Ze světa redakčních blogů: onedirection-ff.blog.cz

Před nedávnem na tomto blogu vyšel článek, který odstartoval vznik nové rubriky věnované redakčním blogům: Redakční blogy – nový trend na Blog.cz?
Prvním příspěvkem do nové rubriky je tento článek, zaměřený na blog s fan fiction příběhy o One Direction. Přečtete si rozhovor s autorkami blogu, který je aktuálně nejnavštěvovanějším blogem na Blog.cz vůbec.

Proč zrovna One Direction? Jak vypadá typický fan fiction příběh? Kolik let je čtenářkám blogu? To a mnohem více se dozvíte v následujícím rozhovoru o blogu na adrese onedirection-ff.blog.cz.
Blog na adrese onedirection-ff.blog.cz by se dal označit jako skokan letošního roku – ač byl založen teprve v únoru 2012, aktuálně je nejnavštěvovanějším blogem na Blog.cz. Jak se vám to podařilo a čím si ten úspěch vysvětlujete?

Maky: Tak, velký podíl na tom má hlavně Eva, která blog založila. Bohužel na něm moc dlouho nevydržela… Neměla na jeho udržování čas, a tak stránka začala pomaličku chátrat. Nakonec se ale rozhodla, že ji věnuje někomu, kdo se o ni starat bude a na úplném konci března vyvěsila inzerát na novou adminku. Já i moje kamarádka Veronika, jež si přezdívá Abbey, jsme se přihlásily s tím, že bychom chtěly vést stránku spolu a shodou náhod jsme byly vybrány. Hned první den jsem překopala všechny rozcestníky, vytvořil se nový mail a od té doby jsme spolu aktivně zveřejňovaly všechny povídky, které nám přišly. To je také podle mě jeden z důvodů, proč je náš blog tak oblíbený. Čtenáři se na nás můžou spolehnout s tím, že jim jejich oblíbená díla vydáme téměř hned po jejich napsání. Mimo to se na onedirection-ff nachází okolo tří set rozepsaných vícedílných příběhů a dalších několik stovek těch jednodílných. Nemusíte hledat příběhy přes Google, stačí zajít k nám a tam jich máte hromady. Navíc jsou přehledně oddělené do příslušných kategorií a ke všemu tomu snad přispívá i vzhledný layout. Na to si potrpíme. 😀

Kdo přišel s nápadem založit tento blog a kolik autorů za ním v současnosti stojí? Mají všichni také svůj osobní blog, nebo se věnují jenom tomuto blogu?

Maky: Jak jsem již zmiňovala, blog založila Eva (jméno je to jediné, co o ní víme). Pak jsme stránku přebraly já s Abbey (ta už na ní bohužel více není). A kolik autorů se na něm podílí? Jestli byste chtěl počítat všechny, kteří nám zasílají příběhy, tak to tipuji na nějakých pět set. Ovšem těch, kteří znají přihlašovací heslo, je osmnáct (Adminky: Maky, Baruzz; Korektorky: Zee, Hanča, Katie, Luss, Annie, Wera, Kacalan, Nerea, Ivush, Dadika, Miss Jessie, Ádis, NikuŠš, Ruby, Nicoole; Grafička: Jan Ča). Náš tým vlastně čítá ještě o tři členy víc, ale ti se starají o naše partnerské blogy (lovebites-ff: Andy Ryan, Barunie; justinbieber-ff: Louicy).

A ano, pár z nás svůj osobní blog má. Řadím se mezi ně třeba i já (heyimtroll.blog.cz), ale abych se přiznala, trošku to na něm teď zanedbávám. 😀 Nadále je tu Barunie s bajunky.blog.cz, Nerea a její nerea.blog.cz, Andy Ryan – fantazpovidky.blog.cz a walk-through-fashion.blog.cz, Baruzz – world-for-us.blog.cz, Ruby a naiveruby.blog.cz, Nicoole s diary-nicoole.blog.cz a v neposlední řadě Luss a luss-official.blog.cz.

Kolik je každé z vás let? A jak je stará typická návštěvnice vašeho blogu?

Maky: Myslím, že by bylo až moc zdlouhavé, kdybych členy našeho týmu a jejich věky vypisovala jednotlivě, tak to trošku zjednoduším:
13: Dadika, Nicoole, Zee, Luss
14: Maky, Wera, Nerea, Baruzz, Louicy, NikuŠš
15: Katie, Ivush, Miss Jessie, Kacalan, Annie
16: Andy Ryan, Barunie, Ruby, Hanča, Jan Ča, Ádis
No a co si budeme povídat… Řekla bych, že typická návštěvnice našeho blogu je asi tak stejně stará, jako já. Tedy čtrnáctka. ;]

Blog je zaměřen na fan fiction tvorbu s tématem britsko-irské chlapecké hudební skupiny One Direction, která u místních blogerů nemá na růžích zrovna dvakrát ustláno – většina lidí se vůči nim vymezuje dost kriticky. Co se vám na One Direction líbí, a jak se vyrovnáváte s tím, že vás baví kapela, kterou většina lidí hejtuje?
Maky: Neřekla bych, že ji lidé tolik nesnáší… Nebo dobře, v Čechách jsou hateři takovýchto interpretů poněkud rozšířenější než v zahraničí (alespoň se mi to tak zdá), ale zatím jsem se nesetkala s tím, kdy by mi za to, že se mi líbí, někdo nadával. Dokud se to nerozšíří až do takových extrémů, je mi to jedno. Konflikty nevyhledávám. Natož s někým, kdo by se z mého rozčilení jen těšil. Takovou radost jim dopřát nechci.
Baruzz: S haterskými komentáři se na našem blogu setkáváme jen minimálně, tedy skoro vůbec. Asi mluvím za celý tým, když řeknu, že se mi líbí jejich hudba, to byl asi prvotní důvod, proč jsem se o ně začala zajímat. Ovšem pokud je někdo opravdu nemá rád jen kvůli tomu, že to jsou One Direction, tak s tím nemůžu nic dělat, je to pouze jejich volba.

Kdybyste měli vybrat jednu jedinou písničku od One Direction, kterou byste doporučili někomu, kdo od nich dosud nic neslyšel, jaká by to byla?

Maky: Za mě by to byla asi písnička What Makes You Beautiful.
Vzhledem k tomu, že je to jejich první singl vůbec, táhne se s nimi téměř už od samých začátků jejich kariéry. S ním také vybojovali první místo v Americe. :]
Baruzz: Same Mistakes.
Nestačilo by to okecat jenom u jedné. Přijde mi, že každý už alespoň jednou slyšel WMYB, jak už v rádiu, nebo na YouTube. Ovšem tahle písnička poukazuje na to, že dokáží zazpívat i jiný typ písniček.

Váš blog patří k redakčním blogům, za nimiž stojí více autorů. Jak taková spolupráce přesně funguje? Čtenáři vám posílají svoje smyšlené příběhy o One Direction a vy je prostě překlápíte na blog? Takto prosté to je? Odmítáte některé příběhy zveřejnit, nebo zveřejníte úplně cokoli, co vám kdo pošle?
Maky: Tak, náš tým se především dělí na tři kategorie. První je ta, do které se řadím já a to je tedy ta, která povídky zveřejňuje (zveřejňování – Maky & Baruzz). Druhá se skládá z korektorek. Je to tedy TK = Tým Korektury. Korektorky si v mailu berou do parády nové a jednodílné povídky, ty opraví a zveřejní je. Já s Baruzz potom přidáváme pozdější díly, ty korektorky opravují až v administraci (opravování nových dílů a jejich následné přidávání slouží k tomu, aby si korektorky jednotlivé povídky rozebraly). Samozřejmě jsou i případy, kdy povídku nezveřejníme. Takto činíme tehdy, pokud se jedná o jednodílný příběh s čistě erotickou tematikou (takové povídky směřujeme na lovebites-ff), či pokud máme s autorkou problémy. Našla se jedna, která měla ve své e-mailové schránce nastavené přeposílání spamu k nám na mail. I přes nekonečné napomínání, že pokud to nezruší, přestaneme zveřejňovat její povídky, se nic nezměnilo. A tak její příběhy prostě nevydáváme. Její spam nám ale chodí doteď. :D

Jak se mezi sebou vzájemně domlouváte – na Facebooku? Kolik času vám blog bere?

Maky: To je různé. S těmi, které bydlí daleko, se domlouváme přes Facebook, ale tady se jedná spíše o TK. Snažila jsem se adminky jako takové vybírat tak, abychom k sobě měly co nejblíže. Většina z nás je tedy z Prahy. Čas od času se sejdeme v nějakém tom fastfoodu a všechno řádně probereme. V sobotu 1.9. se také konal sraz blogu, kde se nás zatím sešel nejvyšší počet. (Fotky ze srazu najdete na konci článku – pozn. S.R.)
No, abych byla upřímná, dříve jsem se blogu věnovala daleko více. Ale prázdniny pro mě byly docela kritické, jelikož jsem se připravovala na přestupové zkoušky. Kdyby nebylo korektorek a Baruzz, blog by asi přestal fungovat. Samozřejmě by se dříve nebo později znovu rozjel po starých kolejích, ale mezitím by se nám ve schránce nahromadil obrovský počet povídek a já bych nebyla schopná to všechno zveřejnit. A to jsem ani nezmínila to, jak by naše čtenářky běsnily vzteky. Holkám tedy hodně dlužím. :]
Baruzz: Na facebooku nebo přes Skype. Tyjoo. Spočítejte si to: Denně přidám tak dvacet pět povídek a jedna mi zabere 3 minuty…
Zee: Já osobně se s holkami domlouvám přes Facebook, jelikož nejsem z Prahy. Blogu jsem dříve věnovala velmi hodně času. Přibližně tři hodiny za den. Jelikož se mi právě rozbil netbook, musím chodit na ‚rodinný‘ počítač a to mi nedovoluje tolik rozsahu, kolik bych potřebovala.

Jak vypadá typický fan fiction příběh o One Direction?
Maky: Tak, když si projedete pár příběhů, které na stránce máme, bude to samozřejmě ten samý zamilovaný stereotyp. Většinou je tam hodně hádek, které mnohdy končí až rozchodem. Daný pár se ale samozřejmě vždycky dá dohromady. Další variantou je, že jeden z těch dvou hrdliček zemře, poté je buď to konec příběhu, nebo se ten druhý utrápí – to se většinou jedná o jednodílné příběhy. Musím se přiznat, že jedno takové dílo ve svém repertoáru mám. Každopádně se najdou i propracovanější povídky od zkušenějších autorů, která mají třeba i originální téma.
Většina Fan Fictions z našeho blogu je plná gramatických hrubek (kterých se naše korektorky pomaličku, polehoučku zbavují), stylistických chyb, nesouvislostí v textu a podobných blbostí, které jsou způsobeny buďto nepozorností nebo nezkušeností autora. Když takhle něco takového vidím, snažím se poradit, ovšem jen pramálo z nich si to vezme k srdci. Pravděpodobně by mi nejradši nafackovali za to, že jsem drzá. 😀
Baruzz: Většinou se jedna o příběh psaný ich formou. Hlavní hrdinka se setkává se členy skupiny a vyrovnává se s častou nepřítomností svých přátel, nebo s nenávisti žárlivých fanynek.
Zee: To záleží na tom, co si představíte pod pojmem ‚typický‘. Jestli si představujete to, co nám přichází nejčastěji, tak to většinou bývají zamilované příběhy. Bývá to nejčastěji tak, že se do sebe daná dvojice zamiluje, do jejich krásného vztahu zčistajasna přijdou hádky nebo začne jeden z nich druhého podvádět apod. Nakonec to vždy dopadne tak, že se dají znovu dohromady. Také jsme na blogu měly období ‚černých‘ povídek. Všechny končily tím, že se někdo zabil. Avšak najdete tu i velmi zajímavá díla, která vás uchvátí tak, že od nich neodtrhnete oči.
Dřív, než jsem se dostala do onedirection-ff týmu, jsem bývala ‚hrozbou‘ blogu. Byla jsem proslulou kritičkou. Ne, že bych někomu chtěla zkazit náladu, ale když vám někdo k příběhu napíše: „Pěkné, těším se na pokračování.“ a podobně, nikam se v psaní neposunete.
A musím se přiznat, že mi velmi vadí chyby v povídkách, dělá to z ní nekvalitní práci. Proto se nám s Maky zrodil nápad na Tým Korektury a musím říct, že díky TK je blog zase výš.

Chodí na váš blog i kluci, nebo se jedná výhradně o blog pro dívky? Stejná otázka na pohlaví autorů fan fiction – píší to pouze dívky, nebo i kluci?
Maky: Překvapivě k nám chodí i kluci. Myslím, že u nás snad jeden z nich píše, ale teď si nejsem jistá. Každopádně, mužská část našich čtenářů není ani zdaleka tak výrazná, jako ta ženská. Poprvé jsem si jich všimla, až když jsem napsala článek o tom, že nám nějaký *** smazal web sexualfrustrations.blog.cz (jehož místo poté přebralo lovebites-ff.blog.cz) a oni reagovali. Tehdy jsem začala ječet a tancovat po pokoji. 😀

Váš blog mi připomněl jiný blog na adrese twincest.blog.cz, který se zaměřuje také na fan fiction tvorbu o hudební kapele, ale trochu jiného zaměření (většina jejich příběhů popisuje imaginární erotický vztah dvou sourozenců z kapely Tokio Hotel). Jsou vaše povídky také o sexu mezi členy kapely One Direction, nebo se věnují výhradně jiným tématům, a žádný sex tam nenajdeme?

Maky: Přímo na onedirection-ff.blog.cz takové příběhy nenajdete, ale na našem sesterském webu lovebites-ff.blog.cz jsou rubriky Bromances (která se zaměřuje na sexuální vztah mezi dvěma členy kapely), Threesomes (ve kterých je popisován sex mezi dvěma členy kapely a jednou dívkou) a Normal (což jsou obyčejné erotické příběhy o vztahu jednoho člena kapely s dívkou).
Samozřejmě se nějaké sexuální scény najdou i u nás, ale to pouze ve vícedílných povídkách. Myslím, že dnes už se nenajde žádná, která by v sobě žádné takové prvky neměla.

Je něco, co by vám práci na blogu usnadnilo? Postrádáte nějakou funkci nebo vychytávku, kterou byste ocenili, aby vám to usnadnilo život při tvorbě blogu ve více lidech?

Maky: Samozřejmě už jsem přemýšlela nad lehčími cestami, ale kromě založení ‚opravdové‘ domény mě nic nenapadlo. Jednalo by se o stránku, kde by se každý autor zaregistroval a mohl by si své příběhy zveřejňovat sám. Taktéž bychom neměly povídky o různých interpretech rozházené po jiných blozích, ale všechno by se nacházelo na jednom místě. Tuto možnost jsme s ostatními konzultovaly, ale nakonec jsme došly k závěru, že blog.cz přeci jenom pracuje na jednodušším principu, který každý zná a ovládá ho. Navíc by byla spousta práce s přesouváním povídek a to se nám podstupovat nechtělo. Zvlášť ne po tom, co se stalo se sexualfrustrations (povídky, které na něm byly, se také musely zveřejňovat úplně od začátku).

Jak se díváte do budoucna? Myslíte, že vás to bude bavit třeba za další dva tři roky?

Maky: Já osobně si nemyslím, že nám to vydrží více než jeden rok. Na One Direction se pomalu zapomene, návštěvnost klesne, lidé nám přestanou posílat příběhy. Navíc, já jsem právě přestoupila na jinou, těžší školu, budu mít více učení, tudíž jen doufám, že zvládnu blog nějak skloubit s učením. Chci, abych to utáhla alespoň do konce roku 2012, snad se mi to podaří i na delší dobu, ale… uvidíme, no. :]
Baruzz: Jsem přesvědčená o tom, že pokud by nás to přestalo za pár let bavit, bude tu určitě někdo, kdo by po nás tohle ‚břemeno‘ nesl dál.
Zee: Myslím, že to záleží na mnoha věcech. Na autorkách a jejich múzách, na čtenářkách, na klucích (One Direction), na škole. Může se stát spousta věcí. Ale myslím, že by mě to stále bavilo.

Fotky ze sobotního srazu fanynek blogu onedirection-ff.blog.cz:
´

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: