Europeana tour I

Patrik Ouředník na východní Evropu kašle, tak jedeme my. Autor to v originálu vyjádřil poněkud pregnantněji, překladatel to přetavil v all inclusive tour made by České centrum v Kyjevě. Prima.
den 0.
Komfort cestujícího na Ukrajinu se zvyšuje. Autobus odkoupený od Student Agency nabízí sluchátka, americkou filmotéku, kafe, čaj a polštářek pod hlavu či záda. Fasten your seatbels, pokud u vaší sedačky jsou. Skrčenecká poloha na 24hodin vede k uvědomění si celého těla. Na hranicích pouze hodina, která nedovoluje rozvinout klasickou psychologii od „Co jí ti paznechti, chudince, chtějí“ k „Kvůli čemu ta kráva zdržuje“. Jsou patrné jen záblesky radosti, když celník vrátí pas a posune se o sedačku dál. V mezičase ukrajinština s osobním lektorem, výsledkem je takový pěkný suržik s českým přízvukem. Novela Stíny zapomenutých předků přede mě staví dilema, jestli je lepší psaný originál nebo geniální Paradjanovo filmové zpracování. Verdikt: je to k sobě komplementární a obé vřele doporučuju.
den 1.
Ukrajina kvete a co vesnice, to čápi. Folklor autobusových nádraží kulminuje v Kyjevě, kde nás vítá obzvláště družný bezdomovec zákeřnou otázkou, jestli se dá dojet vlakem do Austrálie. Těžko říct, kam nás měla tato debata nasměrovat, zavazadla nepočkají. Ubytování v hotelu, jehož název se po revoluci „smrskl“ z ´Moskva´ na ´Ukrajina´ a ve kterém zaměstnanci sveřepě mluví rusky i přes jeho nedávné zhoštění se role v krvavém dramatu Majdan. Dnes není uvnitř po ničem stopy a hotelový host, který má doma bojler, nejvíc oceňuje never ending hot water.
Večer koncert zpěvačky s velkým hlasem a malou kapelou a znovu se učení pití všech těch alkoholů, které se ve fajn filologické společnosti protáhne až do rána.
Pohled z hotelu.
Pohled na hotel.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: