Ze světa redakčních blogů: zeme-tisicu-jezer.blog.cz

Blog zeme-tisicu-jezer.blog.cz byl založen před více než 2,5 lety, ale já jsem ho objevil teprve nedávno. Jak je možné, že zde existoval tak dlouho a nebylo o něm vůbec slyšet? 🙂

Opravdu už dva a půl roku? Nějak jsem přestala počítat čas.

Předpokládám, že jsi o nás neslyšel proto, že jsi o Finsku nic nehledal. A ano, uznávám, že většina populace v ČR je na tom asi stejně, pokud zrovna netvoří maturitní otázky ze zeměpisu. 😀

Ale věřím, že kdo se o tuto zemi nějakou dobu vážněji zajímá, už na nás narazil.

Připouštím, že jsme taková trochu utajená komunita, ale kdo hledá, určitě najde. Nejde nám o to mít vysokou návštěvnost od lidí, kteří blogem jen náhodou prošli, ale poskytnout informace tomu, kdo je chce získat.

Blog se nazývá „Klub finofilů„, ale osobně na mě působí spíše jako redakční blog (blog, na nějž přispívá více autorů, bez členství a pravidel, jako mají blogové kluby). Jak to vidíš ty sama?

Pokud se máme nějak zaškatulkovat, pak bych to nejspíše viděla na zmíněný redakční blog, ale s tím, že určitá pravidla máme. Svými články do Klubu finofilů přispívá několik lidí, se kterými jsem se domluvila. Někteří píší pravidelně, u někoho byl jeho první článek zároveň poslední. V takovém případě musím čas od času někoho z adminů vyškrtnout, jelikož pro „udržení se v týmu“ by dotyčný měl přispívat alespoň jedním článkem za měsíc, ale vzhledem k tomu, že toto občas nedodržuji ani já sama, tak ono zmíněné snižování stavů nebývá tak horké. 🙂

Řekla bych, že určité společné rysy by se zajisté našly. Ale myslím, že pravidla AK by pro nás nakonec byla do značné míry omezující. Přece jen u některých článků, týkajících se zejména aktuálních zpráv, není třeba je celé přepisovat vlastními slovy. A proto na blog někdy dáváme čistě jen odkazy na původní zdroj se stručným komentářem. Valná většina obsahu je ale autorská, píšeme ho buď sami z vlastních zkušeností – to se týká zejména článků o knihách, filmech atd. anebo s použitím dalších informačních zdrojů.

Blog je zaměřen na Finsko a vše, co s touto severskou zemí souvisí. Jak bys popsala váš společný zdroj oné „finofilie“ (pokud lze nějaký najít)? Proč zrovna Finsko, a ne třeba nějaká země ze Středomoří? Kdybys měla napsat jednu jedinou věc, kterou máš na Finsku nejraději, co by to bylo?

Zásadní otázka. Vezmu to popořadě. Zdroj finofílie je velmi zajímavé téma. Když se setkám s někým novým, kdo má také rád tuto zemi, většinou si nemohu odpustit otázku: „Jak k tomu přišel?“

Odpovědí jsem slyšela už docela dost a je až překvapující, že většina lidí uvádí hudbu. Na druhém místě se drží sport. Můj případ se ovšem nijak neliší od většiny. Finsko má velmi úspěšnou především metalovou scénu a jejich kapely jsou známé daleko za hranicemi své severní domoviny. Ukázkovým příkladem je třeba kapela Nightwish. Díky nim jsem se k Finsku dostala i já, jelikož mě naprosto uchvátila písnička Kuolema Tekee Taiteilijan zpívaná ve finštině. Musela jsem okamžitě zjistit, co je to za jazyk, že zní tak „elfsky“. Půjčila jsem si o Finsku knížku, přečetla si o idylce v červeném domku u jezera a zjistila, že je to přesně pro mě. Od mala mě sice lákala Skandinávie a obecně sever, ale nebývalo to tak vyhraněné na jednu zemi a tak „chorobné“. 😀 A odtud taky název finofílie, jelikož je to vážné a neléčitelné.

Země Středomoří jsou sice příjemné na opalování a zajímavé svými památkami. Poznávání památek mám velice ráda, Finsko je na ně bohužel trochu chudší, ale ležet na slunci na pláži plné lidí mě nijak neoslovuje. Nemám ráda davy upocených turistů a bohatě mi v tomto ohledu stačí Praha. Takže moje srdce táhne trochu opačným směrem – k nekonečným lesům, plážím téměř bez lidí (i ve Finsku se dá koupat), průzračným jezerům a hlubokým mechům. Ideální dovolenou vidím v dřevěné chatě s výhledem na jezero, o nějž ve Finsku opravdu není nouze, s lesem za zády. Čas trávit sbíráním borůvek, brusinek a ležením v mechu.

Jmenovat nejoblíbenější věc na Finsku je trochu složité, jelikož když si člověk oblíbí celou zemi, není to tak jednostranně zaměřené, jako když řeknete, že máte rádi Harryho Pottera. Samozřejmě mám ráda finskou přírodu, literaturu, hudbu, mentalitu tamních lidí… a všechno je to od sebe tak odlišné, že se to nedá příliš srovnávat. Ale jako takovou příznačnou věc bych jmenovala finský vzduch. Kdo ho nezažil, možná nepochopí. Finsko má díky svým hlubokým lesům a řídkému osídlení údajně nejčistší ovzduší v Evropě. A opravdu je to znát. Není lepšího pocitu než vystoupit z letadla a nechat si do tváře vehnat pořádnou dávku toho svěžího, chladného a čistého vzduchu. 🙂 Čiší z něj divokost, jakoby jím země říkala, že ještě není tak spoutána člověkem, jak se v dnešní době může zdát.

Nedílnou součástí blogu je fórum, které se ale nachází mimo Blog.cz. Jaký to má smysl, odvádět si návštěvníky z blogu pryč na jinou stránku?

Ano, fórum funguje společně s blogem už od jeho počátku. Zakládala jsem ho hlavně s tou myšlenkou, aby klub měl jistou soběstačnost. Například seznam členů je vytvořený přes fórum, kde se dotyčný kdykoliv zaregistruje a ihned se na seznamu objeví. Já tedy nemusím nic schvalovat a nikam nic dopisovat, jako kdyby byl seznam udělaný například pomocí blogového článku.

Službu blog.cz jsem nevolila proto, že bychom chtěli využívat akcí jako je třeba téma týdne a nějak výrazně se zapojovat do blogové komunity a jejího dění. Vybrala jsem ho kvůli snadné administraci, která nebude dělat problém nikomu z dalších pisatelů, a také protože blog.cz nechává svým uživatelům volné pole působiště ve vytváření vzhledu stánky. Toho si cením.

Pokud k nám zavítá někdo s otevřenou myslí a chutí dozvědět se něco víc o této zemi, tak určitě. Nejsme zase tak odborní a nepřístupní, aby naše práce nebyla určena nikomu dalšímu. Například články o literatuře či hudbě vám můžou poskytnout nějaký nový tip pro volný čas či vyplnění paměti v empétrojce. A pojmy jako Mika Waltari, sauna, Nokia či Koskenkorva zná snad každý.

Jak je to s obsahem tohoto blogu – jedná se o převzaté články, nebo o původní obsah, který není nikde jinde k nalezení?

No vida, jak se nám to zacykluje! O tomto tématu už jsem se zmínila v jedné z předchozích otázek. Většina obsahu je původní. Některé věci jinde nenajdete, přinejmenším ne v čj. Například články o některých národních parcích. Na druhou stranu do článku o finštině asi těžko mohu napsat něco výrazně novátorského, pokud si třeba ze srandy nevymyslím další pád. 😀

Na stránce Admins je uvedeno celkem 8 blogerek. Komunikujete spolu nějak ohledně nových článků, nebo všichni znají heslo od blogu a zveřejňují své články v podstatě kdykoli, když je chuť a čas? A čím to, že mezi vámi není jediný kluk, jak si to vysvětlujete? Neměl by se tedy váš blog přejmenovat spíše na „Klub finofilek“? 🙂

Zvolila jsem to tak, že každý, kdo se přidá mezi adminy, dostane k blogu heslo a článek napíše kdykoli chce, bez ohledu na schvalování ostatními. Mezi adminy sice žádný kluk není. Netuším, čím to je, možná že blog je spíše taková holčičí záležitost. Ale znám i několik kluků, které finofílie postihla a to ve velmi vážné formě. 😉

Pokud by se někdo z našich čtenářů chtěl mezi vás přidat, jaké má možnosti a co musí udělat?

Pokud by měl někdo zájem psát také články, stačí mi napsat e-mail, který je uveden na blogu. Jeho hledání snad nebude příliš velká bojovka. Pokud bude mít alespoň nějaké znalosti o této zemi, jistě se dohodneme. 🙂 Nějakou posilu bych ráda uvítala.

A když naše řady rozšíříte tím, že se zaregistrujete na fórum, kam odkazuje blog, bude to taktéž milé.

Jste spokojení s návštěvností blogu a děláte něco pro jeho větší zviditelnění?

Upřímně řečeno pro jeho zviditelnění nic extrémního nedělám. Nekomentujeme prostřednictvím naší adresy ničí články ani nijak podobně nerozšiřujeme odkaz. Při založení jsem vytvořila ikonu, kterou si několik blogerů umístilo na své stránky a zaregistrovala jsem naší adresu pro vyhledávání Googlem. Ale jelikož mě také zajímá, odkud k nám lidé chodí, dala jsem do menu anketu, která mi potvrzuje, že jednak není nad pravidelné čtenáře, kteří si k nám zvyky chodit, a pak je také užitečná ona ikona a vyhledávač. Takže vzhledem k tomu, že propagace mi nezabírá prakticky žádný čas a návštěvnost se pravidelně drzí okolo dvaceti lidí za den, jsem spokojená.

Za zviditelnění by se dala považovat i naše facebooková skupina s názvem Klub Finofilů, kam se v poslední době docela přesouvá pozornost. Sice tam není místo pro články, ale někdy je fajn se třeba podělit jen o hezký obrázek, písničku, na něco zajímavého poukázat atd…

Závěrečná otázka nemůže nezaznít – na blogu píšete mj. o tom, že … „byste v budoucnu rádi pořádali klubové srazy a třeba se jednou i do Finska společně dostali.“ Takže jak to vypadá s těmi srazy, byl už nějaký, případně je nějaký v plánu v nejbližší době? A co ten společný výlet do Finska, bude? 🙂

No… srazy mám stále na paměti, ale takovým způsobem, že si už hodně dlouho říkám: „Tak třeba příští měsíc.“ Žádný opravdový sraz tedy doposud nebyl, stydím se za to a doufám, že to někdy napravíme. Ale na druhou stranu musím říct, že některé lidi z klubu potkávám pravidelně na koncertech či se s nimi příležitostně střetnu při nějaké kulturní akci, jako bývají Dny severu.

Společný výlet do Finska by byl určitě krásný, ale po zkušenostech, kdy jsem loni sháněla někoho na společnou cestu, myslím, že by zorganizování, zejména po finanční stránce, bylo hodně složité. Přece jen Finsko má pro nás poměrně nevýhodnou polohu, co se dopravy týče. Z jedné strany leží Rusko, pro které je třeba vízum a z ostatních stran Baltské moře. Takže zpáteční jízdenka za 1600 Kč, která vás při troše štěstí dopraví do většiny zemí Evropy, je utopickým snem, stejně jako letadlo bez přestupu a za rozumnou cenu. A tak vám většina lidí nakonec řekne, že už to buď mají nějak zařízené, třeba přes au pair nebo Erasmus, či že na takový výlet nemají dostatek financí. Já měla nakonec štěstí a podařilo se mi najít známou z koncertů, ze které se stala výborná kamarádka a do Klubu finofilů už samozřejmě taky patří, jelikož kdo jednou navštíví tuto krásnou zemi, hned tak na ni nezapomene. 🙂

—

Finsko objektivem blogerky Lawiane

Lawiane, zakladatelka Klubu Finofilů a autorka blogu white-darkness.blog.cz

Irbise, spoluatorka Klubu finofilů a majitelka blogu irbise.blog.cz