky pro kulíšky na Blog.cz. Na Téma týdne píše výjimečně. Pouze, když téma duchovně souzní s jejím blogem.
V příštím díle se můžete dozvědět, jestli moderní babičky ještě vůbec hlídají vnoučata a zda jejich příbuzní vědí o jejich blogování. Také jednu blogerku představím zase podrobněji. Ve třetím díle se mrkneme, jestli blogují i muži 60+ a zda se přiznávají ke svému dědouškovství 🙂
Jaké důvody vedly k založení blogu další ze seniorů na portále Blog.cz? Všichni dostali e-mailem tutéž otázku:
Co vás vedlo k založení blogu? Určitě máte i jiné záliby, tak proč ještě blogování?
(Ponechala jsem autentické odpovědi).
Asi vlastní tvorba, vzpomínky na Písek, biografie regionálních osobností nejen z Moravy, ale i Písecka, básnická tvorba oblíbených básníků, zážitky z cest atp.
Otavínka – blog Píseček, otavinka.blog.cz
66 let, pochází z jižních Čech, ale vdala se na Moravu (Olomouc), bloguje od února 2008
Po odchodu z domu posledního syna jsem se začala seznamovat s internetem a zaujala mne možnost založení blogu na Novinkách. Ty později blog zrušily a byl celý převeden na Blog.cz, kde jsem musela již vytvořit i vzhled blogu. Poradil mi hodně syn a pak jsem si potřebné údaje vyhledala již sama. O naší rodině a o svém dětství jsem začala psát proto, že jsem to znala, bylo to takové člověku blízké a navíc jsem si znovu v duchu prošla svým dětstvím, vším, co jsem zaslechla a utkvělo mi v paměti. Napsáním do blogu jsem si v duchu některé věci, které jsem měla v sobě zaražené jako trn v patě vyjasnila, v duchu vysvětlila. Porovnala je s mým tehdejším názorem na život a nynějšími zkušenostmi. Čtením příběhů jiných lidí na blozích jsem zjistila, že ne vše, co tak vypadalo, bylo tak zlé, a měla jsem vlastně štěstí, že jsem se z toho dostala.
Ruža z Moravy – stejnojmenný blog, ruzenka.blog.cz
72 let, je ze Zábřeha na Moravě, ale narodila se na Slovensku v Bošanech, bloguje od srpna 2008
Chtěla jsem si někde zaznamenat, co jsem prožila, co mě zajímá a baví.
Plajznerka – blog Nápady jedné babči, plajzka.blog.cz
63 let, z malé vesnice u Chotěboře na Vysočině, bloguje od dubna 2007, začala na Estranky.cz a od března 2008 na Blog.cz
Když byla má první dvě vnoučata ještě malá 6-7 let, tak jsem jim na chalupě vyprávěla strašidelné pohádky o kouzelné sově, kterou máme na půdě za trámem a nikdo ji nesmí vzbudit, jinak se zlobí a něco škaredého jim provede. Moc se jim to líbilo a když odjížděla domů, tak jim bylo líto, že už jim nebudu vyprávět. Tak jsme se s dětmi dohodly, že si založím blog, kde jim ty pohádky napíšu a oni sami nebo rodiče jim je budou číst.
Ba.Ji – blog Strašidelné povídání Ba.ji, baji.blog.cz
63 let, z Jeseníku, ale většinu času tráví na chalupě asi 15 km od něj, bloguje od srpna 2008
K založení blogu mě vedla hlavně záliba ve fotografování, i když mám i jiné koníčky.
Hanka – blog Krajina Čech a Moravy, sceneryphoto.blog.cz
62 let, Třebíč, blog od května 2010
Všechno souvisí se vším. Můj blog vznikl právě proto, že mám hodně zálib a ty jsem chtěla někde prezentovat. Vnoučata slibovala, že mně nějaký blog založí, ale znáte to. Nakonec nikdo neměl čas a tak, když jsem narazila na Blog.cz a zjistila, že vytvořit si blog není až tak složité, šla jsem do toho na vlastní pěst.
Yorga – blog Jitčin blog, yorga.blog.cz
67 let, pochází z Brna, ale na penzi odešla na chalupu, kterou mají na Drahanské vrchovině
blog od 6. listopadu 2006
Jsem psavec odjakživa. Několik let si vedu i podrobné denní záznamy – i sousedi mi chodí práskat na sebe údaje, aby je pak mohli spolehlivě najít. Vydávala jsem školní časopis, psala do novin. Na blog teď píšu z potřeby se podělit o události svého života, zkušenosti „náplavy z města“ s přesazením na malou dědinu a na „farmu“ – jen pár králíčků, do deseti slepiček, mladou labradoří fenku z útulku, batolecího kocourka a svobodného přítele Pepína (Josefa). Na Blog.cz (výlučně sleduju) jsem hledala a našla spřízněné duše spíš starších blogerů, jejichž život je podobný i různý, jak šel život.
Kitty – blog Doufám – počteníčko, diviznacka.blog.cz
64 let, původně z jihomoravské dědiny (Lysice), teď žije na malé dědině na Vysočině, bloguje od srpna 2010
Blogovat začal můj švagr, byl těžce nemocný a měl před sebou asi rok života. Tehdy jsme to ovšem netušili, spíše jsme doufali v úplné uzdravení. Na jeho blog jsem chodila a psala komentáře jako Maruš, navštěvovala jeho spřátelené blogy a chystala se k založení mého blogu.
Fukčárinka – stejnojmenný blog, fukcarinka.blog.cz
60 let, z Moravskoslezského kraje, z města květin a zeleně z Havířova, bloguje od roku 2009
Vždycky jsem byla takový „psavec“, psaní mne bavilo vždy a tak hned, jak jsem zjistila, že nejstarší vnučka si založila blog, tak jsem to zkusila také, protože se mi líbily její články. Jenže vnučka nevydržela, já ano.
Ježura – blog Bábinčino povídání, jezura.blog.cz
71 let, Litvínov, bloguje už víc jak 4 roky
Zdravotné príčiny mi nedovolia pohybovať sa tak ako by som chcela, nuž viac-menej som musela začať so sedavou prácou. Blog cz som objavila náhodne, vyskúšala a som spokojná. Okrem toho, mala som vtedy zlé obdobie a tak som potebovala s niekym komunikovať, či sa len vyrozprávať zo svojich ťažkostí. Krátko potom ako som na blog dala svoje prvé články, objavili sa k nim aj prvé komentáre pre mňa vtedy neznámych ľudí. Boli milí, príjemní a ochotní. Čo-to mi poradili ohľadne tvorby blogu a tak som sa pomocou týchto blogerov dostala z nepríjemnej krízy, pritom som nemusela vôbec hovoriť o veciach ktoré ma vtedy boleli. Trápenia a starosti išli bokom, zaujal ma blog dokonca v takej miere, že som začala byť na ňom doslova závislá. Sedela som pri počítači denne a ozaj od rána do večera – s menšou pauzou, kedy som rodinke niečo narýchlo navarila. Toto nezdravé obdobie mám ale dávno za sebou, dnes si už dokážem povedať „dosť, aj zajtra je deň“ – (veď aj vôl vie, kedy má dosť, nie?).
Latryna – blog starej Latryny, latrynask.blog.cz
59 let, Bratislava, bloguje už pátým rokem
Těch důvodů je několik. Prvním je moje cestovatelská vášeň. „Vždy, před jakoukoliv cestou, jsem se snažila v knihách a na internetu najít co nejvíce informací, aby to pro nás nebyla cesta do neznáma. Tehdy jsem objevila stránky rodiny Řehůřků – tuším, že ze Zlína – kteří na svých stránkách odpovídali tazatelům na otázky týkající se cestování, ubytování a turistických cílů v Itálii. Informace byly občas nepřesné, zkreslené a mě došlo, že o mnoha místech toho vím mnohem víc a že bych si své znalosti a informace neměla nechávat jen pro sebe. To byl první impuls. Druhým byl blog mého spolužáka, se kterým nás spojuje cestovatelská vášeň. Začal popisovat své cesty na blogu a já si říkala, když to dokázal on, mohla bych to dokázat taky. Původní záměr psát krátký článek o určitém turistickém cíli a pak v komentářích pod ním rozvíjet další informace, se minul účinkem. První články mizely v „propadlišti dějin“ a já vítala každý sebemenší komentář. Dotaz nepřišel žádný. Od původního záměru jsem se hodně odklonila, i když čas od času publikuji to, co mělo být hlavní náplní blogu.
Signora A – blog Šeptání do vrby, signoraa.blog.cz 60 let, od roku 1972 žije v Praze.
Bylo 1. března 2008 a já dostala od syna první vlastní PC. Protože se celý život zabývám zdravým životním stylem, rozhodla jsem se, že své zkušenosti předám kromě děvčat ve svém okolí také těm, které se „schovávají“ za obrazovkou PC. Tak vznikl můj první blog, kde jsem předávala rady a zkušenosti děvčatům, společně jsme hubly, dělily se o úspěchy a navázaly i krásné přátelství, tak vznikly první „žabičky“. Žabičky proto, že kila dolů znamenala zelenou barvu – žabičku. Prožila jsem s tímto svým prvním blogem mnoho krásného, učila se poznávat nejen prima lidičky kolem sebe, ale i jak s blogem zacházet, jak vkládat články, obrázky a postupně se dostala až na tvorbu vlastní klikačky. První blog skončil v archívu mého PC a nyní zde je jeho kamarád, který už je „dokonalejší“ a je pro mě takovým vyznáním všeho co mám ráda a čím se zabývám od básní, přes zdravý životní styl, soutěže pro kamarádky, recepty, fotografii až k osobnímu deníčku.
Natty – blog Zdravý životní styl, nrecepty.blog.cz
bloguje od 19.6.2011
Počátek blogování nasměrovala na noc před ránem 1. září, kdy poprvé neměla stát za katedrou v práci. Ze začátku se nejvíce chtěla podělit se zkušenostmi s automatickou kresbou. Jak sama o sobě říká, není typická blogerka. Buduje svými články i texty ze zajímavých spřátelených webů mosty mezi lidmi, kteří mají podobné zájmy a hledají…

Eva Lipinová – blog Duhová poselství, duhovaposelstvi.blog.cz
63 let, Ostrava, blog založila 31.8.2008 v noci.
Blogovat jsem začala proto, že mne do toho „zatáhla“ sestra Helena.B. A čím mne dostala k blogování? Když v roce 2010 byla u mne na návštěvě, vyblejskla si našeho Bobíka a za pár dní nám dala svoji blogovou adresu, abychom se podívali, že budeme překvapeni. A pak jsem uviděla Bobíka. V té době jsem ještě o možnosti blogování nic nevěděla, ale zalíbilo se mi to. První článek? – To jsme s manželem seděli u PC a učili se vkládat obrázek k „Čekání na jaro“… Já jsem stavařka a práce s PC mi nedělala žádné problémy. Blog je moje odreagování, jsou tady moje kamarádky, najdu tady všechno, co mne zajímá a hlavně to tvoření, to je to lákadlo. Nedovedu si představit den bez PC.
Květa – blog bez názvu, kvetahora.blog.cz
blog založila v lednu 2010
Konečně se mi v důchodu naskytla možnost věnovat se ručním pracem. Syn byl přes den v zaměstnání, takže společný počítač byl celý den jen můj. Řekla jsem si, že spojím příjemné s užitečným a zkusím, jestli nenajdu nějaké návody a nápady. Nevím, jak jsem dospěla k blogu „Dílna ručních prací“. Obdivovala jsem nádherné výrobky mladinké Pavlíny a klikala a klikala a objevovala další bezvadné lidi a úplně nový svět. Zjistila jsem, že kouzlu PC propadli lidi podobného věku a že si dobře rozumí s těmi mladšími a že je to super.
Helena-B. – Helenin blog, helena-b.blog.cz
založila blog v listopadu 2009
Založení blogu byl jeden z důsledků mého odchodu do důchodu – potřebovala jsem najít alespoň trochu přiměřenou náhradu za práci, kterou jsem milovala a která byla hodně tvůrčí a inspirativní. Takže mimo dalších aktivit, do kterých jsem se pustila, mi dcera (také blogerka) poradila založit si blog.
babi Maňasová – blog babičky Maňasové, babiblog.blog.cz
63 let, blog od srpna 2009, bydlí v malinkaté vesničce asi 20 km od Zlína

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: