Lízla jsem si Smetanky

Téměř po roce jsem jela zkontrolovat Litomyšl. Je stále krásná, živá a srdečná. Záminkou tentokrát byla Smetanka, báječný nápad mé bývalé kolegyně. „Přijeď, mám pro Tebe lístek!“ 🙂
Ubytovala jsem se už poněkolikáté na kouzelném místě, stále ještě v lese a stále ještě u potoka, mezi Poříčím a Budislaví, v Domě u bratří Čapků. Tentokrát mi klíče předával úplně neznámý správce, mladý kluk v montérkách, vonící po čerstvě pokosené trávě. Pár stébel upomínkově zachycených ve vlasech. Zřejmě nadšený, že mi nebude muset vysvětlovat pravidla ubytování, mi dal rovnou slevu a zase honem za prací v konečně chladnoucím dni.
Bratři Čapkové lákají zajímavé existence. V minulosti tu nocoval třeba Havel. Při posledním pobytu jsem si užila mistry světa v jízdě na skejtu, neuvěřitelní maníci! 🙂 Tentokrát jsem potkala fotografku architektury z Rakouska, která jela fotit Litomyšl. Což by nebylo tak zvláštní, kdyby mě milá dáma nevyvedla z míry tím, že mi popisovala kde jaký architektonický skvost z Litoměřic. Prý tam nefotila profi, jen byla na pár výletech..
Samotná Smetanka byla báječná a nechci ji líčit, prostě někdy jeďte, stojí to víc než za to. Co bych však ráda zdůraznila a čehož si doufám všimlo co nejvíc lidí, podle čeho by si módní policie konečně mohla opravit svá zamrzlá pravidla, byly chloupky v podpaží jedné krásné mladé dámy. Nosila si je s takovou grácií, že doufám, že zasadila semínko nového stylu. Pramínek kaštanových vlásků se leskl hebkostí, zrovna zval k pohlazení, doslova provokoval jako chundelatá číča: sáhni si! Jestlipak je možné docílit i po letech holení tak hezounkého porostu? A zdalipak to funguje i v jiných partiích?
Litomyšl tentokrát získala i body politické. Starostovi se podařilo Andrejkovi the first rozmluvit volební kampaň v rámci proslovu na Gastronomických slavnostech M.D. Rettigové. Což není jen sympatické gesto, ale také logický krok, ANO totiž v Litomyšli ani nesestavilo kandidátku. Další projevem velikosti tohoto maloměsta je, že přemýšlí nad svou krajinou a projevilo zájem o model Zdoňov a jeho návodný software QGIS, což je metodika, jak si „opravit“ krajinu tak, aby byla odolnější vůči sžíravému horkému počasí a vrátila se do ní voda (Reportér 5/2019). Moc bych si přála, aby se do toho opravdu pustili. A nejen tam.
Kdybych měla jedním slovem popsat setkání s přáteli, volila bych slovo „žně“. Z několika rozumných důvodů jsem uzavřela, že jedu za mně vzácnými lidmi trávit s nimi vzácné chvilky a nebudu si je kazit konzumem. Pročež jsem vyfasovala pěkných pár minut ruměnce a pořádnou horu úžasných a promyšlených dárků. Ach jo 🙂 Tak aspoň, že hlavně pro malou.
Nicméně, jak jsem se vykašlala na dary pro jiné, tak jsem se vykašlala i na sebe. To, že jsem si v Litexu mohla koupit plavky, které potřebuju nutně, a že jsem se mohla stavit cestou z Luže v proslavené lužské třešňové aleji, když třešně miluju, tak to všechno mi došlo až za Hradcem Králové.
Byly to báječné čtyři dny plné štěstí ze setkání s rodinou a z trvajích přátelství. V duchu víry ve snahu o vědomý a vzájemný život. A pak na nás spadla duha … Děkuju za to!

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: