Téma týdne – zkušenosti po půl roce

1. března jsme vyhlásili první téma týdne Ekologie. Za námi tak je skoro půlroční existence této funkce a 25 vyhlášených témat, čili dobrá příležitost ke shrnutí dosavadních zkušeností.

Téma týdne bylo na začátku vymyšleno jako relativně primitivní způsob, jak dostat uživatelské blogy více do výsledků vyhledávání. Idea byla asi taková, že internetový uživatel napíše do libovolného vyhledávače hledaný dotaz, a pokud to bude náhodou některé z našich témat týdne, tak je možné, že mu vyhledávač na čelných místech výsledků vyhledávání nabídne nějaký článek věnovaný tématu týdne na blogu na Blog.cz.
Jak už to tak bývá, téma týdne se podobně jako další funkce na Blog.cz „zvrhlo“ v něco docela jiného. A to nejenom proto, že většina uživatelů nezná nebo ignoruje základní pravidla SEO, jejichž aplikace by zřejmě skutečně blogy do výsledků vyhledávání dostat mohly.
Předně je dobré přiznat, že původní záměr se moc nevyvedl. Zkuste si zvolit některé z již vyhlášených témat týdne a napsat ho do některého z vyhledávačů. Šance, že se tímto způsobem dostanete k nějakému článku zaměřenému na téma týdne na blogu na Blog.cz, je v podstatě nulová.
Viz ekologie, Karel Gott, terorismus, drogy, a další témata, ke kterým se můžete vracet v žebříčku Téma týdne. Odkazy na blogy ve výsledcích vyhledávání nikde.
Místo toho se z tématu týdne stal zajímavý fenomén, kolem kterého se vyrojil jev doprovodných jevů: flamewary kolem nových návrhů na příští téma týdne, vyburcování dříve pasivních uživatelů k zájmu o tento blog a dění kolem blog.cz, vznik stovek zajímavých úvah a zamyšlení od originálních blogerů, a v neposlední řadě vzestup zájmu některých uživatelů o zlepšení obsahové kvality uživatelských blogů.
Je nesmírně zajímavé, kolik uživatelů objevilo novou zálibu v podávání reportů na blogy, které zneužívají téma týdne.
Ukázalo se, že je zde velká poptávka po obsahové kvalitě článků, a po tom, aby blog.cz jako provozovatel nějak zasáhl proti uživatelům, kteří publikují obsah – řekněme – velmi nevalné úrovně. Téma týdne se tak ukázalo jako testovací vzorek, na kterém jsme si všichni mohli vyzkoušet, jak by to fungovalo, kdyby Blog.cz přímo zasahoval do toho, jaké články uživatelé publikují.
Zveřejnil jsi kradené fotky celebrit nebo okopírovaný článek z Wikipedie? Ok, ale nedávej to do tématu týdne. To, co běžně projde 99,99% uživatelům v podobných případech, se náhle ukázalo jako nepřípustné pro články v žebříčku Téma týdne.
Jakmile někdo zveřejnil článek, který do tématu nepatřil, uživatelé se ozvali a takový blog nahlásili. A to s nebývalou silou – na jeden článek zneužívající téma týdne často přišlo i několik stejných stížností od různých uživatelů, kteří hledali zajímavé články k tématu a není jim lhostejné, když někdo zamořuje žebříček nesmyslnými články.
Samozřejmě, leckdy je diskutabilní posoudit, co ještě do tématu patří, a co nikoli. Sami jistě ale uznáte, že například článek obsahující jednu jedinou fotku z filmu Twilight, nalezenou někde na internetu a s velkou slávou zveřejněnou jako článek do tématu týdne „Upíři“, asi nebude úplně ideální.
Zajímavým jevem je jeden typ stížností, který uživatelé posílají. Jedná se o případy, kdy si nový uživatel založí blog, a zveřejní na něm jediný článek zařazený do tématu týdne, v drtivé většině případů s tématem týdne nesouvisející. U těchto případů se snad ani nedá mluvit o tom, že by bloger téma týdne zneužil. Na blogu většinou nic jiného než jeden článek nemá, a to, že je zařazený do tématu týdne, není ani tak „zneužití“ této funkce, jako spíše obyčejné experimentování s možnostmi blogu. Něco jako když si koupíte novou televizi a chcete si vyzkoušet, co všechno umí. Nic to ale nemění na tom, že ani tito nováčci nemají právo svým testováním zanášet žebříček tématu týdne odkazy na zavádějící články, i oni proto musí své články mazat.
Ale zpět k tématu týdne. Dostat blogy do vyhledávačů s pomocí tématu týdne tedy zrovna dvakrát nevyšlo, povedlo se ale něco jiného – téma týdne vydatně rozhýbalo uživatelskou komunitu a dalo vzniknout řadě zajímavých diskusí, článků a úvah nad řadou zajímavých fenoménů, jako je anime, Facebook, homosexualita, atd. Za zmínku stojí i to, že vyhlašování témat týdne zvedlo návštěvnost Srdce Blogu. (Ještě více ji ale zvýšila Natalia Sadness, která ji ostatně zvýšila každému, kdo se o ní jen náznakem zmínil 🙂
S tím souvisí to, že téma týdne vyloženě svádí k tomu, aby bylo vždy nějak kontroverzní, rozporuplné, emotivní, diskutabilní či podnětné k diskuzi. Když vidíte, jaké emoce dokáže vzbudit něco tak banálního jako to, na jaké téma budou uživatelé psát jeden týden své články, pokušení se svézt na vlně flamewarů je velké. Není nic jednoduššího, než nechat proti sobě poštvat barbie a gothicy, vegetariány a milovníky masa, kuřáky a nekuřáky, levičáky a pravičáky, fanoušky linuxu a windows… a pak jen sledovat, jak návštěvnost utěšeně roste.
Otázka ale je, zda je smysluplné honit se za návštěvností za každou cenu a zda to některé uživatele spíše neodrazuje. Možná by místo plamenných diskusí pod články dali přednost tomu, moci si v poklidu psát své články na témata typu „příroda“, „hudba“, „život“, namísto hádání se o to, kdo to vlastně byl Krutomluv či jak je to s tou tolerancí k homosexuálům (velmi diskutovaná témata týdne v minulosti).
Hlasujte v anketě, čemu dáváte přednost. A samozřejmě pokud se chcete svěřit se svým názorem na cokoli co bylo zmíněno v článku, pak máte k dispozici komentáře – jako vždy všechny komentáře čtu a na dotazy v rámci možností reaguji.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: