Konvičkou do nosu

Máme listopad. Žádný div, že od nástupu do nové práce bez bloggerského příspěvku, vše zapadá do logiky předchozí zkušenosti – viz http://jakutah.blog.cz/1405/rabies-free-time. Dalším deficitem je pohyb, méně sportuji a do rozvrhu místního plaveckého bazénu se nejsem schopna vejít. (Kromě děravé otevírací doby zřejmě hraje roli i moje rozmazlenost, děsně mi chybí on-line sledování aktuálního počtu klientů.) V minulých letech od podzimku do jara několikrát za měsíc v bazénu a v páře, občas solná jeskyně, v zimě zázvory a máty s citronem a medem, bohatě stačilo. Na zmáknutí oslabení ve stresu i kašlajících lidí v okolí. Letos jsem ochořela už v půlce listopadu.
A teď, proč o tom píšu! Protože konvička! Fenomén, který je zřejmě dlouhodobě známý, ke mně se dostal letos poprvé. Nejprve nenápadně, skryt pod rouškou beletrie. Jogínka proplachující si nos v Járově-Balvínově Lásko, teď! mi spíš vykouzlila ve tváři úsměv. Kdo takhle blbne? Ovšem vygooglíte-li si heslo džala néti, zjistíte, že takhle „blbne“ lidí dost. A že to vlastně blbnutí není, protože pozitivní účinky téměř na vše (včetně vypadávání vlasů). A že se na to dají sehnat preformované konvičky. Mně to přivádí zpátky k holotropnímu dýchání, dech jako cesta, okej. Víc jsem tomu nevěnovala pozornost.
Další zásek přišel o pár týdnů později, listovala jsem časopisem pro praktiky a do očí mě udeřil titulek Výplachy v péči o nos. ORL lékař tam sice nesliboval zázraky v podobě vyléčení „i plešatění“, nicméně vychvalování prospěchu v léčbě akutních i chronických respiračních onemocnění to bylo. Dokonce uvádí i to, že je to příjemné! Následoval výčet různých roztoků a bylinek k proplachům, zkrátka alternativní mazec.
Poslední ponouknutí přišlo od kamarádky, která přidala osobní zkušenost. Blesková úleva u syna s pekelnou neustupující rýmou, dlouhodobá úleva u manžela- alergika, bezva věc! Teď stojí konvička přede mnou. Tvrdý plast ve tvaru rohu hojnosti, aspoň tak, jak si ho představuju. Modrý. Na krabičce heslo: snadné-účinné-přirozené. No, přirozené mi to fakt teda nepřijde, ale rybáři to prý dělají již po generace, píše se dál. Ke zvýšení důvěryhodnosti dodávají, že sice vyrobeno ve Vietnamu, ale navrženo v Norsku! V Norsku, yo! Poloudušená rýmou si jdu namíchat solný roztok dle návodu…

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: