Patrik Ouředník na východní Evropu kašle, tak jedeme my. Autor to v originálu vyjádřil poněkud pregnantněji, překladatel to přetavil v all inclusive tour made by České centrum v Kyjevě. Prima.
den 0.
Komfort cestujícího na Ukrajinu se zvyšuje. Autobus odkoupený od Student Agency nabízí sluchátka, americkou filmotéku, kafe, čaj a polštářek pod hlavu či záda. Fasten your seatbels, pokud u vaší sedačky jsou. Skrčenecká poloha na 24hodin vede k uvědomění si celého těla. Na hranicích pouze hodina, která nedovoluje rozvinout klasickou psychologii od „Co jí ti paznechti, chudince, chtějí“ k „Kvůli čemu ta kráva zdržuje“. Jsou patrné jen záblesky radosti, když celník vrátí pas a posune se o sedačku dál. V mezičase ukrajinština s osobním lektorem, výsledkem je takový pěkný suržik s českým přízvukem. Novela Stíny zapomenutých předků přede mě staví dilema, jestli je lepší psaný originál nebo geniální Paradjanovo filmové zpracování. Verdikt: je to k sobě komplementární a obé vřele doporučuju.
den 1.
Ukrajina kvete a co vesnice, to čápi. Folklor autobusových nádraží kulminuje v Kyjevě, kde nás vítá obzvláště družný bezdomovec zákeřnou otázkou, jestli se dá dojet vlakem do Austrálie. Těžko říct, kam nás měla tato debata nasměrovat, zavazadla nepočkají. Ubytování v hotelu, jehož název se po revoluci „smrskl“ z ´Moskva´ na ´Ukrajina´ a ve kterém zaměstnanci sveřepě mluví rusky i přes jeho nedávné zhoštění se role v krvavém dramatu Majdan. Dnes není uvnitř po ničem stopy a hotelový host, který má doma bojler, nejvíc oceňuje never ending hot water.
Večer koncert zpěvačky s velkým hlasem a malou kapelou a znovu se učení pití všech těch alkoholů, které se ve fajn filologické společnosti protáhne až do rána.
Pohled z hotelu.
Pohled na hotel.
od sebe k sobě 