Europeana tour II

Patrik Ouředník na východní Evropu kašle, tak jedeme my. Autor to v originálu vyjádřil poněkud pregnantněji, překladatel to přetavil v all inclusive tour made by České centrum v Kyjevě. Prima.
den 2.
Pro vstupní alkoholické largo desolato se čtvrtek započal pozdě odpoledne. Asi tak v pět. Do rozjetého festivalového vlaku jsme naskočili druhý den jeho konání a to filmem Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde! Přes odmítavý Havlíčkův verš v názvu filmu se režisér knížeti Karlovi obdivuje a je to skvělý psychologický tah na českého „šlechtofobního“ diváka. Bohužel, kombinace nekvalitní zvukové techniky a obtížně srozumitelného knížecího projevu dovolila porozumět sotva polovině dokumentu. O to zřejmější byl postoj režiséra Břetislava Rychlíka při večerní pijatice nakladatelství Větrné Mlýny a Českého centra. Sebestřednost umělcova byla dobrosrdečná až roztomilá a nejen ve smyslu lidových písní poučná. Brzdná dráha večera byla tak akorát dlouhá.
den 3.
Pátek ráno v dobré kondici, kterou jen a jen umocnila vymoženost ubytování v hotelu – snídaně. Pestrá a bohatá, s voňavou kávou navrch. Kyjev v rozjasněném slunci pulsoval životem, procházka k Českému centru jako putování rejem víl a uspěchaných permoníků. České centrum sídlí v přízemí zřejmě luxusního panelového domu, s osobní ochrankou a parčíkem jako stvořeným k rozjímání (a kouření). Výletní euforii zpražila tryzna na Majdanu. Průvod s otevřenou rakví padlého Gruzínce, dle zpěvu a vlajek soudě. Jizva nad čelem od ucha k uchu, snad pitevní. Přítomnost Azova. Dusno.
A pak už jen knižní Arsenal, Arsenal! V kráteru po demolici armádního polygonu skvěle zrenovovaná budova se silnými zdmi ze světlých cihel, udržujícími chladné klima i v největších vedrech, která zrovna nebyla. Stánky nakladatelství jeden na druhém, čtení a prezentace, rozhovory, literatura nabízená v hudebním obalu, odpočinkem pro oči výtvarný art, rafinované atrakce pro děti. Proudění lidí všemi směry, čtenáři napříč věkovým spektrem, umělci – navěky mladí. Radostnost setkávajících se spisovatelů a elektrizující atmosféra tvůrčího ducha, řečeno slovy zavedených klišé. To nejlepší, co může dnešní Ukrajina nabídnout.
České centrum
Knižní Arsenal

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: