Rádi bychom komunitě Blog.cz představili nový Projekt: Kritika, který je určen všem pisálkům, autorům povídek, poetům a mladým spisovatelům.
Ve vodách blogosféry se pohybuje velké množství začínajících literátů, přičemž drtivá většina z nich pláče nad žalostným nedostatkem konstruktivní kritiky.
Projekt: Kritika vznikl, aby pokryl vysokou poptávku pisálků po hodnocení jejich dílek. Funguje na jednoduchém principu výměnného obchodu, ve smyslu kritika za kritiku.
Proto, aby „obchod“ fungoval, je třeba dodržet jednoduchý postup. Pisálek nejprve přihlásí dílko k hodnocení, poté se s někým z ostatních přihlášených domluví na výměně kritik a nakonec ohodnotí vzájemnou spolupráci (pro další info viz rubrika „Jak na to?“ na blogu projektu). Tento systém by měl vyřadit nepoctivce a v oběhu ponechat pisálky, kteří hodnocení budou vracet.
Pro autory, kteří nejsou zvyklí hodnotit cizí práce, jsme připravili pomůcku, které se při hodnocení mohou držet. Na blogu Projektu taktéž najdou mnoho užitečných postřehů, jak na to a čeho se vyvarovat.
Do budoucna plánujeme stránky zaplnit různými zajímavostmi a soutěžemi. Úzce spolupracujeme s
blogem spisovatelů, kde bychom rádi nalezené talenty propagovali.
Všichni pisálci jsou srdečně zváni.
Za Projekt: Kritika
Líbí se mi to:
Líbí Načítání...
Související
Publikoval Jakuta
Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali.
Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil
Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!
Zobrazte více příspěvků