Stejně jako Vánoce nejsou o dárkách, nejsou o nich ani narozeniny. Správné je být šťastný, že jsme se dalšího výročí dožili a že je s námi slaví někdo blízký. Jenže se k oběma příležitostem v roce dárky dávají. Je to od dětství zakořeněná tradice. Pamatujete, jak Lisa z Bullerbynu napřed dostane horké kakao do postele a pak přijde na řadu dárek snů? A mezitím to napětí z očekávání, pak ohromující radost? Jako dítě si člověk narozky pekelně užívá. Užívá si tu všeobjímající pozornost. A pak se to někam vytratí. Proč se teda posledních pár let prostě netěším?
Protože každoročně omílaná fráze „já nic nechci, hlavně, že jsme zdraví“ se stane automatickou a člověk začne dostávat blbiny, které neurazí, nebo něco praktického, nebo to, co nakonec přece jen vymyslí, že by chtěl, protože o drobnost ve formě knihy si přece jen říct může?
Protože se u nás v rodině velké oslavy narozek nikdy nenosily (slavnostní oběd stačí) a člověk to nějak pak nemá v krvi, udělat tu mega zahradní párty, nebo zamluvit hospodu. Odkládání vycepované skromnosti není tak snadné, ehm.
Protože jsem dávno pochopila, že to, co bych si fakt přála, je nesplnitelné a není to tím, že to je děsně drahé. Jakože celosvětový mír, fuck off IS, fuck off nejmocnější kokoti světa, kteří si s námi hrajete jako s figurkami. Zdraví pro celou širokou rodinu včetně sebe, pro přátele. Vyzmizíkování té spousty bordelu, co se vyrábí hlava nehlava a zamořuje planetu. Kdybych chtěla být skromnější, tak bych si přála, aby okolo mě byli jenom samí uvolnění a veselí lidé, se kterými je člověku dobře. Aby na politické kandidátce byli všichni plní vůle vést dobře naší zemi a bylo úplně jedno, koho ta naše skvělá česká populace zase vybere.
Protože jsem ten nejlepší dárek už dostala a nic ho nepřekoná? Protože teď už si budu pokaždé uvědomovat svoji smrtelnost a bát se, aby ta s kosou neudeřila dřív, než se ten malý uzlík, který tady teď spí, dokáže postarat sám o sebe?
Protože jsem nevděčná káča, která si neváží toho, co má.
Protože zamýšlet by se člověk nad sebou měl i bez narozenin.
(PS: A co že teda chci?
Dovolenou na Havaji a barefooty!!)
od sebe k sobě 