Dvě menu na blogu – váš názor?

Navazujeme na minulý článek. Tentokrát na téma dvou menu na blogu.

Druhou funkcí, která se často objevovala v komentářích pod článkem Jak byste změnili Blog.cz?, byla možnost mít na blogu současně dvě menu (jedno pozicované nalevo a druhé napravo). To v současnosti možné není – menu je možné pozicovat nalevo či napravo, případně ho zcela vypnout.
Rádi bychom se vás tedy zeptali, v čem by spočíval přínos dvou menu na blogu. Nám to není tak úplně jasné, a jediné, co nás napadlo, je teoretická možnost, že by to snad mohli ocenit majitelé blogů s velmi dlouhým menu, které by rozdělením na menu dvě mohli opticky zkrátit. Druhou možností, kterou zmiňovali i někteří blogeři, je to, že dvě menu na blogu uměla dnes již neexistující služba Sblog.cz.
Jako vysvětlení se nám ale obojí nejeví dvakrát přesvědčivé, a už vůbec to nevysvětluje, proč po možnosti mít na blogu dvě menu volá tolik uživatelů. A hlavně, jaký by to pro uživatele mělo skutečný přínos?
Zkuste proto prosím v komentářích vysvětlit odpovědi na tyto tři otázky: jaký přínos mají dvě menu (oproti „pouze“ jednomu), kolik blogerů by to podle vás ocenilo, a chtěli byste vy sami, aby to na Blog.cz bylo možné?
Takže zpět k titulku tohoto článku: dvě menu na blogu – váš názor?

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: