V březnovém rozhovoru se představuje další zajímavý člen Autorského klubu Blog.cz. Je jím blogerka vystupující pod přezdívkou Mňoukla&vymňoukla.
Kolik ti je let a odkud jsi?
Řekla bych, že je mi něco kolem sedmdesáti pěti a osmdesáti kočičími léty, ale kdoví, v kočkách se jeden nevyzná. A jsem z malého městečka, kde bydlí málo koček (s tím je třeba něco udělat).
Jak jsi přišla na svoji přezdívku „Mňoukla&vymňoukla“?
Jsem ukecaná- umňoukaná. A jsem trdlo, takže často něco „vymňouknu“. A tak jsem vlastně spojila dvě vlastnosti do přezdívky.
Asi budeš mít ráda kočky, jak je to ale s tvým vztahem ke psům? 🙂
Řekněme, že k nim mám zdravý respekt 😀
Před časem jsi byla přijata do Autorského klubu. Pomohlo ti to najít nové čtenáře?
Stálé určitě ne, na mém blogu vydrželo dlouhodobě jen pár nejoddanějších :D. Ale jednorázových čtenářů je dost.
Co sis vlastně od Autorského klubu slibovala, když sis do něj podala přihlášku?
Těšila jsem se, že se zapojím do různých tvořivých rubrik klubu. A také jsem měla tajné přání, že občas možná někdo hodí očíčko na můj vy-mňouk.
Jsi spokojená s návštěvností svého blogu? Děláš něco pro to, aby byla vyšší?
Samozřejmě, že jsem spokojená. Být nespokojený totiž zabere spoustu času :). A pokud se nepočítá to, že se snažím psát kvalitně, tak pro vyšší návštěvnost nic nedělám.
Poslední dobou je móda zakládat pro svůj blog fanouškovskou stránku na Facebooku. Je to i tvůj případ?
Není, začala jsem být totiž alergická na likebutton. Lidé prostě jen klikají na „To se mi líbí“ a já se nedozvím, co se líbí.
Sleduješ dění v komunitě blogerů na Blog.cz a zapojuješ se do nejrůznějších diskusí k tématům, které hýbou světem místních blogerů, nebo si jen tak píšeš svůj blog pro pár čtenářů a okolní dění na jiných blozích moc nevnímáš?
Sleduji ostatní blogy, ale mou tvorbu to, myslím, neovlivňuje.
Kdybys měla vybrat jeden jediný blog na Blog.cz, který bys označila jako nejlepší, který by to byl, a proč bys vybrala zrovna jeho?
Využívám práva nevypovídat, tohle není možné zodpovědět.
Setkala ses někdy s nějakým blogerm z Blog.cz naživo? Pokud ne, chtěla bys?
Setkala, nejen s jedním, ale jestli bych chtěla ještě někoho potkat, tak Edith Holou.
Jakou větou bys pozvala na svůj blog čtenáře tohoto rozhovoru?
Mňau, mňauu, mňa-a-u-mňa-a! (Až potkáte nějakou kočku, požádejte ji, ať vám to přeloží.) 🙂
—
Líbí se mi to:
To se mi líbí Načítání...
Související
Publikoval Jakuta
Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali.
Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil
Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!
Zobrazte více příspěvků