YumeOokami: V mém věku si každý připadá nepochopený

V říjnovém příspěvku z pravidelné rubriky Rozhovory si můžete přečíst rozhovor s dalším členem Autorského klubu.
Představuje se 19 letá YumeOokami z blogu yumeookami.blog.cz, která není na Blog.cz rozhodně žádný nováček. YumeOokami nám zodpověděla pár otázek o sobě, svém blogu, nebo třeba o tom, jaký má názor na „růžové blogy“. Přečtěte si portrét další zajímavé osobnosti z naší uživatelské komunity.

YumeOokami, autorka blogu yumeookami.blog.cz
Je ti 19 let, jsi z Mladé Boleslavi, a na blogu vystupuješ pod přezdívkou YumeOokami. Jak bys na úvod představila sebe (včetně významu přezdívky) a svůj blog v několika větách?
Někdo mě už zná, ať už v dobrém nebo zlém, a někteří mě určitě neznáte, tak zde jsem, YumeOokami. Jsem studentka čtvrtého ročníku polygrafické školy na severu v Rumburku. Grafika je pro mě vším, točí se kolem mě pořád a pořád mě baví, už přes deset let. Narodila jsem se jako býk, v Mladé Boleslavi, kde i dodnes žiji.
Vysvětlení přezdívky? Někdy v jedenácti jsem byla dlouhou dobu nemocná a mamka objednala televizi s více kanály, kde byl Jetix a tehdejší A+ (nyní Animax). Anime mě okamžitě pohltilo, ze začátku nás Otaku bylo málo, a tak jsem byla jen Yume (dokonce jsem měla starý blog yume-san.blog.cz, dnes patří někomu jinému), ale pak se „otakismus“ rozšiřoval, a tak jsem si dala přijímení Ookami. Yume znamená sen, jako snílek a Ookami je vlk, mé oblíbené zvíře. Dnes se už za otaku nepovažuji, ale pseudonym mi zůstal.
Sama svůj blog označuješ jako „materialistický blog jedné nepochopené umělkyně„. To svádí k otázce, jak jsi to myslela s tím, že jsi nepochopená – kdo tě nechápe a proč máš takový pocit?
Myslím, že v mém věku si každý připadá nepochopený. A nikdy mě nebudou všichni chápat, ať už mé názory, nebo mé fotografické, či grafické vyjadřovaní. Setkávám se s názorem, že sama sebe neskutečně miluji, když mám na blogu „milion“ svých fotek, ale to si rozhodně nemyslím. A to je jeden důvod z mnoha, proč „nepochopená“. A kdo ví, třeba nechápu sama sebe. (smích)
Tvůj blog jsem objevil v únoru letošního roku, kdy na něj nejmenovaná dívka podala hned tři stížnosti, údajně proto, že se na něm nachází porno (šlo o tvoje fotky v článcích zde, zde a zde). Všechny byly jako neodůvodněné zamítnuty, přesto bych se tě rád zeptat, co si o tom myslíš? Považuješ svůj blog za kontroverzní a baví tě záměrně provokovat, nebo je to jinak?
Ježíšmarjá (nezadržitelný smích), nikdy jsem nevěděla, že byl můj blog nahlášen. Uf, dejte mi chvilku na vydýchání bolesti mé bránice. Očividně je pro někoho můj blog kontroverzní, když jsem byla nahlášena. Ale asi by si někdo měl vyhledat výraz „porno“. Záměrná provokace mě rozhodně baví, ale asi bych to úplně nenazývala provokací. Je to nějaké vyjadřování. Kdybych se za to styděla, dávno už články smažu, ale jsou jen prostě zahrabané v blogu. Myslím si, že se mezi blogy najdou ještě víc „porno“ blogy. Nemám problém nastavit si to na nevhodný obsah, ale myslím si, že to není nutné. Jsem si jista, že na můj blog chodí lidé 15+, a mladší návštěvníci na něj nepřijdou, protože mé nadpisy článku neobsahují tagy jako „Justin Bieber, Selena Gomez, Hříšná láska, apod.“. Jen je trochu mrzuté, jak jsi na mě narazil. (smích)
Na blogu píšeš, že jsi posedlá svou váhou. Označila bys svůj blog jako „pro-ana blog“? Jaký máš vůbec názor na tento druh blogů? (tématu jsme se několikrát věnovali na Srdci Blogu, naposledy zde).
Ne, to tedy rozhodně ne. Je to jen můj osobní postoj, ke mně samé. Nemám s potravou žádný problém, jím třikrát denně a jídlo doslova miluji. Jednu chvíli jsem na blogu měla články o „hubnutí“, ale bylo to psáno z vlastní zkušenosti a nebylo to nic drastického. Chtěla jsem se jen s někým podělit o to, jak jsem zdravě zhubla. Ale nadále v tom nepokračuji.
Dále by mě zajímal tvůj názor na blogy, které komunita označuje jako „růžové“ (věnují se kosmetice, sexu, hubnutí, líčení, vztahům, oblékání, a podobným tématům). Označila bys tak ty sama svůj blog? A pokud ne, do které z 15 tematických kategorií, které jsou v nastavení na výběr, tvůj blog podle tebe nejvíce spadá? (aktuálně nemáš blog do žádné z nich zařazený).
Mně osobně se nelíbí. Nechci všechny házet do jednoho pytle, ale u většiny, co jsem někdy zkoušela pročítat, mi přišlo, že je píše někdo bez mozku. Což si kdokoliv může říct i o mně. Ale o šminkách, sexu, vztahu… bych uměla psát taky, ale nepřipadá mi to jako přínosné. Nechápu, jak o sexu a vztazích může psát šestnáctiletá slečna – ani já sama o tom moc nepíšu a rozhodně bych nikomu neradila, maximálně mu řekla své vlastní zkušenosti a názory. Radit by měl někdo, kdo už si něco prožil a má na dané téma více pohledů.
Kdyby šlo blog zařadit do více kategorií, dala bych si Art a design a Deníček. Proto jej zařazený nemám. Mám prostě radši blogy, které se zabývají něčím zajímavým, takovýchto „růžových“ blogů je nespočet, a dokonce jsou takové i velké weby jako Jenprozeny.cz, apod. Je jich prostě „přerůžověno“. Přiznám se, že nějaké takové stránky pročítám, ale jen v krajní nouzi, a spíš je jen přeletím. Vyjadřování je jednoduché a nudné.
A jak se třeba díváš na blog Lady Vanilky? Jeho autorka, Míša Vančurová, pro svůj blog a podobné blogy razí označení „blog o majitelce„. Opět stejná otázka – vidíš zde nějakou podobnost mezi tímto typem blogů a vlastním blogem?
Ano, slečna je „růžovka“ a svůj postoj k těmto blogům jsem vysvětlila výše. Nepídila jsem se, kolik slečně je, ale vypadá hodně mladě (tipuji 16), což je znát na obsahu. Žít život tím, že budu řešit, jestli mohou být kluci a holky přátelé, jestli je lepší Avon nebo Mary Key, etc., mi přijde zbytečné a povrchní, ale slávu to zajistí. Myslím si, že už jen e-mail „LejdiiiVanilQa“ skvělé poukazuje na inteligenci. Nechci nikoho urazit, ale jsem ten typ člověka, co by si v životě takové jméno nedal (Lady, Honey, Kiss, Sexy…) a tyto blogy mi nedávají žádný přínos. Ale dnešní blogeři těmito blogy žijí a já to nikomu neberu – pokud to někomu něco dává, tak jim to jen přeji. Ale já osobně jsem ráda za blogy opačného ražení (povídky, kresby, grafika, aj.) Ze ztotožňování s tímto blogem mám kopřivku.
Zkoušela ses někdy zapojit do psaní pro Krásná.cz? Jak se ti tenhle server pro holky líbí, a čteš si tam občas něco?
Tak myslím, že teď už je všem úplně jasné, jak se na tyto blogy a server Krásná.cz dívám. Takže už jen krátce, ne nezkoušela, nechci a nebudu. Nečtu, nechci a nebudu.
Když byl tvůj blog přijatý do Autorského klubu, vysloužil si poměrně hodně negativní hodnocení – nadpoloviční většina hlasujících mu dala nejnižší známku. Jak jsi to tehdy přijala a kde je podle tebe největší problém v tom, že tvůj blog vnímá tolik lidí negativně?
Ano to je pravda, mě to netrápí a ani nikdy trápit nebude. Tak jak já nemám ráda „růžové“ blogy, tak někdo nemá rád mě a můj blog. Jsem na to zvyklá a nemusím se zalíbit či zavděčit všem. Přihlášku jsem dala v době, kdy jsem po tom prahla, a dlouhou dobu se nic nedělo. Po dlouhé době jsem se tam nakonec dostala, ale v tu chvíli už mě netrápil negativní postoj.
Kde je problém – ve mně? V ostatních? Nikdy není chyba jen na jedné straně, jsem taková, jaká jsem, a lidem prostě nesedím. Nic zvláštního.
Patříš mezi spoustu zájemců, kteří se přihlásili do konkurzu na nový design Srdce Blogu. Jak se ti líbí stávající design našeho blogu, a máš už teď představu, co bys na něm ráda změnila, a jak by sis představovala nový design?
No popravdě to byl dost spontánní krok. Hlavně proto, že když už na to tu školu mám, proč ne. Potřebuji si procvičit HTML, CSS i funkční grafiku. A takhle se k tomu skvěle dokopu. Stávající design se mi nezdá nijak ošklivý, jen trochu zastaralý. Dnes se dá na webu vymyslet spousta zajímavých věcí a myslím si, že blog by si to zasloužil. Představu zatím nemám, řeším vše za pochodu.
Závěrem máš možnost cokoli vzkázat našich čtenářům a pozvat je na svůj blog.
Hater gonna hate. Je jen na vás, jestli půjdete s davem a odsoudíte mě hned. A nebo jestli si zkusíte udělat svůj vlastní obrázek o mně a mém blogu. Jsem ráda za každý komentář, ale myslím si, že by mělo fungovat jedno pravidlo, které se dá použít jak v blogovém, tak i v reálném životě: „Komentuj konstruktivně, ale neurážej a nevyužívej vulgarismů.“ Tomu se nebráním a všechny vás srdečně zvu do svého blogového koutku.

Více se o zpovídané blogerce dozvíte na jejím blogu na adrese yumeookami.blog.cz

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: