Nejhůře hodnocené blogy

Jedním z mnoha důvodů, kvůli nimž se blogeři hlásí do Autorského klubu, je možnost nechat si svůj blog zhodnotit ostatními. Každý nováček je hodnocen známkami jako ve škole – jedničky dostávají ti nejlepší a pětky nejhorší.
Postavit se do této arény a vyslechnout si vox populi, to si žádá nepochybně odvahu. Přijmout kritiku je obecně těžké pro každého, nota bene tehdy, když se veřejné hodnocení zvrhne spíše ve veřejné lynčování. Které blogy z této uličky hanby prošly zatím s nejhorším vysvědčením?

Pokud přijde řeč na otázku hodnocení blogů, na celou řadu blogerů to působí jako červený hadr na býka. Odpůrci jakéhokoli hodnocení blogů opakují stále dokola ty samé námitky, které by se daly shrnout do okřídleného rčení sto lidí, to chutí. Spousta blogerů jednoduše věří, že blogy se nedají hodnotit prostě proto, že se vždycky najde někdo, komu se bude vybraný blog líbit, i kdyby ho většina ostatních shledala hrozným.
Další potíž je v tom, že se při hodnocení blogu ocitáte na tenkém ledu, kde je nutné našlapovat doslova po špičkách. Je nutné si uvědomit, že za každým blogem stojí v reálu živý člověk, který mu věnuje svůj drahocenný čas a úsilí. V momentě, kdy mu blog zkritizujete, nepřímo vystavíte odsudku i samotného autora.
Ačkoli lze diskutovat o tom, nakolik je správné klást rovnítko mezi blog a jeho autora, je nezpochybnitelné, že blogeři to prostě dělají. Říct někomu, že má hrozný blog, je v podstatě totéž, jako urazit i jeho autora. Proto je nutné dobře volit slova, neuchylovat se do osobní roviny, a hodnotit výslovně pouze kvality blogu podle nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdybych nevěřil, že je možné blogy hodnotit, vypadal by dnes Autorský klub úplně jinak. Osobně jsem přesvědčen, že je zde možné báječně využít moudrost davu – crowdsourcing považuji za mimořádně efektivní způsob, jak najít nejlepší řešení nějakého problému. Jeden člověk může chybovat, ale podílí-li se na úkolu více lidí, skoro určitě ho vyřeší lépe než jeden jednotlivec.
Přesně takto od začátku hodnotíme každého nováčka v klubu. Čím více lidí blog oznámkuje v anketě, tím víc věřím tomu, že její výsledek věrně odráží objektivní zhodnocení kvalit takového blogu. Nepřeceňujme význam různých malých podvůdků v hlasování – pokud jde o známkování nováčků v klubu, skutečně si stojím za tím, že ankety (v nichž hlasují desítky až stovky blogerů) mají velkou vypovídací hodnotu o tom, jak je oznámkovaný blog dobrý.
Pro účely tohoto článku jsem se proto rozhodl podívat na to, které blogy dostaly nejnižší hodnocení. V tomto ohledu mám pro vás dvě dobré zprávy: není jich mnoho a skoro se všemi z nich jsme se v Autorském klubu už rozloučili. Z celkového počtu 137 nováčků, kteří byli do klubu do dnešních dnů přijati mezi 11.3.2011 až 20.9.2013, jich dostalo negativní hodnocení pouze 12. (Negativním hodnocením rozumějme situaci, když počet pětek převážil všechny ostatní známky).
To je podle mě mimořádně dobrý výsledek – znamená to, že moje chybovost při výběru nových blogů do Autorského klubu byla necelých 9%. Velmi zjednodušeně řečeno tedy platí, že přibližně pouze každý desátý blog, který jsem vybral, nebyl dostatečně dobrý, aby si členství v klubu zasloužil. Jak by se asi toto procento změnilo, kdyby nové blogy do klubu vybíralo více lidí?
Z toho mimo jiné plyne, že přijímání nových blogů do Autorského klubu velmi dobře funguje – právě proto, že se do něj zapojuje inteligence davu. Nepopírám, že mohu chybovat při výběru nového blogu do klubu, ale pokud se tak stane, je vysoká šance, že komunita takovému blogu vystaví negativní vysvědčení, a blog bude z Autorského klubu stejně vyloučen.
Pojďme se tedy konečně podívat na to, jaké blogy si vysloužily v minulosti neslavné vysvědčení, kdy doslova propadly z Autorského klubu ven. Souhlasíte, že si všechny následující blogy svoje pětky zasloužily? Vážně jsou podle vás tak hrozné? Myslíte, že mají všechny něco společného? A co byste poradili jejich autorům?
12 nejhůře hodnocených blogů přijatých do Autorského klubu Blog.cz mezi 11.3.2011 až 20.9.2013 (seřazeny podle počtu pětek):
(z AK vyloučen)
(z AK vyloučen)
(již není členem)
(z AK vyloučen)
(z AK vyloučen)

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: