Muž mě vzal na kulturu. Připadala jsem si jako před 13 lety, když jsme se seznámili. Ne pro závan romantiky čerstvě zamilovaných, ale pro údiv, co všechno je možné. Tehdy děvče z těžce exaktní fakulty bylo ve společnosti studentů fildy v Týnské literární kavárně úplně paf. Ostatně, exotika vzájemná.
Za těch pár let jsem si na specifikum čistě humanitně vzdělaných lidí zvykla, nicméně tohle performance bylo silné kafe. Resp. ne-performance. Z youtube představený projekt, kde se snoubí čtení poezie, improvizovaná hudba a improvizované čmárání plnicím perem na meotaru. Dokonce je to mezinárodní záležitost. V Praze s účastí ukrajinského velvyslance a jeho manželky. Na webu, který má špatně rozluštitelné jméno, rozdILovI.org, můžete shlédnout záznamy life produkcí a vyrobit si originální pohlednici. Ty jsou pěkné.
Ale co dělá celý program životným? Společensky nosným? Dobře výdělečným? Netuším. Jediná možná odpověď je osobnost básníka, dobrá duše, která dýchá a tvoří pro Ukrajinu už přes dvě desetiletí. Bard, zpívající napříč společenskými skupinami, s pestrou paletou témat. S přesahem do politicko – sociálních aktivit. Jeho tvorba je opravdová, oslovující, živá a jeho texty se můžete potěšit zde. Serhij Žadan.
A k tomu si vyrobte e-pohled. A pošlete si ho mailem, nebo na fb. Bez uhlíkové stopy.
PS: Skautský institut na Staroměstském náměstí – deset bodů z deseti!
od sebe k sobě 