 |
Na serveru Mediar.cz vyšel před nějakou dobou zajímavý článek, který se zabývá ovlivňováním naši digitální stopy. Autorka v něm uvádí několik tipů, jak mít pod lepší kontrolou výsledky, které k našemu jménu nachází internetové vyhledávače.
To je téma, které se stává aktuální i pro rostoucí množství našich bývalých uživatelů.
|
Jak Blog.cz pomyslně „stárne“, přibývá logicky blogů, za něž se jejich autoři stydí – nemohou je ale zrušit.
Příčina je jednoduchá. Blog.cz letos v srpnu oslavil 7 let existence. To už je na internetový projekt slušný výsledek, který mimo jiné znamená to, že z řady dřívějších dětských uživatelů vyrostli dospělí lidé. Kteří si v duchu doby hlídají svůj internetový obraz a čas od času protáhnou své jméno Googlem nebo Seznamem.
Jaké je jejich překvapení, když zjistí, že jim vyhledávač často na prvním místě nabízí odkaz na jejich dětský „blogísek“, který si vedli před několika lety. Je tomu tak proto, že vyhledávače upřednostňují zavedené stránky s mnohaletou existencí před mladými weby.
Staré blogy – byť klidně jen s pár články – tak mají pro vyhledávače velkou váhu. V kombinaci s nulou nebo jen minimem dalších výsledků pro hledaný dotaz tak často dochází skutečně k tomu, že vám Google nabídne 5-6 let starý blog jako první výsledek po zadání vašeho jména do hledacího políčka.
V typickém případě následuje zděšení, protože takový uživatel se zastydí za infantilní obsah svého tehdejšího blogu, a začne logicky uvažovat, jak blog zrušit.
Zde ale nastává kámen úrazu. Přihlašovací údaje si po tolika letech většinou nikdo nepamatuje, a obnova hesla rovněž není možná, protože uživatel již nemá přístup ani do tehdejšího registračního e-mailu.
V takových případech se na nás často obrací s žádostí, abychom jeho starý blog zrušili, protože je mu nepříjemné, že si ho může kdokoli najít, a sám se stydí za svoje „blogové hříchy minulosti“. Následuje často pracné kolečko e-mailů, v nichž je uživateli vysvětleno, že blog je možné zrušit pouze tehdy, může-li uživatel bez pochybností prokázat, že je skutečně jeho autorem. Což ve většině případů ale možné není, protože uživatelé si často píší o zrušení blogů, na kterých není nic, podle čeho by se dalo určit autorství.
V podobných případech zde blog zůstává jako takový malý virtuální pomníček „na věčné časy“, protože staré blogy se neruší. Nezbývá tak, než se řídit starou známou radou: nedávat na internet nic, co byste si nepřáli o sobě sdělit ani v reálu. Osud informací jednou vyvěšených na internet ztrácíte z kontroly v okamžik zveřejnění, a je vůbec otázkou, zda mají uživatelé právo nárokovat si kontrolu toho, co o nich najdou vyhledávače.
Jaký obraz internetového uživatele je totiž více úplný – ten „neučesaný“, plný stop z minulosti včetně „blogových hříchů“, nebo ten uměle dotvářený vědomým „pálením mostů“ a zasahováním do toho, co k uživateli najdou vyhledávače?
Čtěte k tématu:
od sebe k sobě 