Wiki Site Story 2017

Na poslední chvíli se dívám na wikipedii. Varování před vyzrazením zápletky. Následuje text, který končí větou: Než může dojít k dalším bojům, všichni se rozprchnou, když slyší zvuk policejních sirén.“ Trochu divný konec, ale budiž, není čas na rozjímání.
Pelášíme na metro, Kongresové centrum se nás nemůže dočkat. Sklenka vína pro doladění vyladění, pak už se jen uvelebit v sedačce a nechat se pohltit známými melodiemi West Side Story-The Broadway Classic. Jó, na takové nádheře jsme byli. Původní zpracování podle Leonarda Bernsteina, Jeroma Robbinse a Stephena Sondheima. Paráda. Orchestr i zpěváci hýří zaujetím pro věc, užíváme si celkem velkolepou show, přesně do momentu, kdy se všichni rozprchnou za zvuků policejních sirén. Následuje vlažný potlesk, účinkující se zdekují do zákulisí.
Hm a to je jako všechno? To přece nemůže být konec, divím se pod fousy. Když už nic jiného, že by Amíci nečekali na velké ovace? Pomalu se šineme k šatnám, cestou se dovídám, že Leonard Bernstein má ukrajinské kořeny. Když žijete s ukrajinským intelektuálem, časem zjistíte, že všichni, kdo kdy něco znamenali, uměli, nebo dokázali, měli nějaký ten ukrajinský kořen. Toaleta, pak fronta v šatnách, anebo co kdybychom si ještě dali vínko? Jak pomyslíme, tak konáme a.. Ejhle? Zvonění? Mažeme zpátky do sálu, je to tu, další dějství se rozjíždí! Před polovinou původně zcela zaplněného sálu..
Že by pražské publikum bylo tak náročné a ho Broadway neokouzlila? Ba co víc, že by bylo tak akční a demonstrativně odešlo? I ti, jejichž vstupenky stály zhruba trojnásobek těch našich nejlevnějších? To se našemu „holubičímu“ národu nepodobá. Zbývá horší varianta, zřejmě čerpali info z wiki, jako já..
Aspoň že jsme pak Američanům dopřáli ovace ve stoje!
S naším loudáním jsme měl kliku, nepopírám. Jen si říkám, co polovičatého jsem si z wiki přebrala hlava nehlava. A co z toho bylo méně nevinné, než muzikálový příběh ze šedesátých let…
PS: Pro ty, kdo neměli to štěstí, kouzelný dokument o natáčení WSS z dalšího pramene informací všední spotřeby:

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: