ANKETA: Necháváte si posílat e-mailem reakce na svoje komentáře?

Anketa k nedávno představené funkci (čtěte článek Vnořené rubriky a další novinky).
Zajímá nás, jak jste si zvykli na novou funkci, zda ji vůbec využíváte, a jaké k ní máte eventuálně připomínky.

Pokud jste v minulosti zanechali na nějakém blogu komentář, neexistoval jiný způsob, jak se dozvědět, zda na něj někdo reagoval, než se na blog znovu vrátit. To vedlo k různým improvizacím, kdy si uživatelé například ukládali navštívené články, u nichž nechali komentář, do záložek v prohlížeči, apod.
Řešení přitom bylo jednoduché a známé z jiných stránek, kde je možné diskutovat – upozornit uživatele na reakci e-mailem. Pokud nyní píšete k libovolnému článku komentář, stačí zaškrnout tuto volbu.
Blog vám následně pošle e-mail pokaždé, když kdokoli reaguje na váš komentář. Uživatel se tak nemusí k článku opakovaně vracet a šetří to jeho čas, nemluvě o výhodě, že e-mailové upozornění platí trvale (pokud se z něj uživatel neodhlásí), tzn. blog vás klidně upozorní na novou reakci i po měsících a letech.
Otázka je jasná. Přisvojili jste si tuto funkci? Jak často ji používáte? A vyhovuje vašim potřebám, nebo k ní máte nějaké připomínky, jak ji ještě upravit, aby to bylo dokonalé?
Děkujeme za vaše hlasy v anketě i komentáře pod článkem k tomuto tématu.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: